Ráno vstanu v 5.30.Teda chěla jsem dřív, ale co, šla jsem spát dost pozdě, takže jsem ráda, že jsem vůbec vzhůru. Otevírám okno. Po dlouhé době můžu nechat vytáhnutou venkovní roletu, dnes se počítače nehodlám ani dotknout! Dnes je zkouška.Což je sice pech, ale prostě tam dojdu, nějak to dopadne a bude. Horší byl ten den včera, kdy jsem sice neudělala skoro nic, ale prostě jsem celý den na tu zkoušku myslela. Takhle se jí zbavím a bude to. A pak?Dneska mám narozeniny, takže pak BUDE MŮJ DEN!Zhřeším a zajdu na čokoládový preclík, který jsem neměla od října!Dieta nedieta, je potřeba zhřešit. A nejlíp s horkou čokoládou a koooopcem šlehačky. No, to trochu předbíhám. Dám uvařit vodu na čaj a svoje dnešní hříchy začnu tím, že si udělám čokoládový nápoj s příchutí malin, který má v sobě asi tunu cukru, přikousnu k němu výborný toust a zajídám to dalším jogurtem, kde objevuji asi tak záhon jahod. To mi ten dnešní den krásně začíná!Zkouška je mi trochu…volná;-)) Raději si čtu poznámky, vzhled opravdu důležitý není. Svoje přípravy shrnu do 14 minut, tzn. 7.15-7.29. Přesně v 7.29 na mě totiž klepe Dana.Venku je zvláštně hezky. Už jsme spolu do školy nešly opravdu hodně dlouho. Je to takový zvláštní pocit, po tak dlouhé době. Pomalou chůzí dojdeme do školy, na zkoušku z předmětu The Aftermath of the American Civil War. Musím říct, že jsem se docela učila, ale poslední dvě stránky jsem nějak nestihla, lépe řečeno stránku a půl. Ve škole jsme v 7.50, tak si ještě přečteme poslední poznámky a v 8 vchází vyučující. Mám trochu strach, ale ne moc, mají být krátké odpovědi na otázky, prostě klasický test a jedna otázka do eseje. Vyučující rozdá papíry. C-O-T-O-J-E-??Komentujte na základě vědomostí získaných v kurzu dopad na práva Afro-Američanů v letech XY.To mě podrž!To je ta poslední stránka a půl!Wau. Začnu psát o válce .To se nedá nic dělat. Důležité je popsat papíry ,jedno čím. Píši a píši. Odevzdává se v 9.45. Ufff..co to sakra bylo?Musíme se s Danou smát, obě jsme psaly o válce a k vlastnímu tématu jsme napsaly asi jednu stránku, což je ze 4 popsaných opravdu něco;-)) Po zkoušce se sejdeme se všemi Erasmus studenty co zkoušku psali a nechápeme co to mělo znamenat. Kde byly sakra ty testové otázky?To bylo tedy něco. Zkontrolujeme všechny dostupné vývěsky a míříme s Danou domů.Cestou se ještě stavíme v papírnictví a taky zaplatit nájem. Trochu se tam zapomeneme a když dojdeme na kolej je 10.20. Musíme dnes bohužel ještě do školy.Hrůza. Musíme totiž vytisknout práci o NATO kterou já jsem už dávno poslala, ale musím ji odevzdat ještě v tištěné formě. A taky se chci upravit, protože pak vyrážíme s Danou do města. Dáváme si sraz v 11, pak usuzujeme že to je moc brzy, takže v 11.15. Ehm..v 11.10 začínám tisknout. Posunuji sraz na 11.30. Neeeeee!!Text,který jsem tiskla v nejlepší dostupné verzi, není ten, co mám odevzdat!Jsou to jen pracovní poznámky!Bože. Volám Daně a omlouvám se, sraz je v 11.50, musím znovu vytisknout to, co vytisknout mám. V 11.50 se tu stavuje Dana a jdeme směr škola. Na stanici tramvaje Esplanade na mě čeká Lin, musím jí vrátit foťák. Dozvídá se od nás, že už jsou vyvěšené zkoušky, takže se