Další skvělý den v parlamentu (Úterý 24.2.2009)

Vstávám v 9.30. Probudím se, a připadám si tak dokonale odpočatá, že se naprosto vyděsím, kolik je vlastně hodin. Na budíku vidím 9.00. Hmmmm;-))))Tak to si ještě poležím. V 9.30 se vyhrabu z postele. Vyvětrám a rozhodnu se to tak nechat alespoň hodinu. Venku je náááááádherně!7 stupňů!Poklidím nějaké věci v pokoji, zapnu počítač, u kterého si vypiji čaj, a v 10.20 si jdu mýt vlasy. Jsem tak ráda, že ta dnešní řeč odpadla…odpadla bych totiž také.Pak si musím usušit vlasy a kolem 11.30 jdu vařit oběd. No vařit není to správné slovo, všechna jídla co tu mám jsou předpřipravena, ale tak alespoň tedy připravit oběd:-))S Danou máme špagety a k nim kompot, opravdu dobrota! Celý den nic nejíst není to pravé ořechové, jsem pak i víc unavená, takhle máme alespoň dobrý základ:-))Strávíme u jídla hodinku, pak se jdu vypravit,upravit a připravit;-)) a ve 13.25 vyrážíme s Danou na autobus. Vidíme ho na semaforu, takže značně zrychlíme tempo, on nás vidí, takže počká a naštěstí si tedy nastoupíme;-)) Dneska je nádherné teplo. Nemůžu tomu uvěřit, naprosto dokonalé počasí!Užívám si každou vteřinku. Jdeme volným krokem do parlamentu, máme dost času. Mám ráda, když je na všechno klid. Ve 14.15 začíná jednání další skupiny, ranní řeč odpadla, zřejmě je řečník nemocný, těžko říct. Projev první komise, respektive jejího mluvčího, je naprosto dokonalý. Křičí, bouchá do stolu, a za některé jeho názory se mu tleská ve stoje. Je to nádhera, celá ta možnost být tady. V 15.45 je malá přestávka na kávu a pak se pokračuje do 17 hodin. Volným krokem se kolem Rady Evropy přemístíme na tramvajovou zastávku a odtud jedeme do školy.Jdeme totiž ještě na Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Tato hodina je právě kvůli Evropskému týdnu posunuta o dvě hodiny, začíná až v 18.00.Překvapí mě, že dorazí opravdu všichni. Nejdříve si povídáme a potom před 19. vyučující pouští film. Některé pasáže mi vženou slzy do očí, celý film pojednává o roce 1968 v různých státech Evropy, pak se diskutuje. Ve 20.05 jdeme domů. Cestou vidíme na semaforu autobus a děláme na něj prosebná gesta a on kýve hlavou. Naštěstí nás vezme;-)) Doma jsem v půl deváté. Dneska to bylo dobré, ráno nebylo setkání, ale každý den…to je nářez. Vezmu si něco málo k jídlu, skočím do sprchy, pročtu nějaké novinky a kolem 23.30 jdu spát. To je hrůza!Ale opravdu jsem nedělala žádné zbytečné věci, jen to nejnutnější!V posteli přemýšlím…..celý život se ženu někam hodně nahoru, ale pokud se mi to povede, co to bude obnášet?Každý den vstávat kolem šesté, na osmou,devátou být v kanceláři a kolem 18,19 domů. Skočit do supermarketu pro něco k večeři, hodit to do sebe, rychle do sprchy, rychle rychle….protože čas běží a člověk se musí alespoň chvíli prospat.Nějak mi sem nezapadá rodina nebo partner. Večer se člověk doplouží do postele, vzmůže se na „Dobrou noc“ a ráno vstává a zase chvátá, aby vše stihl..no, je to život štvané zvěře. Přesto, že je to dost silně vyčerpávající, co mám tu čest poznat, je to taky naprosto dokonalé. Nechce se mi domů…nejradši bych se tu usídlila napořád.

Konečně milovaný parlament !!!! (Pondělí 23.2.2009)

Vstávám v 5 hodin. Opravdu zvěrstvo. Otevřu okno.…venku je neuvěřitelné teplo, zpívají ptáci…pak v rádiu hlásí že je 7 stupňů. V půl šesté! Nádhera. Nechám větrat celou hodinu a není mi zima. Opravdu krása! Zapnu si počítač a udělám nějaké nezbytnosti. Mezitím zapnu žehličku na vlasy. Mezi sousty výborné snídaně si žehlím vlasy. Když skončím s nezbytnostmi na počítači,dožehlím si vlasy a jdu do koupelny. Čas dost běží, ale naštěstí jsem vstala přesně tak, abych byla dost v klidu a na všechno měla čas. V 8.15 pro mě zachází Dana a jdeme na zastávku. Tenhle týden je totiž výjimečný. Jsme na takové ministáži, nebo jak by se to dalo nazvat,v Evropském parlamentu. Jsme rozděli do skupin a budeme projednávat problémy, které se právě v těch skupinách zpracovávaly. Jsme tam včas, takže se ještě projdeme kolem Rady Evropy a potom se přibližujeme k budově Evropského parlamentu.Máme sraz všichni v 9.15. Potom se postupně natlačíme do budovy, „odbavíme“ a jdeme nahoru, do sálu. Úvodní přivítání má začít v 10.00 ale začíná až v 10.15, dřív se tam prostě všichni nenaskládají .Nejdříve mluví administrátor, nebo správce, či jak jinak vhodně bych to přeložila, který nás vítá a tak podobně. Potom mluví pan Schirman, vedoucí celého politického institutu, na kterém studujeme a nakonec dostává slovo dnešní hlavní řečník, pan Giuliani, prezident Nadace Roberta Schumana a seznamuje nás s různými svými názory. Obecně je tento týden rozdělen tak, že dopoledne je vždy nějaký řečník, a odpoledne práce skupin. Mezitím je pauza na oběd. Nejsem ale ze začátku moc schopná vnímat. Užívám si tak strašně moc ten okamžik, že můžu být tady….zase jsem se dnes přesvědčila, že to co dělám, to, co studuji, je jediná možná a tím pádem správná cesta. Úplně mi z toho všeho běhá mráz po zádech. Jsem tak strašně šťastná! Neumím to popsat, je to pocit naprosto zajíkavého štěstí, ze kterého se točí hlava. Asi jako zamilování;-))Cítím prostě že tohle je to „ono“ proč člověk studuje, vlastně to „ono“ co hledá v každém partnerském vztahu. Vím, že tohle je prostě „moje“ cesta a že jdu po ní správně. Příspěvek hlavního řečníka končí před půl dvanáctou, a asi do čtvrt na jednu se vede diskuze. Během celého odpoledne nemůžu odtrhnout oči od mého nejoblíbenějšího spolužáka, který tam sedí v obleku, vypadá naprosto dokonale a tváří se, že je to naprosto normální. No není! Chvíli mě naprosto rozptyluje. Až se z toho ztratím v textu. Sedí si tam, tak dokonale ležérní, a to parlamentní křeslo je dělané přímo pro něj. Úplně mu to tam sluší! Noc, zpět k diskuzi, že. Dokončí se otázky studentů a potom je pauza na oběd. Další setkání je ve čtvrt na tři.Mezitím jdeme s Danou na autobus, který nás doveze těsně před naší kolej, schroupnu dva suchary a jedeme zase nazpátek. Sice jsem doma byla asi 15 minut,ale lepší než sedět dvě hodiny tam, je tam docela dost zima. Přemístíme se zase zpět do EP a od čtvrt na tři začíná „naše zasedání“. Jsou čtyři skupiny, každá obhahuje jedno téma, jeden názor. Jeden názor je v uvozovkách „Atlantická Evropa“, druhý Jeden evropský pilíř uvnitř reformovaného NATO, třetí Jednotná evropská obrana/ochrana, další Nový systém evropské bezpečnosti. Nejsou to vyloženě názory, spíš témata, která každá skupina zastupuje. Každá skupina je ještě rozdělena do 4 skupin, které všechny obhajují jednotný názor. Vždy předstoupí vedoucí komise, přednese jednotný názor skupiny(který zpracovávají všichni dohromady), který nesmí překročit 15 minut, pak je prostor na otázky, 30 minut. Takhle předstoupí 3.Čtvrtá komise každé skupiny není vidět, je to práce uvnitř buňky, zpracovává materiály, odpovídá na otázky. To znamená, že je to akce na celé odpoledne. Jsem nepopsatelně nadšená. Tenhle systém „aktivní výuky“ neznám a nevím jak diskutují Češi, ale co tak mám možnost vidět..raději každý mlčí. Tady mě nadchne ta parlamentní atmosféra. Vedoucí komise přednese jednotný názor a během prostoru na diskuzi se často dost pohádají, vytýkají si vzájemné postoje. Jsem nadšená, tohle jsou studenti druhého ročníku. Možná by mi to nepřišlo tak zajímavé, kdybych na to byla zvyklá, ale český systém-odpapouškuj co řekne učitel vlastně neklade důraz na nic. Jo, paměť mám dobrou, takže se vše potřebné naučím, ale tihle lidé jsou skvěle vybaveni do života. Tak nějak prakticky. Umí mluvit. Já se strašně stydím, protože na to nejsem zvyklá, a jim to strašně závidím. V 15.45 je pauza na kávu a po 10 minutách se pokračuje do 17 hodin.Zářím jak měsíček na hnoji, jsem opravdu šťastná. Potom s Danou jdeme zase na autobus, ona jede na kolej, já do města něco zařídit. Potom zajdu do obchodního domu Fnac, jen tak se podívat, ale nic mě nebaví. Jedu tramvají do nákupní galerie Rivetoile do supermarketu LECLERC, kde si vezmu mléko a sýr a obchod rychle opouštím. Říkám si, že bych mohla jít dnes spát opravdu brzo, ale pak se mi ani nechce. Jsem na facebooku, kde proběhne konverzace s nejoblíbenějším spolužákem,ale na můj vkus až moc vlažná. Potom si dost dlouho píšeme s Danou, já koukám kde co lítá, a spát jdu až ve 22.30.No, alespoň nějaký pokrok.

