Už chci konec seminárních prací! (Sobota 25.4.2009)

Budík zvoní v 6.50. To nejde. 7.20. Na chvíli vstanu, ale tak strašně mě pálí oči, že je mi jasné, že bych stejně nic nenapsala.Tak si ještě pospím do 8.15. Hmmm…to je už lepší. Spala jsem zase, jak jinak, u otevřeného okna. Takže vytáhnu venkovní roletu…hmm, dneska je tam opravdu krásně!Chtěla jsem jít dnes na ovocný trh,ale copak to jde? Trochu se bojím do Nice a všechny ty práce tu..kdepak, já půjdu až za 14 dní, tak nějak za odměnu. Dlouho se nemůžu dostat na internet, tak si ustelu, udělám snídani..během které se konečně připojím a dokoukám díl Pojišťovny. Snídaně je tak hned o něco lepší, jsem zvyklá jíst u „televize“;-) A v 9.15 začínám znovu pracovat.Jakž takž mi to vydrží. Asi 30 minut;-) Pak zjistím, že jsem včera v Pojišťovně přeskočila omylem dva díly(no dost věcí mi tam nehrálo;-)) Nechápu, že nejsem unavená a místo toho, abych toho využila, pustím si do 11.40 ty dva díly. Občas u toho přeložím větu;-) Pak se zase věnuji práci. V 13.30 přemýšlím, že bych něco zakousla. V konvici uvařím vodu a pak jdu teprve do kuchyně.Bezva..voda je vroucí opravdu za pár okamžiků a já můžu přidat polévku. Celé to trvá 10 minut, opravdu neskutečné;-)) Odnesu si to na pokoj, přidám krutony a petrželku a hostina může začít;-) Mňam!Loupežnická s medvídky…dobrota!Malí těstovinoví medvídci se během vaření změnili v obrovské medvědy. No vida, s plným žaludkem jde hned všechno lépe! No, docela bych si teda odpočinula;-) ale musím to dneska dodělat. Je toho ještě dost přede mnou. Pouštím opět ty díly Pojišťovny co jsem viděla včera. Nové nemůžu, to bych se zadívala;-) a takhle mi to prostě jde lépe. Do polévky se mělo přidat rozšlehané vejce, ale kde bych to dělala?Hups..a bylo tam celé. No, na pohled nic moc, ale jinak je to opravdu dobrota. Prostě mám polévku s extra velkými kousky vejce;-) Ve 14.10 se pouštím při zapnutých starých dílech znovu do práce.Polévku pořád ujídám, ale za chvíli v ní není ani těstovina, takže „jím vodu“ a za chvíli si připadám, jak kdybych vypila rybník. Uffff…tak takhle se ale nedá pracovat.Musím si jít na chvíli lehnout.Dám si budíka na 16.20, ale nakonec se vyhrabu v 16.40. Tak, vzhůru do práce!Pracuji asi 30 minut, když mě napadne, že by bylo potřeba přelít polévku, dát ji do lednice (včera čerstvě odmražené,ha!:-)a uvařit vajíčka.Takže ještě chvíli čtu, surfuji a koukám a z okna;-) a kolem 19.30 jdu vařit. Skoro celé ty dvě hodiny jsem koukala z okna,protože venku je dnes naprosto senzačně. Nádherně to tam voní-no dokonalost sama!a je krásné teplo.Bohužel, já mám celý den zataženou venkovní roletu, protože jinak nevidím ani písmenko na počítači. Hmmm…:-/potom se snažím něco dělat a ve 21 navrhuji sestřičce, že si na chvíli zavoláme. Má strach že na dlouho.Protože to tak je vždycky.Ale naštěstí to vypadá opravdu na plánovaných 10 minu. Ha!!2 hodiny čistého času;-) Akorát mi trochu stojí práce..ufff:-/Pak si ještě píšeme se sestřičkou po ICQ, a od 23.15 se na to opět vrhám.Je 0.33 a já jsem ospalá jako kotě. Alespoň chci dočíst veškeré novinové příspěvky, a potom se asi na chvíli půjdu natáhnout. Hmm..prostě už nemůžu. V 1.15 jdu spát, budíka nařizuji na 4.00

Bojuji statečně (Pátek 24.4.2009)

