Můj osobní poradce (Pátek 20.2.2009)

Včera než jsem šla spát jsem přemýšlela, že bych dnes vstala kolem osmé. No, i když to je zbytečně brzy.Nakonec jsem si řekla, že kolem deváté to bohatě stačí. Nakonec je realita trochu jiná, z postele se hrabu v 9.20.Školu sice dneska nemám,ale musím tam jít. Okolo půl jedenácté totiž začíná setkání, které máme se svojí skupinou ohledně Evropského týdne, který strávíme v parlamentu. Ustelu si, postavím na čaj, zrychleně se nasnídám, což nesnáším, nijak extra se nevypravuji a v 10 na mě klepe Dana a odcházíme.Venku je dost zima. Když dojdeme do školy, jsem dost ráda, protože je tak nějak nepříjemně. Najdeme sál a vstoupíme.Naše skupina čítá zhruba 40 lidí. Tohle setkání bylo vypsané jako povinné. Ne že by ta ostatní povinná nebyla,ale tohle bylo vypsáno jako super extra důležité. A je tam asi 8 lidí!Vůbec to nechápu. Nikdo nic neříká, jen pár lidí se mezi sebou ve dvojicích baví, to je vše. Asi za 10 minut se to nějak rozpustí. Jsem naprosto rozčarována. Kvůli tomuhle jsem vstávala??Vážně nechápu. Pak jdeme s Danou na tramvaj. Ona jede opačným směrem, jede si něco zařídit a já jedu do města.Zrovna vidím přijíždět tramvaj směr centrum, takže se v rychlosti rozloučíme a já naskakuji;-))Rozhodnu se vystoupit na zastávce Place Broglie. Mířím do knihkupectví. Zepředu je nejdříve papírnictví a až potom se projde do knihkupectví. Dívám se snad na každou věc, kterou tam mají. Mají tam úplně jiné věci než jinde. Takové..zvláštní prostě,hezčí:-))prohlížím si snad každou drobnost a úplně se rozplývám. Potom přejdu do knihkupectví a tam strávím hoooodně času. Dole jsou průvodci, umělecké knihy, cestování a podobně. Potom vystoupám do prvního patra, kde jsou knihy klasických autorů a současné romány. Je tam opravdu neuvěřitelné množství knih. Je to nádhera:-))V posledním patře jsou učebnice, a knihy odborně zaměřené. Posadím se na mrňavou stoličku a listuji si v italštině.Mám nutkání si nějakou knihu koupit, ale nakonec se rozhodnu, že se sem vrátím až za týden,a pokud za ten týden na tu knihu budu s láskou vzpomínat:-))rozhodně si ji koupím, ale že nechci propadat „nákupním návalům“:-))Ze školy jsme vyšly po jedenácté, dost jsem se zdržela,takže hodiny ukazují téměř 13.00.Potom mířím do MONOPRIX, kde včera, když si Dana vybírala co si koupí, mi do oka padly stíny.Nekupovala jsem je hned, ale opravdu mi bylo líto že jsem je tam nechala, takže jsem se rozhodla si je dnes koupit.Venku je divně. Padá sníh, ale vlastně na zem ani nedopadne, spíš jak když prší..neumím to popsat, je to hrůza. Cestou k obchodnímu domu Fnac mě potká nějaký kluk v oranžové bundě. Vidím v dálce ještě 6 jeho kolegů. Vyslechnu jeho monolog o organizaci CARE. Pak se přeptám na různé věci takže tam ve výsledku stojíme přes deset minut. Slibuji, že si vše promyslím, kluk děkuje za pozornost a já odcházím.Venku je opravdu nechutně, za tu chvíli co jsem tam stála s tím klukem jsem úplně zasněžená.Jen tak se projdu Fnacem abych se ohřála a pak mířím zpět na stanici tramvaje L´Homme de Fer.Linkou D mířím do nákupní galerie Rivetoile a pak domů. Jsem opravdu šťastná, když konečně dorazím do Rivetoile, protože za tu krátkou dobu než jsem došla z tramvaje do obchodu vypadám jak sněhulák. Ale přítom sníh na zemi není, je to spíš vlastně déšť nebo zkrátka něco příšerného. Moje první kroky vedou do Sephory, kde se poupravím a „poliji“ mým oblíbeným parfémem:-))Pak si užívám teploučka, a vlastně nemám co na práci, tak jen tak nahlédnu do každého obchodu, až dojdu do Camaieu. Líbí se mi tam asi tak tuna věcí, ale rozhodnu se uvažovat racionálně a nepodléhat chvilkovým nakupovacím náladám. Říkám si, že pokud se mi bude něco opravdu hoooodně líbit, jako třeba v lednu ty džíny, ráda se proto vrátím. Rozhlížím se po obchodě s úžasem, chtěla bych si koupit všechno. Ale