Vyčerpávající den (Pondělí 16.3.2009)

Budík je nařízený na 9. hodinu, s tím, že se prostě překonám a vylezu.Když otevřu oko, je mi jasné, že v tomhle stavu do hlavy nic nedostanu, takže každou čtvrthodinu si budík posunuji. Nakonec vylezu v 10 hodin.Přemýšlím, zda-li je neděle nebo pondělí. Venku řvou děti, takže asi pondělí. Cože, už? Musím se učit! Pustím do pokoje jaro, a okno nechávám otevřené téměř po celý den. Uklidňuje mě zpěv ptáků a namlouvám si, že tu vlastně nejsem zavřená. Udělám si něco k snídani, zkouknu mail a facebook, ustelu, a v 10.30 beru do rukou poznámky na zítřejší zkoušku. Už chci, aby byla středa odpoledne!!!To už bude po všech těchhle hloupostech. Učím se učím, a v půl jedné začínám být nervozní. Jdu hledat něco k jídlu, a bezcílně surfovat po internetu. Pak si chvíli píši s Danou, napíši Radkovi a v 13.45 se znovu pouštím do práce. Jakž takž mi to i jde°-)) Od 14 hodin je dnes předmět Comprendre les Etats Unis, ale jsem tu zavalená prací, takže nikam nejdu. Dana se rozhoduje, že půjde.Učím se asi do 15.15.Mám počítač v posteli a docela mi to jde i od ruky. Pak si jdu udělat nějakou svačinku a rozhoduji se, že učit se budu až večer, ono je to stejně nejlepší. Venku je naprosto nádherně, a já už to tady zavřená dlouho nevydržím. Začnu se oblékat a ťuká Dana. Je rozčilená, protože došla do školy a zjistila, že hodina odpadla. (jojo, Francie….:-)chvíli si povídáme. Chtěla jsem jít tedy původně ven v 16 hodin, ale zapovídáme se a jdu až v 17. Venku je doooookoooooonale!Užívám si každý paprsek. Jdu do města, vlastně ani nikam nemířím, jen si prostě užívám teplého vzduchu. Projdu se po náměstí, obejdu až obchodní centrum Place des Halles a jdu zase zpátky. Ani už mě to neláká do obchodů. Jsem ráda za to co jsem si koupila před tím,v zimním semestru a povánočních výprodejích, a teď už jsem raději venku;-)) Pak se zastavím v supermarketu SIMPLY rovnou na náměstí,kam skoro vůbec nechodím. Je to tam o něco dražší a celkově se mi to tam moc nelíbí,ale proč to nevyzkoušet.Vzpomínám si, jak jsem tu byla poprvé s Radkem a přijde mi, že od té doby se toho moc nezměnilo.Beru hlavně nebo spíš výhradně ovoce a zeleninu a hlavně vybírám ovoce exotické. Příjemnou procházkou dojdu na kolej a je 18.40. Rozeberu nákup, uklidím pokoj (přece jen když jsem odcházela, zůstal tu po mně binec)a v 19.00 začnou exotické hody. Nejdřív si nakrájím kumquat, který jsem měla párkrát a byl odporně kyselý. Známý mě ale upozornil, že byl pouze nezralý a ať vyberu lepší kousky. Dám na jeho rady a telelím se blahem. Vzala jsem pro jistotu jen dva kousky, a je to škoda, je to dost lahodné. Pak samozřejmě nesmí chybět pomelo, dnes jsem ho ale našla s červenou dužinou.Jéé to je lahoooda, chutná jako přeslazený grep;-)) Pak si nakrájím nashi a karambolu, a mám strach, abych se po těchle tropických hodech do rána neosypala. Karambola má opravdu zvláštní chuť, nemůžu říct že špatnou, ale prostě dost zvláštní;-)) Zato nashi málem sním celé. Naštěstí je na to docela velké;-)) Kolem 20. hodiny se znova pouštím do práce. Už aby byla středa odpoledneee, to už bude konec se všemi hloupostmi.Jakž takž mi to vydrží. Původní plány poněkud zkrachovaly, jelikož jsme měla v plánu do 18 se učit na zkoušku a od 18 se učit na italštinu. Pak jsem to všechno posunula o dvě hodiny, ale stejně, zkrátka realita je jiná;-) Ve 20.00 sedím u počítače a přemýšlím nad tím, jak to všechno zvládnu, protože jsem unavená, jako kdyby byla alespoň jedna ráno. Chvíli si píši se sestřičkou přes ICQ, pak dokonce chvíli chytnu i mamku, takže je z ničeho nic 21. No, ale už bych opravdu měla něco dělat. Pak si potřebuji vyzkoušet nový program na přehrávání DVD(no ano, na zítřejší zkoušku je to opravdu důležité;-)) a zakoukám se na chvíli do Irrésistible Alfie, v českém názvu Zlatíčko. Pak si tak uvědomím, že jsem téměř rok ve Francii a ještě jsem neviděla Amélii!Hrůza;-)) Přehrávám si nejoblíbenější scény a začínám se neskutečně těšit na Paříž, kterou plánuji zřejmě někdy v květnu. Je 22.20. Hmmm…už jsem docela dost unavená, ale co se dá dělat. Zalezu si do postele a beru si článek na zítřejší hodinu. Když mi padají oči, rozhodnu se to „oživit“ poznámkami k zítřejší zkoušce. Kupodivu to funguje. A úplně nejvíc zarážející je, že si všechno pamatuji. No jo, v časovém presu pracuji efektivně, ale že se mnou kamarádí i paměť, to je tedy něco! Takhle na povel;-)) Začíná se ale ozývat únava z předchozích dní. Čas běží jako splašený. Pořád si střídám poznámky, občas si udělám nějaký dobrý čaj a najednou jsou 3 hodiny. Jdu si do Wordu alespoň připravit poznámky, které bych chtěla zapracovat do mého „response paperu“. Až si přečtu článek, musím zkrátka udělat takový report o tom co jsem četla. Ale ne shrnutí, ale hlavní autorovy myšlenky, jak to na mě působilo, co si o tom myslím a podobně. Strašně mi slzí oči, takže z psaní už dneska nic nebude. Odkládám všechny ty učební hrůzy a v půl čtvrté jdu spát.

Odporná studijní neděle (Neděle 15.3.2009)

