Peru!!(a pak jdu na vánoční trhy) (Pátek 12.12.2008)

Ráno se snažím vstát tak nějak normálně, což je v 10:-) Před odjezdem domů chci mít všechno vyprané, vyžehlené abych se někdy ve vzdáleném lednu vrátila do čisťounkého, uklizeného pokoje. Roztřídím si prádlo na lůžkoviny a zbytek. Lůžkoviny musím prát na 60° , černé prádlo na 30°. Chci jít hned prát. Jako vždy je to proces, ale dnes..dnes to stojí za to. Jdu do budovy E, kde mi naštěstí hned někdo otevře. Je 11.40. V jedné pračce je prádlo, a do konce programu zbývá 20 minut. Musím počkat, za 20 minut ani nikam nestihnu dojít. Takže si dám čaj z automatu a vyčkávám. Přichází kluk. Chce také prát. Když zjistí, že se pere a že já čekám na vyprání také, vypadá bezradně, nicméně se rozhodne vyčkat celé dvě hodiny. Statečný chlapec:-)) Nicméně pořád nemám vyprané černé prádlo. Hodiny ukazují 13.00. „Paráda“. To vyčkávání na pračku zabírá opravdu mrak času. Za hodinu mám jít vyzvednout prádlo. Zakoukám se do Ordinace v růžové zahradě. Asi tak 5 minut koukám, když po internetu volá můj přítel. Docela se zapovídáme a mě se pro prádlo vůbec nechce. Stejně mi ho někdo přendá, tak kam chvátat. Když se konečně kolem 15.00 dostanu do prádelny, leží moje prádlo mimo pračku. Funguje jen jedna sušička. Je ale na hodinu dopředu plná. No, nevadí. Jdu do budovy C. Na sušičce svítí údaj 2, což dodnes nevím, co přesně znamená. Není to bohužel údaj v minutách, takže opravdu netuším. Nicméně čekám. Asi 20 minut. Ufff…tohle čekání…hrůza. Asi 5 minut před koncem sušičky sjede výtahem nějaká dívka. Stoupne si před sušičku a něco si čte. V momentě kdy sušička skončí, vyndá prádlo. Fajn, doufala jsem že je to jeho majitelka. Bohužel! Prádlo vyndá nahoru a vesele tam láduje to svoje z pračky! Čekám tu už dvacet minut! Jdu jí seřvat co si jako myslí, ale dělá že nerozumí! Pch. Tak jí to prádlo začnu vytahovat. Dá ho tam. Vytáhnu ho. Asi bude bitka. Začíná mě štvát! Nakonec se řídím heslem že moudřejší ustoupí.Vezmu svoje mokré prádlo a jdu na pokoj. Začínám být dost vzteklá. Těšila jsem že půjdu na trhy, koupím si svařák, užijeme si s holkama předvánoční atmosféru..a nakonec mě zbrzdí praní. Vlastně se mi chce brečet. Volám Daně. Nakonec mi Dana navrhne, že ona sama vypere prádlo v sobotu. Jdu se dívat na video, protože s těmihle pauzami se stejně nic pořádného dělat nedá. Nikdy během praní nic nestihnu, nemůžu dělat nic pořádného, ani se nemůžu do ničeho začíst. Sotva dojdu na pokoj, z okna zahlédnu dívku s prádlem, a nedá mi to, musím se podívat, jestli náhodou není pračka volná. Je!! Hurá. Nacpu do ní prádlo, a vítězoslavně odcházím. Hurá. Jdu něco málo poklidit na pokoj a za hodinu si jdu pro prádlo. Sušička samozřejmě není volná nikde. Nevím, co se dnes děje. V budově E jsem našla asi 4 Číňanky, každá z nich měla 2 tašky a čínskou francouzštinou mi vysvětlovaly, že jde jen jedna sušička a ony potřebují usušit asi tunu prádla. Zřejmě všichni chtějí mít přes Vánoce vypráno a usušeno. Chci být vzteklá ve svém pokoji a zlobit se na celý svět,nakonec se ale přece jen rozhodnu jít na trhy. V pokoji mám celý den mokré prádlo, ale co má být? Obléknu se, cestou zajdu na poštu poslat nějaké vánoční pohledy a pokračuji na tramvaj. Vlastně se ve mně nějak rozlévá štěstí. Vůbec se mi nechtělo, protože když jsem jednou šla ze školy na trhy, v 19 hodin začali vše sklízet. Takže když v 18 vyrážím z koleje, nevěřím, že na mě ještě nějaký trh čeká. Cestou na tramvaj se otáčím směrem do města a rozhodnu se jít pěšky. Přece jen než přijede tramvaj, projede celé město…raději jdu pěšky. Trochu se zahřeji, a prohlédnu si město. Když přijdu na náměstí, trochu si prohlédnu trhy a pak už vidím holky. Celý den chodily po městě, viděly parlament, Petite France a všechno to, co já sama jsem viděla v průběhu několika týdnů. Prostě toho stihly hodně:-)) Společně se procházíme po trzích, pijeme svařené víno, ochutnáváme místní dobroty…je mi krásně. Jsem moc šťastná, že jsem nakonec vyrazila, protože přece jen je pátek, a na trhy se sjíždí lidé z celé Francie. Trhy jsou otevřené opravdu dlouho. Je to nádhera! Cítím se opravdu krásně a už se moc těším na Vánoce domů. Trochu jsem se bála, jak to všechno bude probíhat, jestli nebudu nešťastná a tak. Jsem zvyklá celou dobu adventu strávit doma se svými nejbližšími. Do školy většinou jen dojíždím, a celou dobu jsem doma. Nakonec ale doba předvánoční probíhá hezky, sice jsem bez svých nejbližších, ale Vánoce ve Strasbourgu jsou krásné, výzdoba je dokonalá. Vánoce ve Strasbourgu jsou zkrátka všudypřítomné. S holkama si to opravdu užijeme a trochu zmrzlé se vracíme na kolej. Mám štěstí a jdu se podívat do sučičky, je prázdná! Holky hlídají, já běžím pro prádlo. Sušička je velká, můžeme do ní nacpat prádlo z obou praček. Sláva. Po příchodu na kolej se téměř opakuje včerejší scénář. Jen zuji boty a zasedám k počítači. Následuje mnohahodinový rozhovor s mým přítelem. Bohužel dnes se pohádáme opět kvůli maličkosti, která se proti naší vůli obtiskne i do následujících dní. Během hovoru stačím roztřídit prádlo a povléknout postel. Zase jdu spát ve 3. Ach jo.