Vstanu v 8.20.Budík měl zvonit až v devět,ale vzbudila jsem se už teď, neskutečné;-) Vytáhnu venkovní žaluzii, okno bylo otevřené přes noc, to by jinak nešlo. Ustelu postýlku, dám vařit vodu na čaj…člověk musí dodržovat nějaké rituály, do školy sice chodím nerada, ale alespoň člověk nějak pravidelně žije.Tenhle můj režim..děs běs. Poklidím drobnosti, přece jen…dneska má dorazit pracovník, aby zjistil proč je ucpané umyvadlo(hmm..to bude překvápko),doufám, že dorazí. Mít místo umyvadla lavor mě už moc nebaví. V devět zasedám k počítači. Venku je nádherně,ale ne vedro, což způsobuje moji dobrou náladu ale zároveň i dýchatelnost v pokoji;-) Chvíli si vyhledávám nějaké informace a v půl desáté jsem domluvena na telefonátu po Skypu s mojí maminkou. V 9.35 začínáme mluvit.Bohužel nejsem schopná psát práci u telefonu, ten, s kým telefonuji, okamžitě pozná, že ho neposlouchám, protože neodpovídám a pak i ta práce nestojí za moc. Takže si v klidu zatelefonuji a psát budu až potom. Co ale u telefonování dělat můžu, je tisk. Strašně moc mi to pomůže, protože bych to stejně tisknout musela a takhle si popovídám a udělám i dost práce. Paráda, jsem vážně spokojená. Končíme v 11.45. No jo, prostě jsme se dlouho neviděly a je toho tolik co říct;-) Potom si udělám oběd, to znamená cous cous s marmeládou (mňam!) a přes facebook se domlouvám s jednou Angličankou, že jí zanesu k Mc Donald´s poznámky z jednoho předmětu. To je takový strategický bod;-) Najdu jí všechno co k tomu předmětu mám, a sama si v tom tím pádem udělám pořádek. Mezitím ještě komunikuji s mojí nejlepší kamarádkou Haničkou, která už mi mockrát pomohla, ale teď mi doslova zachránila život. Pomohla mi v jednom utajeném projektu, cha cha;-)) Bez její pomoci bych tu práci prostě asi vzdala. Díky Haaaaaaaaniiii!!V 13 hodin zasedám najedená a plná elánu k počítači, v pokoji mám jaro, poslouchám radio, doufám, že mi to tedy půjde všechno dobře!!Vydrží mi to asi tak hodinu a půl. Potom musím přebrat veškeré papíry ze školy co tu mám, abych je odnesla Evě,Angličance,co potřebuje ty poznámky. Je toho hodně takže to musím přebrat papírek po papírku abych něco nepřešla, tím si to dám v úvodu sama dohromady,což je fajn. To je bezva, mám vytištěné komplet celé poznámky na Histoire des Relations internationales a sehnané a dané dohromady poznámky na The Aftermath of American Civil War, paráda!S Evou(Angličanka)máme „meeting“ v 16 hodin. Na 14.40 nařizuji budíka, abych na to nezapomněla a jdu třídit ty papíry. Když v 15.15 skončím, dostaví se pracovník.No, zrovna teď!No ale hlavně že vůbec!Přinese si na to nějaký roztok, ale takhle Ti to hochu nepůjde…chvíli stojí v koupelničce a vysvětluje mi, že vždycky musí počkat, než to ten roztok trochu prožere.Pořád si mě tak po očku prohlíží a pořád se snaží dát se do řeči, jenže..ehm..já mu moc nerozumím, nemůžu si s ním vykládat jak se starým známým!Pak řekne že to takhle tedy nejde.(No, to já jsem věděla už dávno;-) a jde někam pro zvon. Mezitím se potká s uklízečkou, která se na to jde podívat(óóó to je senzace;-)) takže už tu mám oba.Trvá to trvá, je tu skoro 20 minut, ale ufff..naštěstí je umyvadlo zachráněno. Pěkně se rozloučí a ještě mi zamává;-) ;-)á se rychle převléknu a mířím směrem na Esplanade,kde nacházím Evu. Jdeme spolu do Copy centra naproti. Dozvídám se, že zítra jede vlakem domů, do Londýna, a trvá to 4 hodiny. Cha!To taky trvá Praha-České Budějovice,že;-)) Vždycky se mi strašně moc líbil americký akcent, půjčovala jsem si tuny filmů v originálním znění jen abych mohla poslouchat ten libý zvuk. Ale poslední dobou..tak rok, dva obdivuji krásu britského přízvuku. Takže poslouchat Evu je opravdu radost;-) Když přijdu na kolej je 16.30. Udělám si k večeři salátek a od 17 se chci vrhnout na práci. Jenže…pořád mi vrtá hlavou Eva, její angličtina a Londýn..kolik stojí dostat se ze Strasbourgu do Londýna?A už to jede..nevynechám travel tipy v Nice a tak podobně, takže po mém nájezdu je přesně 19 hodin.Hmmmm..a přesně v 19 se ozve šílený hrom, párkrát se blýskne a začne šíleně pršet. To mě asi pán Bůh varuje, že se nevěnuji práci;-)) protože za deset minut vyleze sluníčko, přestane pršet, jako by se nic nestalo;-) O.K. Nový pokus, v 19 začínám pracovat.Docela mi to jde..no, na hodinku;-) pak si jdu vzít jogurt, jen tak, abych prostě pořád neseděla u toho počítače. Pak vydržím téměř v kuse do 22 hodin. Hmm…co teď?Nejdradši bych šla běhat, ale přece jen, na to je už trochu pozdě;-) Začínám být trochu unavená, ale to se prostě nedá nic dělat.Práce mi jde docela od ruky.Ve 23.13 vážně přemýšlím o tom, že se půjdu natáhnout. Alespoň na hodinku…a nebo ne, spíš tak do pěti, pak vstanu….ne, to je moc času, to nemůžu ztratit….chvíli jen tak tupě zírám z okna, pak brouzdám po internetu a kolem půlnoci se rozhodnu, že si pustím něco z www.nova.cz . Ne že bych se na něco chtěla dívat, ale už se mi osvědčilo, že v kritických chvílích mi naopak pomůže, když si něco pustím. Píšu si, poslouchám seriál a jde to lépe. Takže si pustím Pojišťovnu štěstí. V životě jsem viděla asi tak 2 díly,ale co…prostě si chci něco pustit a už nevím co bych. Trochu se sice zadívám do děje, ale docela dost toho přeložím. Kolem 0.45 další díl, v půl druhé další…už nemůžu. Nedá se nic dělat, půjdu spát.V tuhle hroznou hodinu si ještě jdu dát hoooorkou sprchu a ve 2.50 uléhám. Dávám si budíka na 6.50, ale je mi jasné, že to se nepovede.