Probudím se v 8. 30. To není snad ani možné?!Připadám si docela odpočinutá. Ale nakonec se rozhoduji, že takhle brzy zkrátka vstávat nebudu. Vypínám budík a nakonec se probudím v 11.Hmm..teď jsem opravdu odpočatá;.-))) Pustím si otevřeným oknem do pokoje jaro a nechám ho tak asi hodinu.Naštěstí nesvítí sluníčko, protože to by mě táhlo ven. Udělám si snídani, trochu poklidím a ihned zasedám k počítači. Plánuji si ihned začít s překladem, ale na ICQ chytnu sestřičku, projedu maily a nakonec se k překladu dostanu ve 12.15. No, alespoň že tak.Chvíli to vydržím, ale ukrutně mě to nebaví. Asi za 30 minut si jdu připravit něco k jídlu. Rozjímám nad salátem a do práce se mi vůbec nechce. Kolem 13.30 se rozhodnu, že to nebudu překládat tak poctivě, větičku od větičky, ale že si to prostě pročtu celé, ať tomu rozumím, nebo ne, koneckonců, takhle by se to i mělo dělat, že.Vlezu si do postele, protože tam mi jde učení nejlépe a začnu. Těch stránek je opravdu mnoho, s tím mým poctivým překladem bych tu byla ještě týden. Občas si do toho píši s Danou, jako jak jsme na tom a zjišťujeme, že stejně tragicky;-)) Vydržím to na můj vkus docela dlouho, a ačkoliv jsem si přísahala, že v 16 hodin budu končit, jdu si v 16 sednout k internetu a jen tak bezcílně koukám, co se kde děje. Šla bych ven, ale kdybych tu zkoušku neudělala, pak bych si to strašně vyčítala. Dnes je ve městě karneval, mám otevřené okno a slyším to, jak kdyby mi průvod procházel přímo pod okny. Tak strašně mě to táhne veeeeen!Na chvíli přemýšlím, že půjdu. Ale ne, nikam nejdu. Na to prostě nemám povahu, chodit ven před zkouškou. V půl šesté mi do pokoje začne prát sluníčko. Zajímavé;-)) Beru si do ruky poznámky na úterní zkoušku. Občas si do toho píši s Danou. Pak to střídám, překlad a poznámky na zkoušku. Vždycky, když mě jedno přestane bavit, beru do ruky to druhé. Asi v 19.05 jdu vynést odpadky a obejít část bloku, protože je moc krásně. Kolem 19.30 jsem zpátky a jsem dost vzteklá z představy večera prosezeného za počítačem. Pak si zase sednu k internetu, kde nedělám nic užitečného.Pak mě napadne, že bychom se přes Skype mohli slyšet s miláčkem, potřebuji mu něco říct, a doufám, že spojení bude dobré. Ale…jsem dost nervozní z té tuny práce, co tu na mě čeká a spojení je šílené. Něco řeknu, pak čtvrt století čekám až se to donese Radkovi, a dalších sto let než on něco odpoví. Nevydržím to a odpojím Skype, zbydou nám zkrátka jen zprávy. Ve 20.30 nevěřím tomu, že takhle ošklivě utekl celý den a výsledky téměř žádné. Začínám tedy psát referát na italštinu. Zabírá samozřejmě dost času, s čímž jsem moc nepočítala. 21.15, 21.30..22.00…celý den je pryč!Bože to je hrůza. Posíláme si s Radkem zprávy, on jde pak spát a já píši dál a dál. Začínám být nesnesitelně unavená, ale proč?! Vždyť jsem vstávala pozdě! 0.00. Beru do ruky poznámky na zkoušku a čtu je, občas něco přeložím. Ach jo, šíleně to trvá. Zařeknu se, že udělám alespoň 10 stránek. Do toho ještě občas napíšu něco z italštiny. Je 3.05. Katastrofa. Rychlá sprcha. Brrrrrrrr.3.15 jdu spát. Hnus.

Já se nechci učit!! (Sobota 14.3.2009)

Sobota nesobota, musím si nařídit budíka. Vůbec nemůžu vstát. Zvoní v 9. Posouvám ho na 9.15, 9. 30..až před 9.45 konečně vylezu. Dám vařit vodu na čaj, ustelu si…a pustím si do pokoje jaro. Venku je dokonale. Sice ještě trochu chladno, ale je cítit vůně jara, ptáci zpívají celou noc (to mám opravdu ráda, mám vždycky otevřené okno abych dobře slyšela;-))a prostě..je nádherně. Poklidím drobnosti a usedám k počítači. Teď budu svým vlastním otrokem, nejradši ze všeho bych šla ven, ale moje přísnější já mě donutí si překládat článek na úterní hodinu, který má asi 50 stránek-humus! a vytvářet referát na italštinu. No, vydrží mi to asi 20 minut. Pak si volám s maminkou a končíme až v půl dvanácté.Já se potom pustím do bezcílného brouzdání po internetu, jen abych proboha nemusela nic překládat!Udělám si něco malého k jídlu a padne na mě přímo brutální únava. Ve 13 hodin se jdu natáhnout. Budík zvoní ve 13.45 ale bohužel, pěkně ho zamáčknu. Vstanu až v 15.15. V tenhle den, kdy jsou všichni venku, já spím!To je opravdu hřích. Vyhrabu se z postele a koukám z okna. Brrrrr…jak já se nechci učit!Chvíli jsem na facebooku s kamarádkou Ivanou a pak bojuji s ovocem zvaným pomelo. Úplně ho zbožňuji. Hrozí, že ho sním na posezení, ale po pár soustech začínám praskat. Pustím se do práce. Ach jo:-//Vydrží mi to slabou hodinku.Mě to taaaaak nebaví!!Venku zpívají ptáci, já chci ven!!Asi v 17 hodin si začnu psát s Danou po Skypu a nakonec mě přestane bavit i cokoliv psát, takže si telefonujeme, z patra do patra;-)) Skončíme v 18.30. Znovu do práceeeeeee:-//Fuuuuuj.Jelikož mě to vůbec nebaví, tak mi to ani nejde od ruky. Asi po 15 minutách se rozhodnu vynést odpadky(Jo jo, pořád si hledám nějaké záminky)převléknu se a napadne mě, že bych měla odnést vypůjčené věci Daně.Dlužím jí nějaké drobné a taky dlužím za kávu jedné další kamarádce. Dana nemá na vrácení, takže jdu nejdříve k Anetě, kde se docela na dlouho zapovídáme, pak jdu k Daně, kde se samozřejmě zapovídáme také a pak teprve jdu odnést odpadky.Jdu jen ve svetru a kupodivu mi není zima. Venku to tak rozkošně voní! Jdu ještě na procházku kolem bloku. Když přijdu domů, je 19.45. Hmmm..to jsem toho dnes udělala hodně!Ach jo. Zasednu k počítači. Je 20.15. Začnu překládat. Je 21.05. Potom se jdu podívat do průvodce po Paříži. (ani nevím jak mě to napadlo). Je neuvěřitelných 22!!!!!!Hrůza. Začnu si číst poznámky na úterní zkoušku. Střídám to, chvíli článek na úterní hodinu, chvíli poznámky na úterní zkoušku. Fuj. Kolem 22.20 mi píše Radek, že bychom si zavolali po Skypu. Povede se nám to asi ve 23.15. Akorát že přes telefon je to opravdu dost pomalé, i když samozřejmě, jsem šťastná i za to. Akorát člověk musí mluvit šíleně pomalu a čekat pár vteřin, než se to donese tomu druhému. Takže docela děs. Jsme z toho oba unaveni, takže nakonec volíme drahou možnost-voláme si normálně po telefonu. Radek jde pak hned spát a já ještě čtu poznámky na úterní hodinu. Pak si zase jdu listovat v průvodci Paříží, pak jdu hledat hostely v Paříži a hodinu strávím tím, že čtu všechny možné recenze na tyto hostely. Pak si ještě dám pár stránek poznámek a šíleně vyčerpaná jdu v 1.30 spát.Rozhoduji se, že nemá cenu vstávat brzy, protože unavená stejně nic neudělám a tak si dávám budík na 10.15.

Pátek třináctého-šťastný to den (Pátek 13.3.2009)

