Naprosto dokonalý nákupní den-Je t´aime Promod!! (Pondělí 18.5.2009)

Vstávám v půl deváté. To by už šlo. Trochu systému! Okno je otevřené, čerstvý jarní vzduch se usídlil v celém pokoji a nakonec vytahuji i tu roletu. Vařím si vodu na kávu..koukám z okna,hmm..dnes bude krásný den.Venku to dokonale voní. Snídám u čtení novinek na internetu, jak jinak. Napíši pár vzkazů, mailů..a je 11.15. Pch…no to snad ani není možné?! Umyji nádobí a přecházím k překladu. Ach jo. Je toho 22 stran, není to legrace, všemi výrazy si nejsem jistá. Stokrát to po sobě čtu, a proto mi to všechno tak příšerně trvá. Pak mi už asi přeskočí, protože mezi vyhledávám slovíček si hledám hudbu na You Tube,a nějak se neudržím a začínám tancovat. Musím vypadat jako blázen,ale co je mi do toho?Je mi super. Sakra, au..zase to bolest! I při tomhle nevinném cukání?To mě tedy rozčiluje. Sedám si a alespoň si tedy do rytmu podupávám nohou. Měla bych psát, ale nechce se mi, spíš hledám, jakým jídlem bych zahnala nudu. Aha, takže asi žádným.Nic tu není!Nebo alespoň to o co bych stála.Píšu Daně, jestli nechce jít ven. Chce;-))Venku před kolejí přemýšlíme, co že to vlastně podnikneme. Je krásně, byl by hřích jít jen pro zeleninu a nejít do města. Takže nejdříve do města a pak pro jídlo?Budeme omezeny otvírací dobou, sakra:-/Takže bohužel pro jídlo a pak do města. Takže jdeme nakonec zpět na kolej a do supermarketu SIMPLY, kam dorazíme v 16.45. No to jsme se tedy do toho města rozhoupaly brzy;-)) Beru mléko a pozor –eidam na plátky!To je radosti. Nikde jsem to tu nikdy neviděla, a teď málem při odjezdu to spatřím, hmm…tak alespoň něco.Beru zeleninu a jdeme platit. Cestou zpátky na kolej hádáme kolik váží jednotlivé sáčky se zeleninou, Dana se trefí skoro přesně!No jo, těch mých 1,5 kg mrkve má prostě v oku;-)) Na lístku nás zaujme název coco paimpolais,což opravdu nechápeme. Jsou to lusky!Přitom ty se řeknou úplně jinak. Proč to tam sakra mají takhle? Dojdeme přes dvůr administrativního centra na kolej, kde všechno naskládám do lednice, okrájím si mrkev,zajím ji plátkem eidamu a je mi dost blaze. Tedy, já jdu jenom pro potraviny a vyvine se z toho zase celé odpoledne ve městě;-)) Rozhodujeme se totiž s Danou, že zamíříme na výlet do města, okouknout obchody. Míříme naší starou dobrou cestou;-)) kolem naší oblíbené pekárny přes Quai des Bateliers kde se zastavíme a díváme se na výletní loď. Obsluhující chlapíci nám mávají. Hmmm…že by z toho koukala jízda zdarma? Asi se netroufáme to zkoušet;-)) Pokračujeme dál, povídáme si a je nám fajn. Povinná odbočka do Promodu. Zaujme mě asi milion věcí. Danu naopak skoro nic a tak tedy míří ještě do knihkupectví, zatímco já stále zůstávám. Zaujmou mě světlé džíny za 10 euro-co to je za ceny?:-)ale pak si uvědomím, že mám radost z toho že mi padnou a že jsou tak levné,ale že je zkrátka nepotřebuji. Volám Daně,aby mě zkoukla, ale nebere to, asi pořád hltá knihy.Nakonec zkrátka džíny odkládám. Chci šaty! Bože tak moc chci šaty, prošla jsem již všechny možné i nemožné obchody..mám trochu nesouměrnou postavu a tak ze mě všechny šaty co teď zrovna letí, to znamená úzký střih nahoře a dole super vlající sukně, dělají selku obecnou. Mrzí mě to..vždycky jsem byla tak nějak víc dívčí než třeba moje sestra, která je jako párátko,ale do sukně by ji nikdo nedostal..tohle není fér!Když jdu platit jedno zlevněné triko(6 euro je dobrá sleva!:-)zaujmou mě šaty. No co, jdu je vyzkoušet. Mají sice taky trochu tu vlající sukni,ale alespoň si je vyzkouším. Pořád