Předvánoční den (Středa 10.12.2008)

Ráno vstávám kolem 6. 45. Poslední dobou vážně nemám na to se poctivě namalovat, vyžehlit si vlasy....na co také, když venku už asi týden v kuse prší? Po dlouhé době se vydáváme na Histoire des Relations Internationales. Jsem trochu unavená, ale celkově vzato jsem schopna vnímání a docela se těším, co se zase dozvím nového:-)) Ve třídě je dost lidí, takže doufám, že mezi nimi najdu dívku, která mi jednou půjčila poznámky a taky doufám, že mi je dneska bude chtít půjčit znovu:-)) Přednáška docela jde, ale pro jistotu si donesu počítač, a "náhodou" jsme v sále, kde je pokrytí Wi-Fi. Jaká "náhoda", že. Ráda toho využiji a stahuji materiály na různé předměty, na které se potřebuji učit, takže mi to docela hezky uteče.Po hodině jdeme s Danou pěšky na kolej, které si já moc dlouho neužiju. Když přijdu, podívám se na maily, a už je na čase zase jít do školy, tentokrát pro změnu na italštinu. Přijdu kupodivu včas. Hodina začíná jen zmínkou o tom, zda-li jsme minule dokončili text. Když přednášející zjistí, že jsme ho minule dodělali, rozpovídá se zase (stejně jako minule) o svých cestách po Itálii. Bohužel mu nerozumím úplně všemu, takže se ne vždy mohu zasmát s ostatními. Hodina ale docela příjemně utíká. Pak dostaneme nějaké cvičení na zájmena. No fuj,to není zrovna moc hezké téma. Signor Censi nás kontroluje a pak to společně opravujeme. Během téhle hodiny se mi stane zajímavý zážitek, který mě probere víc než šálek horké kávy. Po pauze, kdy si pro tu kávu raději přece jen dojdu opravdu srším energií, ačkoliv v předchozí hodině se o mě pokouší snad asi mrtvice. Po hodině peláším na kolej, je mi opravdu dost velká zima. Celý den navíc velmi nevkusně prší. Prší už téměř celý týden ! Už mě nebaví nosit deštník. Když přijdu na kolej, jdu rovnou k Daně, a probíráme, jak se těšíme na vánoční trhy. Docela se zase zapovídáme, a přeběhne víc jak hodina. Předmět Histoire Européenne nám už naštěstí na celý prosinec odpadl, což je nádhera.Le monde russe se sice zřejmě koná, ale doufám že seženu poznámky, takže pokračuju v povídání s Danou. Nicméně Dana má ještě náhradu nějaké hodiny,což mě vlastně zachrání. Protože se musím zvednout a odejít, jinak bych si ještě povídala asi do večera :-)) Nakonec se dohodneme, že se Dana jen převlékne a staví se pro mě, a já jí vyprovodím do školy. Cesta nám příjemně utíká,na stanici tramvaje Observatoire se od Dany odpojuji a mířím do města. Chci jet až do centra, ale nakonec, když vidím stanici tramvaje Broglie, musím vystoupit už teď. Vánoční trhy jsou naprosto dokonalé. Nejhorší na tom všem je, že pořád a dokonce snad ještě více prší, ale co se dá dělat, já se odradit nedám. Procházím trhy a opravdu si to i přes ten den užívám. Když to celé projdu, napadne mě se jít ohřát do papírnictví spojeného s knihkupectvím. Zakupuji nádherné vánoční pohledy a jdu na tramvaj. Tam zjistím, že jede až za 12 minut. Tak se ještě rozhodnu pro procházku městem s tím, že pojedu jinou linkou. Cestou mě napadne zajít ještě do obchodu Camaieu. U nás, v Čechách se mi v tomto obchodě nikdy nic nelíbilo, ovšem tady...to je nádhera ! Odcházím do kabinky asi s tunou košil, ze které vyberu jednu, kterou si opravdu musím zakoupit "pro Ježíška", aby měl co přinést, že:-)) Celá šťastná jdu na linku D. Když přijede, málem je po mně. Už teď všichni cestující mnohonásobně přesahují veškerou možnou kapacitu ! Hrůza. Než dojedu poblíž nákupní galerie Rivetoile, málem se zadusím. Vystoupím, ale bohužel pořád prší. Nevadí. Dojdu do Rivetoile, kde už mi je ve společnosti obchodů příjemně :-)) Porozhlédnu se tam a mířím domů. Doma jsem asi 10 minut a jdu si hned mýt vlasy. Pak příchází Dana a jde mě ostříhat. No co já bych tu bez ní dělala! :-)) Zastřihne mi konečky a já už se zase na sebe můžu dívat:-)) Pak si ještě dlouho do noci povídáme, jíme u toho papriku a květák (no jo, zdraví především:-) a kolem jedné jdu spát. Před usnutím přemýšlím, jak strašně moc jsem šťastná, jakou cítím vyrovnanost, štěstí a vůbec....prostě všechno je dokonalé!