Zabijí mě ty práce nebo nezabijí.....(Čtvrtek 23.4.2009)

8.40. Ach jo…takže jsem nevstala jak jsem chtěla.Dám vařit vodu na čaj, postel nestelu, v pokoji se hromadí věci…musím psát a překládat.Pak mě napadne, že některé stránky by bylo dobré okopírovat, většinou mě stejně z každé knihy zajímá max.10 stránek, a dojít ji vrátit, resp. vyměnit za jinou.Takže kopíruji a kopíruji. 11.40…Vypadám příšerně…poloprobdělá noc,litry kávy, jídlo bída..děs. V 11.45 se začnu vypravovat a v 12.30 jsem připravena odejít. Hmm..tak to je ještě dobrý čas;-) Připadám si hezky, takže s jakž takž dobrou náladou obcházím obrážet knihovny. Akorát jeden mráček mi to kazí..přestalo odtékat umyvadlo. To je děs, když člověk nemá vodu!Mám z toho vlastně lavor;-(Jdu zadem kolem našeho campusu směrem na Quai des Bateliers. Když se k němu dostanu, pokračuji dále na stanici tramvaje Gallia a dále na Place de la République, kde se nachází knihovna. Odevzdám půjčené knihy a naberu další. Potom se tou samou cestou vracím zpět,ale s tím rozdílem, že na stanici Gallia pokračuji dál, rovně ke škole. Připadám si hezky a okolní muži vypadají že s tím souhlasí;-) Dala jsem si předsevzetí, že do 15 hodin budu doma. Hmm..v knihovně jsem byla v 13.30, teď je teprve 13.45..že bych to snad stihla i dřív?Mířím do školy. Jsou sice prázdniny, ale knihovna je díky Bohu otevřená.Jdu hledat 4 knihy. Strávím tím dobrou hodinu, začínám být nevkusně rozčílená. Nemají je vůbec popsané, nechápu to..až se tedy zeptám. Pán mi s úsměvem odpoví,že tyto knihy jsou ve skladu a že když vyplním příslušné žádanky(cože??)přinese mi je. Když se v 15.30 dostanu ke svým knihám, paní za pultem mi oznámí, že mám 3 doma a že maximum je 5, tak prý které si vyberu.(Coooožeeee??)asi mě klepne. Domluvím se s ní, že je tam nechá. Já mezitím tryskem běžím na kolej, kopíruji příslušné pasáže, a letím zase zpět. Vracím knihy, dostávám nové. Bezva, 16.30.Anabáze jako vyšitá. Přijdu domů, tam to vypadá jako po výbuchu..oblečení, stojící voda v umyvadle, jídlo na stole, rozházené papíry. Ale co vlastně?Převléknu se a jdu ven. Jsem strašně unavená, ale je potřeba to rozběhat. Stavím se na vrátnici, kde nahlásím závadu. To není všechno, následuje spousta otázek-myslíte že vám tam spadl nějaký předmět a ucpal to?Nevylil se Vám tam alkohol(ten ucpává odpad?)zítra tam někoho pošleme. No, já vím dobře co tam je.To bude mazec. Je tam totiž cous cous. Myla jsem nádobí a chtěla jsem to pochytat a vyhodit, jenže mi uteklo sítko a cous cous utekl do franouczského odpadu, kde asi trochu nabobtnal..ehm, no.Musím se tomu ale zasmát..to bych si v úvodu nepomyslela, že někomu budu popisovat svoje trable s umyvadlem…byla jsem ráda že jsem si zařídila klíče od pokoje!:-)No jo, jsem tu už opravdu doma;-) Dneska šíleně fouká vítr. Nechce se mi na cyklostezku k řece, vybíhám do města.Hezký pocit, běhat v centru;-) Mířím přes Quai des Bateliers na stanici Gallia, odkud seběhnu dolů k řece. Dneska je to bída. Nestačí mi dech. Jsem nevyspalá a když jsem nevyspalá, vždycky jsem na odpis a divně dýchám. Neudýchám ani procházku,natož běh. Po třech kilometrech chůze to balím. Když přijdu domů, je 18 hodin. Ach jo. Sednu k počítači, napíšu pár důležitých mailů. Potom uznám že je nanejvýš vhodné uklidit ten výbuch v pokoji. Pouštím Kriminálku Anděl, díly které jsem ještě neviděla. Během jednoho dílu a půl dílu pokoj září čistotou;-) 20.00. Jdu dělat večeři. V umyvadle stojí voda, prima. Jdu do kuchyně.Ach jo…ve 20.45 hotovo. Propadám panice a hledám materiály na další seminárky..pche..nenacházím ani smítko. Navíc mě baví, jak si člověk může půjčit max. 5 knih!musela jsem vráit dvě knihy-světové statistiky o ekonomice jednotlivých států. Píšu si s mojí drahou polovičkou. Přemýšlím,jestli můžu jít spát ve 22 a vstát v 6. Hrůza. To je moc hodin, to by nešlo. Jsem dál vzhůru. Cha..už jsem na to přišla.Tenkrát, když jsem v krizi potila zprávu na Evropský týden, mi pomohlo rádio a přítomnost Dany, prostě to, že jsem tak neseděla v prázdném pokoji a nepřemýšlela nad prací. Takže si pouštím staré díly Kriminálky Anděl, které jsem už viděla. Nedívám se na ně, jen poslouchám..je to prima, mozek vypnul, jen prstíky mechanicky cvakají po klávesnici..opravdu mi to pomáhá. Nicméně oči obelhat nelze, slzí, pálí..řežou..nelíbí se jim nedostatek spánku a hodinové vysedávání u počítače. Pořád přemýšlím jak to tedy udělat s tím spánkem, ale nakonec se rozhodnu, že zdraví mám jen jedno a vzít si ho nedám, takže dopíšu poslední nezbytnosti a v 0.15 si jdu lehnout.To je mnohem dřív než jsem plánovala,ale co. Budíka dávám na devátou, vyspat se prostě musím.