nevím, ale přijde za mnou prodavačka a říká mi, že mi to moc sluší ať si je rozhodně vezmu!Nejsem si jistá, a i když samozřejmě chápu že mi lichotí jen z principu, stejně mi to udělá radost. A hlavně..původní cena 39 euro, nyní 18. Takže není co řešit. Moje první šaty!Připadám si v nich jako panenka. Prostě..jsem šťastná!Hurá! Já mám šaty! Nicméně přes ruku mi visí ještě jiné kousky na zkoušení, takže směle do toho:-) Moc se mi líbí jedna bílá riflová sukně. Je dost drahá, ale kolikrát za život mně něco takhle padne? Nedá se nic dělat, tak se uskromním jinde, rozhoduji se si ji koupit. A dokonce mi padne do oka jedno krásné červené triko, takové obyčejné, ale prostě se mi moc líbí. Rozhodnu se tedy tohle koupit obojí, protože dohromady to vypadá krásně. Kolem 18.40 jdu platit, v 19 zavírají, nejvyšší čas;-)) Akorát vchází Dana.Převyprávím jí celou historku se šaty a nakonec se i jí se líbí.Potom ještě zkoukáme brýle, které leží v regálu. Sice si děláme srandu, vypadáme jako masařky,ale jedny se mi opravdu zalíbí, takže ještě v 18.55 provedu poslední dnešní platbu pro obchod Promod;-)) Prodavačka se směje a pořád sama nemůže uvěřit tomu, že šaty stály pouze tolik, co stály.Odcházíme,jsem opravdu moc šťastná, já mám šaty!! Huráá! Pěkně Daně „poděkuji“-takhle dopadl původní nákup potravin!:-)Pak se na půli cesty loučíme, to znamená kousek od administrativního centra, Dana to musí obejít, určitě je již zavřené,ale já ještě musím od obchodní galerie Rivetoile, tedy přímo do supermarketu LECLERC, kde si chci nabrat velké butily s vodou.Než tam dojdu, zajdu ještě do SIXu,kde si kupuji velmi polstrované pouzdro na brýle a obyčejné černé gumičky do vlasů. Je skoro půl osmé. No tedy…celý den fuč!Do LECLERCu skočím, tedy alespoň původně,jen pro vody,ale zaujme mě nové vydání časopisu Le Observateur, které je věnováno Indii, což se mi líbí a zabavuji ho. U kas se vyskytuji ve 20 hodin, vážně síla. Pak si hodím vody na pokoj a mířím k Daně, předvést jí nové šaty. Vypadá to, že jsem udělala dobrý krok;-)) Loučíme se, já jdu rozebrat nákup a začtu se do časopisu. Zdálky se podívám na seminární práci, udělá se mi nevolno;-)) a radši se začtu do bulvárních nesmyslů. Mám radost ze šatiček a pořád si je prohlížím. Trochu mi vadí že jsou černé, nejsou to rozhodně klasické letní šaty,ale co, jsou to zkrátka šaty. Jen tak si surfuji na internetu, je mi krásně a kolem 22.30 se rozhodnu pro jednu osvěžující sprchu a mířím do postele. Jo jo..to byl dnes ale dokonalý den;-))

Tak trochu podivná neděle (Neděle 17.5.2009)

Ráno vstavám v 10.30.O.K. uznávám, že to už asi není ráno. Ale je přece potřeba se prospat, no ne?Venku je dost hezky, ale opět si cloním roletou, protože bych ve svém mrňavém pokoji dlouho nevydržela.Nasnídám se, umyji po sobě nádobí..a je 11.45. Fakt „bezva“. Ach jo. Pouštím se do odporné seminární práce. Já už chci mít klid!No, to se tedy ještě načekám.To je hrůza; mně když něco nebaví, hledám si tunu práce kolem abych pro sebe měla omluvu, proč jsem to a ono nemohla dodělat.To má tak asi každý. Takže je přece potřeba napsat maily do školy, je přece třeba udělat to a to..jen vlastně není potřeba dřepět u téhle práce.Ale tak já vím že je, ale donutit se..to je něco.Jakž takž, velmi ztěžka mi to jde. Kolem 16té se rozhodnu vyběhnout. Převléknu se a vyběhnu stejným směrem jako včera, mám v plánu uběhnout stejnou trasu.Necítím se od rána fit, spíš unaveně, ale jdu běhat, no jsem já normální?Nejsem. Vím, že když nespím dost dlouho a