Eva je tu (Čtvrtek 11.12. 2008)

Dnešní ráno začíná trochu netradičně. Daně dnes přijede z Prahy kamarádka Eva, takže ji musíme vyzvednout. Jsem radši když půjdeme spolu, takže kolem půl šesté vyrážíme z koleje, jdeme na tramvaj a po asi 20 minutách cesty vystupujeme u zastávky, kam jezdí zahraniční autobusy. Eva už tam stojí. Přivítají se s Danou a společně pokračujeme zase zpátky. Nezdá se to, ale než přijede tramvaj, než se proplete městem a než ze zastávky dojdeme domů, ukazují hodiny 6.45. Domluvily jsme se s Danou, že já dnes na Sociologie des relations internationales nepůjdu, protože musím absolutně dodělat práci o Kennedym, musím ji totiž odpoledne odevzdat. Takže po příchodu zase skočím do postele a spím do 10. Potom stihnu poupravit polovinu práce a mířím vyzvednout Evu. Dana je ve škole a my s Evou míříme směr jídelna, kde na nás už čeká Dana a společně se jdeme všechny najíst. Po výborném obědě jdeme na kolej, kde se holky zdrží jen chvíli, a pokračují nakupovat do obchodní galerie Rivetoile (to přece Eva musí vidět!:-) a já opět usedám k počítači a finišuji se závěrečnými úpravami a hlavně s tiskem. Naštěstí se mi podaří stihnout autobus, takže na Kennedy and his times dojedu včas. Přednášející mluví o mě známých věcech, takže je fajn, že jsem dost v obraze a věnuji se tedy svojí práci, což v praxi znamená psaní vánočních pohledů:-)) Spousta lidí se chystá v polovině odejít, ale ouha...v 16.55 vyučující pouští film o Kennedym, takže zřejmě žádná pauza nebude. No, a taky není. Film je docela fajn, i když není jasné, jestli ho nebudeme muset vidět celý dnes:-)) Naštěstí přednášející film vypne v 18.05. Ještě se chvíli toulám po škole a potom vyrážím na tramvaj. Jedu do centra města za holkama. Chvíli si prohlížím trhy,poslouchám Santy Clause, kteří hrají na harmoniku a trochu dotvářejí vánoční atmosféru a potom jdu do kavárny/cukrárny Häagen- Dasz. Dana má dneska svátek, a chtěla jsem jí něco koupit. Jenže nevím co přesně by jí udělalo radost, tak mě spíš napadlo že jí pozvu sem, protože tady je úspěch z dárku zaručen:-)) Objednává si svoji vysněnou banánovo-čokoládovou palačinku a čaj, já mám ledovou kávu a Eva horkou čokoládu. Rozplýváme se tam docela dost dloooouho. Pak chceme jít pěšky domů, ale je zima, takže míříme na zastávku Broglie a jedeme tramvají na kolej. Jsme docela zmrzlé, ale máme skvělou náladu. Cestou na kolej potkáváme Narimane, naši českou kamarádku z menzy. Jde na diskotéku a má sukni! Hrůza! Já jsem zmrzlá na kost. Opravdu se moc těším na svůj pokojíček. Přijdu asi ve 20. 45. Jen si zuji boty a hned sedám k počítači. Vyřídím nějaké maily a zjistím, že můj snoubenec je online. Mám dost dlouhá sluchátka, takže se u telefonování stačím převléknout, odlíčit a natáhnout se do postele. Nejdřív se stačíme lehce pohádat kvůli maličkosti, ale potom si opravdu krásně popovídáme. Odhalím se tak (myslím duševně:-)), že jsem nikdy nemyslela že tyhle moje úvahy ze dna mojí duše pustím na denní světlo. Uvědomuji si každou chvíli, že můj partner je naprosto výjimečný a že jsme se narodili jen pro sebe. Rozumíme si naprosto ve všem. Proto mě ani moc nepřekvapí, když náš hovor ukončíme kolem 3.40. No jo, dlouho jsme se neviděli:-)) Jdu si dost unavená, ale s úsměvem na tváři, lehnout.

Předvánoční den (Středa 10.12.2008)