Ach, ty hnusné seminárky! (Středa 22.4.2009)

Vstanu v 8.20. Páni, to se dlouho nestalo;-)Dám vařit vodu na čaj, vytáhnu venkovní žaluzii, ustelu postel…no, venku je dnes docela zima!Brrr.Jdu provést proces mytí vlasů. Uááá, to je tedy něco. Pak si dám snídani, umyji nádobí, vyfoukám vlasy.Cože????10.20????To snad není pravda?! Je mi špatně. Je mi na zvracení, bolí mě břicho..takhle brzy mě z postele dostaly jenom nervy. Teda brzo, to jsem vstala,ale kolik je to zase hodin? Ty práce začínají opravdu urgentně hořet. Je mi opravdu špatně,ale alespoň se něco tvoří, musím uznat že to jakž takž jde. Ve 12 hodin nervózně okusuju snad už i stůl.Jsem v pytli. Měla bych jít běhat, ale na to teď prostě není čas.Je mi zle, píchá mě v břiše..slepé střevo?No, to by tak ještě scházelo!V pokoji je docela vedro, ale zase když mám okno dokořán, meluzína skučí i pod dveřmi. Ach jo. Začínám být strašně unavená. 12.45, no to mám asi po tom jídle..udělala jsem si trochu cous cousu s marmeládou, samozřejmě vše bez cukru;-) Marmeláda drahá, jen z ovoce, víc nic;-)) Trochu mě to zmohlo. Nahá se natáhnu do postele.Hmm..to není špatné!Otevřu okno, čímž rozproudím vzduch. Dávám si budíček jen na chviličku..nařizuji ho na 13.30. Zdají se mi nehorázné sny. Někdo mě postřelí, a potom jsme s rodinou v severním Maroku(nechápu,ale to nevadí;-) a zvedne se tsunami..potom se vzbudím. Fuj, takové hlouposti..to bude asi tím vedrem;-) Ale..akorát..není 13.30 ale 15.45?!!!Tak to je tedy moc.Takže si ustelu, to brzo,že;-) uklidím drobnosti v pokoji a trochu se upravím. No, je třeba dojít nakoupit, už to odkládám moc dlouho a nemám tu už žádné pití…takže ze sebe udělám člověka, což dá docela zabrat, přece jen spát odpoledne, to není zrovna O.K. Zmačkaný obličej, teplota těla asi 45°;-) takže v půl páté odcházím. No, chtěla bych být kolem půl šesté zpátky. Jdu ještě na poštu, kde si vyzvednu jednu knížku od mojí maminky, kterou mi vyzvedla z knihovny, pak mířím kolem tramvaje do potravin LECLERC.Jdu z obchodu a už si ani neuvědomím že nesu v každé ruce tašku těžkou jak..zkrátka hodně těžkou tašku;-) a 5l butilu vody.No, zkrátka je to už zvyk;-)) V LECLERCu jsem se dost zdržela, prohlížela jsem si všechno možné i nemožné, takže když přijdu domů, je 19.30...ach jo. To je děs. Mám jít běhat?No hodina je ale dost času..rozeberu nákup, poklidím..a je 20.20. Pch..kdybych šla běhat, mohla jsem být akorát zpátky?!!Grr. Zasedám k počítači. Něco se mi line z hlavy.No..na facebooku potkám kamarádku Verču ze střední a hned si asi hodinku voláme;-) Pak práci rovnou překládám a konzultuji se slovníkem a různými jazykovými příručkami…Bože, to zabere tolik času!0.00, 0.30, 1.30….3.45. Jdu spát.Nevydržím až do rána v žádném případě. Takže jdu spát. Aby se mi nepřerušilo spojení s internetem, nechci vypínat PC,takže přes něj hodím šátek a jdu spát. Budíček v 6.45. Snad vstanu…

Seminárka :-(( (Úterý 21.4.2009)