necítím se fit, nikdy to neudýchám a vracím se zlehce zfialovělá.Ach jo. Dneska mám jiný problém.Uběhnu sotva půl kilometru a začne mě strašně bolet břicho. Ale tak nějak divně, podivně..přemýšlím, že jestli se zkácím, nemám ani doklad.Z hlavy nevím číslo na sanitku, mobil mám doma..jo jo, to je inteligentní. Přemýšlím, jak bolí prasklé slepé střevo.Je mi mdlo.Beru za vděk autobusovou zastávkou.Sedím tam dobrých 15 minut jak nějaký důchodce.Kondici stále nemám dobrou, ale běhám už nějaký ten týden,tak co sakra je?Fuj, to je bolest!Bolí to i když jdu,ale co mám asi dělat?Přemýšlím, jak okruh zkrátit na absolutní minimum.Když se asi po 15 minutách doploužím na kolej, jsem opravdu šťastná.Tak, snad teď o samote nezemřu.Sedím a koukám z okna.No, smrt se asi nekoná.Stejně je mi divně. Bolest ustupuje.Co to sakra bylo?Je 18 hodin..dělat se mi nechce teda zhooola nic.Koukám na podivná videa na YouTube a pak se pouštím zpátky do překladu a nějaké konečné verze mé seminární práce.Hmm..docela to jde.Bolí mě hlava. To se mně nestává, mně hlava nebolí, sakra, co mi je?U překladu nicméně vydržím docela dlouho.Už to jakž takž bude,ale práce je ještě dost, to bohužel ano.Kolem 21.30 si píšu s miláčkem a na nějakou seminární práci se můžu vykašlat. Jdu spát.Jo, to byl zase jednou divný den…dobrou noc.

Zasloužený krásný den (Sobota 16.5.2009)

Vstanu.Kolik je sakra hodin?Cože?12.50?Hmmmm….vím jistě,že jsem si nařizovala budíka.Asi tak na devátou. Zřejmě, když zvonil, jsem usoudila, že je potřeba ty strašné zkoušky dospat.Jo jo, takhle nějak to bude. Takže půl dne pryč..tady to opravdu šíleně letí. Kdybych se doma vzbudila takhle pozdě..šla bych obědvat(díky mami:-))pak by něěěěkdy bylo tak 14 hodin, pak něěěěkdy 18..je mi jasné, že se ani neotočím a bude zase půlnoc.Naštěstí jsem nechala otevřené okno na noc. To bych tu jinak asi ani nevydržela.Vykouknu ven…hmm..nádherně.Zase sroluji roletu..mám po ránu zvyk si vždycky přečíst novinky na internetu a tak podobně a jak mám počítač proti světlu, opravdu nic na něm nevidím. Takže i když je venku krásně, mám tu pološero a musím svítit v koupelně, abych vůbec něco viděla.Udělám si snídani,oběd nebo co vlastně? a zírám do počítače. Hmmm..pěkné, 14 hodin. Tak to je vážně neskutečné.Ale alespoň jsem se opravdu výborně prospala.Co já budu dnes dělat?No vím dobře.Měla bych dodělat opravdu konečnou verzi svojí seminární práce o Machiavellim. Naštěstí jsem si to nejhorší udělala než jsem odjela do Nice.To naštěstí ano. Mám to celé sepsané, různou hatmatilkou a citace z knih.Teď už „jen“ překlad do nějaké srozumitelné francouzštiny;-))No, Bože jak mě to nebaví!!!Po asi 10 minutách práce se zvedám a jdu uklízet pokoj, respektive poklidím co je nutné a pak se hrabu v papírech. Brr..jen při představě na tu seminární práci mě mrazí.Přitom už zbývá jen poslední krůček!Ach jo, a ten právě bývá nejtěžší.Kolem 16té hodiny se vracím k práci. Brrr..je to opravdu příšerné. Ale jakž takž mi to vydrží. Já už chci mít klid!No, to tedy asi nebude jen tak.Zírám do počítače, lámu si hlavu s překladem a vůbec s celou tou příšernou prací asi tak do 19 hodin. Tak, a mám toho právě tak akorát dost!Navléknu se do sportovního a vyrážím. Začnu s rychlejší chůzí, a nechám svoje tělo,aby si samo zpomalilo;-)) Nakonec proč ne, vyrazím do centra.Ale oklikou. Běžím zady, vidím na galerii Rivetoile.Běžím dál směr Landsberg. Je mi nádherně.Mám úsměv od ucha k uchu, jako blázen.Voní to tady jako v srpnu u nás.Nějaké zvláštní květiny, probíhám