Poslední den v parlamentu..jak smutné!!(Pátek 27.2.2009)

Vstávám v 5.15 Už opravdu nemůžu. Jsem dost unavená. Bylo mi jasné, že dnes bych už opravdu nevstala, takže jsem si přichystala 3 budíky, daleko od postele, abych prostě vstala. Ještě že jsem to udělala!Dva zamáčknu hned a spokojené spím, třetí zvoní po 10 minutách a ten mě definitivně probudí. Nakonec tedy vstanu v 6. Ten parlamentní život je ale pěkně vysilující+-)) Do pokoje pustím čerstvý vzduch, což mě trochu probudí, nasnídám se, na poslední zbytky baterky v počítačí pustím internet,vyžehlím si vlasy,upravím se a v osm je tu pro mě Dana. Pořád přemýšlím, co budu dělat bez kabelu k počítači. Zdroj mám,ale spojovací kabel od zdroje do elektriky mi chybí. Nechápu, jak se to mohlo stát. V noci jedu domů a těšila jsem se, že si budu balit a mezitím koukat na nějaké filmy. Hmm..to tedy nevím, co budu dělat. Vydáme se na naši poslední cestu autobusem, který nás kolem půl deváté přiveze poblíž parlamentu. Máme dost času, dnes vše začíná v půl desáté.Mezitím zaběhnu k chlapům, kteří nás při příchodu kontrolují a mířím přímo k jejich stanovišti, vypadá to jako velká recepce. Vysvětlím jim svůj problém a jeden z nich mi říká, že pokud by uklízečka něco našla, vždy by to zanesla jim a oni by to případně předali do školy.Nakonec každý z těch chlapů co tam je a je jich tam asi 6, někam volá,ale výsledek bohužel žádný. Znovu projdu i sál,ale nemá to cenu,je perfektně uklizený.S kabelem je asi třeba se navždy rozloučit.Ach jo. Začíná program. Vždy před nás předstoupí jeden člověk, který prezentuje jednu skupina a snaží se nás přesvědčit, proč hlasovat právě pro jejich názor.Není to tedy nikdy už člověk, který hovořil v týdnu. Objeví se tam i Erasmus studenti, což mi přijde opravdu hezké.Na 10.30 je naplánováno hlasování, ale proslovy končí 10.10 a tak se po chvíli začne i hlasovat.Je to trochu chaotické,ale nakonec fajn. V 11.30 má přijít ten samý pán jako v pondělí (ten administrátor, či správce) a tak nějak úředně zakončit tento týden. Lidi jsou trochu nervní, ale vydrží všichni. Jen tak se spolu baví, je taková „volná zábava“ a potom, kolem 11.20 se dostaví onen pán. Poděkuje nám za spolupráci, že jsme se chovali slušně, promluví přímo k tematům a kolem 11.40 jeho řeč končí.Potom je pro nás připraven raut. Jedna kamarádka to vtipně okomentuje, že to je jako na veselce, protože pohoštění zahrnuje preclíky, pivo, džus, párky..raut v parlamentu by mohl vypadat jinak;-) Ale je to moc fajn, popovídáme s různými lidmi a tak nějak se loučíme, protože většina jede dnes domů a cizinci zdaleka budou pro změnu cestovat. Takže se rozloučíme a odcházíme. Vidím, že v sále se stále svítí, ale nikdo tam není. Napadne mě naposledy se podívat po kabelu. Do téhle doby jsem oslovila ještě několik lidí, ale bohužel, nikdo nic nenašel. Napadne mě zvednout desku, pod kterou se schovávají sluchátka. To je ale asi hloupost, tam by se snad ani nevešel. Je tam!!Neskutečnéééééééééé!!Mám hoo!!!!Huráá!!Jsem vážně šťastná.Super super!Jdu celá šťastná s Danou na autobus. Já vystupuji na stanici Gallia, ona jede na kolej. Já hned poté co vyskočím z autobusu, uvidím blížíci se tramvaj, takže do ní hned skočím a je to. Nechám se vysadit na zastávce L´homme de fer a mířím do salonu Body M!nute.Uvidím tak asi milion čekajících, takže se otáčím a jdu na náměstí.Jen tak skočím do Fnacu se zaposlouchat do nějaké hudby,a ze spousty CDs jsem opravdu unešená. Potom odcházím na stanici linky D a nechám se odvézt až na zastávku Gallia.Odtud si chci vzít autobus na kolej ale napadne mě, že ten kousek snadno dojdu pěšky.Rozhodnu se zastavit ještě v salonu Body M!inute, když jsem na náměstí neuspěla. Jsou asi dvě hodiny. Paní mi říká, že je dnes strašně plno, ať přijdu kolem půl čtvrté. Tak se odploužím na kolej a jdu na chvíli k Daně. Jdu ji poprosit o prkno na žehlení a u toho se samozřejmě dost zapovídáme.Takže běžím rychle na pokoj, kde si poklidím drobnosti, vyžehlím, uklidím oblečení a jdu Daně vrátit prkno.Pak jdu do Body M!nute, naštěstí mě vezmou hned. Po 16té jsem připravena k odchodu. Jdu hned potom za Danou, trochu popovídat a rozloučit se s ní, protože v půl šesté odchází z koleje a s naší kamarádkou Hélène jede do Lyonu. Chtěla jsem jet také, ale jelikož Dana od Vánoc už doma byla a já ne,nechci si tento týden nijak zkracovat.Takže se rozloučíme, popřejeme si šťastnou cestu a já jdu k sobě.Jsem na facebooku,vyřizuji maily a pak se rozhodnu si na chvíli odpočinout.Jsem strašně unavená a navíc v noci nechci chodit spát, takže musím teď. Plánuji tak dvě hodiny, ale nakonec si dám budíčka na 21.30. Vstanu jakž takž odpočinutá, udělám si čaj a pouštím si film Medvídek, který teď vidím již zřejmě po sté. Vrhnu se na takový generálnější úklid a zároveň vlastně balení. Jsem ráda, že jsem to vymyslela takhle,protože těsně před odjezdem jsem spát nechtěla. Takže proberu drogerii, nějaké papíry, knížky, zkrátka úplně všechno. Čas nemilosrdně běží. Mám radost z toho, jak je tu dokonale uklizeno a postupně se plní tašky.Ve 3.50 mám sraz dole v přízemí s jednou kamarádkou, která naštěstí jede do Čech také. Opravdu bych tuhle anabázi nechtěla zažít sama. Dost bych se bála, i když si myslím (nechci to zakřiknout) že Strasbourg je bezpečné město. Jsou dvě hodiny.Začínám být trochu unavená,ale jsem opravdu ráda,že jsem si to nechala takhle „na poslední chvíli“ protože kdybych před tím spala, bála bych se že prostě zaspím. Sice by mě takový ten cestovní stres asi probudil,ale jsem opravdu vyčerpaná, takže jsem ráda že jsem to vymyslela takhle.