Vstanu v 9.30. Okno je přes noc otevřené, tak jen vytáhnu venkovní roletu, a začne sem proudit ještě více vzduchu. Dám vařit vodu na čaj, ustelu postel. To je pohoda, klid!Nádherné, dokonalé prázdniny. I když mají trpkou příchuť po nechutných povinnostech, já si je zkazit nenechám. Mezi sousty snídaně zkouknu novinky na všech školách, přečtu maily. Umyji nádobí, setřu stůl. Tak, je nejvyšší čas začít něco dělat!Hodiny ukazují 10.30, přesně, jak jsem předpokládala.Docela mi to jde, první stránku mám napsanou asi za dvacet minut,což považuji za osobní výkon, protože mě to vůbec nebaví.Pak mi ale klesá pozornost. Rozhodnu se toho radši nechat než se trápit. Nahlédnu co Cosmopolitanu, udělám si něco k obědu a tu dobrotu sním u čtení článku. Prostě se nedokážu při psaní práce soustředit více než hodinu.Pak se rozhodnu si zase dojít zaběhat. Převléknu se, sepnu vlasy a jde se.Odcházím v 12.45. Venku je příjemně. Sejdu k řece, kde samozřejmě běží zástupy běžců. Strasbourg je prostě město cyklistů a běžců. Běžím si běžím a je mi moc fajn. Dneska běžím opačným směrem, minule na Německo, dnes spíš do města.Slunce dnes opravdu dost pálí a na této stezce bohužel není moc stromů, takže mi začíná být spíš nevolno než skvěle. Běžím zpět a skryji se ve stínu nejbližších stromů. Hned je mi líp. Hmm…tak tímhle směrem jedině večer, až zapadne sluníčko.Je mi ale krásně, zase si vyčistím hlavu a trochu namůžu tělo. Když se blížím ke koleji, zase pomalejší chůzí obejdu blok abych se vydýchala.Když dojdu do pokoje, je přesně 14 hodin. Dám si pár cherry rajčátek, přečtu nějaké novinky a je 15.45..hmm..to je něco, ještě jsem dnes nic moc neudělala, ale zase..ten čas jsem strávila příjemně. Místo toho aby mě ten běh trochu nabil pozitivní energií, dost mi jí vzal, nevhodně jsem zvolila trasu a to sluníčko mě dost vyčerpalo.Musím se jít natáhnout,jsem slabá jako moucha, takhle rozhodně nic nenapíšu. Budík je sice natažen na 15.30,ale pak se posunuje na 16 až nakonec vstanu v 16.45.No, aspoň že ne třeba o půlnoci, že;-) Napíšu pár zpráv miláčkovi, udělám si něco k jídlu a v půl šesté se zase pouštím do práce. Ono je co psát, ale prostě ta vůle není, a navíc je to víc než vyčerpávající. Celý den si s miláčkem libujeme v tom jak si rozumíme a jak jsme se narodili jen pro sebe. Nikdy jsem o tom nepochybovala, ale ono se to pořád tak různě potvrzuje, až to snad ani není možné. Třeba jsem nikdy nevěděla, že moje láska má taky problémy s dýcháním, stejně jako já, to jsme si nikdy neřekli, a to jsme spolu takových let. Proto mi občas při běhu není dobře, není to tím že nemám kondici na to uběhnout pár kilometrů, ale při tom ranním výběhu jsem chytla strašně nezdravou barvu, až jsem usoudila že se vlastně dusím. Jo jo, i běhat se musí umět. Takže trénovat dýchání, to je to, co musím zlepšovat. Zírám chvíli do počítače, čile smskuji se svojí drahou polovičkou o plicních problémech a koukám z okna. 19.30..co to je?Proč je tolik hodin? To je děs. Doma třeba vstanu v 9 hodin, pak něěěěěěěěěkdy je až poledne, postupně se přisune odpoledne….tady vstanu, otočím se doleva doprava a je večer. No, takže se místo bezcílného zírání znova převléknu a vyrazím ven. Rozdýchávám se opravdu poctivě a pro začátek si dávám jen hodně ostrou chůzi. No, hned je to lepší.Nádech, výdech..jako prvňáček. Ha, hned je to lepší!Po chvíli se moje tělo samo rozeběhne a běží a běží a běží..to je radost!Cítím se nádherně. Běžím směr Německo, a běžím a běžím a běžím…nááádhera. U mostu, který směřuje ven z města se zastavím a ostrou chůzí mířím zpět. Je to paráda, nemá to chybu. Potkávám celou řadu běžců. Zpátky se vracím po protější straně a zabíhávám do Parc de la Citadelle. Bože, to je nádhera!Krásná vůně, nádherná úprava..připadám si dokonale. Po chvíli vybíhám, mířím na cyklostezku a běžím domů. Běžím celou cestu až na kolej, to se mi tedy ještě nestalo;-)Pak pro jistotu ještě obejdu dvakrát blok na vydýchání. Domů přijdu kolem 20.20. Sednu na chvíli k počítači, zkontroluji novinky, napíšu miláčkovi..a je 21.45. Ach jo, chtěla jsem jít do sprchy hned a dopadla jsem takhle.Takže vystěhuji nějaké hlouposti ze sprchy jdu upustit něco státní vody;-)Použiji sprchový gel od sestřičky s vůní jahod a je to paráda;-)Na koleji mě hodně baví neomezená spotřeba vody, juchuchů;-)Musím už mít otevřené dveře od koupelny, protože jinak by tam zřejmě bylo ne 100 ,ale 1000°. No užívám si to do sytosti, vylézám v magických 22.22;-) Pak si zalezu na chvíli do postýlky a jen tak přemýšlím. Pak se natřu armádou tělových balzámů, co jich tu jen mám, a jdu mýt koupelnu, naskládám tam všechno co jsem vyskládala a je 23.45. Ach jo. Sednu ještě na chvíli k seminárce, ale nejde mi to. Kolem 0.30. uléhám. Hmm…doufám že ty práce brzy dokončím.Začíná mě to pěkně stresovat.