rozhodne jít s námi do školy.Za průběžného povídání se najednou ocitáme ve škole, kde se s Danou od Lin oddělujeme. Jdu vrátit knihy do knihovny a pak hledáme kaslíky se jmény učitelů, do kterých bychom vhodily práci. Po delším hledání je konečně nacházíme. Potom míříme zpátky směr kolej, ale jdeme dál až skoro k supermarketu SIMPLY. Před ním totiž stojí pekařství, kam si jdu koupit čokoládový preclík. Dieta nedieta, měla jsem ho naposledy v říjnu, takže dnes je opravdu důvod si ho zase dát!Beru i zajímavě vypadající buchtu a potom se s Danou odebíráme do obchodní galerie Rivetoile. Dana si po cestě koupila panini a já mířím do Mc Donald´s pro kávový shake, oni to teda nazývají frappé, ale prostě je to klasický shake od Meka. Sedneme si na zahrádku, jíme dobroty a povídáme.Dneska mám narozeniny!A jako dárek mám nádherné počasí. Hlásí zataženo a bouřky, ale dneska je nádherně, ani mráček, naprosto modrá obloha. Užívám si každé sousto a každou vteřinu dnešního dne. Kolem 13.30 se zvedáme. Bože, to je už ale hodin! Míříme kolem mediatéky do města. Jdeme městem, které je „naše“ a přesto se v něm cítíme jako poprvé. Všechno je tak krásné..všechno tak dokonale voní, tohle je ta pravá Francie. Jsem rok ve Francii, ale jako v „opravdové Francii“ si připadám až poslední dobou. Na tohle období jsem se těšila z mého celoročního pobytu nejvíce. A co že myslím tou „pravou Francií?“Zahrádky, na nichž svačí miliony lidí, které jsem ve městě nepotkala snad za celý rok(kde byli celou dobu?), vůni drahých parfémů, vůni jídla ze zahrádek a vůni opalovacích krémů. Mám pocit, že jsem ve městě poprvé. Jdeme ulicí ve které jsem se ocitla poprvé s Radkem, Dana tudy dokonce nešla nikdy. Připadáme si jako na dovolené, to město je tak jiné!A my prostě uděláme 2 kroky z našich pokojíčků a jsme ve městě snů. Neuvěřitelné!!Vzpomínáme na naše začátky, na příjezd..no, uteklo to neskutečně! Jsme úplně omámené městem. Zastavujeme se u květinářství a obdivujeme květiny. Potom Danu napadne zajít se podívat do Promodu. Bojím se že si tam něco koupím;-) Nejdřív jde Dana zkoušet šaty a pak já trika. No jo, zase to špatně dopadlo, musím si jedno koupit;-) je mi trochu divně, že jsme s Danou měly být celý den spolu a já se zaseknu v obchodě. Řekla mi že na mě potká venku.Jen vylezu hned vykřikne Happy birthday a popřeje mi. Páááni, ta mě ale překvapila. Udělala mi hroznou radost!:-)Prý byla vděčná že jsem zkoušela tak dlouho, že mohla dojít koupit květinu;-) Cestou se díváme kde mají zmrzlinu a míříme do Galerie Lafayette, kam si jdeme zrušit zákaznickou kartu. Občas nám domů chodí nějaké nabídky a přece jen, naši adresu brzy přebere někdo jiný, takže je načase všechny zákaznické výhody zrušit. Potom hned míříme do lékárny na Place de l´homme de fer, kde prodávají kosmetiku a máme tam taky zřízenou jakousi věrnostní výhodu. Tam je s tím trochu problém, ale nakonec se vše povede. Potom si Dana kupuje zmrzlinu a já běžím k Mc Donald´s kde kupuji další frappé, nebo spíš shake, tentokrát malinový. Ten je hodně skvělý. Dneska se s Danou trochu míjíme. Když přijde se shakem, akorát dojídá zmrzlinu. Povídáme si, vnímáme každý paprsek, rozbaluji