Vstávám klasicky kolem deváté. Obvyklé činnosti-ustelu postel, dám vařit vodu na čaj, oknem pustím čerstvý vzduch,připravuji si snídani, pustím počítač a čtu si novinky-mi zaberou hodinu a půl. Jako každé ráno. Ale zase je to všechno pěkně v klidu a tak to mám ráda. Když si po sobě umyji nádobí a uklidím, je přesně 11 hodin. Dneska je zase pátek 13.!Stejně jako minulý měsíc! Ne že bych byla pověrčivá, ale člověk přece neví, co se může stát. No ano, to se může stát kdykoliv cokoliv a nemusí to být zrovna v pátek 13. , to já vím. No ale stejně;-) Chce se mi večer jít někam tancovat, ale to já mívám klasicky, tančící a řádící touhy, právě když je nejvíc práce. No ale v pátek 13. přece nikam nepůjdu,že;-) Jsem doma a snažím se předstírat práci,ale moc se mi to nedaří.Chvíli si čtu poznámky, pak překládám článek a pak přemýšlím co přesně zařadím do referátu z italštiny. Pak si jdu dělat oběd. Nakonec si řeknu, že když se půjdu projít a uspokojím svoje choutky po čerstvém vzduchu a především po sluníčku,bude se mi večer lépe pracovat. Takhle zůstanu zavřená, nic neudělám a ještě budu naštvaná, že jsem ani nebyla venku. Takže se vypravuji, a kolem 16. hodiny odcházím. No, to tedy brzo.Víceméně nejdu nikam, jen se tak toulat po městě. Dojdu až na nádraží. Nikdy jsem tam pěšky nebyla, překvapí mě, jak moc je blízko. Jsem tam ode mě z koleje za slabých 30 minut. Chodím sice rychle, ale že až takhle rychle;-) Jdu přes náměstí Kléber a pak přes Place de L´homme De Fer pokračuji stále dál až zkrátka z jedné ulice uvidím nádraží. Jdu k němu, toulám se kolem, fotím si tu výjimečnou budovu a jdu dovnitř. Předstírám, že čekám na nějaký vlak a rozhlížím se po ostatních čekajících. Ruch nádraží je mi velmi příjemný, prostě se pořád něco děje!:-)Beru si různé letáčky a jiné hlouposti, projdu nádraží, vezmu si noviny a jdu po hlavní silnici pořád pryč. Po chvíli se zase vracím, protože bych brzy došla na výpadovku z města. Jdu městem zpět. Je nádherně. Pořád svítí sluníčko. Vlastně až teď v podvečer se do toho nejvíc opřelo;-) Je mi nádherně. A v momentě, kdy mi ve sluchátkách zazní úvodní hudba z Amélie, vypadám jako totální blbec. Mám nahozený blažený úsměv a sama mám pocit, že na něčem jedu. No,drogy ale neberu, takže jsem jen „sjetá“ z přemíry sluníčka. Bože, to je taková nádheraaaa!!Projdu si náměstí a pak se ubírám k domovu. Rozhodnu se ještě zajít do supermarketu LECLERC, kde bych si chtěla koupit pomelo. Nikdy jsem to neměla, ale když jsem byla na návštěvě u mojí kamarádky Hanky, nabídla mi ho a já se do té chuti naprosto zamilovala;-) Vezmu ještě jeden sýr a jdu domů. Když dorazím, je 20.05. Neuvěřitelné! Dnes jsem opravdu neudělala skoro nic;-)) Uklidím drobný nákup, napíšu miláčkovi a zalezu si do postele s poznámkami na zkoušku, podklady k referátu a anglickým článkem. Jakž takž mi to jde. Čas docela příjemně ubíhá a já konečně něco dělám. Vydržím u toho docela dlouho, jdu spát v 1.30. Jsem šílěně unavená, i z té dnešní procházky,ale jsem šťastná, že jsem byla venku a taky z toho, že se mi podařilo se něco naučit. Tak dobrou noc.

Zabíjet čas..to já tedy umím dost dobře! (Čtvrtek 12.3.2009)

Ráno se mi nechce moc vstávat, ale co se dá dělat, že. Budík zvoní v 5.15. Nakonec usoudím, že se toho mnoho nestane, když vstanu o 30 minut déle a taky že se neděje nic:-)Otevřu si okno, dám vařit vodu na čaj, ustelu postel..a u snídaně prohlížím novinky na internetu. Mezi tím si přežehlím vlasy(opravdu pěkné;-))upravím se a kolem půl osmé na mě ťuká Dana a jdeme spolu do školy. Jdeme na předmět The Aftermath of the American Civil War. Dneska mě to tedy vůbec nebaví. Hned na začátku nám vyučující oznámí,že koncem první hodiny se budeme muset přesunout do jiného sálu, protože v tomto se bude konat nějaká zkouška. Nechápu, proč tahle vyučující dělá prezentace. Má je hezké,což o to, ale každý slide tam nechá asi 2 vteřiny a nikde svoje prezentace nezveřejňuje, takže mi opravdu uniká jejich smysl, protože přečíst si je, natož snad opsat, nemá nikdo šanci. Hodina se naprosto nevkusně vleče. Je teprve půl deváté. Hrůza. Kolem 8.45 vtrhne do sálu nějaká neznámá paní a oznámí nám, že musíme ven. Takže se přemisťujeme o patro níže. Tam chvíli sedíme a nic se neděje. Pořád si s Danou povídáme a to i o hodině, protože námět téhle hodiny je více než krizový.Asi v 9.45(nemohu uvěřit, že jsme se propracovali až sem;-)) vyučující pouští film. No, to brzy!V 10.00 si všichni začnou balit a šustění tašek a skřípání zipů ji donutí film vypnout. Cože??!!Takže kvůli tomuhle jsem ráno tak pracně vstávala?No to snad ne. V prvním sále bylo docela příjemně, ale potom, co jsme přešli o patro níž, jsme docela dost mrzli. Po hodině tedy s Danou míříme do školní kafetérie na nějakou dobrotu. Dávám si kávu. Tu si dávám vždycky, ale až dneska mě napadlo říci si o ni s mlékem. Dost se těším. Áááá…nechutnéééé. Poté co ochutnám tu „dobrotu“ udělá se mi vyloženě nevolno.Humus. Míříme s Danou volným vycházkovým krokem na kolej a já kávu odhazuji do nejbližšího odpadkového koše. Fuj, tak tohle už tedy nikdy. Když dojdeme k automatu BNP Paribas, uvědomím si, že mám vůči Daně nějaké dluhy, když jsem neměla drobné, vždycky mi půjčila na kávu a podobně, takže je načase všechny dluhy vyrovnat. Rovnou jí to vracím, přece jen hotové peníze se rozutečou poměrně dost rychle;-)) Cestou se rozhoduji zajít do supermarketu LECLERC. Dana se nakonec rozhoduje jít také. Můžeme si sice vzít na pomoc nějaký dopravní prostředek, ale stejně zastávka nestojí přímo u nákupní galerie Rivetoile tak co, jdeme zkrátka pěšky. Je opravdu docela dost velká zima. Ale povídáme si, smějeme se a tak nám cesta příjemně utíká. S příchodem peněz na můj účet jsem dostala i větší chuť nakupovat;-))takže beru na ochutnání různé sýry a paštiky a různé jiné lahůdky. Musím ale vzít do každé ruky také 5l butilu vody. Řeknu si u kasy o dvě velké tašky, abych se vyrovnala, ale je to opravdu zatraceně těžké. I když zdržuji Dana mi neuteče a jdeme spolu dál;-))Dělám si pořád nějaké pauzičky, protože mi dost výrazně začínají odumírat prsty;-) Vůbec se to nezdá, ale po příchodu na kolej zjistím, že je 13.15!No v jedenáct jsme šly ze školy, pak jsme rozjímaly v obchodě a ono to nějaký čas zabere;-) Poklidím ještě nějaké drobnosti po mém odchodu ráno, rozendám nákup a přemýšlím, co budu dělat. Venku je zima, ale svítí sluníčko a vypadá to tam hezky.No, nakonec zůstanu doma. Vlastně bych ani neměla přemýšlet, co budu dělat, protože o práci mám postaráno.Jenže mě se tak šíleně neeeeechce!!!Takže si pro sebe hledám nějaké těžce nesmyslné výmluvy, jen abych se nemusela učit. Takže jen tak bezcílně surfuji po internetu, chvíli si po Skypu píši s Danou, pak čtu veškerý dostupný bulvár, dívám se na sto let starý díl Ordinace a pak chvíli koukám z okna. Zkrátka nechutně zabíjím čas, a přitom je to strašná škoda. Hrůza, vážně. Když tímto tempem netempem dojdu až do 18.30, lituji, jak jsem zcela nevkusně promarnila den a jdu si dělat něco k jídlu. Pak zase zírám do počítače.Rozloučím se s Radkem a beru konečně do rukou poznámky z předmětu Relations internationales et transferts culturels, ze kterého mám v úterý zkoušku. Ach jo. Moc mě to tedy nebaví, ale musím uznat, že se mnou dost spolupracuje paměť a všechno co si přečtu, si i pamatuji.Jsem ale docela unavená, takže kolem 23.30 jdu spát. Hurá!;-)

Zase uklízím (Středa 11.3.2009)