okolo toho a musím se usmívat ještě víc. Božeeeee…já jsem tu tak moc šťastná!Zabíhám za roh, probíhám kolem stanice Landsberg a jsem přímo superšťastná.Božeeee…tady je tak nádherně!Cítím tu vůni letního města.Večeře na teráskách, drahé parfémy..miluju tuhle vůni.Běžím dál do centra po Rue de la Première Armée. V okně jednoho domu vidím hodně sympatického kluka, ale svojí barvou přezrálého rajčete ho asi stejně neokouzlím, tak běžím dál;-)) Přemýšlím, jestli mám zaběhnout do centra, na to se ale dnes necítím, takže raději zvolím cestu po nábřeží. Potkávám spoustu běžců, ale i nafintěných turistů, kteří nevědí, v jaké nejvhodnější restauraci by nakrmili svoje kručící žaludky.Jsem šťastná šťastná šťastná!Doběhnu domů s růžovým nádechem tváří a se zdravým potem na čele. Mám ze sebe radost!Zalezu si do sprchy a když asi po 30 minutách ráchání vylezu, je mi opravdu božsky!20.45…co s načatým večerem?Mám dojem, že je dnes muzejní noc, ale Dana nic nepíše, a já jsem po sprše a s mokrými vlasy, takže co. Udělám si čaj a projíždím nesmyslné stránky plné hloupostí, které mi stejně nikdy na nic nebudou. No, to jsem celá já;-)Vydrží mi to do půlnoci.Pak veeeelmi příjemně unavená upadnu do postele. Tak dobrou noc.

Zkouška z Evropské historie a Milionář z chatrče (Pátek 15.5.2009)

Vstávám opravdu kolem šesté. Musím říct, že mi to šíleně pomohlo, zachránilo život. Kdybych se takhle nevyspala, asi bych už zemřela. Učit se od čtyř bych stejně nemohla, tmu nemám ráda, a takhle od šesti je to akorát. Dnes nás s Danou čeká zkouška z Histoire Européenne. Na tenhle předmět jsem docela poctivě chodila v prvním semestru, nicméně od konce listopadu jsem se tam nezjevila. Byla to ukrutná nuda o ničem což potvrdili i Francouzi. Poznámky jsme dávno sehnaly a teď prostě zbývalo s tím předmětem zkoncovat nadobro. Trochu mě děsí o čem jsou poznámky, je tam popsána hlavice, rychlost střel a podobně. No…nakonec musím uznat, že na včerejší zkoušce, tedy na přednáškách, které jí předcházely, jsem se nikdy nenudila, zato studovat ty materiály, to byla nuda. A na těchhle přednáškách byla nuda k zemření ale materiály jsou opravdu zajímavé. Nevidím je sice poprvé v životě, zase takhle lehkovážná nejsem;-)) ale teď je opravdu vnímám a opravdu mě to i baví.Čas běží zcela závratnou rychlostí, najednou je osm, devět..hrůůůza!Můj pokoj vypadá opravdu jako po výbuchu. Ale je mi to jedno, na tohle všechno bude dost času, hlavně ty zkoušky!Počítač mám natažený do postele, protože už nevím jak si k tomu mám sednout nebo lehnout nebo co vlastně mám dělat.Nakonec tedy zůstávám v posteli. Jakž takž to jde, i když počítač v posteli strašně nemám ráda. Ale už opravdu nevím co bych. 11 hodin..!Děs. 12…13.00..začínám se vypravovat. Zkouška začíná ve 14, nejpozději kolem 13.20 je potřeba odejít. Klepe Dana. Jdeme do školy a já z toho nemám až tak špatný pocit, rozhodně lepší než včera. Po příchodu do školy ještě jdeme do kafetérie. Dáme si kávičku na uklidnění;-)) a míříme do sálu. Potkávám tám spolužáka Martina z Prahy a dávám se s ním do řeči. Udělá mi neeeeesmírnou radost, když prohlásí, že včera vážně nepochopil zkoušku, jestli to byl vtip, protože do roku 1929 to prostě nestihl dočíst, takže tam krasopisně popsal první světovou válku. Cha!Udělá mi tím ooooobrovskou radost! Hned mám ze včerejší zkoušky lepší pocit;-)) Vcházíme do sálu, podle toho jak nás volají. Ve 14.05 dostáváme zadání. „S ohledem na minulost (posledních šedesát let), myslíte si, že Evropa(Evropská Unie)by měla(eventuelně je schopna)vzít do vlastních rukou svou obranu?