Jedu domů!! (Sobota 28.2.2009)

Hodiny ukazují 2.30. Už je to tu královsky naklizené. Uklidila jsem naprosto generálním způsobem všechno co se dalo, spoustu toho nastrkala do tašek směr domov.Ještě jednou všechno zkontroluji velmi pečlivě a mám opravdu dobrý pocit!Mám tak nějak klid v hlavě, že jsem stihla všechno, tak jak jsem chtěla,tašky jsou zabalené ve foliích, pokoj je přímo sterilizován a já mám ještě hodinku času.Opravdu neuvěřitelné. Nevím co mám dělat, ale vím, že lehnout si rozhodně nesmím. Pustím si tedy první díl Kriminálky Anděl. Přijde mi to šíleně trapné.Takové nemastné neslané..ale co mám dělat?Stihnu ještě kus druhého dílu. Nakonec se i přestanu smát a zakoukám se do děje. No nakonec se na to docela dívat dá. Zabalím počítač, trochu se upravím,naposledy ostřížím zrakem přejedu po pokoji, jestli jsem něco nezapomněla a začnu nosit tašky na chodbu.Mám celkem 4!Vezu domu všechno zimní oblečení, protože se tady s ním už nemůžu hnout, navíc doma si ho vyperu, uklidím..takže mám opravdu velkou snahu toho odtáhnout co nejvíc. Zamykám pokoj a mířím k výtahu. Dole už čeká Aneta. Když mě uvidí, je ze mě docela zděšená;-)) Takhle brzy bohužel nejezdí tramvaj, jediná co jede, je dost vzdálená, ale zkrátka se tam musíme vydat. Na zádech mám nechutně těžký batoh s počítačem a s knihami,přes sebe přehozenou takovou tu klasickou sportovní tašku, nacpanou k prasknutí, za sebou táhnu obrovský kufr, na kterém je položená další taška.Sotva dýchám, je to šíleně těžké. Pomalým krokem se ploužíme směr Landsberg, což je zastávka, ze které nám jede tramvaj.Cesta nám moc neubíhá, já jdu opravdu strašně pomalu. Po pár krocích se mi vždy sesune taška z kufru, tak mi ji Aneta musí vždy znovu nasadit, navíc si pořád kopu do té tašky, kterou mám hozenou přes sebe..opravdu hrůza.Cestou potkáme nějaké lidi vracející se z nějaké vydařené zábavy, mám trochu strach, ale vše jde dobře.Asi po 20 minutách se před námi konečně vynoří ze tmy tramvajová zastávka Landsberg. Chceme si označit jízdenky, ale nejdou strojky.No, snad nebude chodit revizor.Tramvaj jede za 5 minut. O minutu dřív si na sebe začnu „instalovat“ všechny tašky.Najednou Aneta čte, že z technických důvodů dnes tramvaj A a C nejede. Cože??!! To jako ráno přijdete na zastávku a zjistíte, že nejede tramvaj?Naštěstí potřebujeme E. Kdyby nejela,byly bychom v háji, protože na zastávku, odkud nám jede autobus, je to tak přes 3 km. To bychom obzvlášť s dnešním nákladem nikdy neušly.Naštěstí přijíždí tramvaj. Má na sobě napsáno C. Ale další jede až za 12 minut, takže jdeme do téhle.Aneta se jde přeptat řidiče v jaké tramvaji se tedy nacházíme.Prý jsme v E, moc se omlouvá, zapomněl si to přehodit, je to jeho první dnešní jízda.Uff, ještě že jsme naskočily;-))Za chvíli vystupujeme na zastávce Lycée Couffignal, kde staví autobusy Eurolines. Už tam je. Dlouho jsem si představovala moment, kdy nám řidič naskládá kufry do autobusu,zavřou se za námi dveře a my se pohodlně usadíme.A ten moment je tu!!Nemůžu tomu uvěřit. Paráda. Jsem ráda, že jsem všechno stihla jak jsem chtěla a hlavně že jsme v pořádku a bezpečně všechno zvládly. Hurá!!Já už sedím v autobuse!To je nádhera.Vůbec jsem nespala, ale přitom nejsem až tak unavená. Pořád si s Anetou povídáme. Až potom jí jednou něco chci říct a usnu v půlce věty.Tak tohle se mi ještě nestalo;-)) Zastavujeme v Německu, kde máme i chvíli pauzu.Je hrozné, jak špatně se člověk dostává na tenhle ranní autobus,ale jinak cesta je moc příjemná.Ihned se rozednívá, člověk alespoň něco vidí, je to fajn. Pak si zase povídáme, pak na chvíli usnu, a najednou jsme v Plzni.Neskutečně to letí, po chvíli Praha.Tam už na mě čeká taťka. Vypadá docela překvapeně, z těch všech zavazadel;-)) Chvili si povídáme, zastavíme se cestou u Mc Donald´s na nějakou dobrotu a jedeme domů. Cestou sice něco vyprávím,ale pak už se mi zavřou oči. Vzbudím se až doma.Přivítám se s mamkou a se setřičkou, dám si něco dobrého na zub a jdu si na chvíli odpočinout. Potom se pustím do vybalování a třídění kufrů. Maminka mi naštěstí všechno vypere, vůbec se nemusím o nic starat. Je zlatá!Chvíli si povídáme, ale dlouho nevydržím, kolem 23 jdu spát. Konečně!Do své postýlky!Huráááá!Dobrou noc.