Ráno se probudím kolem deváté. Někde z dálky zněl i budík,ale trochu jsem ho zamáčkla;-))Měla jsem v plánu jít na Histoire des Relations internationales,ale nakonec si říkám, na co mi budou poloviční poznámky? Stejně budu muset jít znovu tak za týden a vzít si zase za další hodinu, takže to ani náhodou. A na odpolední Histoire Européenne jsme s Danou poznámky sehnaly už i za další semestr, je to opravdu dokonalé!Jsem moc ráda, že nám to takhle vyšlo. Pustím si do pokoje dokonalé jaro, a okno mi vydrží otevřené celý den, nádhera, venku je opravdu jaro! Nasnídám se, ustelu postel a…nic se mi nechce. Na dnešek jsem měla mít z italštiny mnou velmi obávané exposé. Čili prezentaci před celou třídou. Mělo mi být jasné, že za ten týden doma nic neudělám. Zkrátka včera jsem tak nějak spala a odpočívala, takže zkrátka nic není hotovo. Ale protože jsem tohle čekala a věděla jsem jak to dopadne, měla jsem plán. Jsem vzorná studentka;-))a mám ráda ve věcech dost velký pořádek, všechno zkrátka musí být zařízeno,uklizeno a tak podobně. Takže již v pondělí večer jsem z domova psala Aline. Aline je čtvrťačka, která se stará o nás, mezinárodní studenty. Problém u signora Censiho je ten, že na něj neexistuje mail. Nebo on samozřejmě existuje, takový ten klasický, jméno profesora@urs-strasbg.fr, ale on ho nečte, nebo je s tím nějaký problém, nebo Bůh ví co. Tak jsem jí napsala, že se zkrátka šíleně omlouvám,ale že na dálnici byla nehoda a že jsem tím pádem nestihla plánovaný odjezd z Prahy do Strasbourgu a že tedy tím pádem nestihnu školu. A že mám ve středu exposé, a jestli by mi mohla poradit, jak se mám profesorovi omluvit. A ona mi do pár minut odepsala, že to není problém, že profesora zná osobně a že před každou hodinou italštiny každou středu si dává ve školní kafeterii kávu a že s ním promluví, že to bude všechno v pořádku. Spadne mi kámen ze srdce a navíc to vypadá všechno vážně věrohodně a moje precisní pověst tím nijak neutrpí;-)) Takže dnes jsem zkrátka celý den doma. Jsem ráda, že jsem přijela včera velmi brzy ráno a že v supermarketu SIMPLY jsem nikoho nepotkala. Dneska jsem zavřená v pokoji, moje lsti jsou neprůhledné a všechno je v pořádku;-)) Takže bych zřejmě měla psát to exposé, že. To se mi ale vůbec nechce. Po tomhle rozjímání hodiny ukazují 13 hodin. No hrůza. Navíc mě dost znervózňují ty nevybalené tašky. Myslela jsem, že jen vybalím a ty věci rozendám do skříní, ale bohužel. Přivezla jsem si krosnu plnou jídla, které tady neseženu, takže různé sušené směsi a především sušené mléko. Samozřejmě, je tu řada BIO potravin, v každém obchodě je alespoň regál, ale i tak tu některé věci nejsou k sehnání. Takže budu muset udělat generální úklid a teprve potom to tam vše dát. Jen tak bezcílně surfuji po netu, koukám z okna a jsem unuděná k smrti. Nic mě nebaví, píšu zprávy na Facebooku a ani to mě nebaví. Chvíli si čtu, přemýšlím jak si připravím to exposé a koukám do zdi. Asi kolem 15.30 se donutím k nějaké činnosti. Z velkých spodních šuplíků, co mám pod postelí vyndám všechny věci, které tam jsou na postel. Hrůza, když si představím, že tohle někdy budu mít ve svém vlastním pokoji doma!!!Pustím si zřejmě po dvoumilionté film Medvídek. Navíc ho dávali v televizi, když jsem byla doma, takže se divím, že jsem se ho pořád ještě nepřejedla. Velmi pracně vyndám šuplíky z prostoru pod postelí, odendám je trochu pryč a jdu pod nimi vytřít. Nechápu, kde se tu bere tolik prachu, tohle jsem absolvovala před Evropským týdnem, abych zjistila, co mi chybí, a udělala soupis toho co si chci z domova přivézt!Teď to musím udělat znovu, abych si všechny věci přeskládala a zařadila k nim tu horu dalších věcí, které jsem si sem dovezla. Zabere to víc než film Medvídek, takže pouštím díly Kriminálky Anděl. Musím uznat, že to opravdu není tak strašné, jak se mi to na začátku zdálo;-) Když po několika hodinách podlaha pod šuplíky září čistotou, všechny původní věci, které byly v šuplíku a všechny nově dovezené věci jsou vzorně naskládány v šuplících, mám takový hezký pocit. Dovezla jsem i nějakou kosmetiku, takže skříňku, ve které mám drogerii, se rozhodnu uklidit také. Všechno z ní vyndám, vytřu ji,nanosím si k tomu věci, které jsem dovezla a všechny společně je uklízím zpět. Končím asi kolem 20. hodiny. To je úplně nezvyk;-) Jsem zvyklá tyhle generální úklidy většinou páchat pozdě večer, ne-li ráno, takže nemůžu uvěřit tomu, že mám v pokojíčku krásně uklizeno a útulno a nejsou zrovna 3 ráno. Opravdu jsem ráda, že jsem se donutila něco dělat poměrně dost brzy. Takže krosna je naprosto prázdná a i druhá taška se dost zmenšuje. Zbývá jen nějaké oblečení, které jsem si dovezla zpět, i když toho zaplať Pán Bůh nebylo mnoho.Mám opravdu krásný pocit!Nesnáším nepořádek. Tak si jen tak prohlédnu nějaké hlouposti na internetu, dám si sprchu, a s krásným pocitem si jdu kolem 23.hodiny lehnout. To už se mi dost dlouho nepovedlo!:-)

A zase zpátky do Strasbourgu (Úterý 10.3.2009)

Tak už zase sedím v autobuse. Hodiny ukazují 0.30. Docela to utíká. Večer mě taťka odvezl autem do Prahy, odkud mi v 22.00 jel autobus. Sedím dvě sedačky za řidičem, mám pro sebe dvojsedačku..je to fajn. Občas jsem usnula,ale nic moc. Měla jsem špatně hlavu, příšerně mě bolí za krkem. Docela dost ta cesta ubíhá. Většinu času koukám z okna, chvíli spím nebo jen poslouchám řidiče;-))Jedna zastávka je na Rozvadově, odkud volám miláčkovi a pak celou noc nic. Pár lidí použije WC v buse, ale jinak všichni spí.Zastávka je až v Kehlu, 4 km od Strasbourgu. Což ale lidi jedoucí do Paříže moc nezajímá, že je Strasbourg blízko. Všichni jsou za pauzu rádi a všichni vytvoří dost dlouhou frontu u obsluhy, která nestačí servírovat kávu;:-)) Pak všichni naskáčou do autobusu a jede se dál. Za 15 minut vystupujeme ve Strasbourgu. Všimnu si svých dvou kamarádek, o kterých jsem neměla ani tušení, že jedou také a spousty studentů Erasmus, kteří v Praze byli jen tak na výlet. Naberu svoje tašky a ploužím se na tramvajovou zastávku.Naštěstí jede hned tramvaj. S holkama příjemně popovídáme a já pak vystupuji na stanici Esplanade. Snad to do budoucna nezakřiknu,ale strach nemám, tma už není, spíš takové pološero, lidé jdou do práce..mám to docela těžké, ale milionkrát lepší než když jsem jela domů. Když za sebou konečně zamknu dveře, je půl sedmé. Vyndám a zapojím počítač a napíšu všem domů, že jsem v pořádku. Pak vyberu nějaké maily, vyndám pár věcí z tašky. Mám v plánu vybalit obě tašky hned, ale únava mě zmůže. Trochu poklidím pokoj, samozřejmě byl dokonale uklizený už při odjezdu:-)) ale trochu se tu prášilo, tak něco uklidím, napíšu pár mailů..a v deset se jdu natáhnout. Jéééé to je nádhera, mít obě nohy natažené!:-)Prospím se zhruba do 14 hodin. Ale uklízet se mi tedy nechce nic.Uvědomím si, že právě končí předmět Le Brésil au XXè siècle, ehm;-)) Chtěla jsem tam původně jít, ale prostě jsem byla opravdu dost unavená,po té cestě. Stejně tak se nehodlám v 16 zjevit na Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Ale jelikož jsem s velikou únavou počítala, již v pátek jsem vyučující napsala, takže jsem vzorná studentka a vše mám vzorně omluveno;-) Při tom rozjímání nad školou si uvědomím, že by bylo dost potřeba dojít zaplatit nájem, protože už je 10.den v měsíci. Mám to být nejpozději do 5., ale je mi jasné, že takhle po prázdninách, kdy tu nikdo není, to nikdo řešit nebude. Vezmu všechny peníze co jsem přivezla s sebou, a musím se zastavit i v bance. Nejdříve jdu do kanceláře, kde zaplatím nájem, poprvé v životě v hotovosti,ale problém s tím nikdo nemá. Strašně prší. Ach jo. Potom jdu do pobočky BNP Paribas, kam jdu uložit peníze. Mají tu na to speciální bankomat. Ve frontě lidí,kteří čekají na přepážku, zahlédnu Fouada, kluka, se kterým jsem se seznámila při praní, a který mě zval k sobě na návštěvu;-)) Mám štěstí, něco si čte, takže mě nevidí. Já vložím peníze a jdu pryč. Prší snad ještě víc, je to vážně hrůza. Jdu nakoupit do supermarketu SIMPLY, protože tam mají vynikající zeleninu a já tu nemám opravdu nic.V obchodě je milion lidí, ale ve frontě si ráda počkám,hlavně že mají opravdu vynikající zeleninu a ovoce, samozřejmě. Když přijdu, uklidím nákup, sestrojím z toho nějakou svačinku a pustím si jeden díl Ordinace.Pak si píšu si s Radkem, píši nějaké maily, chvíli si čtu..a je večer. Udělám si něco k jídlu, pustím si další díl Kriminálky Anděl a dost dlouho je tak nečinně koukám z okna. Je opravdu nádherně. Nejvíc času mi tady sebere internet. Pak se ptám, co jsem celý den dělala a zjistím, že nic, že jsem jen tak bezcílně zírala do počítače. Ach jo. Takže výsledek žádný, tašky stojí zabalené, a mně se je zoufale nechce vybalovat. Kolem 23. jdu spát. Náááádhera. Dobrou noc:-)-