Ráno vstávám kolem 6. 45. Poslední dobou vážně nemám na to se poctivě namalovat, vyžehlit si vlasy....na co také, když venku už asi týden v kuse prší? Po dlouhé době se vydáváme na Histoire des Relations Internationales. Jsem trochu unavená, ale celkově vzato jsem schopna vnímání a docela se těším, co se zase dozvím nového:-)) Ve třídě je dost lidí, takže doufám, že mezi nimi najdu dívku, která mi jednou půjčila poznámky a taky doufám, že mi je dneska bude chtít půjčit znovu:-)) Přednáška docela jde, ale pro jistotu si donesu počítač, a "náhodou" jsme v sále, kde je pokrytí Wi-Fi. Jaká "náhoda", že. Ráda toho využiji a stahuji materiály na různé předměty, na které se potřebuji učit, takže mi to docela hezky uteče.Po hodině jdeme s Danou pěšky na kolej, které si já moc dlouho neužiju. Když přijdu, podívám se na maily, a už je na čase zase jít do školy, tentokrát pro změnu na italštinu. Přijdu kupodivu včas. Hodina začíná jen zmínkou o tom, zda-li jsme minule dokončili text. Když přednášející zjistí, že jsme ho minule dodělali, rozpovídá se zase (stejně jako minule) o svých cestách po Itálii. Bohužel mu nerozumím úplně všemu, takže se ne vždy mohu zasmát s ostatními. Hodina ale docela příjemně utíká. Pak dostaneme nějaké cvičení na zájmena. No fuj,to není zrovna moc hezké téma. Signor Censi nás kontroluje a pak to společně opravujeme. Během téhle hodiny se mi stane zajímavý zážitek, který mě probere víc než šálek horké kávy. Po pauze, kdy si pro tu kávu raději přece jen dojdu opravdu srším energií, ačkoliv v předchozí hodině se o mě pokouší snad asi mrtvice. Po hodině peláším na kolej, je mi opravdu dost velká zima. Celý den navíc velmi nevkusně prší. Prší už téměř celý týden ! Už mě nebaví nosit deštník. Když přijdu na kolej, jdu rovnou k Daně, a probíráme, jak se těšíme na vánoční trhy. Docela se zase zapovídáme, a přeběhne víc jak hodina. Předmět Histoire Européenne nám už naštěstí na celý prosinec odpadl, což je nádhera.Le monde russe se sice zřejmě koná, ale doufám že seženu poznámky, takže pokračuju v povídání s Danou. Nicméně Dana má ještě náhradu nějaké hodiny,což mě vlastně zachrání. Protože se musím zvednout a odejít, jinak bych si ještě povídala asi do večera :-)) Nakonec se dohodneme, že se Dana jen převlékne a staví se pro mě, a já jí vyprovodím do školy. Cesta nám příjemně utíká,na stanici tramvaje Observatoire se od Dany odpojuji a mířím do města. Chci jet až do centra, ale nakonec, když vidím stanici tramvaje Broglie, musím vystoupit už teď. Vánoční trhy jsou naprosto dokonalé. Nejhorší na tom všem je, že pořád a dokonce snad ještě více prší, ale co se dá dělat, já se odradit nedám. Procházím trhy a opravdu si to i přes ten den užívám. Když to celé projdu, napadne mě se jít ohřát do papírnictví spojeného s knihkupectvím. Zakupuji nádherné vánoční pohledy a jdu na tramvaj. Tam zjistím, že jede až za 12 minut. Tak se ještě rozhodnu pro procházku městem s tím, že pojedu jinou linkou. Cestou mě napadne zajít ještě do obchodu Camaieu. U nás, v Čechách se mi v tomto obchodě nikdy nic nelíbilo, ovšem tady...to je nádhera ! Odcházím do kabinky asi s tunou košil, ze které vyberu jednu, kterou si opravdu musím zakoupit "pro Ježíška", aby měl co přinést, že:-)) Celá šťastná jdu na linku D. Když přijede, málem je po mně. Už teď všichni cestující mnohonásobně přesahují veškerou možnou kapacitu ! Hrůza. Než dojedu poblíž nákupní galerie Rivetoile, málem se zadusím. Vystoupím, ale bohužel pořád prší. Nevadí. Dojdu do Rivetoile, kde už mi je ve společnosti obchodů příjemně :-)) Porozhlédnu se tam a mířím domů. Doma jsem asi 10 minut a jdu si hned mýt vlasy. Pak příchází Dana a jde mě ostříhat. No co já bych tu bez ní dělala! :-)) Zastřihne mi konečky a já už se zase na sebe můžu dívat:-)) Pak si ještě dlouho do noci povídáme, jíme u toho papriku a květák (no jo, zdraví především:-) a kolem jedné jdu spát. Před usnutím přemýšlím, jak strašně moc jsem šťastná, jakou cítím vyrovnanost, štěstí a vůbec....prostě všechno je dokonalé!

Tak to začíná...první francouzský test!! (Úterý 9.12. 2008)

Dana mě každé úterý vyzvedává kolem osmé a tak vstávám obvykle kolem šesté, půl sedmé, jak kdy. Dnes vstávám po sedmé, úkol rána je se nasnídat, a hlavně ještě jednou pročíst poznámky na Méthodologie de la dissertation française. Měla bych se bát, když jsem se bála na naprosto každou hodinu. Ale nijak se nestresuji, protože mi přijde, že výsledek zrovna téhle práce neovlivním. Sice mi při vchodu do třídy není zrovna dvakrát dobře, ale co se dá dělat. Přednášející se přižene jako velká voda, napíše 4 témata (samá lepší), zadá přesné zadání, co je potřeba s vybraným tematem dělat a odchází. Ví, že nás tam může nechat, protože si navzájem poradit nemůžeme.Za chvíli přijde a sedí tam až do konce. Tu práci pojme každý jinak, a radit se prostě nedá. Stejně si myslím, že by si nikdo ani neporadil. Každý je zaneprázdněný svou prací. Nakonec si vybírám téma Turismus a kultura ve Štrasburku. Takhle z fleku docela zajímavé, ale bylo to to nejlepší, co se asi dalo vybrat. Nevím jak to dopadne, možná na mě přednášející, až si to všechno přečte, ukáže prstem a zeptá se mě,jestli jsem tu práci myslela vážně, já nevím, stát se může cokoliv, ale.....musím přiznat, že z toho mám dobrý pocit. Může to shodit, může to napadnout naprosto ze všech důvodů, ale já osobně z toho mám skvělý pocit. Když jsem tu práci psala, naprosto jsem se do toho vžila, a musím přiznat, že mě to bavilo. Co mi ale udělalo největší radost, bylo to, jak mi to šlo od ruky. Samozřejmě, že jsem nějaké práce ve francouzštině musela odevzdávat i u nás ve škole, ale to byl opravdu boj. Dneska mi udělalo neskutečnou radost, že prostě píšu píšu a nepřemýšlím nad slovíčky, časy..a můj mozek mi to posílá sám. V opravdu dobré náladě opouštím s Danou školu a míříme na tramvaj a potom dále do supermarketu LECLERC. Nakoupíme nějaké drobnosti k jídlu a míříme zpátky do školy. Od 12 hodin máme totiž nějakou přednášku o tom, jak tu bude probíhat Evropský týden. To je týden, v únoru, kdy se druháci z Politického institutu a všichni Erasmus studenti zabývají nějakou aktuální problematikou EU, a jsou přímo v parlamentu. Na to se dost těším ! Naštěstí informační schůzka netrvá dlouho a my asi po 30 minutách odcházíme domů. Po cestě se rozhodujeme nejít na Relations internationales et transferts culturels,protože jiné práce je všude dost. Dana si potřebuje dopsat nějakou svojí práci a já mám také nějaké resty. A poznámky máme slíbené od jedné holky, takže co ? Když dodělám co potřebuji, jdu se asi na hodinku a půl natáhnout. Zdají se mi příšerné sny a po probuzení naprost nechápu, proč mám jít večer do školy. No hrůza. Rozhodla jsem se dnes totiž po dlouhé době zajít na Histoire des Idées Politiques modernes. Potřebuji zjistit co a jak ke zkoušce. Když přijdu, trochu mě zarazí počet lidí-bývalo nás kolem 60, a teď tam stojí 20 lidí. Hmm...to je dost znát. Přednáška nic moc, vím dobře proč sem nechodím :-)) Naštěstí ale profesor je fajn, a když se ho v přestávce jdu zeptat,co a jak se závěrečnou písemkou či prací..tak je na mě opravdu hodný. Dana taky něco má, tak ze školy můžeme jít spolu. Těším se domů, protože venku hnusně prší. Zajímavé je, že je 11 stupňů, zatímco přes den byly asi 4. To je tady vážně divné,bylo to i v září....přes den chladněji, na večer vedro na padnutí. Hmmmm....vyřídím něco na počítači, udělám si něco k jídlu a jdu spát.