nakonec,když obchod po 30 minutách opouštím, jsem šťastná, že jsem si nic nekoupila. Přece jen bude za chvíli léto, a tady obzvlášť a co pak budu dělat se svetry a podobně.Raději si už nic nekupuji a počkám si třeba na nějaké tílko nebo tak, protože je mi jasné, že bych si ho chtěla koupit, i když bych si dnes koupila svetřík. A to ne. Rozhodla jsem se opravdu nakupovat jen když je to nutné. Nebo samozřejmě nutné je moc rázné slovo, určitě si budu dál věci kupovat jen tak pro radost, ale budu o nich více přemýšlet, pokud si nebudu jistá. Jsou věci, bez kterých opravdu člověk nedokáže odejít z obchodu. A pak jsou věci u kterých se váhá a pochybuje, člověk je koupí a pak je moc nenosí. Tak tomu se chci vyhnout.Rozhodnu se projít zase všechny obchody směrem zpět,až dojdu do Tally Weijl. Dnešní zboží se mi příliš nezamlouvá, vypadá jak když je utkáno z nějakých sítí, velké výstřihy a podobně, to není můj síl. Ovšem po podrobném prohledávání zboží najdu pár věcí, které mě zaujmou. Jedná se o dvě zajímavá trika a jednu košili. Triko je tmavě fialové, s výstřihem a na zádech s průstřihy. Za důležité považuji se obšírněji zmírnit o prodavači. Když jsem přijela do Strasbourgu, zaujal mě, protože se mi moc líbil. S dalšími návštěvami jsem ale začala přemýšlet proč v dívčím/dámském oblečení prodává muž?Tak odpověď byla více než jasná,výrazně hezký muž, ale i tak nějak výrazně oblečen, mělo mi to dojít hned. Docela mě to zklamalo:-))ale pak to bylo vlastně fajn, muž to vidí jinak, i když se mu líbí muži a ne ženy:-))Jednou jsem si nevšimla že triko, které jsem si tam koupila, je poškozené, že má vypáraný celý lem. Tak jsem tam šla o den později, a on mi ho ihned vyměnil a ještě se omlouval. Vlastně mi to tenkrát už vyměnil ze staré známosti:-))Protože tam chodím opravdu často. No a dnes jsem si prohlížela různé nové oblečení a rozhodla se pár těchhle kousků vyzkoušet. Obchod prošel malou změnou, místo dvou regálů, kolem kterých se dalo projít, dali spoustu zrcadel. V celém obchodě jsem sama a připadám si opravdu královsky, protože nemusím do nikoho strkat a s někým se přetahovat a můžu si všechno v klidu prohlédnout.Potom tedy jdu do kabinky. Pak vyjdu k těm novým zrcadlům a prohlížím se ze všech stran. Prodavač je ihned u mě a ptá se jak mi to sedí. „Velikost je O.K., ale barva…. nevím“, říkám mu.On hned opáčí že velikost je velmi fajn a udělá na mě takový spiklenecký pohled:-)Jen tak si zvednu vlasy a on hned přispěchá ke mně začne říkat“:No ano, to můžete mít takhle, takhle..“ a dělá mi na hlavě různé „účesy“;-)))Mám chuť vykřiknout: „Miluju Tě, nechceš být můj nejlepší kamarád?:-)))“Jsem jako v nějakém filmu,tenhle muž je opravdu vysněným nejlepším kamarádem každé ženy:-))Gay s vytříbeným vkusem, rozumí všem módním výstřelkům a všem novinkám:-)))Opravdu, připadám si dokonale. Mám chuť dojít zamknout a obejít s ním všechny regály, aby mi vybral co mi bude slušet:-)))On hned spustí debatu, že on se o to jako dost zajímá a že barva je sice trochu atypická, ale že je to prostě „hot“ barva tohoto jara a že mi to dokonale sedí ale že jestli mám odvahu ji nosit, to už nechává na mě a to si musím rozhodnout sama:-))Barva není až tak odvážná,ale je to spíš taková zvláštní fialová, ve které nevím jak se mám cítit, ale líbí se mi:-))Pak si zkouším takovou těžce letní košili, světlounce modrou. Naběhne ke mně pro změnu prodavačka, která byla někde ve skladu a za sebou slyším jen:“Jé, to je nádhera, moc Vám to sluší!