Home, sweet home

Tak mám za sebou týden doma. Uteklo to zase jako voda. Měla jsem předsevzetí, že všechno dovezené oblečení vyperu a vyžehlím ,což se stalo, ale ne tak docela mojí zásluhou(děkuju maminko) a uklidím si to tak nějak po svém do skříně, hrozně jsem nechtěla, aby tam na mě v červnu čekala nějaká děsivá hromada. No, to se bohužel přesně stalo, takže jsem se před odjezdem lítostí a vzteky rozbrečela. Ale jinak to byl krásný týden. Do Prahy jsme se v sobotu s Anetou dostaly kolem 15. hodiny a cesta naprosto dokonale uběhla. Taťka mě vyzvedl, dali jsme si u Mc Donald´s jako tradičně nějakou dobrůtku a jelo se směr domov. Konverzaci jsem jakž takž zvládla prvních pár chvil, poté jsem usnula tuším uprostřed věty. Před pátou mě vítal domov, a v něm maminka ,sestřička a taky asi tuna jídla. Vybalila jsem kufry, rozdělila věci a chvíli jen tak koukala, povídala si s rodiči…a kolem 23. hodiny konečně postýlka!!. Hurá, jdu spát do vlastní postýlky! Týden strašně rychle utekl,neděle v kruhu rodinném, pondělí u lékaře, potom ve městě, s maminkou na vynikajícím obědě, pak zase ve městě, celý večer u babičky, úterý celý den s maminkou doma,která kvůli mně nešla do práce(díky mami!), celou středu na Job Days v Praze(super akce), ve čtvrtek po ránu u kadeřnice, pak nekonečné čekání na lékaře, konečně příjezd domů, trocha spánku(na vytvořeném účesu "bezva"), oslava výročí s přítelem, celý pátek prolenošený s přítelem, sobota jakbysmet, odjezd miláčka v sobotu pozdě večer, v neděli návštěva nejlepší kamarádky a uklízet nebo se snad učit se budu kdy?No, nikdy, to je právě ono. Bláznivé pondělí, zakončené vzteklým pláčem a odjezd. Docela šílený týden, pořád v jednom kole.Uff. A aby těch šíleností nebylo málo,zažila jsem jedno obrovské zklamání. Můj sen, naše společná cesta po Provence s Danou, se rozplynula. Dana mi oznámila, že ze studijních účelů pojede raději než se mnou po Azurovém pobřeží a Provence ke kamarádce do Británie, prý procvičit angličtinu. Zdržím se veškerých komentářů. Všechno to prostě padlo, to je opravdu k nevíře! Probrala jsem to s miláčkem, s rodiči…opravdu se zdržím komentářů. Ale je to vrchol. Jsem ráda že jsem při tomhle ohavném zklamání mohla být doma. Zase jsem si uvědomila, jaký poklad se skrývá v mém příteli, ale to já vím dávno, už přes 6 let.

Jedu domů!! (Sobota 28.2.2009)

Hodiny ukazují 2.30. Už je to tu královsky naklizené. Uklidila jsem naprosto generálním způsobem všechno co se dalo, spoustu toho nastrkala do tašek směr domov.Ještě jednou všechno zkontroluji velmi pečlivě a mám opravdu dobrý pocit!Mám tak nějak klid v hlavě, že jsem stihla všechno, tak jak jsem chtěla,tašky jsou zabalené ve foliích, pokoj je přímo sterilizován a já mám ještě hodinku času.Opravdu neuvěřitelné. Nevím co mám dělat, ale vím, že lehnout si rozhodně nesmím. Pustím si tedy první díl Kriminálky Anděl. Přijde mi to šíleně trapné.Takové nemastné neslané..ale co mám dělat?Stihnu ještě kus druhého dílu. Nakonec se i přestanu smát a zakoukám se do děje. No nakonec se na to docela dívat dá. Zabalím počítač, trochu se upravím,naposledy ostřížím zrakem přejedu po pokoji, jestli jsem něco nezapomněla a začnu nosit tašky na chodbu.Mám celkem 4!Vezu domu všechno zimní oblečení, protože se tady s ním už nemůžu hnout, navíc doma si ho vyperu, uklidím..takže mám opravdu velkou snahu toho odtáhnout co nejvíc. Zamykám pokoj a mířím k výtahu. Dole už čeká Aneta. Když mě uvidí, je ze mě docela zděšená;-)) Takhle brzy bohužel nejezdí tramvaj, jediná co jede, je dost vzdálená, ale zkrátka se tam musíme vydat. Na zádech mám nechutně těžký batoh s počítačem a s knihami,přes sebe přehozenou takovou tu klasickou sportovní tašku, nacpanou k prasknutí, za sebou táhnu obrovský kufr, na kterém je položená další taška.Sotva dýchám, je to šíleně těžké. Pomalým krokem se ploužíme směr Landsberg, což je zastávka, ze které nám jede tramvaj.Cesta nám moc neubíhá, já jdu opravdu strašně pomalu. Po pár krocích se mi vždy sesune taška z kufru, tak mi ji Aneta musí vždy znovu nasadit, navíc si pořád kopu do té tašky, kterou mám hozenou přes sebe..opravdu hrůza.Cestou potkáme nějaké lidi vracející se z nějaké vydařené zábavy, mám trochu strach, ale vše jde dobře.Asi po 20 minutách se před námi konečně vynoří ze tmy tramvajová zastávka Landsberg. Chceme si označit jízdenky, ale nejdou strojky.No, snad nebude chodit revizor.Tramvaj jede za 5 minut. O minutu dřív si na sebe začnu „instalovat“ všechny tašky.Najednou Aneta čte, že z technických důvodů dnes tramvaj A a C nejede. Cože??!! To jako ráno přijdete na zastávku a zjistíte, že nejede tramvaj?Naštěstí potřebujeme E. Kdyby nejela,byly bychom v háji, protože na zastávku, odkud nám jede autobus, je to tak přes 3 km. To bychom obzvlášť s dnešním nákladem nikdy neušly.Naštěstí přijíždí tramvaj. Má na sobě napsáno C. Ale další jede až za 12 minut, takže jdeme do téhle.Aneta se jde přeptat řidiče v jaké tramvaji se tedy nacházíme.Prý jsme v E, moc se omlouvá, zapomněl si to přehodit, je to jeho první dnešní jízda.Uff, ještě že jsme naskočily;-))Za chvíli vystupujeme na zastávce Lycée Couffignal, kde staví autobusy Eurolines. Už tam je. Dlouho jsem si představovala moment, kdy nám řidič naskládá kufry do autobusu,zavřou se za námi dveře a my se pohodlně usadíme.A ten moment je tu!!Nemůžu tomu uvěřit. Paráda. Jsem ráda, že jsem všechno stihla jak jsem chtěla a hlavně že jsme v pořádku a bezpečně všechno zvládly. Hurá!!Já už sedím v autobuse!To je nádhera.Vůbec jsem nespala, ale přitom nejsem až tak unavená. Pořád si s Anetou povídáme. Až potom jí jednou něco chci říct a usnu v půlce věty.Tak tohle se mi ještě nestalo;-)) Zastavujeme v Německu, kde máme i chvíli pauzu.Je hrozné, jak špatně se člověk dostává na tenhle ranní autobus,ale jinak cesta je moc příjemná.Ihned se rozednívá, člověk alespoň něco vidí, je to fajn. Pak si zase povídáme, pak na chvíli usnu, a najednou jsme v Plzni.Neskutečně to letí, po chvíli Praha.Tam už na mě čeká taťka. Vypadá docela překvapeně, z těch všech zavazadel;-)) Chvili si povídáme, zastavíme se cestou u Mc Donald´s na nějakou dobrotu a jedeme domů. Cestou sice něco vyprávím,ale pak už se mi zavřou oči. Vzbudím se až doma.Přivítám se s mamkou a se setřičkou, dám si něco dobrého na zub a jdu si na chvíli odpočinout. Potom se pustím do vybalování a třídění kufrů. Maminka mi naštěstí všechno vypere, vůbec se nemusím o nic starat. Je zlatá!Chvíli si povídáme, ale dlouho nevydržím, kolem 23 jdu spát. Konečně!Do své postýlky!Huráááá!Dobrou noc.

