Konečně!První výběh! (Neděle 19.4.2009)

Páni, to je teda něco. Dala jsem si budíček na 12tou a docela to i šlo. Takže 5 hodin spánku. Ale v naprosto nevhodnou dobu. Okno bylo samozřejmě otevřené celou noc, takže to bylo fajn. Postavím vodu na čaj, ustelu postel a zapínám počítač. Neudělala jsem vůbec nic a je 13 hodin. Tak a den je málem pryč. Navíc..tady čas plyne nějak šíleně rychle. I kdybych vstala takhle doma, je ještě přede mnou celé odpoledne a večer. Tady vím, že se dvakrát otočím a je rovnou půlnoc. Pak píšu mamince, jestli si nechce zavolat. Naštěstí má čas.Povídáme o všem možném i nemožném. Končíme kolem 15. hodiny. Jdu vytřít podlahu. Teď už mému pokoji k dokonalosti nebude chybět nic.Potom dělám zhovadilé testy na Facebooku, a přemýšlím o hloupostech. Třídím si hudební knihovnu v iTunes a přitom bych měla psát práci. Poslouchám španělské písničky a je mi moc dobře. 16.30. Hmmm..ty dny nějak moc letí, ne?Tak,to je ono, půjdu běhat!Úplně se na to těším. No, vzhledem k tomu, že moje poslední běžecká aktivita se konala ve třeťáku na střední, tak to bude jistě zajímavé!:-)Oblečky mám luxusní, nastal čas provětrat oblečení ze slev ve Nike, že;-) Ipod, krokoměr, co víc?Ani mikinu si neberu, sice fouká, ale já se zahřeju dost, o to nemám obavy. Je 17.20. Pro začátek mi bude stačit hodně rychlá chůze, přece se hned nestrhnu. Dojdu na stezku kolem řeky, kde ještě tak kilásek ujdu a pak se začnu pokoušet o něco co připomíná běh. Nechci ani vědět jak u toho vypadám;-) ale cítím se nádherně. Sice je mi šílené vedro a pere do mě sluníčko, ale co. Po prvních kapkách potu se cítím báječně. Ježiš, mám strach, aby mi nepraskly koutky. Musím vypadat jako šílenec. Běžím si, poslouchám dokonalou hudbu, vdechuju vůni všech možných vykvetlých stromů a zalykám se štěstím. Je to tu..můj sen…jaro v cizí zemi!Božeeeee…Miluju jaro. Šíleně. Léto mám taky ráda, ale prostě jaro..to je dokonalost sama. Běžím si běžím a jsem čím dál šťastnější. Občas to prostřídám s hodně rychlou chůzí,ale tak každý musí nějak začít. Běžím směrem na Kehl. No doběhnout tam nehodlám, možná tam bych se doplazila ale zpět?Přece nepojedu polomrtvá autobusem, chacha, to by byl úlet;-) Všimnu si nádherného parku. Bezva, takže já mám za domem park jak …prostě hodně velký park;-) a nevím o něm?Všechno tak omamně vonííííí…nádhera. A bacha..lodě. Normálně tady „parkují“ a já nic nevím?!To je se mnou děs. To město je vážně dokonalé. Tuhle čtvrť vůbec neznám, nikdy jsem tu nebyla. Palubní personál přenáší kufry z autobusů a zástupy lidí se hrnou na loď. Nikdy jsem takovou loď neviděla. Prostě dovolená na lodi. No, nevím jestli by mě to bavilo nebo spíš jestli by to můj žaludek ustál;-) Tady se otočím. Dál je už výpadovka a je to celkově takové míň lidnaté, takže se sunu zpět. Chce se mi lítat. Zesiluju muziku a běžím s větrem o závod. Myslím jenom na muziku, tep srdce a vůni vzduchu. Toť vše. Jak blaze mi je!J á už jsem běhací tendence měla dávno, ale když jsem se o to jednou pokusila u nás, málem nás sežral pes. A vůbec, tam je to prostě děs. Tady se zdravím s protiběžci, mávají na mě bruslaři, kteří kolem mě jenom prosviští..no není ten život nádherný?Jeee!!!Zpátky to beru přímo přes park. Zvolím rychlejší chůzi, nebudu tam běhat jak poděs. Vracím se těmi dokonalými ulicemi a jsem nejšťastnější člověk na světě. Marně vzpomínám kdy mi bylo lépe, než celý tenhle rok tady ve Francii a konkrétně teď při obíhávání různých čtvrtí. Cítím jak mám rudé tváře, otázkou je jestli jen uřícené, nebo už rovnou spálené;-) Ke koleji doběhnu nejrychlejším tempem, které v tě době ze sebe vykřešu a pak jdu. Jsem dost zadýchaná, takže se rozhodnu pro procházku volnějším tempem. Prostě to musím nějak dokončit. Okolo jdoucí Francouzi se usmívají, já také, jsem tak šťastná!Blok raději obejdu třikrát, abych se vydýchala a netrefilo mě. Když jdu kolem piknikujících hochů podruhé, tak tleskají.To asi ty tváře v barvě přezrálého rajčete je ohromily, jinak nevím;-) Při procházce mě něco napadne-já si totiž pronajmu kolo!Jen tak na den, dva. A všechno si tu prohlídnu. Šťastná jako blecha zapluji na kolej a následně do sprchy. Báječné strávených 40 minut!!Kouknu na krokoměr…4 km. To jde. Kus jsem uběhla, kus ušla, začátky jsou vždycky těžké;-) Zasednu k počítači ale zrak mi spíš utíká k tenisovým kurtům, co mám pod okny. Hrají zrovna Španělé. Kašlu na počítač, už jen koukám z okna;-) Pak jdu se smetím, když se vrátím, akorát mi vyskočí na Skypu online Dana. Jsem tu teď celý měsíc sama, Dana jela na prázdniny domů. Povídáme si o škole a tak, a najednou je 22.15. Dost se zasmějeme a tak, takže tento den můžu zhodnotit jako maximálně podařený. Pak tak nějak poklidím pokoj, přečtu kousek Cosmopolitanu a kolem 1.30 jdu spát.