Přemýšlecí den (Úterý 19.5.2009)

Už zase zvoní budík. Zírám do stropu. Jaké to bude? Až odjedu navždy? Posílí mě to nebo spíš oslabí? Poznamená mě to nějak? Koukám směrem z okna a přemýšlím. Smutno mi ale není. Pořád jsem tady. Dnes se mi zdál tak živý sen...jak sedím doma na gauči a odpočívám. V noci jsem se vzbudila zpocená hrůzou. Já nechci sedět doma na gauči! Po vytáhnutí rolety si do pokoje pouštím jarní vzduch. Je mi tady tak krásně! Udělám si voňavou kávu, a pak si rozmačkám jahody, banán a pravou černou čokoládu do plnotučného mléka..no nemám já se božsky? Po nutné hygieně a pohrání si s vlasovou žehličkou (už jsem dlouho nežehlila:-) přemýšlím, co dnes podniknu. Vstala jsem v 9, rozkoukání a snídaně + úprava a vyřizování nějakých věcí na PC něco zabraly, je 11.15. Čas oběda, ne? Obléknu se a vyrazím do města. Přemýšlím, kudy chodím. Vůbec tady ve Francii je všechno mnohem jednodušší. Myšlenky tu plynou samy,toulají se kde chtějí a přesto mě nic nestresuje, netrápí. Říkám si, jaká vlastně jsem? Jsem velký samotář, to je jisté. Jsem tak šťastná, když jsem sama! Mám svůj režim, dělám si, co chci, kdy chci..neumím tu svobodu ani popsat. Jsem vůbec člověk, který dokáže žít ve vztahu? Každý den ráno vstávat s partnerem, hašteřit se s ním v koupelně, prát se o rychlovarnou konvici? Zvládnu to vůbec? A hlavně - chci to vůbec zvládnout? Ani nevím. Partnera miluji, o tom není pochyb. Tolik let spolu! Ale stále bydlíme každý ve svém rodičovském domě a vídáme se, kdy sami chceme. Přesto bych si společný život moc ráda vyzkoušela. Podivné úvahy mě donesou až do města. Francie je tak nádherná! Ano, jsem sice „jen“ ve Strasbourgu, ale prostě Francouzi jsou úžasní v celé Francii:-) Ta vůně…bude mi moc chybět. Je krásně. Jen tak se procházím a vdechuji vůni města. Každé město totiž voní jinak, to dá rozum. Procházím obchůdky, trh, centrum…snažím se si do paměti vtisknout naprosto každou vteřinu. Snažím se snad i hlouběji nadechovat, nechci nikdy zapomenout ani okamžik! Poslouchám Oliviu Ruiz a opětuji pomrkávání fešného protijdoucího. Na koho budu pomrkávat v Čechách?:-/Sakra, vždyť co mi tu chybí? Nic. Takže proč se vracet? Těžko říct. Nemám ve zvyku nechat rozdělané věci, a tak rozdělaná škola v Českých Budějovicích by mě dost rozčilovala. Ale chci se sem vrátit, to je jisté. Dám si na náměstí zmrzlinu a najednou zjistím, že už je zase 17 hodin. Tak mířím do galerie Rivetoile, kde se usadím na břehu řeky a jen tak koukám nikam. Snad až za dvě hodiny se zvednu a jdu si koupit něco k jídlu. Dneska byl teda přemýšlecí den!:-))Domů dojdu asi až kolem 19.30. To jsem vážně byla pryč celé odpoledne?Trochu se najím, převléknu se a jdu si zaběhat. V tomhle městě je dokonale snad úplně všechno!Nejdřív běžím na Německo, kde na mě kývají protiběžníJ a pak se otočím, běžím zpátky a běžím do města. S každým uběhnutým metrem jsem šťastnější. Když doběhnu domů, je už tma, tak si dám sprchu a přemýšlím co budu dělat. Asi bych teda měla jít spát:-))Ale ne, ještě si do půlnoci prohlížím na internetu všechna možná i nemožná videa. To jsem celá já:-)Tak dobrou noc!