Pohodový prima štrasburský den (Pondělí 20.4.2009)

Tak zase další týden. Proč to tak utíká?Okno bylo otevřené, jinak by se vážně nedalo spát, tak vytáhnu rolety, pustím pár slunečních paprsků, dám vařit vodu na čaj, zapnu počítač a mezi jednotlivými sousty píšu nějaké vzkazy a tak.Hmm..zavolala jsem si s mamkou, napsala pár vzkazů a je 10.15. Ach jo, už to zase letí jako blázen.Mám radost že jsem si uklidila pokoj, je radost tu být;-(Udělala jsem si pár rezervací po internetu do místní knihovny, takže bych to asi měla jít vyzvednout…no, alespoň se projdu. Umyji nádobí po snídani, trochu se upravím, dneska na tom moc nezáleží, stejně je město poloprázdné;-)a před jedenáctou vyrážím do města.Sakra,vracím se.Naštěstí jen pár kroků.Musím si dopředu objednat knihy z knihovny abych je tam měla připravené. Takže odchod se koná v 11.45. Ach jo. Hned co vyjdu ven si sundám bundu, protože se nedá ani trochu dýchat. Chci jít do města, ale nevím, kudy přesně to bude nejlepší, ale nakonec jdu osvědčenou cestou kolem SIMPLU, a dozadu dál do centra. Zaujme mě půjčovna kol. Ha!Sem asi brzo zavítám.Je tak nějak divně. Je mi vedro, ale šíleně fouká, na krku mám šátek. Vzpomenu si, jak jsme se tu prvně procházeli s Radkem. Říkala jsem si-hmm a tohle město bude brzo „moje“. Stalo se to dřív, než jsem se nadála. V těchto úvahách dojdu až k obchodu Stradivarius, který je největší ve městě. Jdu zkontrolovat, zda-li tu na mě čeká košile, co se mi líbila v sobotu v Rivetoile. Tam se mi ale dnes nechtělo. Ano ano ano!Je tu!Zaujmou mě i jedny šaty, takže si to všechno jdu vyzkoušet. No, šaty jsou hezké, ale mohly by být z o trochu lepšího materiálu. Z tohohle nákup nekouká. Košili nicméně zabavuji;-) Když vycházím, je 12.45. Ach jo, to to utíká!Potom moje kroky míří do nákupního centra na Place des Halles, doufám že se na mě štěstí usměje alespoň tam. Vstupuji do obchodu C&A a uzřím jen samé tragické hadry. Směřuji potom dále přes H&M, Camaieu, Cache Cache až do New Looku. Zastavím se i v Etamu, ale nic. Jsem nějaká dost unavená, hladová. Šaty nemám. Zastavím se cestou ještě v jednom Etamu a Camaieu, ale nic nic, prostě bída. Moje kroky potom směřují do MONOPRIX, do potravin, pro něco k jídlu. Beru banán, hořkou čokoládu a mléko. Chci i vajíčka, ale to je budu s sebou celý den tahat?No, prostě budu. Kousek čokolády a banán jsi jdu sníst na lavičky na náměstí, je nádherně. Teď je tedy na čase jít do knihovny. Ne že by se mi chtělo na Place de la République pěšky, ale co se dá dělat. Lístek si kvůli tomu kupovat nebudu. No, ono to nakonec tak daleko není, jen se mi tam nějak nechce jít;-)Jsem tam za chvilku. Knihy už mám nachystány. Při objednávání jsem to nějak nepočítala, přinese mi jich asi 30. A tolik mi jich domů nepůjčí. Naštěstí mi paní dovolí se do všech podívat bez předchozího načtení na kartičku. Vyberu si ty nejlepší a ostatní jí tam nechávám. Ufff..je to tak těžké!Dneska jsem obešla celé město, to ani večer nemůžu jít běhat, to by mě už kleplo. Celou dlouhou ulicí až k Palais se táhnu s tímhle tragickým nákladem z knihovny, u BNP Paribas přejdu a jdu dál celou Forêt Noire až k naší škole. Přece jen, jsou prázdniny, bude otevřeno?Naštěstí je. Zjistila jsem totiž, že u nás mají k dispozici jedno dílo, které by se mi náramně šiklo, ale nepůjčuje se nejspíš domů. Zeptám se. No, nepůjčuje. Musím být tam. Přijdu v 15.30. Samozřejmě jsem to nečekala, takže u sebe nemám žádný papír, takže píšu po různých papírech co najdu v knihách z knihovny.Prima.Pak se porozhlédnu, co mi ještě knihovna může nabídnout a pak potkám kamaráda Martina.Dlouho, hodně dlouho jsme se neviděli, tak povídáme celou cestu. Ani jsem nevěděla, že Martin bydlí v jiném bytě, a to už od října!Děs, jak nic nevím. Venku je krásně. Je mi nevolno z toho závaží co mám přes rameno. V 17.30 za sebou zavírám dveře na koleji. Uff…hurá!Rozeberu ty hrůzy a jdu si dělat něco k večeři.No, dala bych si vajíčka. Takže jedu do šestého patra, kde mi přijde že je dost rychlá plotýnka, beru si s sebou knihu a dám to vařit. „Již“ v 18.10 je hotovo!Ještě že jsem měla tu knihu.Sjedu k sobě a nevydržím to, slupnu dvě ještě horká vajíčka. No, hlad je hlad. Chtěla bych si udělat salát. Sakra, vždyť nemám mrkev. A já miluju mrkev!Chce se mi jít do SIMPLU?Nechce, ale jdu. Venku to zvláštně voní. Jak po dešti, ale je jasno.:-)Jdu do SIMPLU kolem řeky a pozoruju běžce. No, dneska na to už nemám. Před odchodem jsem zkontrolovala krokoměr. 7 km.Už nemůžu běhat, to bych se asi zhroutila.V SIMPLU poberu rajčátka, okurku a mrkev a mířím k pokladně. Hmm..narváno všude. Jdu k jedné, co vypadá dobře. Aha, zavřená. Prodavač se zubí a mává na mě, ať jdu k němu.Uvidí mě pár lidí a jdou taky. Takže ceduli Pokladna zavřená podává tomu poslednímu. Při vážení mrkve se prodavač spiklenecky zakření a tichým hlasem povídá:“Vidíte?A to jsem chtěl pustit jenom Vás, to mám asi za to“;-) No, musím se smát, to tedy chudák dopadl. Při vracení peněz mi pohladí ruku!Vážně mě to pobaví.Tak mu na rozloučenou zamávám a vracím se zpět. Je nádherně. Trochu pod mrakem, ale krásně. Mít o trochu víc síly, jdu běhat. Ale nemám. Doplazím se na kolej a jdu připravovat salát. Potom si tu dobrotu sním u dělání kvízů na facebooku, čtení bulváru a tak podobně. Chci jít spát nejdéle do 22 hodin. Nic. 22.15. Tak do 23.Bohužel. Ještě sprcha a je 23.30. Ach joooooo…..