Jak jsem se pořádně vyspala (Neděle 22.2.2009)

Když se podívám na hodiny, nevěřím svým očím. 14.15. No, ne že by to zase bylo až tak divné, protože to co jsem prováděla poslední týden byla opravdu síla. Hrůza.Mlela jsem opravdu z posledního. Tím pádem jsem si ale strašně zkrátila den, což je dost očividné;-))Postel ani nestelu, v půl třetí to snad ani nemá cenu:-))Dám si jídlo, snídaní to už snad nazvat nemohu:-) a projíždím novinky na internetu. Kolem 15.30 se jdeme s Danou najíst, máme takovou předpřipravenou rýži, takže to jdeme připravit. U přípravy i u následhého jídla si povídáme a strávíme tak víc jak hodinku. Potom se rozcházíme a já si plánuji jak si umyji vlasy než bude večer, ale samozřejmě to nestihnu. Dělám nějaké administrativní věci a najednou je 19 hodin. Šílenství. Dneska si chci zabalit věci, které chci odvézt domů, protože je mi jasné, že prostě v týdnu to neudělám. Takže mě čeká úklid celé skříně. Dělám to celý večer, nechci opravdu nic zapomenout. Jsou přesně dvě hodiny když uléhám. Hmm….to se teda opravdu na ten náročný týden v parlamentu vyspím. Ach jo.Dobrou noc.

Veeelmi vydařené odpoledne (Sobota 21.2.2009)

Budík zvoní v 11.45.Ale vlastně proč bych měla vstávat?Nechce se mi a žádnou extra práci nemám. Takže se jen tak válím v posteli, přemýšlím a sním. Vstanu v 13.45. Venku trochu mží, ale je krásné teplo. Větrám snad hodinu, ale pak se do mě dává zima. Snídám nebo spíš obědvám luxusně. Do plnotučného mléka rozmělním výýýborné jahody a zajídám to hořkou čokoládou.Mňam!Opravdu si to užívám. Čtu u toho nějaké bulvární nesmysly. Píše mi Dana zda-li za ní nechci zajít do města, že je krásné. Nakonec, proč ne?Přece pořád nebudu sedět doma.Chvíli jsem ještě na počítači a v 15.30 se začnu vypravovat. V 16.05 odcházím. Rozhodnu se jít pěšky, protože je opravdu teplo. Chvíli po půl páté se již v centru setkávám s Danou. Přemýšlíme, kam bychom šly na kávu,ale ve městě je neuvěřitelné množství lidí, až tomu nemůžu uvěřit. Což ovšem znamená, že všechny kavárny praskají ve švech. Jdeme do Sephory zkoušet nové parfémy;-))a strávíme tam dost dlouhou dobu. Ještě se trochu poupravíme a jdeme;-))Zastavíme se u katedrály, kde je strašná spousta lidí, kteří obdivují jednoho zpěváka. Je opravdu zajímavý, má neuvěřitelně vysoký hlas. Potom se nakonec rozhodneme procházkou dojít do obchodní galerie Rivetoile a dojít si na kávu tam, blíž k domovu.Cestou ještě zacházíme do pekárny kde všechno dokonale voní. Je to tam opravdu přímo krásné. Nicméně..mě už to ani nijak extra neláká a tak si jen trénuji vůli odolávat. Potom se ještě zastavíme v supermarketu SIMPLY a pak už konečně míříme do Rivetoile.Jdeme pro jídlo, což nás docela dost zdrží, že na původně zamýšlenou kávu se nakonec rozhodujeme nejít a jít raději domů. Je 19 hodin, den pomalu končí a mě utekl ani nevím jak. Hned co přijdu mám na Skypu Radka. Když dotelefonujeme, přichází Dana, kdy jí chci oplatit včerejší víno. Bylo vynikající. Já jsem pro změnu dnes zakoupila Lambrusco Bianco, které jsem ještě nikdy nepila. Hmmm..opravdu vynikající. Popíjíme, zajídáme to sýrem a povídáme;-))Opravdu dokonale strávený večer, stejně jako ten včera. Kolem 23. hodiny se loučíme a na Skypu mám pro změnu sestřičku. No, je zkrátka potřeba si se všemi popovídat:-))Končíme kolem 0.00 a já mám dnes konečně náladu uklízet skříň. Pustím si veeelmi staré díly Ordinace, abych neměla tendenci se na ně dívat, jen tak jako kulisu a jdu na věc. No…vydrží mi to asi 15 minut. Pak se zamyslím, jestli má cenu uklízet, když budu uklízet do rána a tím pádem tedy budu vstávat asi tak odpoledne. Jdu raději spát.

Můj osobní poradce (Pátek 20.2.2009)