dáreček..je prostě nádherně!Kolem 15.45 se zvedáme a míříme ještě do Nocibé, kam jdeme také zrušit zákaznickou kartu a já ještě mířím do obchodu se spodním prádlem Darjeeling, kde jsem měla zadanou adresu a chodily mi domů různé nabídky. Tak, to bychom měly. Potom se vydáváme kolem katedrály domů, ve městě je nááádherně. A Dana rozhodne že si musíme dát ledovou tříšť. Páni, tu já měla asi tak ve 12 letech!Dana si dá broskvovo-meruňkovou a já Tropical. Vážně krásný den!Potom projdeme po městě a pořád nepřestáváme obdivovat Strasbourg. Rozloučíme se a já mířím k sobě. Napadne mě, že si pustím nějaký hezký film, už mám vybraný který, ale pak si zase říkám, že přece dneska, v tak výjimečný den, se nebudu dívat na film?!Převléknu se, uklidím dárečky a chystám se ven. Zastavím se ještě na chvíli za Danou, poděkovat jí za úžasný den, a odcházím ven. Potkám dvě kamarádky které začnou zpívat Happy birthday…přijde mi to hrozně milé, udělá mi to vážně radost. Mířím do supermarketu LECLERC ale těsně před obchodní galerií Rivetoile mě napadne, že nejdřív musím do supermarketu SIMPLY, kde naberu zeleninu a případný zbytek až právě v LECLERCu. Jdu Do SIMPLY, kde mají vždycky báječnou zeleninu. Ovšem k banánům, třem jablkům a jedné salátové okurce mi přijde naprosto neadekvátní ta ohavná fronta. Je sice před státním svátkem, ale konkrétně právě s SIMPLY mají otevřeno i zítra. Takže nechápu. Frontu stojím přesně 40 minut, fuj. Nákup za 3,50 a fronta 40 minut, to je tedy hrůza. Když platím, je neskutečných 19.35.U toho mě ještě zkoumá prodavač, na jehož jmenovce si přečtu Miguel. Ha ha. Zkoumá, jestli jsem vz Německa a snaží se navázat rozhovor. Až na to že je mu odhadem 50, tak fajn;-))) Bože, dneska je tak krásně!Je to nádhera, takovéhle počasí. Teď tedy konečně mířím do LECLERCu. Dnes se mi líbilo v Promodu jedno triko, ale bylo mi strašně velké a jiné neměli, takže mě napadne se zastavit pře LECLERCem ještě tam. A sakra..dojde mi že ten obchod není Promod, ale Camaieu. Promod je přece úplně někde jinde. Hmm..porozhlédnu se i po Camaieu. Tedy tady by se to nakupovalo!Ale zboží je opravdu dost drahé. Raději jdu do supermarketu;-) Dnes výjimečně kupuji i jahody. Mám z nich evidentně nějakou alergii, ale dnes je prostě výjimečný den a já na ně mám strašnou chuť. Beru i zásobu vynikajících jogurtů. Kasy jsou přímo ucpané, před státním svátkem všichni dělají zásoby. Jdu z obchodu a je mi tak krásně. Můj den se ale bohužel chýlí ke konci. Když přijdu domů, uklidím nákup a udělám si něco dobrého k večeři. Potom zapnu facebook…pááááni, tolik lidí mi popřálo!Bože, to je nádhera. Myslela jsem si, že když se s hodně lidmi nebavím, jen s nimi občas prohodím pár vět, že mě nikdo moc nezná,ale to byl trochu naivní názor!Těch gratulantů je k 30 a jsou mezi nimi i lidé, od kterých bych to ani nečekala!Udělá mi to neskutečnou radost, úplně mě to zahřeje u srdce. Najednou si uvědomím, kolik přátel mám…ze školky, následně z prvního stupně, ze druhého stupně základní školy, ze střední školy, z Mezinárodních vztahů, potom jsem na rok studium přerušila, takže jsem se za rok vrátila, potkala jsem zase úplně jiné lidi, takže z Mezinárodních