Konečně!První výběh! (Neděle 19.4.2009)

Páni, to je teda něco. Dala jsem si budíček na 12tou a docela to i šlo. Takže 5 hodin spánku. Ale v naprosto nevhodnou dobu. Okno bylo samozřejmě otevřené celou noc, takže to bylo fajn. Postavím vodu na čaj, ustelu postel a zapínám počítač. Neudělala jsem vůbec nic a je 13 hodin. Tak a den je málem pryč. Navíc..tady čas plyne nějak šíleně rychle. I kdybych vstala takhle doma, je ještě přede mnou celé odpoledne a večer. Tady vím, že se dvakrát otočím a je rovnou půlnoc. Pak píšu mamince, jestli si nechce zavolat. Naštěstí má čas.Povídáme o všem možném i nemožném. Končíme kolem 15. hodiny. Jdu vytřít podlahu. Teď už mému pokoji k dokonalosti nebude chybět nic.Potom dělám zhovadilé testy na Facebooku, a přemýšlím o hloupostech. Třídím si hudební knihovnu v iTunes a přitom bych měla psát práci. Poslouchám španělské písničky a je mi moc dobře. 16.30. Hmmm..ty dny nějak moc letí, ne?Tak,to je ono, půjdu běhat!Úplně se na to těším. No, vzhledem k tomu, že moje poslední běžecká aktivita se konala ve třeťáku na střední, tak to bude jistě zajímavé!:-)Oblečky mám luxusní, nastal čas provětrat oblečení ze slev ve Nike, že;-) Ipod, krokoměr, co víc?Ani mikinu si neberu, sice fouká, ale já se zahřeju dost, o to nemám obavy. Je 17.20. Pro začátek mi bude stačit hodně rychlá chůze, přece se hned nestrhnu. Dojdu na stezku kolem řeky, kde ještě tak kilásek ujdu a pak se začnu pokoušet o něco co připomíná běh. Nechci ani vědět jak u toho vypadám;-) ale cítím se nádherně. Sice je mi šílené vedro a pere do mě sluníčko, ale co. Po prvních kapkách potu se cítím báječně. Ježiš, mám strach, aby mi nepraskly koutky. Musím vypadat jako šílenec. Běžím si, poslouchám dokonalou hudbu, vdechuju vůni všech možných vykvetlých stromů a zalykám se štěstím. Je to tu..můj sen…jaro v cizí zemi!Božeeeee…Miluju jaro. Šíleně. Léto mám taky ráda, ale prostě jaro..to je dokonalost sama. Běžím si běžím a jsem čím dál šťastnější. Občas to prostřídám s hodně rychlou chůzí,ale tak každý musí nějak začít. Běžím směrem na Kehl. No doběhnout tam nehodlám, možná tam bych se doplazila ale zpět?Přece nepojedu polomrtvá autobusem, chacha, to by byl úlet;-) Všimnu si nádherného parku. Bezva, takže já mám za domem park jak …prostě hodně velký park;-) a nevím o něm?Všechno tak omamně vonííííí…nádhera. A bacha..lodě. Normálně tady „parkují“ a já nic nevím?!To je se mnou děs. To město je vážně dokonalé. Tuhle čtvrť vůbec neznám, nikdy jsem tu nebyla. Palubní personál přenáší kufry z autobusů a zástupy lidí se hrnou na loď. Nikdy jsem takovou loď neviděla. Prostě dovolená na lodi. No, nevím jestli by mě to bavilo nebo spíš jestli by to můj žaludek ustál;-) Tady se otočím. Dál je už výpadovka a je to celkově takové míň lidnaté, takže se sunu zpět. Chce se mi lítat. Zesiluju muziku a běžím s větrem o závod. Myslím jenom na muziku, tep srdce a vůni vzduchu. Toť vše. Jak blaze mi je!J á už jsem běhací tendence měla dávno, ale když jsem se o to jednou pokusila u nás, málem nás sežral pes. A vůbec, tam je to prostě děs. Tady se zdravím s protiběžci, mávají na mě bruslaři, kteří kolem mě jenom prosviští..no není ten život nádherný?Jeee!!!Zpátky to beru přímo přes park. Zvolím rychlejší chůzi, nebudu tam běhat jak poděs. Vracím se těmi dokonalými ulicemi a jsem nejšťastnější člověk na světě. Marně vzpomínám kdy mi bylo lépe, než celý tenhle rok tady ve Francii a konkrétně teď při obíhávání různých čtvrtí. Cítím jak mám rudé tváře, otázkou je jestli jen uřícené, nebo už rovnou spálené;-) Ke koleji doběhnu nejrychlejším tempem, které v tě době ze sebe vykřešu a pak jdu. Jsem dost zadýchaná, takže se rozhodnu pro procházku volnějším tempem. Prostě to musím nějak dokončit. Okolo jdoucí Francouzi se usmívají, já také, jsem tak šťastná!Blok raději obejdu třikrát, abych se vydýchala a netrefilo mě. Když jdu kolem piknikujících hochů podruhé, tak tleskají.To asi ty tváře v barvě přezrálého rajčete je ohromily, jinak nevím;-) Při procházce mě něco napadne-já si totiž pronajmu kolo!Jen tak na den, dva. A všechno si tu prohlídnu. Šťastná jako blecha zapluji na kolej a následně do sprchy. Báječné strávených 40 minut!!Kouknu na krokoměr…4 km. To jde. Kus jsem uběhla, kus ušla, začátky jsou vždycky těžké;-) Zasednu k počítači ale zrak mi spíš utíká k tenisovým kurtům, co mám pod okny. Hrají zrovna Španělé. Kašlu na počítač, už jen koukám z okna;-) Pak jdu se smetím, když se vrátím, akorát mi vyskočí na Skypu online Dana. Jsem tu teď celý měsíc sama, Dana jela na prázdniny domů. Povídáme si o škole a tak, a najednou je 22.15. Dost se zasmějeme a tak, takže tento den můžu zhodnotit jako maximálně podařený. Pak tak nějak poklidím pokoj, přečtu kousek Cosmopolitanu a kolem 1.30 jdu spát.