Včera než jsem šla spát jsem přemýšlela, že bych dnes vstala kolem osmé. No, i když to je zbytečně brzy.Nakonec jsem si řekla, že kolem deváté to bohatě stačí. Nakonec je realita trochu jiná, z postele se hrabu v 9.20.Školu sice dneska nemám,ale musím tam jít. Okolo půl jedenácté totiž začíná setkání, které máme se svojí skupinou ohledně Evropského týdne, který strávíme v parlamentu. Ustelu si, postavím na čaj, zrychleně se nasnídám, což nesnáším, nijak extra se nevypravuji a v 10 na mě klepe Dana a odcházíme.Venku je dost zima. Když dojdeme do školy, jsem dost ráda, protože je tak nějak nepříjemně. Najdeme sál a vstoupíme.Naše skupina čítá zhruba 40 lidí. Tohle setkání bylo vypsané jako povinné. Ne že by ta ostatní povinná nebyla,ale tohle bylo vypsáno jako super extra důležité. A je tam asi 8 lidí!Vůbec to nechápu. Nikdo nic neříká, jen pár lidí se mezi sebou ve dvojicích baví, to je vše. Asi za 10 minut se to nějak rozpustí. Jsem naprosto rozčarována. Kvůli tomuhle jsem vstávala??Vážně nechápu. Pak jdeme s Danou na tramvaj. Ona jede opačným směrem, jede si něco zařídit a já jedu do města.Zrovna vidím přijíždět tramvaj směr centrum, takže se v rychlosti rozloučíme a já naskakuji;-))Rozhodnu se vystoupit na zastávce Place Broglie. Mířím do knihkupectví. Zepředu je nejdříve papírnictví a až potom se projde do knihkupectví. Dívám se snad na každou věc, kterou tam mají. Mají tam úplně jiné věci než jinde. Takové..zvláštní prostě,hezčí:-))prohlížím si snad každou drobnost a úplně se rozplývám. Potom přejdu do knihkupectví a tam strávím hoooodně času. Dole jsou průvodci, umělecké knihy, cestování a podobně. Potom vystoupám do prvního patra, kde jsou knihy klasických autorů a současné romány. Je tam opravdu neuvěřitelné množství knih. Je to nádhera:-))V posledním patře jsou učebnice, a knihy odborně zaměřené. Posadím se na mrňavou stoličku a listuji si v italštině.Mám nutkání si nějakou knihu koupit, ale nakonec se rozhodnu, že se sem vrátím až za týden,a pokud za ten týden na tu knihu budu s láskou vzpomínat:-))rozhodně si ji koupím, ale že nechci propadat „nákupním návalům“:-))Ze školy jsme vyšly po jedenácté, dost jsem se zdržela,takže hodiny ukazují téměř 13.00.Potom mířím do MONOPRIX, kde včera, když si Dana vybírala co si koupí, mi do oka padly stíny.Nekupovala jsem je hned, ale opravdu mi bylo líto že jsem je tam nechala, takže jsem se rozhodla si je dnes koupit.Venku je divně. Padá sníh, ale vlastně na zem ani nedopadne, spíš jak když prší..neumím to popsat, je to hrůza. Cestou k obchodnímu domu Fnac mě potká nějaký kluk v oranžové bundě. Vidím v dálce ještě 6 jeho kolegů. Vyslechnu jeho monolog o organizaci CARE. Pak se přeptám na různé věci takže tam ve výsledku stojíme přes deset minut. Slibuji, že si vše promyslím, kluk děkuje za pozornost a já odcházím.Venku je opravdu nechutně, za tu chvíli co jsem tam stála s tím klukem jsem úplně zasněžená.Jen tak se projdu Fnacem abych se ohřála a pak mířím zpět na stanici tramvaje L´Homme de Fer.Linkou D mířím do nákupní galerie Rivetoile a pak domů. Jsem opravdu šťastná, když konečně dorazím do Rivetoile, protože za tu krátkou dobu než jsem došla z tramvaje do obchodu vypadám jak sněhulák. Ale přítom sníh na zemi není, je to spíš vlastně déšť nebo zkrátka něco příšerného. Moje první kroky vedou do Sephory, kde se poupravím a „poliji“ mým oblíbeným parfémem:-))Pak si užívám teploučka, a vlastně nemám co na práci, tak jen tak nahlédnu do každého obchodu, až dojdu do Camaieu. Líbí se mi tam asi tak tuna věcí, ale rozhodnu se uvažovat racionálně a nepodléhat chvilkovým nakupovacím náladám. Říkám si, že pokud se mi bude něco opravdu hoooodně líbit, jako třeba v lednu ty džíny, ráda se proto vrátím. Rozhlížím se po obchodě s úžasem, chtěla bych si koupit všechno. Ale nakonec,když obchod po 30 minutách opouštím, jsem šťastná, že jsem si nic nekoupila. Přece jen bude za chvíli léto, a tady obzvlášť a co pak budu dělat se svetry a podobně.Raději si už nic nekupuji a počkám si třeba na nějaké tílko nebo tak, protože je mi jasné, že bych si ho chtěla koupit, i když bych si dnes koupila svetřík. A to ne. Rozhodla jsem se opravdu nakupovat jen když je to nutné. Nebo samozřejmě nutné je moc rázné slovo, určitě si budu dál věci kupovat jen tak pro radost, ale budu o nich více přemýšlet, pokud si nebudu jistá. Jsou věci, bez kterých opravdu člověk nedokáže odejít z obchodu. A pak jsou věci u kterých se váhá a pochybuje, člověk je koupí a pak je moc nenosí. Tak tomu se chci vyhnout.Rozhodnu se projít zase všechny obchody směrem zpět,až dojdu do Tally Weijl. Dnešní zboží se mi příliš nezamlouvá, vypadá jak když je utkáno z nějakých sítí, velké výstřihy a podobně, to není můj síl. Ovšem po podrobném prohledávání zboží najdu pár věcí, které mě zaujmou. Jedná se o dvě zajímavá trika a jednu košili. Triko je tmavě fialové, s výstřihem a na zádech s průstřihy. Za důležité považuji se obšírněji zmírnit o prodavači. Když jsem přijela do Strasbourgu, zaujal mě, protože se mi moc líbil. S dalšími návštěvami jsem ale začala přemýšlet proč v dívčím/dámském oblečení prodává muž?Tak odpověď byla více než jasná,výrazně hezký muž, ale i tak nějak výrazně oblečen, mělo mi to dojít hned. Docela mě to zklamalo:-))ale pak to bylo vlastně fajn, muž to vidí jinak, i když se mu líbí muži a ne ženy:-))Jednou jsem si nevšimla že triko, které jsem si tam koupila, je poškozené, že má vypáraný celý lem. Tak jsem tam šla o den později, a on mi ho ihned vyměnil a ještě se omlouval. Vlastně mi to tenkrát už vyměnil ze staré známosti:-))Protože tam chodím opravdu často. No a dnes jsem si prohlížela různé nové oblečení a rozhodla se pár těchhle kousků vyzkoušet. Obchod prošel malou změnou, místo dvou regálů, kolem kterých se dalo projít, dali spoustu zrcadel. V celém obchodě jsem sama a připadám si opravdu královsky, protože nemusím do nikoho strkat a s někým se přetahovat a můžu si všechno v klidu prohlédnout.Potom tedy jdu do kabinky. Pak vyjdu k těm novým zrcadlům a prohlížím se ze všech stran. Prodavač je ihned u mě a ptá se jak mi to sedí. „Velikost je O.K., ale barva…. nevím“, říkám mu.On hned opáčí že velikost je velmi fajn a udělá na mě takový spiklenecký pohled:-)Jen tak si zvednu vlasy a on hned přispěchá ke mně začne říkat“:No ano, to můžete mít takhle, takhle..“ a dělá mi na hlavě různé „účesy“;-)))Mám chuť vykřiknout: „Miluju Tě, nechceš být můj nejlepší kamarád?:-)))“Jsem jako v nějakém filmu,tenhle muž je opravdu vysněným nejlepším kamarádem každé ženy:-))Gay s vytříbeným vkusem, rozumí všem módním výstřelkům a všem novinkám:-)))Opravdu, připadám si dokonale. Mám chuť dojít zamknout a obejít s ním všechny regály, aby mi vybral co mi bude slušet:-)))On hned spustí debatu, že on se o to jako dost zajímá a že barva je sice trochu atypická, ale že je to prostě „hot“ barva tohoto jara a že mi to dokonale sedí ale že jestli mám odvahu ji nosit, to už nechává na mě a to si musím rozhodnout sama:-))Barva není až tak odvážná,ale je to spíš taková zvláštní fialová, ve které nevím jak se mám cítit, ale líbí se mi:-))Pak si zkouším takovou těžce letní košili, světlounce modrou. Naběhne ke mně pro změnu prodavačka, která byla někde ve skladu a za sebou slyším jen:“Jé, to je nádhera, moc Vám to sluší!“Nejdřív je podezřívám, že ve všem vypadám jak blbec, jen to chtějí prodat a po mém odchodu se budou smát, jak pěkně prodali. Téhle verzi ale moc věřit nechci protože jsou oba moc příjemní. Prodavačka začne básnit, že jak mám světlé vlasy a modré oči, tahle barva ke mně dokonale sedne a že to báječné a že mi to moc sluší:-))Potom zkouším takovou zvláštní „námořnickou“ košili a pak triko. Nakonec to beru všechno. Chci ještě jeden šátek, ale je docela drahý takže se s ním okamžitě loučím. Už od ledna, kdy jsem přijela z domova, se mi líbí jeden šátek v SIXu, je jen za 8 euro a já ho pořád ještě nekoupila. Nakonec se rozhodnu, že místo těchhle drahých šátků tady si dnes dojdu do SIXu pro ten svůj vysněný.Opravdu nemůžu z toho, jak se prodavač při skládání hadříků do tašky s nimi vyloženě „mazlí“. To se nedá předvést, to se opravdu musí vidět. Je to nicméně dokonalé:-))Nejradši bych si z něj udělala osobního poradce!:-))Pak se ke mně důvěrně nahne a povídá mi:“Já jsem tady sice markoval zboží, ale díval jsem se na vás a musím vám říct že to triko vám moc sluší, je opravdu nádherné.Ono sice na ramínku vypadá, že je úplně průhledné, ale na těle už vůbec,je z takového zvláštního materiálu“ a mezitím to triko vytáhne z tašky a zamilovaně se na něj podívá:-))Opravdu mě to všechno pobaví:-))Na závěr mi popřeje úžasný víkend a já v úžasu odcházím:-))Mířím pro svůj vysněný šátek, pak do LECLERCu pro nějaké jídlo a pak domů. Dole u nás v koleji potkám největšího slizáka ve Strasbourgu. Poznali jsme se na diskotéce, respektive on mě tam pronásledoval,pak někde zjistil moje jméno na Facebooku a teď jsem ho ještě potkala tady.Opravdu síla!Hrůza.Přijdu domů, udělám si kávu(jééé)rozeberu a uklidím nákupy a sednu k PC. Dělám „čistku“ a dělám nějakou „administrativu“:-)) Mažu staré maily, odepisuji na všechny, které jsem nestihla v průběhu týdne,mažu sto let staré zprávy na Facebooku a tak podobně. Koukám občas z okna a je dokonalé světlo. Pak mi vypadne internet což mě rozčílí a strávím 20 minut nad tím, že se ho snažím nahodit zpět. Potom se dohodnu s mojí nejlepší kamarádkou Hankou, že si konečně zavoláme a slyšíme se od 19 hodin skoro do 20.30. Chtěla bych se slyšet s Radkem, ale bohužel to dnes nejde:-/Ve 21 hodin si říkám, že bych se měla pustit do úklidu skříně, kterou si chci celou uklidit, jelikož veškeré zimní oblečení si chci naskládat do tašek a odvézt domů. Nedokážu si představit, že tu hrůzu, kterou jsem tu měla začátkem září, když jsme sem s Radkem nanosili všechny věci, budu mít doma ve svém vlastním pokoji. Jsem tedy ráda, že týden prázdnin, který mě za chvíli čeká, budu moci strávit doma a budu mít možnost si všechno oblečení vyprat, vyžehlit a v naprostém klidu naskládat do skříně, čímž dost značně eliminuji tragickou hromadu, která mě zřejmě čeká v červnu. To je jedna věc a druhá je, že tím se mi dost značně vyklidí skříň tady ve Strasbourgu, což bude báječné. Jsem tu jak sardinka.Docela dost se na to už těším. Nicméně dneska se mi vůbec uklízet nechce. Chvíli jsem na Skypu se setřičkou. Povídáme povídáme a mě hezky utíká večer. Potom jsem na facebooku s Danou. Řešíme deratizaci. V pondělí totiž má na koleji proběhnout velká akce, kdy má proběhnout nějaké nastříkání gelů proti broukům ve všech pokojích. Značně mě to urazí. V mém pokoji, kde se dá jíst z WC nebo z podlady, v mém pokoji, kde má každá věc své místo a kde je všechno perfektně uklizené, tak v tomhle pokoji chce někdo hubit brouky???!!!!Drzost. Nemohlo to být jakýkoliv jiný týden, musí to být teď, kdy budeme celé dny v parlamentu, od 9 do 17.“Paráda“, opravdu. Pak mě Dana zve na víno. Je 23 hodin. Víno je dokonalé, povídáme o všem možném i nemožném, smějeme se kde komu a já v báječné náladě v půl třetí odcházím. Jenže se mi nechce moc spát, tak se jdu ještě sprchovat a pak si chvíli čtu. Opravdu mě pobaví, že hodiny v momentě, kdy jdu spát, ukazují 4.15. To také někdy vstávám. Nicméně to už ovšem cítím opravdu obrovskou únavu. Za tenhle týden jsem se opravdu nevyspala, pořádně ani nevím proč a tímhle jsem to tedy opravu zakončila. Nechci prospat úplně celý den, ale zároveň je mi jasné že v 9 nevstanu. Nařizuji si tedy budík na 11.45. Dobrou noc.

