Eva je tu (Čtvrtek 11.12. 2008)

Dnešní ráno začíná trochu netradičně. Daně dnes přijede z Prahy kamarádka Eva, takže ji musíme vyzvednout. Jsem radši když půjdeme spolu, takže kolem půl šesté vyrážíme z koleje, jdeme na tramvaj a po asi 20 minutách cesty vystupujeme u zastávky, kam jezdí zahraniční autobusy. Eva už tam stojí. Přivítají se s Danou a společně pokračujeme zase zpátky. Nezdá se to, ale než přijede tramvaj, než se proplete městem a než ze zastávky dojdeme domů, ukazují hodiny 6.45. Domluvily jsme se s Danou, že já dnes na Sociologie des relations internationales nepůjdu, protože musím absolutně dodělat práci o Kennedym, musím ji totiž odpoledne odevzdat. Takže po příchodu zase skočím do postele a spím do 10. Potom stihnu poupravit polovinu práce a mířím vyzvednout Evu. Dana je ve škole a my s Evou míříme směr jídelna, kde na nás už čeká Dana a společně se jdeme všechny najíst. Po výborném obědě jdeme na kolej, kde se holky zdrží jen chvíli, a pokračují nakupovat do obchodní galerie Rivetoile (to přece Eva musí vidět!:-) a já opět usedám k počítači a finišuji se závěrečnými úpravami a hlavně s tiskem. Naštěstí se mi podaří stihnout autobus, takže na Kennedy and his times dojedu včas. Přednášející mluví o mě známých věcech, takže je fajn, že jsem dost v obraze a věnuji se tedy svojí práci, což v praxi znamená psaní vánočních pohledů:-)) Spousta lidí se chystá v polovině odejít, ale ouha...v 16.55 vyučující pouští film o Kennedym, takže zřejmě žádná pauza nebude. No, a taky není. Film je docela fajn, i když není jasné, jestli ho nebudeme muset vidět celý dnes:-)) Naštěstí přednášející film vypne v 18.05. Ještě se chvíli toulám po škole a potom vyrážím na tramvaj. Jedu do centra města za holkama. Chvíli si prohlížím trhy,poslouchám Santy Clause, kteří hrají na harmoniku a trochu dotvářejí vánoční atmosféru a potom jdu do kavárny/cukrárny Häagen- Dasz. Dana má dneska svátek, a chtěla jsem jí něco koupit. Jenže nevím co přesně by jí udělalo radost, tak mě spíš napadlo že jí pozvu sem, protože tady je úspěch z dárku zaručen:-)) Objednává si svoji vysněnou banánovo-čokoládovou palačinku a čaj, já mám ledovou kávu a Eva horkou čokoládu. Rozplýváme se tam docela dost dloooouho. Pak chceme jít pěšky domů, ale je zima, takže míříme na zastávku Broglie a jedeme tramvají na kolej. Jsme docela zmrzlé, ale máme skvělou náladu. Cestou na kolej potkáváme Narimane, naši českou kamarádku z menzy. Jde na diskotéku a má sukni! Hrůza! Já jsem zmrzlá na kost. Opravdu se moc těším na svůj pokojíček. Přijdu asi ve 20. 45. Jen si zuji boty a hned sedám k počítači. Vyřídím nějaké maily a zjistím, že můj snoubenec je online. Mám dost dlouhá sluchátka, takže se u telefonování stačím převléknout, odlíčit a natáhnout se do postele. Nejdřív se stačíme lehce pohádat kvůli maličkosti, ale potom si opravdu krásně popovídáme. Odhalím se tak (myslím duševně:-)), že jsem nikdy nemyslela že tyhle moje úvahy ze dna mojí duše pustím na denní světlo. Uvědomuji si každou chvíli, že můj partner je naprosto výjimečný a že jsme se narodili jen pro sebe. Rozumíme si naprosto ve všem. Proto mě ani moc nepřekvapí, když náš hovor ukončíme kolem 3.40. No jo, dlouho jsme se neviděli:-)) Jdu si dost unavená, ale s úsměvem na tváři, lehnout.