Poslední den v parlamentu..jak smutné!!(Pátek 27.2.2009)

Vstávám v 5.15 Už opravdu nemůžu. Jsem dost unavená. Bylo mi jasné, že dnes bych už opravdu nevstala, takže jsem si přichystala 3 budíky, daleko od postele, abych prostě vstala. Ještě že jsem to udělala!Dva zamáčknu hned a spokojené spím, třetí zvoní po 10 minutách a ten mě definitivně probudí. Nakonec tedy vstanu v 6. Ten parlamentní život je ale pěkně vysilující+-)) Do pokoje pustím čerstvý vzduch, což mě trochu probudí, nasnídám se, na poslední zbytky baterky v počítačí pustím internet,vyžehlím si vlasy,upravím se a v osm je tu pro mě Dana. Pořád přemýšlím, co budu dělat bez kabelu k počítači. Zdroj mám,ale spojovací kabel od zdroje do elektriky mi chybí. Nechápu, jak se to mohlo stát. V noci jedu domů a těšila jsem se, že si budu balit a mezitím koukat na nějaké filmy. Hmm..to tedy nevím, co budu dělat. Vydáme se na naši poslední cestu autobusem, který nás kolem půl deváté přiveze poblíž parlamentu. Máme dost času, dnes vše začíná v půl desáté.Mezitím zaběhnu k chlapům, kteří nás při příchodu kontrolují a mířím přímo k jejich stanovišti, vypadá to jako velká recepce. Vysvětlím jim svůj problém a jeden z nich mi říká, že pokud by uklízečka něco našla, vždy by to zanesla jim a oni by to případně předali do školy.Nakonec každý z těch chlapů co tam je a je jich tam asi 6, někam volá,ale výsledek bohužel žádný. Znovu projdu i sál,ale nemá to cenu,je perfektně uklizený.S kabelem je asi třeba se navždy rozloučit.Ach jo. Začíná program. Vždy před nás předstoupí jeden člověk, který prezentuje jednu skupina a snaží se nás přesvědčit, proč hlasovat právě pro jejich názor.Není to tedy nikdy už člověk, který hovořil v týdnu. Objeví se tam i Erasmus studenti, což mi přijde opravdu hezké.Na 10.30 je naplánováno hlasování, ale proslovy končí 10.10 a tak se po chvíli začne i hlasovat.Je to trochu chaotické,ale nakonec fajn. V 11.30 má přijít ten samý pán jako v pondělí (ten administrátor, či správce) a tak nějak úředně zakončit tento týden. Lidi jsou trochu nervní, ale vydrží všichni. Jen tak se spolu baví, je taková „volná zábava“ a potom, kolem 11.20 se dostaví onen pán. Poděkuje nám za spolupráci, že jsme se chovali slušně, promluví přímo k tematům a kolem 11.40 jeho řeč končí.Potom je pro nás připraven raut. Jedna kamarádka to vtipně okomentuje, že to je jako na veselce, protože pohoštění zahrnuje preclíky, pivo, džus, párky..raut v parlamentu by mohl vypadat jinak;-) Ale je to moc fajn, popovídáme s různými lidmi a tak nějak se loučíme, protože většina jede dnes domů a cizinci zdaleka budou pro změnu cestovat. Takže se rozloučíme a odcházíme. Vidím, že v sále se stále svítí, ale nikdo tam není. Napadne mě naposledy se podívat po kabelu. Do téhle doby jsem oslovila ještě několik lidí, ale bohužel, nikdo nic nenašel. Napadne mě zvednout desku, pod kterou se schovávají sluchátka. To je ale asi hloupost, tam by se snad ani nevešel. Je tam!!Neskutečnéééééééééé!!Mám hoo!!!!Huráá!!Jsem vážně šťastná.Super super!Jdu celá šťastná s Danou na autobus. Já vystupuji na stanici Gallia, ona jede na kolej. Já hned poté co vyskočím z autobusu, uvidím blížíci se tramvaj, takže do ní hned skočím a je to. Nechám se vysadit na zastávce L´homme de fer a mířím do salonu Body M!nute.Uvidím tak asi milion čekajících, takže se otáčím a jdu na náměstí.Jen tak skočím do Fnacu se zaposlouchat do nějaké hudby,a ze spousty CDs jsem opravdu unešená. Potom odcházím na stanici linky D a nechám se odvézt až na zastávku Gallia.Odtud si chci vzít autobus na kolej ale napadne mě, že ten kousek snadno dojdu pěšky.Rozhodnu se zastavit ještě v salonu Body M!inute, když jsem na náměstí neuspěla. Jsou asi dvě hodiny. Paní mi říká, že je dnes strašně plno, ať přijdu kolem půl čtvrté. Tak se odploužím na kolej a jdu na chvíli k Daně. Jdu ji poprosit o prkno na žehlení a u toho se samozřejmě dost zapovídáme.Takže běžím rychle na pokoj, kde si poklidím drobnosti, vyžehlím, uklidím oblečení a jdu Daně vrátit prkno.Pak jdu do Body M!nute, naštěstí mě vezmou hned. Po 16té jsem připravena k odchodu. Jdu hned potom za Danou, trochu popovídat a rozloučit se s ní, protože v půl šesté odchází z koleje a s naší kamarádkou Hélène jede do Lyonu. Chtěla jsem jet také, ale jelikož Dana od Vánoc už doma byla a já ne,nechci si tento týden nijak zkracovat.Takže se rozloučíme, popřejeme si šťastnou cestu a já jdu k sobě.Jsem na facebooku,vyřizuji maily a pak se rozhodnu si na chvíli odpočinout.Jsem strašně unavená a navíc v noci nechci chodit spát, takže musím teď. Plánuji tak dvě hodiny, ale nakonec si dám budíčka na 21.30. Vstanu jakž takž odpočinutá, udělám si čaj a pouštím si film Medvídek, který teď vidím již zřejmě po sté. Vrhnu se na takový generálnější úklid a zároveň vlastně balení. Jsem ráda, že jsem to vymyslela takhle,protože těsně před odjezdem jsem spát nechtěla. Takže proberu drogerii, nějaké papíry, knížky, zkrátka úplně všechno. Čas nemilosrdně běží. Mám radost z toho, jak je tu dokonale uklizeno a postupně se plní tašky.Ve 3.50 mám sraz dole v přízemí s jednou kamarádkou, která naštěstí jede do Čech také. Opravdu bych tuhle anabázi nechtěla zažít sama. Dost bych se bála, i když si myslím (nechci to zakřiknout) že Strasbourg je bezpečné město. Jsou dvě hodiny.Začínám být trochu unavená,ale jsem opravdu ráda,že jsem si to nechala takhle „na poslední chvíli“ protože kdybych před tím spala, bála bych se že prostě zaspím. Sice by mě takový ten cestovní stres asi probudil,ale jsem opravdu vyčerpaná, takže jsem ráda že jsem to vymyslela takhle.