Den plný nicnedělání (Čtvrtek 19.2. 2009)

Budík zvoní v 5.15. Vážně síla. Přemýšlím, jestli mám vůbec vstávat z postele.. Rozhodnu se, že ne. Pak se probudím a je 5.55. Když jsem se vzbudila teď a ne až v 11,tak to bohužel asi znamená, že mám asi jít do školy. Ustelu si, pustím trochu vzduchu dovnitř..brrr..dneska je teda obzvlášť ledový, to už zase mrzne? Neeeeeee. Pak se nasnídám, zkontroluji nějaké novinky, v pauzách mezi jednotlivými sousty si žehlím vlasy, pak se upravím a v 7.30 na mě klepe Dana a vyrážíme spolu na předmět The Aftermath of the American Civil War. Venku je naprosto nevkusná zima.Ale má to svoje výhody. Alespoň svítí sluníčko a den hned vypadá lépe.Naštěstí jede kolem autobus. Do školy dorazíme včas, v nejvyšší čas, proto mě překvapí,že je v sále asi 5 lidí. Hodina je k zešílení nudná. Naštěstí se hned v úvodu dozvídáme, že dnes se bude končit dříve. I tak je to ovšem dost k nepřežití. Dnes je totiž stávka. Včera jsem se mylně domnívala,že tedy dnes do školy nepůjdem, nakonec jsme se asi ve čtvrt na dvanáct s Danou rozhodly, že půjdeme:-))Hodina je divná, nezbývá než komentovat lidi okolo, to je asi tak jediná možná náplň. Nějak záhadně se dočkáme konce. Seběhneme do školní kafeterie a já si dávám horkou čokoládu. Hmmmm výborná;-)) Je mi příšerná zima. V sále odkud jsme teď přišly, byla zima a ještě byla puštěná klimatizace (super). Taže teď mám horkou čokoládu a sedím opřená u topení. Na dneční Sociologie des relations internationales se opravdu s Danou nehodláme ukazovat. Obě předmět chceme zakončit písemnou prací, tak co;-))kolem 10.10 jdeme na tramvaj. Nechce se mi domů. Venku je sice příšerná zima,ale co doma?Ani nevím kam chci jít, prostě někam. Dana potřebuje do MONOPRIX což pro mě vždy byla jen drogerie, parfumerie. Asi před měsícem jsem odhalila v prvním patře rozsáhlé knihkupectví, domácí potřeby a podobně. Dlouho vybíráme, malujeme se a očucháváme parfémy;-)))Já vlastně nic nepotřebuji, ale nakonec neodolám kolekci nových sprchových gelů které voní jak tropické ovoce a já mám pocit pobytu na pláži. To okamžitě musím mít!:-)Pak se s Danou sjedeme podívat dolů do suterénu. Jsou tam úžasné potraviny. Dost levné, esteticky dokonalé, jablíčka naleštěná, mrkev v proutěných košících:-))a hlavně-dva regály oboustranně naplněné BIO výrobky a řada z nich je bez cukru. Nesnáším cukr. Je všude! V salámu(jojo)v polévce, v paštice…v chlebu..odmítám ho jíst. Proč si nedat dort,když má člověk chuť na sladké tak si logicky jde dát sladké. Ale jíst postranní cukry v salámech?Chlebech?Tak to ani náhodou. Ale dorty stejně nejím:-))No takže tam obdivuji regály a vzpomenu si že právě končí sociologie;-))poberu nádhernou zeleninu, a jdu ke kase. V obchodě je šílená zima, všude samý mrazák. Venku je to tedy o dost horší. Zmrzlá vylezu do mrazu. Nádhera. Jdeme na tramvaj. Je mi šílená zima. Pak vystupujeme a já mám zájem jít na poštu, kdyby teda neměli polední pauzu, že.Ach jo. Představa jak jdu domů, tam se rozsedím v teple a pak jdu zase na poštu mě vážně děsí.Po příchodu uklidím zeleninu, teploměr v pokoji ukazuje 29 stupňů:-)))No „trochu“ na něj svítí sluníčko. Pak přijde Dana chvíli povídáme a já jdu na poštu. Přijdu ve 14 hodin, udělám si kávu a pak se rozhodneme jít vařit. Já placičky z čočky (připravená směs:-))Dana nočky. Málem mě trefí, když se podívám na hodiny, je 16.15!Začaly jsme vařit v 14.45. A to byly předpřipravená jídla!Tyhlety naše kuchyňky mi opravdu dávají zabrat:-))Vařit stačí jednou za dva měsíce:-))popovídáme si a pak se dohodneme, že Dana přijde hned ke mně, protože potřebujeme něco probrat. Když odchází je 18.15. Venku je nádherné světlo, až tomu nemůžu uvěřit. Už aby se změnil čas;-))Pak nedělám nic. Čtu bulvární nesmysly, jsem na facebooku, koukám z okna. Nuda šílená. Nebo nuda..je řada věcí které bych potřebovala udělat, ale fuj to se mi nechce. Pak si telefonuji se sestřičkou, končíme v 21;-))pořád říkáme musíme končit, musíme končit a najednou je z toho hodina a půl:-))Pak jsem na Skypu s Danou(no jo, dlouho jsme se neviděly, je třeba si sdělit novinky:_))Přemýšlím, jestli mám jít spát nebo jen tak bezcílně surfovat po internetu. Nakonec se rozhoduji pro tu druhou možnost. Spát jdu asi kolem 23.30:-))

Esame dell´italiano (Středa 18.2.2009)

Vstávám v 7.20. Původní plán sice byl vstát v 6, což jsem i udělala, ale venku byla tma, trochu pršelo, fuj, no na tohle se dívat vážně nechci.Tak jsem ještě usnula a vstala v 7.20. Po včerejším dešťovém dni ani památky, do oken mi svítí první sluneční paprsky a i když je venku dost zima, je nádherně. Lepší než včera, kdy sice bylo opravdu teplo, ale lilo naprosto příšerným způsobem. Jinak…jak jsem řekla, tak také dělám -Histoire des relations internationales a odpolední Histoire Européenne si opravdu škrtám z docházky:-)) Navíc už jsem sehnala poznámky na celý první semestr z Histoire Européenne a z té první Histoire už je mám, jsou super a mám je dokonce vytištěné a založené, takže parádička. A proč bych měla vstávat v 6, běžet na osmou do školy,když mám bezva poznámky?Pchh;-))Ustelu si postel, pustím do pokoje trochu čerstvého vzduchu,venku je opravdu kráááásně! Udělám si snídani (káva, a do mléka rozmačkám neskutečně vynikající jahody a banán mňaaaaaaaam), a pak se rozhodnu asi tak po půl roce si vyžehlit vlasy, ani nevím jak se stalo že jsem tady přestala, v ČR bych bez toho nevyšla z domu. Jo jo těžký nedostatek času na tom má vinu;-))Ale dneska to zkusím. Do deseti si opakuji na zkoušku, sháním nějaké italské aktualitky, a tak po desáté se náležitě upravím ( i u písemné zkoušky člověk musí vypadat jako člověk,ne;-))a jdu do školy. Hmmm…ty vyžehlené vlasy jsou dost super, musím se pochválit;-)) Stavím se cestou na poště a protože je opravdu nádherně, jdu pěšky. Do školy přijdu přesně ve 12, no alespoň dneska včas:-))V sále je lidí, že si málem nemám kam sednout. Velkou většinu z nich jsem nikdy neviděla. A pokud ano, rozhodně ne na hodině italštiny. Dostaneme text, k němu asi 6 otázek a překlad. Naštěstí, pan Censi je rozumný, spiklenecky na mě zamrká a překlad mi velkoryse odpustí. No, kdyby mi to odpustil všechno, to bych se tedy vůbec nezlobila. Je to příšerně těžké. Máme na to dvě hodiny. Třikrát si veeelmi pozorně přečtu text, takže mi na to padne hodina. No co, i kdybych to přečetla dříve, stejně bych tam neměla co dělat! Nevím co bych psala. Pak si ale říkám, že je lepší trapas než prázdný list takže prostě něco vytvořím. Už při tom „tvoření“ je mi trapně, protože si představím jak signor Censi sedí doma, při čtení mého testu se směje jako blázen a já se mu budu muset dívat do konce června do očí. Tragická představa. Navíc dneska mě „le prof“ svým vzezřením vyloženě ruší od práce. Takhle by snad ani učitelé vypadat neměli. Sice je to silně motivující, ale při testu by to někoho mohlo i rušit,že:-))Už si přeji ať je konec. Je mi z toho divně. Číhám, až to někdo půjde odevzdat. Vstanu hned před ním aby ten test položil na ten můj a signor Censi se ve volných chvílích nemohl koukat zrovna na můj test. Ještě by se rozesmál rovnou o hodině. Zmizím bez pozdravu.Pak mě napadne trochu se zahřát, protože v sále byla dost velká zima. Seběhnu do školní kafetérie.Dávám si horkou čokoládu a koukám z okna. Z toho testu je mi nanic. Učila jsem se měsíc!Jenže gramatiku. Kdybych měla co psát, jistě to budu mít gramaticky správně, že. Jenže…Na tohle se prostě připravit nedalo.Upíjím čokoládu a přemýšlím co budu dělat .Venku je božsky, nechce se mi domů, co tam?Koukat z okna?Kolem půl třetí jdu na tramvaj a jedu do centra, kde navštívím knihkupectví Kléber. No jo, už jsem tu dlouho nebyla:-))Užívám si tam docela dlouho, sednu si, jako většina lidí, na schody a probírám se knihami.Potom se přemístím do obchodního domu Fnac, kde také vyjedu do posledního patra, kde jsou jen knihy. Všichni sedí na zemi a čtou. Židle tam nemají. Tak sedím na zemi taky.Dlouho, předlouho. Pak sjedu o patro níž a poslouchám stohy CD. Najednou je půl šesté. No, strávit 3 hodiny v obchodech a nic si nekoupit..jsem silná osobnost:-))Potom se rozhodnu pro horkou čokoládu, kterou si ani moc extra nevychutnám navzdory její lahodné chuti. Trápí mě ta italština.Pak ještě chvíli jen tak koukám do výloh a mířím na tramvaj. Dnes je opravdu zima, i když..když svítilo sluníčko,bylo to dokonalé. 5 minut čekání se zdá nekonečných. Ještě cesta z tramvaje…a už jsem doma. Je přesně 19.15. Na to, že mi škola skončila ve 14 hodin docela výkon:-))převléknu se, udělám si něco k jídlu, pustím si díl Ordinace v růžové zahradě.Dneska mě ten díl rozčílí. Pak se zařeknu že půjdu v devět hodin spát. Jenže když je devět, vůbec se mi nechce. Jsem na facebooku s Danou a povídáme si o škole a tak. Já mezitím vyřizuji maily a podobně, poslouchám radio a přemýšlím nad tím, když už konečně bude jaro:-))Povídáme dlouho dlouho, spát jdu v 0.30. Ach jo:-))

