Zabijí mě ty práce nebo nezabijí.....(Čtvrtek 23.4.2009)

8.40. Ach jo…takže jsem nevstala jak jsem chtěla.Dám vařit vodu na čaj, postel nestelu, v pokoji se hromadí věci…musím psát a překládat.Pak mě napadne, že některé stránky by bylo dobré okopírovat, většinou mě stejně z každé knihy zajímá max.10 stránek, a dojít ji vrátit, resp. vyměnit za jinou.Takže kopíruji a kopíruji. 11.40…Vypadám příšerně…poloprobdělá noc,litry kávy, jídlo bída..děs. V 11.45 se začnu vypravovat a v 12.30 jsem připravena odejít. Hmm..tak to je ještě dobrý čas;-) Připadám si hezky, takže s jakž takž dobrou náladou obcházím obrážet knihovny. Akorát jeden mráček mi to kazí..přestalo odtékat umyvadlo. To je děs, když člověk nemá vodu!Mám z toho vlastně lavor;-(Jdu zadem kolem našeho campusu směrem na Quai des Bateliers. Když se k němu dostanu, pokračuji dále na stanici tramvaje Gallia a dále na Place de la République, kde se nachází knihovna. Odevzdám půjčené knihy a naberu další. Potom se tou samou cestou vracím zpět,ale s tím rozdílem, že na stanici Gallia pokračuji dál, rovně ke škole. Připadám si hezky a okolní muži vypadají že s tím souhlasí;-) Dala jsem si předsevzetí, že do 15 hodin budu doma. Hmm..v knihovně jsem byla v 13.30, teď je teprve 13.45..že bych to snad stihla i dřív?Mířím do školy. Jsou sice prázdniny, ale knihovna je díky Bohu otevřená.Jdu hledat 4 knihy. Strávím tím dobrou hodinu, začínám být nevkusně rozčílená. Nemají je vůbec popsané, nechápu to..až se tedy zeptám. Pán mi s úsměvem odpoví,že tyto knihy jsou ve skladu a že když vyplním příslušné žádanky(cože??)přinese mi je. Když se v 15.30 dostanu ke svým knihám, paní za pultem mi oznámí, že mám 3 doma a že maximum je 5, tak prý které si vyberu.(Coooožeeee??)asi mě klepne. Domluvím se s ní, že je tam nechá. Já mezitím tryskem běžím na kolej, kopíruji příslušné pasáže, a letím zase zpět. Vracím knihy, dostávám nové. Bezva, 16.30.Anabáze jako vyšitá. Přijdu domů, tam to vypadá jako po výbuchu..oblečení, stojící voda v umyvadle, jídlo na stole, rozházené papíry. Ale co vlastně?Převléknu se a jdu ven. Jsem strašně unavená, ale je potřeba to rozběhat. Stavím se na vrátnici, kde nahlásím závadu. To není všechno, následuje spousta otázek-myslíte že vám tam spadl nějaký předmět a ucpal to?Nevylil se Vám tam alkohol(ten ucpává odpad?)zítra tam někoho pošleme. No, já vím dobře co tam je.To bude mazec. Je tam totiž cous cous. Myla jsem nádobí a chtěla jsem to pochytat a vyhodit, jenže mi uteklo sítko a cous cous utekl do franouczského odpadu, kde asi trochu nabobtnal..ehm, no.Musím se tomu ale zasmát..to bych si v úvodu nepomyslela, že někomu budu popisovat svoje trable s umyvadlem…byla jsem ráda že jsem si zařídila klíče od pokoje!:-)No jo, jsem tu už opravdu doma;-) Dneska šíleně fouká vítr. Nechce se mi na cyklostezku k řece, vybíhám do města.Hezký pocit, běhat v centru;-) Mířím přes Quai des Bateliers na stanici Gallia, odkud seběhnu dolů k řece. Dneska je to bída. Nestačí mi dech. Jsem nevyspalá a když jsem nevyspalá, vždycky jsem na odpis a divně dýchám. Neudýchám ani procházku,natož běh. Po třech kilometrech chůze to balím. Když přijdu domů, je 18 hodin. Ach jo. Sednu k počítači, napíšu pár důležitých mailů. Potom uznám že je nanejvýš vhodné uklidit ten výbuch v pokoji. Pouštím Kriminálku Anděl, díly které jsem ještě neviděla. Během jednoho dílu a půl dílu pokoj září čistotou;-) 20.00. Jdu dělat večeři. V umyvadle stojí voda, prima. Jdu do kuchyně.Ach jo…ve 20.45 hotovo. Propadám panice a hledám materiály na další seminárky..pche..nenacházím ani smítko. Navíc mě baví, jak si člověk může půjčit max. 5 knih!musela jsem vráit dvě knihy-světové statistiky o ekonomice jednotlivých států. Píšu si s mojí drahou polovičkou. Přemýšlím,jestli můžu jít spát ve 22 a vstát v 6. Hrůza. To je moc hodin, to by nešlo. Jsem dál vzhůru. Cha..už jsem na to přišla.Tenkrát, když jsem v krizi potila zprávu na Evropský týden, mi pomohlo rádio a přítomnost Dany, prostě to, že jsem tak neseděla v prázdném pokoji a nepřemýšlela nad prací. Takže si pouštím staré díly Kriminálky Anděl, které jsem už viděla. Nedívám se na ně, jen poslouchám..je to prima, mozek vypnul, jen prstíky mechanicky cvakají po klávesnici..opravdu mi to pomáhá. Nicméně oči obelhat nelze, slzí, pálí..řežou..nelíbí se jim nedostatek spánku a hodinové vysedávání u počítače. Pořád přemýšlím jak to tedy udělat s tím spánkem, ale nakonec se rozhodnu, že zdraví mám jen jedno a vzít si ho nedám, takže dopíšu poslední nezbytnosti a v 0.15 si jdu lehnout.To je mnohem dřív než jsem plánovala,ale co. Budíka dávám na devátou, vyspat se prostě musím.