Pátek třináctého-šťastný to den (Pátek 13.3.2009)

Vstávám klasicky kolem deváté. Obvyklé činnosti-ustelu postel, dám vařit vodu na čaj, oknem pustím čerstvý vzduch,připravuji si snídani, pustím počítač a čtu si novinky-mi zaberou hodinu a půl. Jako každé ráno. Ale zase je to všechno pěkně v klidu a tak to mám ráda. Když si po sobě umyji nádobí a uklidím, je přesně 11 hodin. Dneska je zase pátek 13.!Stejně jako minulý měsíc! Ne že bych byla pověrčivá, ale člověk přece neví, co se může stát. No ano, to se může stát kdykoliv cokoliv a nemusí to být zrovna v pátek 13. , to já vím. No ale stejně;-) Chce se mi večer jít někam tancovat, ale to já mívám klasicky, tančící a řádící touhy, právě když je nejvíc práce. No ale v pátek 13. přece nikam nepůjdu,že;-) Jsem doma a snažím se předstírat práci,ale moc se mi to nedaří.Chvíli si čtu poznámky, pak překládám článek a pak přemýšlím co přesně zařadím do referátu z italštiny. Pak si jdu dělat oběd. Nakonec si řeknu, že když se půjdu projít a uspokojím svoje choutky po čerstvém vzduchu a především po sluníčku,bude se mi večer lépe pracovat. Takhle zůstanu zavřená, nic neudělám a ještě budu naštvaná, že jsem ani nebyla venku. Takže se vypravuji, a kolem 16. hodiny odcházím. No, to tedy brzo.Víceméně nejdu nikam, jen se tak toulat po městě. Dojdu až na nádraží. Nikdy jsem tam pěšky nebyla, překvapí mě, jak moc je blízko. Jsem tam ode mě z koleje za slabých 30 minut. Chodím sice rychle, ale že až takhle rychle;-) Jdu přes náměstí Kléber a pak přes Place de L´homme De Fer pokračuji stále dál až zkrátka z jedné ulice uvidím nádraží. Jdu k němu, toulám se kolem, fotím si tu výjimečnou budovu a jdu dovnitř. Předstírám, že čekám na nějaký vlak a rozhlížím se po ostatních čekajících. Ruch nádraží je mi velmi příjemný, prostě se pořád něco děje!:-)Beru si různé letáčky a jiné hlouposti, projdu nádraží, vezmu si noviny a jdu po hlavní silnici pořád pryč. Po chvíli se zase vracím, protože bych brzy došla na výpadovku z města. Jdu městem zpět. Je nádherně. Pořád svítí sluníčko. Vlastně až teď v podvečer se do toho nejvíc opřelo;-) Je mi nádherně. A v momentě, kdy mi ve sluchátkách zazní úvodní hudba z Amélie, vypadám jako totální blbec. Mám nahozený blažený úsměv a sama mám pocit, že na něčem jedu. No,drogy ale neberu, takže jsem jen „sjetá“ z přemíry sluníčka. Bože, to je taková nádheraaaa!!Projdu si náměstí a pak se ubírám k domovu. Rozhodnu se ještě zajít do supermarketu LECLERC, kde bych si chtěla koupit pomelo. Nikdy jsem to neměla, ale když jsem byla na návštěvě u mojí kamarádky Hanky, nabídla mi ho a já se do té chuti naprosto zamilovala;-) Vezmu ještě jeden sýr a jdu domů. Když dorazím, je 20.05. Neuvěřitelné! Dnes jsem opravdu neudělala skoro nic;-)) Uklidím drobný nákup, napíšu miláčkovi a zalezu si do postele s poznámkami na zkoušku, podklady k referátu a anglickým článkem. Jakž takž mi to jde. Čas docela příjemně ubíhá a já konečně něco dělám. Vydržím u toho docela dlouho, jdu spát v 1.30. Jsem šílěně unavená, i z té dnešní procházky,ale jsem šťastná, že jsem byla venku a taky z toho, že se mi podařilo se něco naučit. Tak dobrou noc.