Příjemně vydařený den (Úterý 17.2.2009)

Budíka mám nařízeného na 9.15. Jsem vzhůru už v půl deváté, nechápu. Ještě se mi ale nechce z postele, takže se do 9. 30 tak nějak povaluji. Venku šíleně prší, naprosto nechutně. Fuj. Ustelu si postel, nasnídám se, u toho projedu na internetu nějaké novinky a pak se vypravuji do školy. Měla bych jít původně na Le Brésil au XXè siècle,ale skutečnost je trochu jiná. Tenhle předmět je pro dnešek zrušen. Příští týden nás čeká něco výjimečného- Semaine Européenne, to znamená týden v Evropském parlamentu. Je to něco jako ministáž, budeme se zkrátka zabývat řešením opravdových problémů, je to takový „nácvik“. Docela se těším a i se trochu bojím:-) A právě dnes je takové setkání všech lidí, kterých se to týká, zkrátka budeme zavaleni informacemi co a jak. Takže se vypravím a kolem půl dvanácté míříme s Danou do školy. Na Brasílii tedy nejdu, jelikož i tohle shromáždění, stejně jako právě Brasílie začíná ve 12 hodin.Nicméně, informační „akce“ končí zhruba za 40 minut. Nehodlám ale narušit hodinu Brasílie, aby na mě všichni koukali…to se mi nechce. Opravdu nechápu, jak to, že vlastně všichni sedí na hodině, když tohoto setkání se měli zúčastnit opravdu všichni!Místo toho jdeme s Danou do školni kafeterie, kde si dáme něco k jídlu. Dana nějaké těstoviny, já salát s tuňákem. Mňam:-)Užíváme klidu, povídáme si a pak jdeme od 14 na další hodinu. Předmět, který běžel v minulém semestru -Relations internationales et transferts culturels,je doteď. Vyučující byl v prvním semestru závažně nemocen a hodina byla jen snad 3x, už si nevzpomínám,takže nějaká náhrada se přetáhla až do druhého semestru. Naštěstí tedy ne všech hodin. Jdu tam hlavně proto, protože se všichni usnesli že nechávat zkoušku z prvního semestru až na červen je trochu nefér,(to totiž vymysleli na studijním, tu zkoušku v červnu) a chtějí ji teď. Měla být minulý týden, ale to se nějak nepovedlo, takže dnes se tedy snad už projedná jaký typ zkoušky nás vlastně čeká, co bude obsahovat a podobně. Příští týden žádná škola není, to jsme celé dny v parlamentu a potom jsou týden prázdniny!!Huráá:-))).Průběh zkoušky se vyřídí asi za 5 sekund a dál nás čeká nehorázná nuda. Příšerná. Navíc asi tak v polovině kurzu se třídou šíří tak nevkusný smrad, že to snad ani není uvěřitelné. Nikdo neví co to je, ale je to fakt síla. Přirovnala bych to asi jenom k rok nošeným ponožkám, které spadly do žumpy, opravdu těžko popisovat.Po téhle smrduté hodině rychle odběhnu na poštu, kde bez lístku předběhnu asi tak 100 lidí, paní se usmívá všechno v pohodě, takže se za pár sekund zase vracím do školy. Čeká mě předmět s francouzským názvem v anglickém znění Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Přijdu kvůli poště trochu později, zrovna se probírá zkouška. Zahlédnu svého oblíbeného spolužáka, který brzy zřejmě postoupí na místo zcela nejoblíbenějšího spolužáka. Ví dobře, že tam jsem, ale tváří se, že neexistuju. Ale já existuju, sakra! V hodině s Danou probíráme velmi zajímavá témata týkající se přítomných chlapců a jelikož sedíme dokolečka, a je na všechny vidět, často nezbývá než vytáhnout kapesníček, předstírat těžkou rýmu nebo cokoliv a alespoň trochu se zbavit smíchu. Který ovšem s novým pohledem na chudáka chlapce znovu nabírá na obrátkách. Pak se trochu zklidníme a posloucháme výklad. No, popravdě řečeno vůbec nevím o čem se mluví, myslím na to, jak zastavit svůj smích, naproti mně sedí Angličan v masce Batmana(dneska je tu maškarní)takže je to všechno nějak těžké:-))Článek na dnešní hodinu jsem četla o hodině předchozí a začínám se dost nudit. Naštěstí je brzy 18 hodin. Všichni se rozprchnou jako pára nad hrncem. Nechce se mi domů, chce se mi kamkoliv jinam. Doma na mě čeká učení na zítřejší zkoušku. Napadá mě, že zajdu do Rivetoile. Pak si řeknu, že tomu stejně neuteču takže jdeme s Danou domů. Po příchodu si udělám něco k jídlu, a pak dvě hodiny píšu maily a podobně, protože pořád hledám nějaké záminky abych se proboha nemusela učit!Fuj fuj. Už mě to totiž nebaví, ale nějaké závěrečné opakování…to prostě udělat musím. Dost se sebou bojuji, nakonec kolem 21.15 se začtu. Pro dobrý pocit jdu spát až v 1 hodinu. Hmm…už aby bylo po zkoušce, je mi z ní nějak divně.

Administrativní pondělí (Pondělí 16.2. 2009)

Ráno mám budíček na 8.30. Je to pro mě naprosto neuvěřitelné, ale dokonce i vstanu. Už ráno se domlouvám s Danou, že nepůjdeme dnes na Comprendre les Etats-Unis, protože každá máme na práci důležitější věci. Ono vážně nemá smysl tam chodit, prostě tam je pár Francouzů, kteří za úsměv vydají svoje poznámky tak co. Po ustlání, snídani a obvyklých činnostech se začnu věnovat řekla bych až administrativním věcem. Plánuji si to do 12 hodin ukončit. No ouha…to asi těžko. Píši spoustu mailů nejen kamarádům, které dost zanedbávám, ale hlavně do školy, ohledně organizace SZZK a podobně. Samé „příjemné“ věci. Fuj. Jenže čas utíká opravdu strašně rychle. Najednou je 11, 11.30, 12…a pořád to běží!V půl třetí stále není hotovo. Hrůza.Rozhodnu se udělat si něco k jídlu. V lednici na mě čeká losos. Těším se na něj že to ani popsat nemůžu. Dojdu si vypůjčit pánev, a pouštím se do přípravy. Ještě dávám vařit vajíčka, když už jsem v kuchyni, což je ovšem sebevražda na těch našich plotýnkách. Trvá to přes 30 minut a to mám ještě strach jestli je to dobře uvařené. Je;-)).Hodiny ukazují 15.45, neskutečné!Losos + vajíčka 45 minut to je super, chtěla bych tu vařit něco složitějšího. Losos nějak divně smrdí. Jako rybník. Ale tam teda nemá co dělat.Umyji nádobí, královsky si prostřu. Sním jeden kousek, a na ten druhý se nemůžu ani podívat. Putuje do smetí. Záruka ještě dva dny, ale ryba hrozná. Ten první kousek ještě O.K. ale ten druhý….dělá se mi mdlo. Okamžitě musím vynést odpadky.Při pomyšlení na lososa se mi i venku dělá nevolno.A já se na něj tak těšila!Fuj to byl dobrý oběd. Trochu se upravím, poberu věci a jdu do města.Zacházím do papírnictví pro nějaké obálky a pak jdu na tramvaj.Dneska je tak nějak divno. Sněží, tma je už v půl páté, a v tramvaji sedí tolik bezdomovců, kolik jsem jich neviděla za celý svůj život. Ani nevidí jestli mám 60 nebo 120 kg, jestli mám 160 nebo 180 cm a už vůbec mi nevidí do obličeje, ale jeden na mě řve, že jsem moc krásná, ale jediné co ze mě může vidět jsou vlasy. To mě urazí. To jako každý kdo je blond je krásný jen proto že je blond, netřeba vidět zbytek?Jdu do jiného vagonu. No, to je snad ještě lepší. Těším se až vystoupím. Dojdu do drogerie kam původně jedu,a potom se jdu ohřát do knihkupectví Kléber, které naprosto miluji. Naštěstí nic nekupuji;-))Je už po 19. hodině tak se rozhodnu rychle dojet do nákupní galerie Rivetoile, do supermarketu LECLERC pro nějaké ovoce a tak. Ještě jsem nezažila abych byla v obchodě když se zhasne a svítí se jen u kas!No, je tam ale ještě dost lidí, takže všichni společně spěcháme k pokladnám. Ani toho nemám tolik, pozorné čtení všech etiket ale zabere nějaký čas. Když konečně odejdu, venku hnusně sněží. Kde je jaro??!Ale vím, že to naštěstí nevydrží dlouho.Ráno bylo také bílo a za dvě hodiny nic. Když dojdu domů, je už 20.40. Hrůza. Skočím do sprchy a k večeři si dám jahody,ale jaké!Nic tak skvostného jsem snad nikdy nejedla!Mňam!!!To je lahůdka. Napadne mě, že minulý týden touhle dobou jsem překládala článek na úterní hodinu.Zato dnes jsem ho ještě neviděla a nehodlám na tom nic měnit. Vždycky s tím mám tolik práce a výsledek nikde, tak snad se nic nestane, když to jen tak proletím. Místo toho beru do ruky další papíry a vyřizuji a vyřizuji:-/Kolem 23.30 mě to tak akorát přestane bavit a jdu konečně spát.