Takové obyčejné pondělí (Pondělí 8.12. 2008)

Ráno vstávám v 11. Musím se trochu prospat. Hned po ránu vytřu podlahu a uklidím zbytek věcí. Pak se najím a jdu na chvíli k Daně. Z „chvíle“ se vyklubou dvě hodiny a my tak tak stihneme dojít na Convention européenne des droits de l´homme. Je to naše úplně poslední hodina, protože na příští týden pro nás přednášející zajistila besedu. Hodina nic moc, píšu na PC. Potom je můj absolutně nejoblíbenější předmět Culture et Relations internationales au Xxè siècle. Přednášející má vždy naprosto dokonale připravené přednášky, krásně mluví a vůbec..tahle žena je opravdu dokonalá! Pouští nám různé ukázky z filmů a u jedné ukázky všichni slzíme smíchy. I ona. Hodina uteče až moc rychle. Během přednášky si zajišťuji poznámky od jedné Francouzky. Sice se moc netváří, ale nakonec mi všechno dá. Když odcházím, stavím se u nástěnek, kde by měly být pověšeny zkoušky. Najednou se za mnou zjeví Brazilec. Z toho bych zřejmě v září měla lehkou srdeční arytmii, ale dneska? Největší zlatíčko mám stejně doma a tenhle „chlupáč“ face to face..no nic moc. Bavíme se o zkouškách a já pak odcházím na bus. Celý týden mě pronásleduje hlad. A bohužel jím samé příšernosti. Müsli s jogurtem, jogurt s pomerančem, sušenky, instantní polévku..no hrůza. „Nejlepší“ na tom všem je, že mi nic z toho nechutná, hlad to nezažene a ještě mě po tom bolí žaludek. Takže už v autobuse mě napadne že si prostě udělám něco, čemu by se dalo říkat jídlo. Hned po příchodu na kolej obhlížím kuchyni, a rychle jdu pro Amore mio. Ano, to je sice taky instantní, ale jsou to horké těstoviny s omáčkou! Sice je tam psáno 2 porce, ale s tím problém nemám:-))Takže první teplé jídlo od čtvrtečního oběda! Já jsem tak šťastnááá :-)) Kolem 22.30 se jdu poradit s Danou ohledně zítřejšího testu z Francouzské disertace,ale zase se zaseknu na dvě hodiny. Pak se ještě učím. Jdu spát v 1.30. Zatím nejsem unavená. Uvidíme jak to bude pokračovat:-))

Konečně úklid a koledy (Neděle 7.12. 2008)

Budíka jsem měla na desátou, ale probudím se už v půl desáté. Hmmm….tak to je ale opravdu záhada. Navíc se cítím víc než odpočatá. Najím se a hned se pouštím do práce. Hlavní úkol dne-vyndat obsah šuplíků pod postelí (dva velké šuplíky na šířku postele plné věcí) umýt je, vytřít pod nimi podlahu a roztřídit jídlo. Tahle práce mi trvá 4 hodiny. Některé potraviny je třeba dojíst, jiné naopak nejíst (no jo, tuny sušenek:-))a tak podobně. Přece jen tu nebudu asi tři týdny, takže je potřeba mít tu čisto a hlavně vědět, co tu vůbec mám. Poté vyndám celou šatní skříň a uklízím oblečení. To mi zabere 2 hodiny. Navíc mě pekelně rozčiluje, že se všude tak práší. Mám přikrývku i polštář z dutého vlákna, takže to opravdu nechápu. U uklízení nejraději poslouchám české filmy které znám, jen jako kulisu. Takže asi po milionté vidím Bestiář,Medvídka, Pelíšky a Jak básníci přichází o iluze.Mrknu i na poslední díl Soukromých pastí, která se pro mě zřejmě stal dílem nejlepším. Uklízení mi jde u toho pěkně od ruky a to je důležité. Pustím se do všeho co vidím, poslouchám filmy, pak koledy, zapaluji svíčky a užívám pohody. Když hodiny ukazují opět 4.30, už mě vážně nic nepřekvapí.