“Nejdřív je podezřívám, že ve všem vypadám jak blbec, jen to chtějí prodat a po mém odchodu se budou smát, jak pěkně prodali. Téhle verzi ale moc věřit nechci protože jsou oba moc příjemní. Prodavačka začne básnit, že jak mám světlé vlasy a modré oči, tahle barva ke mně dokonale sedne a že to báječné a že mi to moc sluší:-))Potom zkouším takovou zvláštní „námořnickou“ košili a pak triko. Nakonec to beru všechno. Chci ještě jeden šátek, ale je docela drahý takže se s ním okamžitě loučím. Už od ledna, kdy jsem přijela z domova, se mi líbí jeden šátek v SIXu, je jen za 8 euro a já ho pořád ještě nekoupila. Nakonec se rozhodnu, že místo těchhle drahých šátků tady si dnes dojdu do SIXu pro ten svůj vysněný.Opravdu nemůžu z toho, jak se prodavač při skládání hadříků do tašky s nimi vyloženě „mazlí“. To se nedá předvést, to se opravdu musí vidět. Je to nicméně dokonalé:-))Nejradši bych si z něj udělala osobního poradce!:-))Pak se ke mně důvěrně nahne a povídá mi:“Já jsem tady sice markoval zboží, ale díval jsem se na vás a musím vám říct že to triko vám moc sluší, je opravdu nádherné.Ono sice na ramínku vypadá, že je úplně průhledné, ale na těle už vůbec,je z takového zvláštního materiálu“ a mezitím to triko vytáhne z tašky a zamilovaně se na něj podívá:-))Opravdu mě to všechno pobaví:-))Na závěr mi popřeje úžasný víkend a já v úžasu odcházím:-))Mířím pro svůj vysněný šátek, pak do LECLERCu pro nějaké jídlo a pak domů. Dole u nás v koleji potkám největšího slizáka ve Strasbourgu. Poznali jsme se na diskotéce, respektive on mě tam pronásledoval,pak někde zjistil moje jméno na Facebooku a teď jsem ho ještě potkala tady.Opravdu síla!Hrůza.Přijdu domů, udělám si kávu(jééé)rozeberu a uklidím nákupy a sednu k PC. Dělám „čistku“ a dělám nějakou „administrativu“:-)) Mažu staré maily, odepisuji na všechny, které jsem nestihla v průběhu týdne,mažu sto let staré zprávy na Facebooku a tak podobně. Koukám občas z okna a je dokonalé světlo. Pak mi vypadne internet což mě rozčílí a strávím 20 minut nad tím, že se ho snažím nahodit zpět. Potom se dohodnu s mojí nejlepší kamarádkou Hankou, že si konečně zavoláme a slyšíme se od 19 hodin skoro do 20.30. Chtěla bych se slyšet s Radkem, ale bohužel to dnes nejde:-/Ve 21 hodin si říkám, že bych se měla pustit do úklidu skříně, kterou si chci celou uklidit, jelikož veškeré zimní oblečení si chci naskládat do tašek a odvézt domů. Nedokážu si představit, že tu hrůzu, kterou jsem tu měla začátkem září, když jsme sem s Radkem nanosili všechny věci, budu mít doma ve svém vlastním pokoji. Jsem tedy ráda, že týden prázdnin, který mě za chvíli čeká, budu moci strávit doma a budu mít možnost si všechno oblečení vyprat, vyžehlit a v naprostém klidu naskládat do skříně, čímž dost značně eliminuji tragickou hromadu, která mě zřejmě čeká v červnu. To je jedna věc a druhá je, že tím se mi dost značně vyklidí skříň tady ve Strasbourgu, což bude báječné. Jsem tu jak sardinka.Docela dost se na to už těším. Nicméně dneska se mi vůbec uklízet nechce. Chvíli jsem na Skypu se setřičkou. Povídáme povídáme a mě hezky utíká večer. Potom jsem na facebooku s Danou. Řešíme deratizaci. V pondělí totiž má na koleji proběhnout velká akce, kdy má proběhnout nějaké nastříkání gelů proti broukům ve všech pokojích. Značně mě to urazí. V mém pokoji, kde se dá jíst z WC nebo z podlady, v mém pokoji, kde má každá věc své místo a kde je všechno perfektně uklizené, tak v tomhle pokoji chce někdo hubit brouky???!!!!Drzost. Nemohlo to být jakýkoliv jiný týden, musí to být teď, kdy budeme celé dny v parlamentu, od 9 do 17.“Paráda“, opravdu. Pak mě Dana zve na víno. Je 23 hodin. Víno je dokonalé, povídáme o všem možném i nemožném, smějeme se kde komu a já v báječné náladě v půl třetí odcházím. Jenže se mi nechce moc spát, tak se jdu ještě sprchovat a pak si chvíli čtu. Opravdu mě pobaví, že hodiny v momentě, kdy jdu spát, ukazují 4.15. To také někdy vstávám. Nicméně to už ovšem cítím opravdu obrovskou únavu. Za tenhle týden jsem se opravdu nevyspala, pořádně ani nevím proč a tímhle jsem to tedy opravu zakončila. Nechci prospat úplně celý den, ale zároveň je mi jasné že v 9 nevstanu. Nařizuji si tedy budík na 11.45. Dobrou noc.