Hezká neděle (Neděle 15.2.2009)

Ráno se probudím vyspalá, odpočinutá a svěží jako dlooooouho ne. Je mi úplně krásně. Venku svítí sluníčko, zpívají ptáci…ale jak to že jsem takhle odpočinutá?A proč nezvonil budík??Měla jsem ho na desátou hodinu. Hmmm..je teprve 9.30!Nechápu to. Nakonec se jen tak převaluju v posteli, přemýšlím, sním a vymýšlím a vstanu v 10.30. Dám vařit vodu na čaj, pustím do pokoje jaro a dám si snídani. Potom trochu poklidím, umyjí nádobí…a pustím se na chvíli do učení. Pak jsem na Skypu s Danou. Potom se jdu na chvíli natáhnout do postele, dnes je mi tak krásně! Jen tak sním, přemýšlím a pak vstanu. Najednou je půl druhé a domlouváme se s Danou, že kolem 14. hodiny mi přijde obarvit vlasy. Vím, že je to otravné-je opravdu zlatá!!Přijde a zůstane tu do půl čtvrté kdy já už musím umýt barvu z vlasů. Povídáme o všem možném i nemožném. Já se potom rozhodnu, že si dám sprchu už teď, proč čekat do večera aby mi zase byla jako pokaždé zima. Sepnu mokré vlasy a hurá;-)) V půl šesté ukončím koupelnovou seanci:-)) Potom si vysuším vlasy a je hotovo. Super!Je 18.10 a já jsem po sprše a mám suché vlasy. Neuvěřitelné;-)) Jdu k Daně, sice si jdu jen něco vyzvednout, ale zapovídáme se až do půl osmé. Potom se snažím rozebrat množství nashromážděných papírů. Pustím si k tomu další díl Ordinace a zařeknu se, že už se na ní nikdy nebudu dívat jen tak, ale že u toho budu vždy něco dělat, abych zabila několik much jednou ranou. Pak si jako kulisu pouštím díl Soukromých pastí Exmanželkou snadno a rychle. Tenhle díl je vážně super, a když skončí, ani si to neuvědomím, ale všechno je uklizeno! Paráda. Mám krásný pocit..stihla jsem vše co jsem chtěla a je teprve 22.30. Nemůžu tomu uvěřit. Napíši ještě nějaké smsky Radkovi a s úsměvem na tváři jdu kolem 23(!-neuvěřitelné:-))spát.

Zamilovaná a trochu smutná (Sobota 14.2.2009)

Budík zvoní v 9 hodin. Jsem chvíli vzhůru, ale pak…proč vstávat když se mi nechce? Vzbouzím se kolem 10.30. Pak obvyklé činnosti- stlaní, snídaně, mytí nádobí. U snídaně Skypuji s Danou a domlouváme se, že na chvíli přijde. Je 11.45 a Dana píše, že po dvanácté dorazí. Chtěla jsem jít dnes na dva filmy do kina, a udělat si takový den jen pro svoji radost (ano, i když to tu mám každý, to je pravda;-))ale pak si řeknu, že raději popovídám s Danou, protože filmy budou dávat ještě dost dlouho a tak si to mohu zorganizovat jinak .Dana odchází kolem 15. hodiny. No, zkrátka bylo co probírat;-))Potom napíši nějaké zprávy, upravím se, obléknu a kolem 16. 50 vycházím z koleje. Je nádherné světlo.Jdu si změřit, jak dlouho trvá chůze z naší koleje na zastávku Étoile Polygone.Trvá to přesně 15 minut. Budu totiž muset jít na tuhle zastávku ve 4 ráno až pojedu domů. No, to je tedy představa. Už teď mi běhá mráz po zádech. Až budu sedět v autobuse, budu nejšťastnější člověk na světě! Cestou potkám asi 10 zaparkovaných aut policie, a jsou plná;-))nechápu co se děje, ale je mi to vcelku jedno, taková hezká podívaná..to se jen tak nestane!:-))Pak ještě změřím, jak dlouho jede tramvaj na zastávku odkud jezdí autobusy Eurolines, vrátím se, přestoupím a jedu linkou D do města. Procházím se po náměstí a nevěřím vlastním očím. Tolik lidí v ulicích, v sobotu…to jsem viděla naposledy o Vánocích. Je to až neuvěřitelné! Musím se jimi doslova prodírat. Všude jsou stánky s květinami, srdíčky. Všude dvojice. Dneska je ve městě opravdu šílené množství lidí. Ale toho jsem si všimla už když jsem šla na tramvaj z koleje, tolik dvojic pohromadě jsem opravdu nikdy neviděla. A tolik mužů co nesli květinu také ne;-))Dnes je prostě všude ve vzduchu láska.Nevím, jestli bych slavila svátek sv. Valentýna jen tak, ale on má pro mě speciální význam.Je to totiž den našeho výročí s mým snoubencem.Tenkrát kamarád slavil narozeniny a shodou okolností ten pátek bylo 14.února. Tak to vyšlo poměrně dost zajímavě;-))Takže já svátek sv. Valentýna rozhodně slavím, protože je to prostě svátek náš:-))Netušila jsem, že to na mě dolehne, ale cítím takový zvláštní pocit smutku. Jsem zvyklá být se svojí druhou půlkou a naše výročí oslavit alespoň šampaňským a když je dnes ve vzduchu tolik lásky, přijdu si na světě nějak moc sama. Jdu do obchodního domu Fnac, poslechnout si nějakou hudbu.Ani ke stojanům nedojdu, zaujmou mě nějaké filmy. A taky milion lidí. Všichni nosí náruče plné DVD. Vyberu dva filmy a mířím k pokladě. Neuvěřitelně milá prodavačka mi říká, že mám právo si vybrat 5 filmů a bude to stát 30 euro, což by jinak stály 2. Neuvěřitelné! Sama mě upozornila. To by se v Čechách určitě nestalo, že by mě někdo upozornil, že mám na něco nárok. Takže si nakonec odnáším 5 filmů za stejnou cenu. Wau, to je nakonec dost dobrý den!V kině jsem sice nebyla, ale kdo by čekal, že tenhle nákup bude lepší než kino! Šťastná jak blecha rozrážím davy lidí, čekám na tramvaj a jedu domů. Rozeberu ty úžasné filmy, napíšu maily, projedu novinky na Facebooku a domlouváme se, že si zavoláme s Radkem. V tom někdo klepe. Dana. Otevřu a uvidím i naši kamarádku Hélène. Domlouváme se,že vyrazíme na skleničku. Holky byly dneska v kině, a na jídle. Jsem dost ráda, že taky můžu někam vyrazit. Když za nimi zaklapnu dveře, volá Radek. Je mi to strašně trapné, ale píšu Hélène, že nedorazím. Tohle je pro mě opravdu zvláštní den a chci využít chvíle a být s Radkem na Skypu. Zavzpomínat a podobně:-))Mrzí mě, že nemůžeme být spolu. Začínám se těšit domů, jen ten autobus, resp. ta cesta ráno mě dost děsí. Doufám, že objevím jinou tramvaj, která by jela přímo od nás. Surfuji, volám s Radkem a vlastně jsem opravdu šťastná, že jsem nikam nevyrazila.To jsem celá já..pořád si stěžuji, že jsem úplně ulítlá, že tu nepropíjím mraky eur a nechodím na všechny party, je mi líto, že nikam nechodím a pak když ta možnost je, stejně nikdy nikam nejdu! Ach jo. Projedu si různé ukázky z těch nově zakoupených filmů a zastavím se u nich víc, než bych původně čekala. Když vypínám počítač, hodiny překvapivě ukazují 2.00. To bych tedy nečekala! Měla to být jen „ochutnávka“. Ach joooooo.

Docela prima den (Pátek 13.2. 2009)

Ráno vstávám v 9 hodin. Ustelu si, postavím vodu na čaj, poklidím, v klidu se nasnídám a umyji nádobí. Je půl jedenácté, hrůza. Usedám k PC a dívám se, co je kde nového. Pak si vzpomenu, že s mojí mamkou máme domluvené volání po Skypu. Odpoledne bych se chtěla učit, takže ideální doba je teď, nechci to pak přetrhávat. Píšu jí smsku a za chvíli už voláme. Měl to být jen krátký hovor do 12 hodin, ale končíme přesně v 15 hodin;-)))No, už jsme se dloouho neslyšely:-)Sluníčko mi celý den svítí do oken. Venku to voní jako v dubnu. Učit se budu večer, stejně se nedá nic jiného dělat. Teď půjdu ven. Upravím se a mířím na tramvaj. Zase mířím do obchodního domu Fnac, kde asi dvě hodiny trávím poslechem různé hudby. Je to skvělé, že vůbec takový přístroj existuje.Dneska je pátek 13. Nejsem moc pověrčivá, ale stejně, kdo ví co se dnes může stát,že:-)Začne mi být trochu smutno. Mám takovou nějakou rozpolcenou osobnost. Sice se neumím bavit s lidmi a ani nechci, ale občas bych s někým ven vyrazila.Jenže když se s nikým nebavím, tak asi nemůžu mít s kým, že. Přemýšlím, že bych šla zítra do kina, a rovnou na několik filmů. Je mi prostě nějak divně. Jedu domů. Píši Daně jestli by nešla na skleničku nebo do kina. Odepisuje že je už venku. Hmm…Rozhodnu se neutápět se v hloupostech a raději si pouštím další díl Ordinace (docela už nuda, moc mě to nebaví, ale co tu mám dělat) a po facebooku chatuju s jedním prima Portugalcem a strávím tak čas asi do půlnoci. Okolo 0.30 uléhám.

