Úklid (Neděle 9.11. 2008)

Vzbouzím se kupodivu v dokonalé náladě. Sice si opravdu chci vrazit facku, ale nakonec k tomu nedojde. Proč taky? Sice jsem ze sebe udělala slabocha, na druhou stranu jsem hrdá, že máme mezi sebou takovou důvěru, že si můžeme svěřit naprosto všechno, i veškeré hlouposti, co nám jen tak prolétnou hlavou. Celý den hodlám zasvětit uklízení, žehlení a podobně. Začínám hned v půl jedenácté, to znamená po probuzení:-) Vyndám veškeré oblečení, čímž si ho také prohlédnu, protože sama nevím co ve skříni mám. Utřu ve skříni prach a zase to vše rovnám zpátky. Pak takhle vyndám kosmetiku, mycí prostředky, čímž zjistím co dochází a co je třeba rychle koupit. U toho si pouštím jeden díl Ordinace za druhým a musím uznat, že je super mít taky v pokoji češtinu. To francouzské rádio mě nějak přestalo bavit. Do toho si vyžehlím všechno prádlo, a že ho tu na mě čeká:-/ vůbec se to nezdá, ale čas letí jak splašený a nemůžu uvěřit tomu, když hodiny ukazují rovných 16. Večer se na chvíli staví Dana, která jde ode mě rovnou do kuchyňky a jde s klukama dávat dohromady bramboráky. Odvážná to dívka. Nepřipojuji se a zalézám do koupelničky, abych poté co jsem dala dohromady pokoj, dala dohromady i sebe. Chci jít spát brzy, ale udělám osudovou chybu, že jen tak koukám na youtube.com Napadne mě totiž najít večerníček. Je jich tam asi milion! Tak koukám na večerníčky, vzpomínám na dětství, jak jsme ještě žili u babičky (do mých 5 let, vzpomínám si jen matně), jak mamka s taťkou hrávali před domem badminton, na našeho pejska…a je mi nějak divně. Pustím si poslední díl Včelích medvídků a ve 2 jdu spát.