Akce "Nákupní košík" (Sobota 6.12. 2008)

Když v pět ráno zazvoní budík, nejdříve vůbec nechápu, co že se to vlastně děje. Z unavených očí mi tečou slzy a vstávat tedy rozhodně nehodlám. Další budíček je na sedmou. Zase nic. Jenže ouha..v těch sedm si už trochu zapomínám nařídit dalšího budíčka, takže se sama od sebe probudím v 10. No, alespoň že tak. Donutím se celý den sedět za počítačem. Jsem trochu vzteklá, nervní..vůbec mě to nebaví. Ale vydržím to a sedím na židli jak přilepená. Ráda bych si pustila koledy, uklidila pokoj…nic z toho není možné, bohužel. Sedím a sedím a píšu a píšu. Naštěstí jsme s Danou domluvené na 17.30, že půjdeme nakupovat. Nejdřív si říkám, jak nemůžu jít, že nemůžu ztratit tolik času, ale nakonec jsem ráda, že jsem se donutila jít, protože venku je moc hezky (9°) a přece jen čerstvý vzduch mi může udělat jedině dobře. Celý den uteče jako voda a moje práce má 4 stránky. Ano, já vím, to je hrůza!!!! To mám taky někdy za hodinu. No, na téhle práci bude zřejmě dost vidět, že mě její téma vůbec nezaujalo. Každopádně dneska chystáme velkou akci. Chceme si totiž vody dovézt v nákupním košíku přímo před budovu. Jdeme s Danou do supermarketu LECLERC, kde nakoupíme drobnosti k jídlu, ale hlavně, spoustu vod. Když už, tak už! Beru 4 balíky, v jednom je 6 dvoulitrových vod, k tomu dvě vody jednotlivě a jednu ohromnou 5litrovou butilu. Dana je na tom velmi podobně. Nemůžu si chodit každý den pro jednu láhev, na to prostě není čas. Takže doufám že mi tahle „dávka“ dlouho vydrží. S košíkem je těžké pořízení, vůbec se s ním nedá hnout a to nás čeká ještě dost těžká cesta! Tlačíme ho obě do kopce, přejíždíme dřevěné mosty, silnici, chodníky…opravdu dobrodružství! :-)) Chechtáme se jako blázni a určitě tak i vypadáme:-)) Ovšem největší šok je, když nás na druhé straně mostu zastihne zřízenec LECLERCU a ptá se, kam s tím košem jako jedeme, že ho určitě ukradneme a já nevím co všechno ještě. Bojím se, že nám košík vezme. Na kolej je to ještě dost velká dálka! Tedy asi 5 minut pěšky, ale tyhle vody bychom asi nosily do rána. Nakonec chce naší občanku. Já nic nemám, šla jsem si jen koupit vody! Naštěstí Dana má, takže si jí bere do zástavy. Dotlačíme košík ke koleji. Cestou samozřejmě mineme půl milionu košíků, které studenti jen tak nechali. To je vrchol! A po nás někdo chtěl občanku! Vždycky jedna čeká u koše, druhá si vše nosí do pokoje. Naštěstí funguje výtah, s tím tu bývají dost problémy. Pak zase společnými silami odtlačíme vozík do obchodu, kde Daně vrátí občanku. Pak jdeme do supermarketu SIMPLY pro chleba. Bohužel,už je zavřeno. Takže jdeme zase zpátky do LECLERCU. Ach jo, zbydou nám na výběr asi 3 chleby. No, tak 2 minuty před zavírací dobou by to mohlo být i horší, že:-)) Když vejdu do pokoje, musím se tomu všemu opravdu zasmát. Tahle akce mě pobavila, uvolnila ze mě napětí z té příšerné práce a já můžu zase pracovat dál. Tentokrát opravdu „chytím slinu“ a píše se mi dobře. Vůbec nejsem unavená, poslouchám radio, překládám…a jsem na sebe pyšná. Nejlepší podklady pro svou práci nalézám naneštěstí ve francouzsky psané knize, takže dost věcí si musím přeložit rovnou do angličtiny. Zjišťuji, že si nejsem jistá, zda-li by mne tato práce bavila. Vždycky jsem chtěla překládat, ale tahle praxe mi docela stačila na to, že by mě víc (když už bych se věnovala jazyku) bavilo tlumočení. Na to je ovšem zapotřebí zcela jiných znalostí. To je opravdu boj. Takže si překládám, ujídám kompotované třešně a maliny (výborné!) a práce mi jde od ruky. HOTOVO!!!! Nechápu, že nejsem unavená, protože hodiny ukazují 4.30. Hmmm…je načase jít spát. Docela se těším na zítřek. Konečně se můžu v klidu uklidit pokoj, popřemýšlet jaké oblečení si vzít domů, probrat papíry, které tu rozhodně nesmím zapomenout…poslouchat u toho koledy,jojo, to mě baví. Tak dobrou noc.

Chřipka je tu:-( (Pátek 5.12. 2008)

Ráno chci vstát kolem deváté. Zrada. Vzbouzím se zase v 11. Což je ale opravdu už divné, protože se necítím nevyspalá nebo unavená, ale moje tělo si očividně myslí něco jiného. Už od čtvrtka, kdy jsem věděla, že celý prodloužený víkend zůstanu doma, jsem si naordinovala léčbu. Jsem prostě nemocná a cítím to na sobě. Hrůza. Musím napsat tu práci. Celý den sedím u počítače a zírám do něj. Vymyslím sotva stránku! Ach jo, vůbec mě to nebaví a už vůbec mi to nejde. Nemůžu uvěřit tomu, jak celý den před mýma očima utíká, já s tím nemůžu nic dělat a mě řádky nepřibývají! Začínám být dost vzteklá. Jsem nervní. Jsem jako v kleci. Mám v pokoji příšerný binec, který bych si velmi ráda uklidila, ale nejdřív musím dopsat tu práci! Hrůza hrůza hrůza. Celý den se nutím do práce a nic. Výsledky moc nejsou vidět. V noci se mi ale dobře pracuje, když pominu opilce vracející se na kolej:-) je všude hrobové ticho a klid a já můžu v klidu přemýšlet. Trochu najdu „nit“ a začínám psát souvisle. Jdu spát kolem 1:30. Dávám si budíčka na pátou, jako že jen tak „zavřu oči“ a zase budu pokračovat v psaní. To se mi tak docela nepovede.