Zase jeden úúúúúžasný den (Čtvrtek 12.2. 2009)

Ráno vstanu kolem desáté. Dnešní hodina The Aftermath of the American Civil War jde mimo mě. Rozhodnu se raději se vyspat. Z toho ponocování jsem už vážně dost unavená,ale musím se prostě učit. Na předmět Sociologie des relations internationales nejde ani Dana, protože chceme tento předmět zakončit prací, takže proč tam vysedávat. Po probuzení udělám obvyklé činnosti, takže je opět 11.30. Pak chvíli telefonuji se sestřičkou. Potom se upravím a vypravím se do nákupní galerie Rivetoile, přesněji do obchodu H&M, kde mi včera do oka padla taková bunda a pořád na ní musím myslet. Zkontrolovala jsem účty a rozhodla jsem se, že si ji za své české peníze zkrátka koupím. Cestou se ještě zastavuji v obchodě I am, kde naštěstí nic nekupuji:-)) a pak ještě zajdu do SIXu, kde neodolám jedněm náušnicím. Poté už jdu pro sako, na které dostanu 30% slevu, což je hodně příjemné a celá šťastná jdu na tramvaj. Po večerech se učím pamětně. Je tu velký klid, všichni buď spí, nebo jsou někde na nějaké party a taky je báječný klid. Přes den si většinou dělám výpisky, u kterých klidně mohu poslouchat rádio, jen si to prostě vypisuji. A protože mě už nebaví být zavřená v pokoji, jdu si výpisky udělat do té kouzelné kavárny jako včera. Tramvaj mě doveze do města a já jdu do kavárny.Je ale tak nádherně, že se rozhodnu se ještě trochu projít. Obejdu centrum a míjím miliony vyzdobených obchodů, které lákají na valentýnské slevy. Týká se to všeho-třeba balení 2 sushi za jednu cenu, jedna káva+druhá zdarma,samozřejmě prádlo a v neposlední řadě dárkové kazety plné parfémů v Sephoře. Je mi vážně báječně. Když konečně dojdu do kavárny, moje místo je sice obsazené, ale za 10 minut se uvolní, tak se tam ihned přesunu. Nádhera. Rozsedím se docela dlouho, přicházím kolem půl páté a odcházím před 19, zkrátka než zavřou. Hezky jsem si to užila, to se musí nechat;-))Jdu na tramvaj a domů. Podívám se na jeden díl Ordinace a pak na film Určitě,možná. Už se mi nechce učit. Je to super film! Šťastná, jak se mi dokonale povedl tento den kolem půlnoci uléhám.

Příjemný, nekomplikovaný den (Středa 11.2.2009)

Vstanu kolem desáté. Obvyklá klasika. Histoire des relations internationales i odpolední Histoire Européenne jde opravdu mimo mě. Dnes mám jen italštinu. Nasnídám se, vypravím a běžím do školy. Zase přijdu ve 12.10. Ale proč to komentovat, když to nikdo neřeší, že. Na tabuli opět najdu vzkaz pro opozdilce, že se výuka na první hodinu přesunuje do jiného sálu kvůli prezentaci. Dívka,která má referát, přednáší docela dost dlouho a myslím, že to má perfektně připravené. Pak se rozebírají poznámky, které si k jejímu projevu zaznamenal signor Censi. Pak máme malou přestávku a další hodina pokračuje už zase v původním sále. Signor Censi opravdu nedá jen tak někomu pokoj, dívky se ptá na doplňující otázky, které jsou opravdu otřesné. Až se bude takhle ptát mě….no to bude tedy něco. Druhá hodina uběhne docela rychle a rázem je 14 hodin. Obléknu se a vycházkovým krokem vyrazím na tramvaj. Pořád fouká vítr, je zima..dnes to na procházku rozhodně není.Mám v plánu si zajít na chvíli do solária v salonu Body M!nute,ohřát se, i když v jejich případě…tam ještě umrznu.Jdu si jen tak poslechnout nějakou hudbu do Fnacu. Nanosím k přístroji miliony CDs, otočím čárkový kód ke čtečce a hurá, už to jede. Strávím tam docela dlouhou dobu.Pak se mi zalíbí jeden film, za super cenu, tak se rozhodnu si udělat radost. Dneska musím zajít za jednou vyučující, protože Sociologii můžeme ukončovat i písemnou prací a já od ní potřebuji podepsat papíry.Jenže potřebuji i do supermarketu LECLERC pro vody. Představa jak zase přes celé město jedu tramvají, jdu pro vody a pak běžím za vyučující do školy, je opravdu šílená. Věci na učení italštiny s sebou stejně mám, tak co. Rozhodnu se, když už jsem ve Fnacu, zajít do místní kavárny. V oddělení hudby se totiž nachází báječná kavárna. Dám si caffé latté a usedám na místo, které je přesně u okna a náměstí odtud mám jako na dlani. Dokonalé. Nemá to chybu. Zapomenu se tam docela dlouho, je 17.20 když odcházím. Pak chci do solária. Hmmm…a přijdu pozdě do školy a vyučující to vytočí. Tak to ne. Raději jdu rovnou na tramvaj, pak jdu do školy a dvacet minut si počkám. Když se konečně dočkám, trvá to celé asi vteřinu, ve které se dozvím, že by vyučující ráda dostala na mail návrh 3-4 témat, o kterých chci psát a potom se rozhodne.(To mi to nemohla sdělit dřív?????!!) Hmmm..dobré, že jsem kvůli tomuhle zabila celé odpoledne. I když zabila není to správné slovo, já jsem si to opravdu užila. Vracím se tedy zpátky do města, jdu na pár minut do solária, pak se jen tak ohřát do Galerie Lafayette, kde se jen tak navoním a jdu zase pryč. Mířím do obchodní galerie Rivetoile, do supermarketu Leclerc, kde neodolám a kupuji vynikající sushi a balíky vod.Pak se jen tak zajdu podívat do obchodu H&M, kde uvidím už opravdu letní kolekci. Mám už skutečně pocit léta, venku je sice dneska hrozně,ale jinak bývá nádherně.Také mě naláká plátek lososa, který si hodlám udělat o víkendu. Táhnu se s tím vším na kolej a když přijdu, je 20.30. To je vážně hrůůůza. Převléknu se, dám si něco malého k jídlu, pak sprcha, smsky s Radkem…a alespoň něco z italštiny. Je 1.30, to je opravdu už magická hodina.

Povedený nákup a generální úklid (Úterý 10.2. 2009)

Ráno vstávám kolem deváté. Píše mi kamarádka, že je dnes stávka a že předmět Le Brésil au XXè siècle odpadá. To je ale posel dobrých zpráv! To se mi opravdu dost hodí. Dopřeložím článek, podívám se na italštinu a mám opravdu dobrou náladu, že to dnes ve škole takhle dopadlo. Překládám překládám a najednou je 14 hodin. Rychle si umyji a vyfoukám vlasy, upravím se a pádím do školy. Na předmět Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Stále nechápu proč se to jmenuje francouzsky, ale to je stejně jedno. Zřejmě kvůli dnešní stávce je ve třídě dost málo lidí. Asi si mysleli, že zkrátka stávkují všichni. Vyučující přednáší, a druhou polovinu naší dvouhodinovky věnuje diskusi o článku. Hodina neuvěřitelně rychle uteče. Dnes je příšerná zima, celý den fouká neuvěřitelný vítr a tak doufáme, že pojede alespoň nějaký autobus. Cestou se k nám přidá Verena, Němka, která je tu také na Erasmu. S Danou si pořád povídají. Ale o čem?Nechápu to. Já se s nikým bavit neumím. Když se s nikým nebavím tady, všichni si myslí, že neumím jazyk. Když se s nikým nebavím v ČR, zase si myslí, že jsem namyšlená. Ale mě to prostě nebaví, nevím, o čem se s lidmi mám bavit. Nejraději jsem sama. Ano, mám ráda lidi, třeba ve městě, v kavárně…když je neznám, jen jsem mezi nimi. Ale pořád omílat jestli jedete ze školy z tohohle kursu, a že tenhle a tenhle vyučující je takový a takový..ne, tohle prostě neumím. Jedeme všechny autobusem, holky vystupují u kolejí, já se ještě vydávám do supermarketu SIMPLY pro nějaké jídlo. Hlavně ovoce a zeleninu,to mají nejlepší co jsem tu kdy viděla.Je tam dost lidí, takhle k večeru. Pak si vzpomenu, LIDL dělá nějakou akci kvůli sv. Valentýnu. Různé fotorámečky a podobně za výhodnou cenu.Vběhnu tam a mají jen jeden poslední!Čapnu ho a jsem šťastná jako blecha. Stojí totiž 4 euros, ale není to jen rámeček. Je to zároveň budík, hodiny, kalendář a teploměr. Pak ještě najdu v akci fotografický papír. Zakupuji a odcházím. Když za sebou na koleji zavřu dveře, jsem opravdu šťastná. Rozeberu nákup a pustím se do úklidu, do kterého jsem se chtěla pustit již včera. Vyndám obsah šuplíků, které máme pod postelí, pak vyndám i ty šuplíky, vytřu pod nimi a začnu do nich zpět skládat věci. Tuhle „generální“ akci dělám za svůj pobyt asi popáté, ale až teď mám pocit, že jsem se sem opravdu dobře naskládala. Druhý šuplík mi totiž zcela neuvěřitelně zůstane prázdný. Mám opravdu radost. Akorát hodiny stále běží dál. Po úklidu ještě sprcha a podobně…je 1.30 když jdu spát.

