Náročný den (Úterý 25.11. 2008)

Mám budíka na 8.00. Mám v plánu se v klidu nasnídat, podívat se na zprávy a tak. V 09.15 se tu má pro mě stavit Dana a máme jít prát. No…realita je trochu jiná. Dana tu skutečně v 09. 15 je, akorát mě vzbudí až to její zaklepání. No, trochu skluz. No ale co, hlavně že dneska odpadla ta příšerná Méthodologie de la dissertation française. To je vážně nejhorší předmět na světě. Takže třikrát hurá že to dnes není! To, že jsem zaspala, je jen malá vada na kráse. Rychle se převléknu, a jdu s Danou dát prádlo do pračky. Domlouváme se, že já ho potom přehodím. Jenže bohužel, sušička je zase plná, takže musím jít až do budovy E. No alespoň že tam je volno. S praním jsme plánovaly skončit kolem 11. 40, ale bohužel nás technika převezla a pračka má končit až ve 12. 30. Jdeme mezitím na oběd do Esplanade. Dneska se tedy povedlo naprosto vše, mám vynikající celerový salát a těstoviny se sýrovou omáčkou. Z jídelny jdeme do sušičky vyndat prádlo, odložit ho ke mně na pokoj a pak hurá do města. Společně s Danou jsme se rotiž rozhodly nejít na tragický předmět Relations internationales et transferts culturels, který nám snad půjčí jedna Francouzka. Na předmět Histoire des Idées Politiques modernes, který běží ve večerních hodinách jsem se nedostavila už několikrát a rozhodně na tom nehodlám nic měnit. Musíme totiž ještě s Danou do města, kde chceme koupit poslední dárečky pro rodinu a všechny je pěkně ve čtvrtek odvézt domů. Já už se tak těěěěšííííím. Na všechno-domů,na přítele, na vlak, na průběh cesty, na Paříž..to bude nádhera. Snad se nic nezkazí. Dnes jdeme hlavně a především do Place des Halles a já se potom asi v 16 přemisťuji do nákupní galerie Rivetoile. Bohužel jsem ráno dopila poslední vodu, a tak mě ještě čeká „operace voda“. Jdu do supermarketu SIMPLY, vezmu si pár věcí a hlavně ty vody. Jsou příšerně těžké, mají přesně 12 kg. Nedají se nijak unést, není za co je chytit. Než dojdu na kolej, jsem naprosto vyřízená. Po cestě mi jeden kluk nabídne pomoc, což mi přijde strašně milé. Nakonec to zvládnu sama a slavím nepopsatelný úspěch, když se zavřu v pokoji. Vyčerpáním a zimou mi začaly téct slzy, třesou se mi ruce a nohy..jsem úplně mimo. Padnu na postel a jen ležím a nic nedělám. Asi po dvaceti minutách jsem schopna dalšího provozu. Pustím se ještě do úklidu nákupu a do žehlení prádla, které jsme vypraly dnes. Asi ve 23 padnu naprosto mrtvá do postele.