Huráá! Den volna! (Čtvrtek 4.12. 2008)

Mám v plánu vstát kolem 10. hodiny, ale realita je trochu jiná. Vzbudím se v 11.15! Jen se obléknu a už na mě klepe Dana. Jdeme totiž na oběd. Šíleně se těším na teplé jídlo, poslední dobou mám opravdu hlad. Po obědě je nejlepší čas jít nakupovat jídlo, jelikož nehrozí, že si budu chtít koupit celý obchod. Doprovází mě Dana, takže nám to jde pěkně od ruky. Já se ještě jdu podívat po nějakých vhodných dárcích,ale za chvíli jsem už zase na pokoji. Na předmět Kennedy and his times dnes opravdu nejdu, bohatě stačí ta příšerná práce, kterou musím odevzdat! Dnešní Sociologie des relations internationales dnes odpadla, takže mám celý den volno. Odpoledne se rozhoduji začít s prací. Je mi ale nějak divně a kolem 16. hodiny si jdu lehnout. Počítám maximálně s jednou hodinou spánku,ale „trochu“ se mi to nepovede. Vzbudím se ve 23 hodin! Hrůza. Cítím, že přicházející chřipce se ale opravdu nevyhnu. Něco si vyřídím na internetu, skočím do sprchy a kolem jedné hodiny jdu opět spát.

Vánoooooooční Štrasburk! Juchůůůů! (Středa 3.12. 2008)

Na předmět Histoire des Relations Internationales jsem se opravdu nechystala jít. Příští týden už ale musím! Musím si totiž od někoho půjčit poznámky!:-) Takže si docela rozumně poležím, a vypravím se až na italštinu. Dneska se dopřekládá článek o fašismu, takže nic moc. Moc mě to nebaví, navíc učitel nás baví svými zážitky z Itálie a já mu bohužel nerozumím úplně všechno, takže mě tahle hodina celkově nezaujme. Co mě ale zaujme, je fakt, že předmět Histoire Européenne nám pro tento semestr nadobro skončil! Sice Le monde russe ještě občas je, ale stejně tam nerozumím ani slovo, takže opravdu doufám, že mi někdo půjčí poznámky, jak bylo původně v plánu :-)) Dneska jsme s Danou domluvené, že půjdeme do města jen a pouze na vánoční trhy. Šíleně se těším. Město je naprosto kouzelné. Přece jen včera jsme to neprošly všechno, ale dneska to máme v plánu. Jsem opravdu zase okouzlena, protože tohle město…..to je opravdu nádhera! Nechápu, kdo si dal (a jak dlouho dopředu) tu práci vyzdobit absolutně celé město. Opravdu, každá ulička vypadá vánočně. Uznávám, že na některých fotkách vypadá výzdoba přeplácaně, ale ve skutečnosti je vše velmi vkusné.(Konzultujte s fotogalerií:-) Nemůžeme se vynadívat. Taky mi přijde poměrně zajímavé, že na místních trzích se na rozdíl od těch českých dá něco koupit, a tím něco myslím dárky! To se mi na vánočních trzích v Praze opravdu nikdy nestalo:-) Neodolám a dám si sladký preclík a horkou čokoládu, do které ještě dostanu pomerančovou kůru a skořici. Vynikající! Venku je ale bohužel dost velká zima, a ta nás zažene po dvou a půl hodinách zase domů. Potřebuji ještě zajet do nákupní galerie Rivetoile, ale to přemisťuji na jiný den, protože jsem opravdu zmrzlá a chci se co nejdřív zahrabat do peřin. Po příchodu na pokoj sleduji nějaká videa, udělám si něco k jídlu a přemýšlím o svojí práci na předmět Kennedy and his times. Musím jí „dotlačit“ za tenhle prodloužený víkend, protože potom si chci už jenom užívat Vánoc, balit domů a vůbec..chci dělat už jenom samé hezké věci! Jdu spát asi ve 23.30.

Tak zase ve Štrasburku (Úterý 2.12. 2008)

Dana mě každé úterý vyzvedává v osm, a já většinou vstávám kolem půl sedmé. Dnes však vstávám po půl osmé, a jediný úkol je se nasnídat. Potom s Danou míříme na Méthodologie de la dissertation française. Přednášející chce úkol. Naštěstí se přihlásí jedna snaživá Polka, která se rozhodne svůj úkol odprezentovat před celou třídou a tím zaplácne opravdu hoooodně času. Opravdu ji za to miluji! Zbytek hodiny se lovíme v nesmyslném textu a dozvídáme se, že příští týden nás čeká test. Z tohohle předmětu se nedělá zkouška v lednu, ale v prosinci test, protože je to koncipováno jako seminář a tím pádem se závěrečná známky či body odvíjí od průběžné práce a docházky. Dnes odpoledne je předmět Relations internationales et transferts culturels, na který tedy v žádném případě nehodlám jít. Chtěla bych se natáhnout do postele, odpočinout si a konečně se trochu prospat. Místo toho ale s Danou měníme plány. Jdeme na oběd, a poté rovnou na tramvaj, která nás odveze do centra. Já mířím do MONOPRIX, kde se chci podívat na nějaké hezké věci, které by mi mohl přinést Ježíšek:-) Dana si odběhne do Nocibé a když se vrátí, míříme obě doobchodního centra Les Galeries Lafayette. Tam strávíme poměrně dost času. Je mi jasné, že na Histoire des Idées Politiques modernes dnes nepůjdu, jelikož k závěrečné práci není účast na hodinách a ani jejich obsah důležitý. Chci si vybrat nějaké hezké věci, a to opravdu zabere dost času. Po dlouhé době si konečně vyberu a odcházíme. To už je venku šero a máme možnost vidět zblízka všechnu tu osvícenou nádheru. Procházíme uličky, díváme se na stromeček…a je to opravdu nádhera. Nakonec vpodvečer odjíždíme z města a těšíme se, že někdy vyrazíme vyloženě a jen na vánoční trhy. Když přijdu do svého pokoje, cítím takový krásný pocit. Za prvé mám radost ze zakoupené drobnosti, ale hlavně je mi krásně z toho prostředí a atmosféry ve městě. Je mi nádherně!! Cítím se tu jako doma a navíc to město…líbí se mi prostě víc než u nás :-) Alespoň výzdoba určitě. Podívám se na díly Ordinace, které jsem ještě neviděla, na jeden díl Soukromých pastí a jdu spát poprvé docela normálně, kolem 23.15.