Parlement européen...je t´aime! (Čtvrtek 26.2.2009)

Budík zvoní v 5.20. Nechápu proč zvoní, kde jsem…jsem úplně mimo. Ani nevím proč, asi je už té únavy za celý týden dost. Nakonec vylezu v šest a jsem ráda. Dneska mě Dana vyzvedne až chvíli po půl deváté, tak co. V klidu se nasnídám (hmmmm mňam! Do plnotučného mléka rozmačkám ty vynikající jahody a banán, zajídám to sucharem a je mi božsky;-)) Na krabičce od sucharů je napsáno, že jsou s máslem (jako tak jemné a s tou příchutí) a opravdu mám pocit že jím nějaký trochu více usušený croissant;-))Po snídani si ustelu, pustím trochu studeného vzduchu a jdu si žehlit vlasy. Opravdu mě to zase začalo bavit, dělám to teď každý den.Pak se jdu upravit a připravit věci s sebou a po půl deváté na mě klepe Dana. Jdeme na autobus a i když jsme se dneska vypravily autobusem docela pozdním, stejně jsme v parlamentu dost brzo. Alespoň se stačíme „usadit“. Francouzi na to mají zvláštní slovo, které mě opravdu nepřestává bavit a musím se nad ním pořád pozastavovat. A to je slovo „s´installer“. Čili opravdu se jaksi „nainstalovat“;-))Takže se zkrátka nainstalujeme a od deseti hodin začíná mluvit hlavní řečník Général Pitarch, přednáška je v angličtině, takže je to docela fajn. Přednáška končí přesně v 11, což je dost příjemné. Potom následují dotazy studentů. Dneska se ptají více zahraniční studenti, a využívají toho, že se mohou ptát i v angličtině. I když nutno podotknout,že to dělali i ty dny předtím;-)) Dnes odpoledne má vystoupit přede všemi,stejně jako předtím Italka Laura,náš polský kolega Piotr.Občas ho přes den pozoruji, jestli vypadá nervózně°-)) Těžko se to odhaduje,ale klidný asi nebude.Opravdu oba obdivuji,já bych si tam nikdy takhle nestoupla!!Otázky studentů končí ve 12.05. Pak s Danou přemýšlíme, co budeme dělat. Rozhodneme se procházkou dojít k nedaleké sandwicherie. Já nic jíst nechci a Dana si vybere guláš. Protože mi přijde podivné se na ni dívat u jídla a sama si nic nedat, rozhodnu se ji opustit a odjet do města. Cestou chroupu suchary a jak tak sedím v autobuse,napadne mě, že vystoupím už na stanici Gallia. Mám totiž s sebou salát a tak mě napadne ho sníst venku. Projdu uličkou směrem k náměstí jak jdu kolem řeky,spatřím lavičku přímo u řeky,a kupodivu je volná. Usadím se, tedy „nainstaluju“;-)) otevřu si pařížský salát s tuňákem (jaká lahoda), pozoruji lidi jak krmí labutě a je mi vážně božsky.Tak nějak klidně.Jsem opravdu šťastná,že tu můžu být. Je mi nádherně.Kolem jdou nějací Francouzi, kteří mi hned popřejí dobrou chuť;-) Bože,tady je krásně.Když se najím,pomalým krokem zase dojdu na autobus a přepravím se zpátky směr parlament.Před parlamentem jsem již v 13.20, což je dost brzo.Projdu kontrolou, usadím se na pohodlných sedačkách a vytáhnu počítač. Ještě že ho s sebou mám. Prohlížím si fotky a za chvíli už přichází Dana. Jdeme spolu do jednacího sálu, kde se „nainstalujeme“ a čekáme do 14.15 na další, poslední skupinu. Nejdříve mluví Francouz, za první komisi skupiny 1, po jeho 15ti minutovém příspěvku následuje 30ti minutová debata, pak jde na řadu další Francouzka, po jejím 15timinutovém příspěvku opět následuje 30timinutová debata.Jsou mezitím ale vždy nějaké prostoje,takže místo v 15.45 se končí v 16.00. Potom následuje pauza na kávu, na kterou jsem si tu opravdu zvykla a přijde mi moc dobrá. Občerstveni kávou se vracíme do sálu. Piotra pozoruji celé odpoledne, zdá se opravdu (zcela oprávněně) nervózní. No, a jeho chvíle právě přišla.Nastupuje před nás a začíná svoji patnáctiminutovou řeč. Zvládá to skvěle, ale nemůžu si nevšimnout, že několikrát za svůj proslov rozmontuje a smontuje propisovačku, kterou drží v ruce. Musí být příšerně nervózní,ale hlas ani ruce se mu neklepou. V tom se mi vybaví proslov Francouze, kterému se tak třásly ruce, že svoje papíry raději odložil na stůl a četl to z dálky. Jsem zvědavá, jak náš polský kolega bude zvládat dotazy. Když skončí, následuje debata. Akorát nevidím nikoho, kdo by mu šel na pomoc. A už se do něj pouštějí. Opravdu ho obdivuji, odpovídá sám!V první řadě vždy sedí skupina, jejíž mluvčí právě hovoří a jakýkoliv člen skupiny se může přihlásit a zodpovědět otázku, která právě zazněla. Což se začne dít docela často. Myslím, že ho Francouzi tak nějak úmyslně zachraňují. Ale sám toho řekne taky docela dost.Po 30 minutách následuje potlesk a Piotr se odplouží na své místo. Hmm..zvládal to tedy dost perfektně. Potom jdeme s Danou na autobus, a rozhodneme se vystoupit na stanici Gallia.Volným krokem dojdeme potom až na náměstí Place Kléber. Daně se ve městě líbily jedny šaty, tak se na ně chci jít podívat. Dopadne to tak, že v obchodě se rozloučím s Danou, která se rozhodla šaty nakonec nekupovat kdežto já tam zůstávám a obdivuji letní kolekci. Bohužel to odnesou dvě trika. Pak dojdu na zastávku linky D a nechám se dovézt k obchodní galerii Rivetoile. Venku je příjemně, všechno tak nějak voní jarem. Zamířím do obchodu SIX a rozjímám nad nádhernými věcmi. Nakonec se rozhodnu něco si zakoupit. V supermarketu LECLERC beru jen nějaké drobnosti a jdu domů. Doma jsem kolem 19té, docela příjemné. Jdu si uklidit kabelku, když v tom nemůžu najít kabel od počítače. Převrátím vzhůru nohama celý pokoj, ale kabel nikde. Jsem zoufalá. Vzpomínám si, že jsem se připojovala v parlamentu, ale pak jsem počítač zavřela s tím, že se raději budu dívat na proslovy kolegů a vše jsem si uklidila. Ach jo.Napíšu Radkovi a sestřičce co se stalo,aby neměli strach, dokud mám ještě baterku a vypínám PC. Hmm…večery bez PC..to by se člověk opravdu dost naučil a chodil by brzy spát.Ve 21 mám vše hotově, jsem po sprše a nějak není co dělat. Počítač už nemá baterku..no,že bych šla spát? To snad ani ne. Zalézám do postýlky a beru si tam tuny knih. No, když se chystám usnout, je přesně půlnoc. Ach jo, já jsem vážně nepoučitelná! Nemám PC a stejně nejdu spát včas. Opravdu hrůza.Tak dobrou noc.

