Akce "Nákupní košík" (Sobota 6.12. 2008)

Když v pět ráno zazvoní budík, nejdříve vůbec nechápu, co že se to vlastně děje. Z unavených očí mi tečou slzy a vstávat tedy rozhodně nehodlám. Další budíček je na sedmou. Zase nic. Jenže ouha..v těch sedm si už trochu zapomínám nařídit dalšího budíčka, takže se sama od sebe probudím v 10. No, alespoň že tak. Donutím se celý den sedět za počítačem. Jsem trochu vzteklá, nervní..vůbec mě to nebaví. Ale vydržím to a sedím na židli jak přilepená. Ráda bych si pustila koledy, uklidila pokoj…nic z toho není možné, bohužel. Sedím a sedím a píšu a píšu. Naštěstí jsme s Danou domluvené na 17.30, že půjdeme nakupovat. Nejdřív si říkám, jak nemůžu jít, že nemůžu ztratit tolik času, ale nakonec jsem ráda, že jsem se donutila jít, protože venku je moc hezky (9°) a přece jen čerstvý vzduch mi může udělat jedině dobře. Celý den uteče jako voda a moje práce má 4 stránky. Ano, já vím, to je hrůza!!!! To mám taky někdy za hodinu. No, na téhle práci bude zřejmě dost vidět, že mě její téma vůbec nezaujalo. Každopádně dneska chystáme velkou akci. Chceme si totiž vody dovézt v nákupním košíku přímo před budovu. Jdeme s Danou do supermarketu LECLERC, kde nakoupíme drobnosti k jídlu, ale hlavně, spoustu vod. Když už, tak už! Beru 4 balíky, v jednom je 6 dvoulitrových vod, k tomu dvě vody jednotlivě a jednu ohromnou 5litrovou butilu. Dana je na tom velmi podobně. Nemůžu si chodit každý den pro jednu láhev, na to prostě není čas. Takže doufám že mi tahle „dávka“ dlouho vydrží. S košíkem je těžké pořízení, vůbec se s ním nedá hnout a to nás čeká ještě dost těžká cesta! Tlačíme ho obě do kopce, přejíždíme dřevěné mosty, silnici, chodníky…opravdu dobrodružství! :-)) Chechtáme se jako blázni a určitě tak i vypadáme:-)) Ovšem největší šok je, když nás na druhé straně mostu zastihne zřízenec LECLERCU a ptá se, kam s tím košem jako jedeme, že ho určitě ukradneme a já nevím co všechno ještě. Bojím se, že nám košík vezme. Na kolej je to ještě dost velká dálka! Tedy asi 5 minut pěšky, ale tyhle vody bychom asi nosily do rána. Nakonec chce naší občanku. Já nic nemám, šla jsem si jen koupit vody! Naštěstí Dana má, takže si jí bere do zástavy. Dotlačíme košík ke koleji. Cestou samozřejmě mineme půl milionu košíků, které studenti jen tak nechali. To je vrchol! A po nás někdo chtěl občanku! Vždycky jedna čeká u koše, druhá si vše nosí do pokoje. Naštěstí funguje výtah, s tím tu bývají dost problémy. Pak zase společnými silami odtlačíme vozík do obchodu, kde Daně vrátí občanku. Pak jdeme do supermarketu SIMPLY pro chleba. Bohužel,už je zavřeno. Takže jdeme zase zpátky do LECLERCU. Ach jo, zbydou nám na výběr asi 3 chleby. No, tak 2 minuty před zavírací dobou by to mohlo být i horší, že:-)) Když vejdu do pokoje, musím se tomu všemu opravdu zasmát. Tahle akce mě pobavila, uvolnila ze mě napětí z té příšerné práce a já můžu zase pracovat dál. Tentokrát opravdu „chytím slinu“ a píše se mi dobře. Vůbec nejsem unavená, poslouchám radio, překládám…a jsem na sebe pyšná. Nejlepší podklady pro svou práci nalézám naneštěstí ve francouzsky psané knize, takže dost věcí si musím přeložit rovnou do angličtiny. Zjišťuji, že si nejsem jistá, zda-li by mne tato práce bavila. Vždycky jsem chtěla překládat, ale tahle praxe mi docela stačila na to, že by mě víc (když už bych se věnovala jazyku) bavilo tlumočení. Na to je ovšem zapotřebí zcela jiných znalostí. To je opravdu boj. Takže si překládám, ujídám kompotované třešně a maliny (výborné!) a práce mi jde od ruky. HOTOVO!!!! Nechápu, že nejsem unavená, protože hodiny ukazují 4.30. Hmmm…je načase jít spát. Docela se těším na zítřek. Konečně se můžu v klidu uklidit pokoj, popřemýšlet jaké oblečení si vzít domů, probrat papíry, které tu rozhodně nesmím zapomenout…poslouchat u toho koledy,jojo, to mě baví. Tak dobrou noc.