1 den v Paříži (1.12.2008)

Po probuzení si dávám malou snídani nebo jak se to jmenuje,když to bylo v půl jedné (ale prostě po probuzení je snídaně, ať je v kolik hodin chce,nebo ne? :-) a dávám ještě nějaké věci do kufru. Z domova se odjíždí ve 2. 15. Už v téhle době jsem byla absolutně mimo sebe, totálně nevyspalá a za víkend jsem to bohužel nedohnala. Cesta probíhá velmi hlade a já se na letišti ocitám už ve 4.15. Check-in otevírá v 5.15. Takže zase čekání. Ale alespoň jsem si jednou v klidu prošla letiště. Udělala jsem si pár fotek, prohlédla ještě zavřené obchody…docela rychle to uteklo. Zase to bylo lepší, než dojíždět na poslední chvíli, jako to bylo minule. Asi 10 minut po otevření odbavovací přepážky jsem se setkala s Danou a od této chvíle jsme už trávily těžké chvíle (jojo, nevyspání, to je těžká věc:-) spolu. V 6.30 byl boarding time a v 6.50 jsme letěli. Let byl úúúúžasný. Dana si přesedla a mě zbyly 3 sedačky vedle sebe, takže jsem se mohla pohodlně natáhnout! Je mi jasné že mě museli všichni v letadle „velmi milovat“. Ovšem to nejtěžší mělo přijít. Celé natěšené, když jsme objednávaly lístky na vlak, jsme si v pondělí v Paříži nechaly celý volný den. Což byl po hodině a půl spánku opravdový očistec. Bohužel se velmi nevyvedlo počasí, takže na žádné známé památky jsme se podívat nebyly. Jediné místo, které jsme viděly, byl Notre Dame. Počasí nám opravdu velmi nepřálo. Představovaly jsme si ten den jinak, ale co se dá dělat. Nelituji toho, co jsme viděly, bylo to hezké, ale bylo toho málo. Původní plán byl rozhodně dojít k Eiffelovce, ale hlavně…na Montmartre. Když jsem tam byl v květnu, doslova mě ta čtvrť dostala. Samozřejmě, že je to prostě „kus“ města a nic zvláštního (kromě Sacre Coeur) tam není, ale na mě ta čtvrť dýchla zvláštním kouzlem. Šíleně jsem se na dnešní den těšila. Ale bohužel..trochu se to nevyvedlo. V Paříži už jsme obě byly, a tak jsme se rozhodly, že si dojmy z krásné jarní či letní Paříže nebudeme kazit. Což by se dneska stoprocentně povedlo. Čekaly jsme, že Paříž bude předvánočně osvětlená, a navíc když bylo dneska celý den šero, čekaly jsme , že vše (nebo alespoň něco) bude svítit i přes den. Tak to tedy bohužel. Od naší kamarádky Hélène jsme věděly, že Les Galeries Lafayette jsou úchvatně nasvícené a že není bez toho možné z Paříže odjet. A hlavně, což je praktické, je obchodní centrum vedle nádraží. To mě dost pobavilo, protože jsme to šly přibližně celou věčnost. Bylo to dost daleko. Navíc velice podivnou čtvrtí…chvílemi jsem spekulovala, jestli nejsme třeba v Harlemu. Vše tomu nasvědčovalo. Třeba mě dost zaujalo, že vedle sebe bylo asi milion „kadeřnictví“ , kde se zaplétaly pěkné „rasta vlasy“. A ve všech těch milionech kadeřnictví bylo plno! Což bylo asi nejvíce zarážející. No když jsme tou čtvrtí prošly, tak jsem si trochu oddychla. Ano, výlohy Les Galeries Lafayette byly osvícené, a byly moc hezké, ale byly skutečně dost daleko od nádraží. Ovšem vevnitř..to stálo za to. Vevnitř je to samozřejmě podobné jako ve Strasbourgu, ale asi v milionkrát větším měřítku. Nahoře oblečení těch nejlepších světových značek, rozdělé do pater, pro pány a pro dámy a dole kosmetika, která jen doplňovala značky z horních podlaží. Obzvlášť toto „kosmetické“ patro na mě neuvěřitelně dýchlo luxusem, bylo překrásně vyzdobené, nádherně to tam vonělo…opravdu se mi to moc líbilo. Ale bohužel moje únava, a desetikilový batoh (počítač+pití+knížka+foťák=nemohla jsem ho nechat v úschovně zavazadel) na zádech mi zážitek dosti kazily. Byla jsem úplně mimo sebe, vůbec jsem nevnímala. Čekání na vlak, který jel v 19.12 bylo zcela nekonečné. Na nádraží jsme strávily asi 2 hodiny, ale přišlo mi, že jsme tam věčnost. Cesta vlakem moc rychle neutíkala, tentokrát to trvalo 3 hodiny, vlak jel přes Nancy a měl i více zastávek. Když jsme konečně dorazily do Štrasburku, měla jsem takový zvláštní pocit. Prostě pocit, jako když se vracím domů. Ano, Paříž je krásné město. Má úchvatné památky. Když jsem tam byla v květnu, památky mě dojaly k slzám. Byla jsem naprosto uchvácena, okouzlena, až bych řekla dojatá. Bohužel..dnes se mi Paříž ukázala jen jako obrovské hlavní město. Nemám moc ráda Prahu a dnešní Paříž mi ji nápadně připomínala. Prostě jen šeď, milion lidí, anonymita…na mě to všechno působilo dosti depresivním dojem. Prostě šedivé město. Nechtěla bych tam bydlet. Jako turista-proč ne, ráda se tam podívám co nejčastěji to jen půjde, protože jako turista člověk vidí naprosto odlišné věci, než člověk,který tam žije. Mezi nejhorší věci v Paříži považuji jejich metro. Tenkrát v květnu mi to nějak extra nepřišlo, ale dnes…opravdu bych tam zešílela, kdybych tam měla žít. Menší města mají prostě svojí duši, alespoň podle mého názoru. Těm větším se nějak ztrácí…asi v té jejich velikosti. Oproti tomu Štrasburk..to je město měst! I když je šedivo,mlha a prší..nikdy mi to město nepřijde šedivé. Je v něm něco zvláštního a pro mě to „něco“ je i v Českých Budějovicích, ale zatím jsem to nenašla v Praze. Třeba jednou, někdy…to tam najdu.Doufám. Když jsme viděli nasvícený vánoční Štrasburk..úplně se mi z té nádhery zastavilo srdce. Opravdu jsem se prostě vracela do svého, někam, kde to mám ráda a kde to znám. Navíc jsem se tu opravdu zabydlela…první týdny, když jsem ve svém pokoji strávila celý víkend, byla jsem úplně mimo, připadala jsem si jako v kleci,a snažila jsem se co nejvíce času trávit mimo něj. Ale teď se moje pocity změnily-ráda se naopak před celým světem zavřu ve svém pokojíčku, kde jsem opravdu jako doma. Cestou ve vlaku jsem se snažila přečíst něco na zítřejší Francouzskou disertaci, ale všechno jsem nestihla. No tak uvidíme. Dobrou noc.

