Takové obyčejné pondělí (Pondělí 24.11. 2008)

Ráno vstávám v půl jedenácté. Budík byl sice na 8.45, ale co se dá dělat. Pořád ho si posouvám s tím, že se musím „dodívat“ na jeden sen.No, v půl jedenácté se konečně vyhrabu. Tím pádem to utíká jak voda. Trochu poklidím, nasnídám se, připravím si věci do školy a je 12 hodin. Pak si dám nohy do teplé lázně (nádhera!) vyřídím nějaké maily do školy, dám si dohromady přednášky a kolem 15 se začnu vypravovat. Před 15.30 odcházím a naštěstí kupodivu stihnu i autobus. Jdu na předmět Convention européenne des droits de l´homme. Zase nic moc nerozumím, ale druhá hodina je už dobrá. Je neskutečné, jak to všechno uteklo, blíží se nám konec semestru!! Potom následuje Culture et Relations internationales au Xxè siècle, kde píšu jak zběsilá. Vyučující rozumím vše a její hodiny si naprosto užívám. Dokonce se dneska zmíní i o České republice. Pobaví mě dodatek věnovaný francouzským studentům, že Česká republika dnes už není Československo. Když vyjdu ze školy, zahlédnu v dálce autobus a letím na zastávku. Když dojdu do pokoje, skočím do sprchy a začnu si vylepovat plakáty a pohledy, které jsem ještě nestihla pověsit. Přemýšlím, co si s sebou vezmu domů. Jedeme totiž s Danou ve čtvrtek vlakem do Paříže, odkud letíme do Prahy. Moje sestřička má totiž narozeniny,osmnácté a to si zaslouží pořádné oslavit!! Kvůli tomuhle rozhodně musím být doma. Dana jede domů také. Těším se na náš společný výlet! TGV, cesta po Paříži..nemůžu se dočkat. A při zpáteční cestě v Paříži strávíme téměř 12 hodin. Paráda..šíleně se těším na předvánoční nádherné město. Pak za mnou přichází Dana, chvíli povídáme, pak jedeme k ní a ukazuje mi ještě dárky, které koupila domů. Já po příchodu do svého pokoje jdu psát nějaké maily a uléhám bohužel naprosto vyčerpaná ve 2.30.