Milovaný parlament (Středa 25.2.2009)

Budík zvoní v 5.15. Hrůza. Poležím si ještě do 5.30. Pak si ustelu, postavím vodu na čaj, uklidím nějaké drobnosti a připravím si snídani. Je to hrozné, jak ten čas běží. Pak si v klidu vyžehlím vlasy. Opravdu mám ráda klid a kvůli němu si i ráda vstanu. Pak si stihnu i zavolat s mamkou. Pak se náležitě upravím a po půl deváté na mě klepe Dana a vyrážíme na autobus. Dnes v rádiu hlásili že má být celý den sluníčko, a očividně mají pravdu, od půl osmé mi nádherně svítí do okna. Venku je sice o poznání chladněji než včera, ale zase je ted den o dost hezčí. Času máme dost, takže volným krokem vyrazíme na autobus a potom z autobusu do parlamentu. Jsme tu opravdu dost brzy, společně setkání má být kolem 9.15 a hlavní řečník dne tu má být až v deset. Dnešním řečníkem je Jean-Louis Quemonne, jeho řeč se týká všech možných aspektů EU. Je to opravdu zajímavé, strašně si to užívám. Řeč končí v půl dvanácté, potom následují otázky studentů. Dnes mám s sebou počítač, takže v mezerách mám čas si udělat svoji práci, protože každý den přijít domů večer a stihnout se akorát tak osprchovat a najíst, je opravdu dost o život.Celé dopolední vystoupení končí ve 12.08.Já potom mířím rovnou do města. Přemýšlím, zda-li to stihnu, ale nakonec usoudím, že je opravdu času dost. Rozloučím se s Danou, která má pro dnešek vlastní program a jdu na tramvaj na zastávku Droit de l´homme. Je to opravdu zvláštní být tady. Často jsem si to prohlížela jen v průvodci, těšila jsem se že si tyhle budovy jednou prohlédnu a opravdu jsem tady. Nemůžu tomu uvěřit. Linkou E se přemisťuji na Place de République, kde potřebuji přestoupit na linku C. Akorát vidím jak odjíždí, takže se rozhodnu do centra dojít pěšky.Je nádherně. Je trochu chladněji oproti ostatním dnům, zato ale svítí sluníčko je takový veselejší pohled na svět. Projdu až do centra, a potom se rozhodnu jít přímo přes Place de Kléber.Je tak nádherně! Dojdu si pro nějaké podrobnosti, kvůli kterým jsem sem původně vyrazila a potom jdu zase přes náměstí zpět, tentokrát už na Place Broglie, kde chytnu tramvaj. Hned další zastávku na Place de République přestupuji. Mám štěstí, tramvaj jeden za minutu. Uvědomuji si jak je výjimečné, jak jsem v životě šťastná, ale jestli mi to může dojít ještě o něco více, tak to má na svědomí obrázek, ,který se mi naskytne. Dívka, maximálně stejně stará jako já, se slepeckou holí. Je to strašné, hned se jí ptám, zda-li jí mohu pomoci. Pak jí řeknu kam má jít a loučím se. Na zpáteční cestě se rozhodnu vystoupit o zastávku dříve, což znamená Parlament Européen a zbytek dojít procházkou pěšky. Je to dokonalé, nemá to chybu. Udělám pár fotek a volným krokem dojdu kolem Rady Evropy zpátky do parlamentu. Začíná se opět ve 14.15. Opět předstoupí vedoucí skupiny, má max. 15 minutový monolog a potom 30 minut otázek. Začátek klasika, bitka o každé slovo, ale potom….monolog za poslední komisi má Laura, Italka, která je tu na Erasmu. Strašně ji obdivuji. Čte docela hezky a přednáší pěkně a a přesvědčivě. Občas mi do očí vstoupí slzy, ani nevím proč, prostě mi přijde opravdu strašně silná, předstoupit takhle před všechny. Počítám, že následné otázky za ní zodpoví někdo jiný, ale to se přepočítám. Vyzvou jednoho Francouze, aby přišel zodpovědět otázky, ale Laura tam zůstane. Tak polovinu otázek zodpoví ona. Je opravdu dokonalá! Hodně příspěvků mají Erasmové a na závěr zazní obrovský potlesk. Dneska to bylo opravdu kouzelné. Jsem opravdu nenáročná, můj oblíbený spolužák mě jen pozdraví a to mi ke spokojenosti naprosto stačí. Potom jdeme s Danou na autobus, který nás odveze téměř před naši kolej. Dana ještě pokračuje na poštu,já jdu domů. Cestou se rozhodnu, že zajdu ještě do obchodní galerie Rivetoile, do supermarketu LECLERC. Jdu pomalu a užívám si každý krok. V supermarketu chci jenom tuňáka a suchary, jinak hodlám odejít, ale do cesty mi vstoupí asi tak tuna jahod za směšnou cenu. Beru raději dva košíčky:-) Domů přicházím po šesté hodině. Cestou se ještě stavím v prádelně, kde zjistím, že jsou obě pračky prázdné. Rychle běžím do pokoje, kde svléknu povlečení z postele, přidám ručníky a podobně a běžím zase zpět. Do druhé ruky čapnu druhou tašku, ve které čekají na vyprání trika. Už se je snažím vyprat od konce ledna, ale prostě nebylo kdy. Pračky věčně všechny plné a jak to nechvátalo, přestalo mě to zajímat. Když se tam přiřítím zpět, jedna pračka už je plná. Ach jo. Tak alespoň ty lůžkoviny a ručníky, to je důležité, bez toho druhého se opět obejdu. Dana chtěla prát taky, tak jí říkám, že může jít prát po mně. Vyrazí mi dech,když zjistím, že ta pračka co pere, je její;-) Nakonec se rozhodujeme počkat, až dopere i moje pračka a dát věci do sušičky spolu. Docela se načekáme, Dany pračka dopere kolem 19. hodiny a moje až kolem 19.20. No ale jsem ráda, že je sušička dost velká a vejdou se tam obě naše pračky. To bych se totiž jinak dost načekala. Využiji volné pračky po Daně a konečně dám vyprat to, co chci už od konce ledna.Rozhoduji se to potom ani nesušit, protože to jsou samé drobnosti, které mohu dosušit v pokoji. Dana jde volat, takže se domluvíme že prádlo ze sušičky dojdu vyzvednout já. Jdu tam po půl deváté a říkám si, že už mi to určitě někdo vyndá, ale jaké je moje překvapení když tam musím čekat téměř až do devíti hodin. Potom prádlo donesu Daně a jdu si zase zpátky povléknout postel. Do toho ještě napíšu nějaké maily mamce a Radkovi, podívám se jeden díl Ordinace a postahuji nějaké novinky z internetu. Přes facebook si chvíli dopisuji s Laurou, které jsem napsala že byla naprosto úžasná a ona mi odepisuje že netušila že mluvím italsky, tak si chvíli dopisujeme a já mám šílenou radost. Dělám opravdu jen to nejnutnější, žádné zbytečnosti a jdu spát v půl jedné. To je hrůza. A to jsem přišla docela brzy.Pořád se někam ženu, ale mít takovýhle život každý den je opravdu únavné. To je jen přijít, skočit do sprchy, něco sníst, podívat se na internet a jít spát. A stejně tohle celé, i když je to jen to nejnutnější zabere docela dost času. Jsem už opravdu docela unavená,když padám do postele jsem opravdu dost šťastná.