Odporná studijní neděle (Neděle 15.3.2009)

Probudím se v 8. 30. To není snad ani možné?!Připadám si docela odpočinutá. Ale nakonec se rozhoduji, že takhle brzy zkrátka vstávat nebudu. Vypínám budík a nakonec se probudím v 11.Hmm..teď jsem opravdu odpočatá;.-))) Pustím si otevřeným oknem do pokoje jaro a nechám ho tak asi hodinu.Naštěstí nesvítí sluníčko, protože to by mě táhlo ven. Udělám si snídani, trochu poklidím a ihned zasedám k počítači. Plánuji si ihned začít s překladem, ale na ICQ chytnu sestřičku, projedu maily a nakonec se k překladu dostanu ve 12.15. No, alespoň že tak.Chvíli to vydržím, ale ukrutně mě to nebaví. Asi za 30 minut si jdu připravit něco k jídlu. Rozjímám nad salátem a do práce se mi vůbec nechce. Kolem 13.30 se rozhodnu, že to nebudu překládat tak poctivě, větičku od větičky, ale že si to prostě pročtu celé, ať tomu rozumím, nebo ne, koneckonců, takhle by se to i mělo dělat, že.Vlezu si do postele, protože tam mi jde učení nejlépe a začnu. Těch stránek je opravdu mnoho, s tím mým poctivým překladem bych tu byla ještě týden. Občas si do toho píši s Danou, jako jak jsme na tom a zjišťujeme, že stejně tragicky;-)) Vydržím to na můj vkus docela dlouho, a ačkoliv jsem si přísahala, že v 16 hodin budu končit, jdu si v 16 sednout k internetu a jen tak bezcílně koukám, co se kde děje. Šla bych ven, ale kdybych tu zkoušku neudělala, pak bych si to strašně vyčítala. Dnes je ve městě karneval, mám otevřené okno a slyším to, jak kdyby mi průvod procházel přímo pod okny. Tak strašně mě to táhne veeeeen!Na chvíli přemýšlím, že půjdu. Ale ne, nikam nejdu. Na to prostě nemám povahu, chodit ven před zkouškou. V půl šesté mi do pokoje začne prát sluníčko. Zajímavé;-)) Beru si do ruky poznámky na úterní zkoušku. Občas si do toho píši s Danou. Pak to střídám, překlad a poznámky na zkoušku. Vždycky, když mě jedno přestane bavit, beru do ruky to druhé. Asi v 19.05 jdu vynést odpadky a obejít část bloku, protože je moc krásně. Kolem 19.30 jsem zpátky a jsem dost vzteklá z představy večera prosezeného za počítačem. Pak si zase sednu k internetu, kde nedělám nic užitečného.Pak mě napadne, že bychom se přes Skype mohli slyšet s miláčkem, potřebuji mu něco říct, a doufám, že spojení bude dobré. Ale…jsem dost nervozní z té tuny práce, co tu na mě čeká a spojení je šílené. Něco řeknu, pak čtvrt století čekám až se to donese Radkovi, a dalších sto let než on něco odpoví. Nevydržím to a odpojím Skype, zbydou nám zkrátka jen zprávy. Ve 20.30 nevěřím tomu, že takhle ošklivě utekl celý den a výsledky téměř žádné. Začínám tedy psát referát na italštinu. Zabírá samozřejmě dost času, s čímž jsem moc nepočítala. 21.15, 21.30..22.00…celý den je pryč!Bože to je hrůza. Posíláme si s Radkem zprávy, on jde pak spát a já píši dál a dál. Začínám být nesnesitelně unavená, ale proč?! Vždyť jsem vstávala pozdě! 0.00. Beru do ruky poznámky na zkoušku a čtu je, občas něco přeložím. Ach jo, šíleně to trvá. Zařeknu se, že udělám alespoň 10 stránek. Do toho ještě občas napíšu něco z italštiny. Je 3.05. Katastrofa. Rychlá sprcha. Brrrrrrrr.3.15 jdu spát. Hnus.