Studuji a studuji:-// (Pondělí 9.2.2009)

Vstávám kolem 9.30. U snídaně dodělávám překlad článku na zítra. Vůbec mě to nebaví.Venku je nádherně. Chtěla bych jít ven, ale mám tu dost práce. Článek za pár hodin odložím a jdu se zase věnovat italštině. Připadám si jako svůj vlastní vězeň, chci jít ven na procházku,ale vím, že prostě nemůžu. Že toho mám na práci hodně. Nakonec se stejně rozhodnu pro malou procházku, jen na poštu, chci poslat nějaké dopisy. Cestou míjím prádelnu a nahlédnu tam. Neuvěřitelné! Prázdné pračky! Jdu zpátky do pokoje a rozhodnu se, že dám vyprat polštář. Nacpu ho do pračky, a odcházím směr pošta. Potom se rozhodnu ještě sjet do města, je opravdu božsky. Procházím se po náměstí a pak zajdu k Mc Donald´s na salát. Můj oblíbený pařížský nemají, tak mi slečna nabídne řecký, s tuňákem .Tak to je lahoda. Užívám si každé sousto. Po vynikajícím obědě se vydám zpátky na tramvaj a jdu domů. Je mi jasné, že polštář mi určitě už někdo vyndal. No ano, ale sušička je prázdná!Zázrak!Nacpu tam polštář a upoutá mě prázdná pračka. Běžím do pokoje, svléknu z postele lůžkoviny, přidám ručníky a podobně a běžím zpátky. Když dávám oblečení do pračky, nervózně mě pozoruje nějaká holka, která zkrátka přišla pozdě. Jo, tak už to chodí, bohužel. Bohudík pro mě;-))Prát se bude hodinu, takže přijdu kolem čtvrté. Napadne mě, že bych si mohla vyprat i oblečení co nosím do školy, když je dnes v prádelně tolik prázdno. Vypravím se do vedlejší budovy, tam oběma pračkám zbývá 20 minut, a když se vrátím do původní prádelny, prádlo z pračky, která už prala je pryč, a už to někdo stačil vyměnit. Uff, to je rychlost, rozhoduji se, že oblečení ze školy nijak nechvátá a plánuji si ho vyprat ve středu. Dnes odpoledne je předmět Comprendre les Etats Unis. Je tam pár Francouzů které znám,a doufám že budou na konci tak hodní a dají mi nějaké poznámky. Dana tam jde, tak mi řekne, co se dělo.Já musím využít těch praček. Původně jsem se chtěla celý den učit, ale když je tak nádherně, stejně bych to celý den v kuse nevydržela, takže jsem ráda, že jsem vyprala vše potřebné. Kolem půl šesté si jdu pro suché prádlo. Všechno je dokonale voňavé….nádhera. Pračka je opravdu zázrak;-))Napadne mě, že bych před odjezdem domů měla zkontrolovat jídlo, a drogerii a udělat si nějaký soupis toho, co bych si ráda přivezla.Nakonec se rozhoduji to udělat jindy, protože po roztřídění prádla, a povlečení postele je kolem 19. hodiny. Raději si přečtu zase kousek italštiny a potom se věnuji článku na zítřejší hodinu. Nakonec jsem opravdu strašně moc ráda, že jsem se nepustila do žádného úklidu. Jdu spát v jednu hodinu, v kolik bych šla, kdybych uklízela?No ještě že už ležím. Dobrou noc.

Taková klasická neděle (Neděle 8.2.2009)

Ráno vstávám v 9.15. Spala jsem přesně 12 hodin! Neuvěřitelné! Je super skvostné spát 12 hodin a přitom vstávat v 9;-))Sice se z postele musím trochu nutit, ale jsem krááásně vyspalá. A to jsem se ještě vzbudila v 5 hodin a přemýšlela jsem, jestli už nemám vylézt:-))Možná kdyby bylo světlo, ale byla dost velká tma.Tak jsem chvíli poslouchala, jak venku zpívají ptáci a pak jsem zase usnula. Když vstanu, zase si ustelu, umyji podlahu, připravím si snídani u které zkouknu novinky na internetu a pak umyji nádobí. Bože..moje snídaně byla skvostná! Včera jsem si koupila jahody, nikdy bych nevěřila, že by v lednu mohly být tak dobré!Jsou naprosto úžasné. Pečlivě si je očistím, umyji a zamíchám si je se smetanou. Ňam!K tomu občas „přikousnu“ čokoládový bonbon-z hořké čokolády, bez cukru..tak proč ne?:-)Když myji nádobí, hodiny ukazují rovných 11. Ach jo:-/ Jsem chvíli na internetu, když mě napadne si zavolat se sestřičkou. Zavoláme si v 11.20 a když končíme, je 14.30. Noo;-))Bylo prostě potřeba probrat různé důležité věci a dost dlouho jsme se neslyšely;-))) Pak chvíli píši maily a v 16 hodin si začnu chystat jídlo. Salát. Cherry rajčátka, mrkev, jablko, plátek krůtí šunky na kostičky, a trochu výýýýbooorného sýra. Je to vynikající;-)))Dám si na to klid do 16.45 a pak se jdu učit. Docela mě to baví, tak jsem ráda, alespoň u toho vydržím déle:-))Nicméně, i mezi učením, které mě baví je potřeba dávat si pauzy;-))A ty využívám tak, že jsem na internetu a prohlížím si profily různých lidí na facebooku a potom čtu maily.Dnes odpoledne šly holky bruslit. Měla jsem jít taky,ale…vůbec nechápu co to se mnou poslední dobou je. Chci být pořád sama. Snad mě to po zkoušce přejde. Příští týden ve středu (jako až tu další) mám zkoušku z italštiny.A snažím se pořád se učit. Kolem 19.30 mi píše Dana mail, že se měly hezky a tak. Nechápu to, ale jsem opravdu ráda že jsem nikde nebyla. Asi jsem vážně divná. Ale já jsem takhle šťastná. Od mojí kamarádky Ivany dostanu jeden supermail, který mě dost podpoří a poté, co si uvědomím spoustu věcí, mám vyloženě záchvat radosti. Do toho mi ještě píše moje sestřička, že všechny věci, o které jsem ji ráno prosila, mi zařídí a já jsem dokonale šťastná. Připadám si opravdu krásně, protože mám pocit, že mi všechno vychází. Navíc na Spolužácích najdu vzkazy od holek z ČB což mi udělá také radost. Do toho si píšu s Radkem a snažím se slovo od slova přeložit článek na úterní hodiny Kultury v Evropě. Nevím proč mám pořád takový pocit dělat vše přepečlivěle, nechápu proč to dělám, ale překládám si ten článek přes 7 hodin. Samozřejmě ho udělám zhruba polovinu. Ach jo. Snažím se chodit spát brzy,nebo alespoň tak, aby se o tom dalo říct, že je to normální,ale stále mi to nevychází. Po dnešním překladu jdu spát v 1.30.

Úžasná nálada i ve špatném počasí (7.2.2009)

Budík původně nařízený na půl devátou pořád otravně zvoní. Nakonec ho každých 10 minut posunuji, až nakonec vylezu z postele v 9.30.Než cokoliv udělám, uklidím pokoj. Ustelu si, setřu prach, kterého je všude dost, z peřiny se pořád práší. Potom si teprve udělám snídani, podívám se u ní na nějaké novinky a umyji nádobí. Potom se začnu trochu zušlechťovat. Za 30 minut jsem připravena vyrazit. Hmm…půl dvanácté. To teda žádná sláva. Chtěla jsem vyrazit dřív. Ale co, hlavně že jsem vůbec vyšla ven. Příšerně prší.Už asi třetí den je šíleně šedivo. Je ale teplo, takže to není tak hrozné. Vytáhnu deštník a jde se. Mám báječnou náladu, i když tak nevkusně prší. Obejdu blok a dojdu do salonu Body M!nute, kam se jdu na něco zeptat. Potom mířím pěšky do města. Je to docela daleko, ale mám opravdu skvělou náladu, tak proč se neprojít?Prší vydatně, ale je opravdu teplo. Užívám si každou minutu tady. Tohle město je tak báááááááječné!Pomalým krokem dojdu až do centra. Procházím kolem Sephory. Jdu se tam podívat, přece jen….zdá se, že tu dost prožívají Sv. Valentýna, všude visí reklamy, takže se zajdu podívat, zda-li by se třeba něco v těch akcích nelíbilo mě:-))Projdu to tam křížem krážem, ale bohužel(nebo spíš bohudík) nic nenacházím. Potom mě napadne se zajít podívat do protějšího obchodu Nocibé, kde je to naprosto senzační. Ani tam mě však nic nenadchne. Potom mířím do svého milovaného obchodu Camaieu. Jsem tam docela dlouho, prohlédnu si snad každou věc, co tam mají, ale nic co by mě „vzalo za srdce“ nenacházím. Nakonec, ono je to dobře, aspoň se mi nerozkutálí penízky;-)) Potom mířím do salonu Body M!nute, kam se jdu na něco přeptat. Ano, to jsem čekala, je to dražší než v tom prvním studiu, které je od centra dost vzdálené. Vzpomenu si, že by se hodily hotové peníze. Automat, o kterém vím jistě, je dost daleko. No ale co, alespoň udělám něco pro své zdraví. Vezmu to nějakou uzoučkou uličkou a nestačím se divit, to je zkratka jako blázen!Jsem tam hned. Cestou míjím rozkošné pekařství, kde mají i spousty zákusků. Je to opravdu rozkošné. Ale…oblečení je přednější, takže žádné laskominy!Potom zase přejdu s těmi hotovými penězi celé náměstí a jdu si pro tři čokoládové bonbony. Je to pravá čokoláda z kakaových bobů, hořká, černá jako noc a bez cukru.Ale je vynikající!!Potom mě napadne, že bych se někde mohla zastavit na nějaký salát. V prvním občerstvení mě málem stihne infarkt, je tam asi milion lidí!Odcházím s tím, že se stavím v potravinách a něco si udělám doma. Naší známou cestou, kudy jsme šli s Radkem když tu byl, se vracím směrem na kolej a cestou se stavuji v supermarketu SIMPLY. Nakoupím nějaké sýry a hlavně zeleninu. Pak už si počkám na autobus, protože to mám dost těžké. Když za sebou v 15.45 zamknu dveře, jsem dost šťastná! Roztřídím nákup, královsky si prostřu a usednu k jídlu. Chvíli vybírám maily a podobně a kolem 17 hodiny si pouštím film a u něj jím. Film končí v 19 hodin. Pak si chvíli píši s Danou, podívám se na nějaké věci do školy a naprosto neuvěřitelné-v 21 hodin uléhám ke spánku.Už toho ponocování mám dost, ale musím říct, že mám lepší režim než v prvním semestru, protože alespoň mohu spát ráno. Ale chtěla bych denně vstávat v 8, a usínat ve 23. Opravdu na tom usilovně pracuji, občas se mi to i povede;-)