vztahů po přerušení, z filologie v ČB, z Francie…neuvěřitelné, kolik znám lidí. Zdaleka netvrdím že se všemi se významně kamarádím, ale znám jich opravdu hodně.Je to krásný pocit. „Nadělím“ si oblečení, které jsem si koupila před odjezdem do Nice, za odměnu že jsem to tam přežila a hlavně k narozeninám, že;-) Pak si chvíli píšu se sestřičkou..a s jedním sexy známým si posíláme maily, takže vlastně chatujeme;-) Pak se rozhodnu si pustit dva díly Ordinace..teeedaa..já jsem vstávala tak brzy, vůbec jsem se nevyspala a zase ponocuji. Jdu pak ještě do sprchy a když zhasínám, je přesně 0.45. Hrůza. Jéééé to byl tak krásný den..naprosto dokonalý.Jiný, než bych měla doma, ale o ten doma se stejně nenechám připravit. Děkuji všem kteří přispěli k dokonalému dni, tedy hlavně Daně!Díky Dani!
Tak jsem byla v jižní Francii; bydlela jsem v Nice a odtud jezdila na jednodenní výlety. Sexy Francouzi, moře, západy Slunce….Nemůžu tomu uvěřit. Tolik strachu,nejistoty…tak moc jsem nechtěla jet sama.A teď vím, že jediná možná varianta dovolené je jezdit sám. Seznámila jsem se s tunou lidí, viděla spoustu nových měst, míst, a všechno jsem vnímala tak nějak intenzivněji..tím, že jsem byla sama. Užila jsem si to přímo nevýslovně.Při příjezdu k moři se mi chtělo křičet.Chodila jsem permanentně s úsměvěm na tváři, musela jsem vypadat vskutku jako blázen;-) Byla to dovolená sloužící nejen k poznání Francie, ale k poznání sebe sama. Zjistila jsem, že nejlíp je mi samotné. Nejlíp mi je, když se mě nikdo na nic neptá, když si můžu jen tak myslet, a chodit a fotit..a nikdo po mně nic nechce.Je to tak osvobozující!A hlavně..dodá to člověku sebevědomí, že se umí sám o sebe postarat, že je soběstačný, schopný..dokonalý pocit.Vnímám každou vteřinu života..naprosto každou.Tahle dovolená, to byl balzám na duši..tolik vjemů, vůní…pocitů…nestíhala jsem vnímat;-) Potěšil mě zájem ze strany velmi atraktivních mužů, namátkou super sexy Steve z Austrálie, který ke mně přišel na nádraží a (Kdo viděl Paris, je t´aime, pochopí;-) pronesl tu osudnou větu: [salů. ž voudrei prektikej mon fransei]:-)) Zkrátka francouzský přízvuk všech anglofonních lidí je opravdu neskutečný;-)). Vypadal trochu jako Ken od Barbie a ač se mi obecně blonďáci nelíbí, on byl úžasný. Nebo pán na pláži, 
který kolem mě běžel a dokonce se kvůli mně zastavil!To na mě udělalo dojem;-)) Francouzi na jihu jsou naprosto odlišní od těch na severu.Nejen že vypadají atraktivněji,ale jsou rozhodně spontánnější,uvolněnější a rozhodně víc povídavější. Nejsou vlezlí, kupodivu..potkala jsem tolik příjemných lidí, mužů i žen…zjistila,že jsem v životě naprosto a dokonale šťastná a nic mi nechybí..vždyť kolik lidí tohle může říct?Já ano. A nesmírně si toho vážím. Je to dar. Nutno přiznat, že pro to sama dost dělám,ale prostě pokud zakročí nepřízeň osudu, člověk se pak může přetrhnout a nic. Odpočinula jsem si naprosto neuvěřitelně.Tedy odpočinula..v hlavě.Denně jsem ušla kolem 17 km, proťapala jsem města křížem krážem jak jen to šlo….po celodenních sezeních u počítače,kde jsem trávila veškerý svůj čas s nenáviděnými seminárními pracemi tohle byla opravdu zasloužená dovolená.Nice, je t´aime!!
