Bojuji statečně (Pátek 24.4.2009)

Vstanu v 8.20.Budík měl zvonit až v devět,ale vzbudila jsem se už teď, neskutečné;-) Vytáhnu venkovní žaluzii, okno bylo otevřené přes noc, to by jinak nešlo. Ustelu postýlku, dám vařit vodu na čaj…člověk musí dodržovat nějaké rituály, do školy sice chodím nerada, ale alespoň člověk nějak pravidelně žije.Tenhle můj režim..děs běs. Poklidím drobnosti, přece jen…dneska má dorazit pracovník, aby zjistil proč je ucpané umyvadlo(hmm..to bude překvápko),doufám, že dorazí. Mít místo umyvadla lavor mě už moc nebaví. V devět zasedám k počítači. Venku je nádherně,ale ne vedro, což způsobuje moji dobrou náladu ale zároveň i dýchatelnost v pokoji;-) Chvíli si vyhledávám nějaké informace a v půl desáté jsem domluvena na telefonátu po Skypu s mojí maminkou. V 9.35 začínáme mluvit.Bohužel nejsem schopná psát práci u telefonu, ten, s kým telefonuji, okamžitě pozná, že ho neposlouchám, protože neodpovídám a pak i ta práce nestojí za moc. Takže si v klidu zatelefonuji a psát budu až potom. Co ale u telefonování dělat můžu, je tisk. Strašně moc mi to pomůže, protože bych to stejně tisknout musela a takhle si popovídám a udělám i dost práce. Paráda, jsem vážně spokojená. Končíme v 11.45. No jo, prostě jsme se dlouho neviděly a je toho tolik co říct;-) Potom si udělám oběd, to znamená cous cous s marmeládou (mňam!) a přes facebook se domlouvám s jednou Angličankou, že jí zanesu k Mc Donald´s poznámky z jednoho předmětu. To je takový strategický bod;-) Najdu jí všechno co k tomu předmětu mám, a sama si v tom tím pádem udělám pořádek. Mezitím ještě komunikuji s mojí nejlepší kamarádkou Haničkou, která už mi mockrát pomohla, ale teď mi doslova zachránila život. Pomohla mi v jednom utajeném projektu, cha cha;-)) Bez její pomoci bych tu práci prostě asi vzdala. Díky Haaaaaaaaniiii!!V 13 hodin zasedám najedená a plná elánu k počítači, v pokoji mám jaro, poslouchám radio, doufám, že mi to tedy půjde všechno dobře!!Vydrží mi to asi tak hodinu a půl. Potom musím přebrat veškeré papíry ze školy co tu mám, abych je odnesla Evě,Angličance,co potřebuje ty poznámky. Je toho hodně takže to musím přebrat papírek po papírku abych něco nepřešla, tím si to dám v úvodu sama dohromady,což je fajn. To je bezva, mám vytištěné komplet celé poznámky na Histoire des Relations internationales a sehnané a dané dohromady poznámky na The Aftermath of American Civil War, paráda!S Evou(Angličanka)máme „meeting“ v 16 hodin. Na 14.40 nařizuji budíka, abych na to nezapomněla a jdu třídit ty papíry. Když v 15.15 skončím, dostaví se pracovník.No, zrovna teď!No ale hlavně že vůbec!Přinese si na to nějaký roztok, ale takhle Ti to hochu nepůjde…chvíli stojí v koupelničce a vysvětluje mi, že vždycky musí počkat, než to ten roztok trochu prožere.Pořád si mě tak po očku prohlíží a pořád se snaží dát se do řeči, jenže..ehm..já mu moc nerozumím, nemůžu si s ním vykládat jak se starým známým!Pak řekne že to takhle tedy nejde.(No, to já jsem věděla už dávno;-) a jde někam pro zvon. Mezitím se potká s uklízečkou, která se na to jde podívat(óóó to je senzace;-)) takže už tu mám oba.Trvá to trvá, je tu skoro 20 minut, ale ufff..naštěstí je umyvadlo zachráněno. Pěkně se rozloučí a ještě mi zamává;-) ;-)á se rychle převléknu a mířím směrem na Esplanade,kde nacházím Evu. Jdeme spolu do Copy centra naproti. Dozvídám se, že zítra jede vlakem domů, do Londýna, a trvá to 4 hodiny. Cha!To taky trvá Praha-České Budějovice,že;-)) Vždycky se mi strašně moc líbil americký akcent, půjčovala jsem si tuny filmů v originálním znění jen abych mohla poslouchat ten libý zvuk. Ale poslední dobou..tak rok, dva obdivuji krásu britského přízvuku. Takže poslouchat Evu je opravdu radost;-) Když přijdu na kolej je 16.30. Udělám si k večeři salátek a od 17 se chci vrhnout na práci. Jenže…pořád mi vrtá hlavou Eva, její angličtina a Londýn..kolik stojí dostat se ze Strasbourgu do Londýna?A už to jede..nevynechám travel tipy v Nice a tak podobně, takže po mém nájezdu je přesně 19 hodin.Hmmmm..a přesně v 19 se ozve šílený hrom, párkrát se blýskne a začne šíleně pršet. To mě asi pán Bůh varuje, že se nevěnuji práci;-)) protože za deset minut vyleze sluníčko, přestane pršet, jako by se nic nestalo;-) O.K. Nový pokus, v 19 začínám pracovat.Docela mi to jde..no, na hodinku;-) pak si jdu vzít jogurt, jen tak, abych prostě pořád neseděla u toho počítače. Pak vydržím téměř v kuse do 22 hodin. Hmm…co teď?Nejdradši bych šla běhat, ale přece jen, na to je už trochu pozdě;-) Začínám být trochu unavená, ale to se prostě nedá nic dělat.Práce mi jde docela od ruky.Ve 23.13 vážně přemýšlím o tom, že se půjdu natáhnout. Alespoň na hodinku…a nebo ne, spíš tak do pěti, pak vstanu….ne, to je moc času, to nemůžu ztratit….chvíli jen tak tupě zírám z okna, pak brouzdám po internetu a kolem půlnoci se rozhodnu, že si pustím něco z www.nova.cz . Ne že bych se na něco chtěla dívat, ale už se mi osvědčilo, že v kritických chvílích mi naopak pomůže, když si něco pustím. Píšu si, poslouchám seriál a jde to lépe. Takže si pustím Pojišťovnu štěstí. V životě jsem viděla asi tak 2 díly,ale co…prostě si chci něco pustit a už nevím co bych. Trochu se sice zadívám do děje, ale docela dost toho přeložím. Kolem 0.45 další díl, v půl druhé další…už nemůžu. Nedá se nic dělat, půjdu spát.V tuhle hroznou hodinu si ještě jdu dát hoooorkou sprchu a ve 2.50 uléhám. Dávám si budíka na 6.50, ale je mi jasné, že to se nepovede.