Domooov

Mám za sebou naprosto dokonalý víkend, i když totálním způsobem vyčerpávající. Ve čtvrtek ráno jsem si řekla, že vstanu kolem sedmé hodiny, ale nedočkavost, stres a strach mě vzbudily okolo šesté. Při snídani jsem zvládla jeden díl Ordinace, připravila jsem se jak se sluší a patří na výlet do Paříže a uklidila celý pokoj, protože jsem vstala brzy a nebylo už co dělat .Dokonce jsem si zvládla i nalakovat nehty:-) Kolem půl desáté přišla Dana, zkontrolovaly jsme nezbytnosti a pokračovaly jsme na tramvaj. Po jednom přestupu jsme dojely na nádraží, tzn. Gare Centrale. V 11.11 nám jel vlak, na který jsme se obě těšily. Konečně TGV! Byly jsme zvědavé, zda-li opravdu dostojí svému názvu Train grande vitesse a musím říct, že nás skutečně nezklamal:-))Cesta Strasbourg-Paříž, tzn. 500 km za 2 hodiny 10 minut, to je přece nádhera! Pak nastal rychlý (nebo aspoň měl:-) přesun po Paříži, metrem linkou 4, 22 zastávek (opravdu „nádhera“) na zastávku Denfert Rochereau , odkud jezdí autobus na letiště Orly. Bylo to celé velmi hektické, ale vše se nám podařilo stihnout. Dana letěla už v 16.40, ale já až ve 20.10. Čekání bylo nekooooneeeeečné, ale nakonec jsem se dočkala. Posedávala jsem tam s knížkou v ruce, prohlížela obchody, ale byla jsem strašně unavená, takže mě to opravdu nebavilo. Člověk by čekal, že letiště Orly-Sud bude hezké, ale bohužel s tím nemohu souhlasit. Zlatá Ruzyně! Letiště je malé, vstupní hala nehezká a vůbec..prostě mi to tam nějak celé nesedlo. Na Ruzyni si pro mě přijel můj snoubenec, můj miláček a měl pro mě růži! Jéééé:-) Než jsme dojeli domů, než jsem vybalila kufr a skočila pod sprchu, ukazovaly hodiny 3.45. Hrůza. Ráno jsem měla v plánu jet do města a zařídit poslední věci před oslavou osmnáctin mojí sestřičky, ale nepovedlo se mi vstát. Pátek jsem tedy trávila doma, ale stejně jsem nemohla spát,tak jsem jen tak odpočívala a těšila se na večer. Během odpoledne jsem se připravovala a v 18 hodin jel vlak, kterým jsme se sestřičkou jely do Českých Budějovic. Měla jsem pro ni totiž překvapení v podobě pozvání do koktejl baru. Velice příjemně nám to tam uteklo a kolem 23. hodiny jsme zase vlakem jely domů. Doma jsem si ještě musela rozebrat věci z kufru, takže jsem šla spát opět ve 4 hodiny a ráno jsem vstávala v 8 a jela jsem konečně do města. Odpoledne jsem si dovolila hodinku spánku, a potom jsme sestřičce uspořádali oslavu. Ta si myslím, se moc povedla, a probíhala přesně tak, jak jsem si to představovala, takže doufám že se líbila i hlavní oslavenkyni:-)) V neděli ráno jsem se viděla s mojí nejlepší kamarádkou Haničkou a odpoledne přijel můj snoubenec. Asi v 19 hodin jsem se začala balit, mýt vlasy…skončila jsem ve 23 hodin. Kvůli odjezdu jsem vstávala v půl jedné. „Paráda“-opravdu „nádherně“ jsem se vyspala.