Parlement européen...je t´aime! (Čtvrtek 26.2.2009)

Budík zvoní v 5.20. Nechápu proč zvoní, kde jsem…jsem úplně mimo. Ani nevím proč, asi je už té únavy za celý týden dost. Nakonec vylezu v šest a jsem ráda. Dneska mě Dana vyzvedne až chvíli po půl deváté, tak co. V klidu se nasnídám (hmmmm mňam! Do plnotučného mléka rozmačkám ty vynikající jahody a banán, zajídám to sucharem a je mi božsky;-)) Na krabičce od sucharů je napsáno, že jsou s máslem (jako tak jemné a s tou příchutí) a opravdu mám pocit že jím nějaký trochu více usušený croissant;-))Po snídani si ustelu, pustím trochu studeného vzduchu a jdu si žehlit vlasy. Opravdu mě to zase začalo bavit, dělám to teď každý den.Pak se jdu upravit a připravit věci s sebou a po půl deváté na mě klepe Dana. Jdeme na autobus a i když jsme se dneska vypravily autobusem docela pozdním, stejně jsme v parlamentu dost brzo. Alespoň se stačíme „usadit“. Francouzi na to mají zvláštní slovo, které mě opravdu nepřestává bavit a musím se nad ním pořád pozastavovat. A to je slovo „s´installer“. Čili opravdu se jaksi „nainstalovat“;-))Takže se zkrátka nainstalujeme a od deseti hodin začíná mluvit hlavní řečník Général Pitarch, přednáška je v angličtině, takže je to docela fajn. Přednáška končí přesně v 11, což je dost příjemné. Potom následují dotazy studentů. Dneska se ptají více zahraniční studenti, a využívají toho, že se mohou ptát i v angličtině. I když nutno podotknout,že to dělali i ty dny předtím;-)) Dnes odpoledne má vystoupit přede všemi,stejně jako předtím Italka Laura,náš polský kolega Piotr.Občas ho přes den pozoruji, jestli vypadá nervózně°-)) Těžko se to odhaduje,ale klidný asi nebude.Opravdu oba obdivuji,já bych si tam nikdy takhle nestoupla!!Otázky studentů končí ve 12.05. Pak s Danou přemýšlíme, co budeme dělat. Rozhodneme se procházkou dojít k nedaleké sandwicherie. Já nic jíst nechci a Dana si vybere guláš. Protože mi přijde podivné se na ni dívat u jídla a sama si nic nedat, rozhodnu se ji opustit a odjet do města. Cestou chroupu suchary a jak tak sedím v autobuse,napadne mě, že vystoupím už na stanici Gallia. Mám totiž s sebou salát a tak mě napadne ho sníst venku. Projdu uličkou směrem k náměstí jak jdu kolem řeky,spatřím lavičku přímo u řeky,a kupodivu je volná. Usadím se, tedy „nainstaluju“;-)) otevřu si pařížský salát s tuňákem (jaká lahoda), pozoruji lidi jak krmí labutě a je mi vážně božsky.Tak nějak klidně.Jsem opravdu šťastná,že tu můžu být. Je mi nádherně.Kolem jdou nějací Francouzi, kteří mi hned popřejí dobrou chuť;-) Bože,tady je krásně.Když se najím,pomalým krokem zase dojdu na autobus a přepravím se zpátky směr parlament.Před parlamentem jsem již v 13.20, což je dost brzo.Projdu kontrolou, usadím se na pohodlných sedačkách a vytáhnu počítač. Ještě že ho s sebou mám. Prohlížím si fotky a za chvíli už přichází Dana. Jdeme spolu do jednacího sálu, kde se „nainstalujeme“ a čekáme do 14.15 na další, poslední skupinu. Nejdříve mluví Francouz, za první komisi skupiny 1, po jeho 15ti minutovém příspěvku následuje 30ti minutová debata, pak jde na řadu další Francouzka, po jejím 15timinutovém příspěvku opět následuje 30timinutová debata.Jsou mezitím ale vždy nějaké prostoje,takže místo v 15.45 se končí v 16.00. Potom následuje pauza na kávu, na kterou jsem si tu opravdu zvykla a přijde mi moc dobrá. Občerstveni kávou se vracíme do sálu. Piotra pozoruji celé odpoledne, zdá se opravdu (zcela oprávněně) nervózní. No, a jeho chvíle právě přišla.Nastupuje před nás a začíná svoji patnáctiminutovou řeč. Zvládá to skvěle, ale nemůžu si nevšimnout, že několikrát za svůj proslov rozmontuje a smontuje propisovačku, kterou drží v ruce. Musí být příšerně nervózní,ale hlas ani ruce se mu neklepou. V tom se mi vybaví proslov Francouze, kterému se tak třásly ruce, že svoje papíry raději odložil na stůl a četl to z dálky. Jsem zvědavá, jak náš polský kolega bude zvládat dotazy. Když skončí, následuje debata. Akorát nevidím nikoho, kdo by mu šel na pomoc. A už se do něj pouštějí. Opravdu ho obdivuji, odpovídá sám!V první řadě vždy sedí skupina, jejíž mluvčí právě hovoří a jakýkoliv člen skupiny se může přihlásit a zodpovědět otázku, která právě zazněla. Což se začne dít docela často. Myslím, že ho Francouzi tak nějak úmyslně zachraňují. Ale sám toho řekne taky docela dost.Po 30 minutách následuje potlesk a Piotr se odplouží na své místo. Hmm..zvládal to tedy dost perfektně. Potom jdeme s Danou na autobus, a rozhodneme se vystoupit na stanici Gallia.Volným krokem dojdeme potom až na náměstí Place Kléber. Daně se ve městě líbily jedny šaty, tak se na ně chci jít podívat. Dopadne to tak, že v obchodě se rozloučím s Danou, která se rozhodla šaty nakonec nekupovat kdežto já tam zůstávám a obdivuji letní kolekci. Bohužel to odnesou dvě trika. Pak dojdu na zastávku linky D a nechám se dovézt k obchodní galerii Rivetoile. Venku je příjemně, všechno tak nějak voní jarem. Zamířím do obchodu SIX a rozjímám nad nádhernými věcmi. Nakonec se rozhodnu něco si zakoupit. V supermarketu LECLERC beru jen nějaké drobnosti a jdu domů. Doma jsem kolem 19té, docela příjemné. Jdu si uklidit kabelku, když v tom nemůžu najít kabel od počítače. Převrátím vzhůru nohama celý pokoj, ale kabel nikde. Jsem zoufalá. Vzpomínám si, že jsem se připojovala v parlamentu, ale pak jsem počítač zavřela s tím, že se raději budu dívat na proslovy kolegů a vše jsem si uklidila. Ach jo.Napíšu Radkovi a sestřičce co se stalo,aby neměli strach, dokud mám ještě baterku a vypínám PC. Hmm…večery bez PC..to by se člověk opravdu dost naučil a chodil by brzy spát.Ve 21 mám vše hotově, jsem po sprše a nějak není co dělat. Počítač už nemá baterku..no,že bych šla spát? To snad ani ne. Zalézám do postýlky a beru si tam tuny knih. No, když se chystám usnout, je přesně půlnoc. Ach jo, já jsem vážně nepoučitelná! Nemám PC a stejně nejdu spát včas. Opravdu hrůza.Tak dobrou noc.