Zase jedna klidná sobota (Sobota 18.4.2009)

Jsem vzhůru kolem sedmé. To už mám vstávat?To asi ještě ne…spím dál. Je 8.20. To už by šlo. Poslední dobou spím u otevřeného okna, to by se jinak nedalo, dělala jsem to i v zimě, natož teď. Jsem tak krásně odpočinutá!Páni. Dám vařit vodu na kávu, a pouštím počítač. Je na čase se pustit do administrativních věcí. Obepíšu pár důležitých lidí, kteří by mi mohli pomoci s poznámkami, nabídnu jim svoje, píšu všem možným a i nemožným učitelům a kolem 12.15 končím. To je hrůza, kde ten den zase je? Vždyť jsem vstávala brzo. Odpoledne proběhne další pokus o vyhledání materiálů k práci. Oni by ty materiály i byly, ale jak mě to nebaví!Nebo spíš nevím co mám psát…takže si asi 3 hodiny píšu po ICQ s mojí kamarádkou Ivanou.Po bezcílném zírání do počítače se trochu upravím a kolem 18 hodiny odcházím z koleje směr nákupní galerie Rivetoile. Musím doplnit zásoby vody. Přece jen, zítra je neděle a jen s jednou butilou vody bych nevydržela. Při té příležitosti obejdu obchody, kde bych mohla najít něco hezkého na léto, ale nic. Mám ráda takovou ležérní, ale upravenou módu. A tady ve všech obchodech teď prodávají příšerné hadry. Zmačkané, sahara styl. To ale není hezkééé!!A naprosto ve všech obchodech je to samé..Promod, H&M, Etam..jenom v Tally Weijl mají jiné oblečení, ale tam se mi zase nelíbí ty jejich výstřihy. Nikdy mě ani nenadchl obchod Stradivarius, protože tam mají jenom tyhle zmačkané věci, takže proč tam dneska nezavítat. Předsevzala jsem si, že budu do 19ti doma, takže jen nahlédnu.Padne mi do oka triko a košile, tak jdu zkoušet. Cožeee?19.30??To snad ani není pravda. Ach jo. Košile je moc hezká..klasika..jestli tu v pondělí bude, koupím si ji, jinak mi prostě není souzená;-) Triko je super, krásné a levné, zabavuje se. Pak si to namířím do Leclercu, jen pro pár drobností, když platím je 20.15. No, „paráda“. Potkám tam kamarádku Paulu a ještě Lauru, Italku která měla vystoupení před celým parlamentem během evropského týdne. Chvilku popovídáme a jdeme si každá po svém. Naštěstí už neprší, takže to je dost fajn. Domů přijdu po 20.30. Děs. Probíhají snahy o napsání práce. Dneska jsem si koupila naprosto dokonalé jahody. Za prvé jsem viděla ty samé, co včera v MONOPRIX a navíc jsem vzala ještě jedny za hříšné 3 eura, ale zase 600 gramů..cha cha. Ujídám a málem z té dobroty zešílím.Říkám si, že do půlnoci půjdu spát. Dokonce poslouchám rádio. To mi nikdy nešlo. Asi to tak ale budu dělat, přijde mi že se ten mozek pak začne víc snažit. Tak..a spát se mi vůbec nechce. Takže od půl desáté do půl druhé telefonuji s miláčkem. Stihneme se i trochu nepohodnout, ale zase se udobříme;-) Potom bych už asi měla jít spát, že..ale jdu zkusit něco najít. Mezi vyhledáváním čtu tuny vtipů a různých jiných hloupostí. Vlastně nevím proč bych měla jít spát…jsem vzhůru celou noc. Mám už nějak přetočený režim. Je to naprosto k nevíře, ale když se zachumlám a poslední pohled věnuji budíku..ukáže mi 6.30. Wau…takže já celou noc proseděla u PC…to je skoro jak jet autobusem!;-)Tak dobrou noc..nebo dobré ráno?