“ a druhé téma: „Měla válka vliv na řešení bipolárního antagonismu mezi lety 1945 a 1989?“Hmm..to se zdá být dobré. Vybírám si první téma a píši. Nejdřív nevím jak začít, ale pak mi sotva stačí čas. Zkouška se má odevzdat v 17 hodin. Sotva stíhám. Navíc můj nejoblíbenější spolužák sedí kus ode mě a ruší mě při práci;-)) Nakonec stihnu napsat to, co chci a odcházím 5 minut před koncem. Dana už na mě čeká venku. Vyrážíme směr koleje a cestou probíráme jak jsme asi zhruba mohly dopadnout u zkoušky.No, snad to bude dobré. Cestou probíráme, jestli zajít nebo nezajít do supermarketu SIMPLY,ale mně se opravdu moc nechce. Nakonec se Dana rozhodne jít, chce si k večeři udělat nějaké maso, tak jí jdu doprovodit,ale nic nekupuji. No, to se mi snad ještě nikdy nestalo;-)) Po nákupu se rozvláčným krokem suneme na kolej.Je moc hezky.Jojo, Strasbourg mi bude moc moc chybět.Můžeme si dokonce dovolit jít zadní cestou, okolo administrativního centra. Je to super, přes všední dny se tudy dá do 18ti hodin projít,jinak se musí obcházet celý blok. Povídáme a já se už vidím v posteli.Sice jsem na dnešek jakž takž spala,ale přece jen v trochu podivném režimu.No, Dana vypráví jak si bude dělat kuřecí plátek, takže to vypadá na opravdu velké vaření (s ohledem na naše kuchyňky rozhodně;-)) takže se nakonec rozhoduji se přidat. Kolem šesté míříme do kuchyňky a já si připravím veškerou zeleninu, co u sebe najdu a využiji, že jsme spolu, máme si co povídat a dávám vařit vajíčka. Vaří se asi tak pouhou hodinu;-)) Pak si ohřeju párky a hody mohou začít.Čas nám veeeelmi příjemně uteče, skoro tomu až nerozumím, jak rychle to všechno utíká. Ještě před sebou máme dost času,ale stejně je mi tak nějak smutno. Divno. Umyjeme nádobí, povídáme, a dvě hodiny jsou pryč. To je vždycky, když jde člověk vařit.Po osmé se loučíme. Na pokoji se rozhodnu uklidit tu spoušť, rozendávám papíry, setřu prach..a je 21 hodin.Sedím na posteli a koukám z okna.Kam mi ten rok utekl?Vzal mi něco?Ne, tak to ani náhodou.Všechno mi dal.Všechno dobré, nevzal si nic. Rozhlédnu se po pokoji, a jsem spokojená,že tentokrát budu usínat v opravdovém pořádku a ne ve skladu různých věcí.Zalezu si do postele, a chvíli přemýšlím.Mám jít spát?Mám se nechat ukolíbat a opravdu usnout?No měla bych. Alespoň bych srovnala ten režim,tím že bych šla spát ve 21.15 bych toho dost napravila.Jenže to bych nebyla já. Svitne mi, že mám od Dany film Milionář z chatrče(Slumdog millionaire). Počítač si zase natáhnu do postele-proč já to jen dělám?Říkám si, že se teda podívám jen na chvilku. Hmm..když se dívám 40 minut, dojde mi, že už to zřejmě vypínat nebudu;-)) Začátek filmu mě silně navnadí…ukázka zajímavých reálií, ukázka opravdové Indie..super, jsem nadšená. Film mě vtáhne, nestíhám a ani nechci sledovat čas, nic, prostě koukám s otevřenou pusou. Tak. Konec.0.10. Jojo, časný spánek se spíš asi konat nebude,že;-)) Takže jak?Co z toho mám vlastně za pocit?Ano, začátek rozhodně super. Nevadí mi komerční americké filmy, když na ně mám náladu, proč ne. Tenhle film to koneckonců také nezapře,ale nevím jestli jsem to od něj čekala. Líbil se mi, to rozhodně.Skvělá hudba(už mi jede soundtrack;-)) neokoukaní herci, ale je ve mně drobný rozpor, jak se k filmu mám postavit.Ale moc se mi líbil. Ještě chvíli surfuji po netu a hledám nějaké info o filmu a v 0.30 jdu spát.No já jsem vážně příšerná. Po tak náročném týdnu a já jdu spát zase takhle pozdě…ale stálo to za to, tak proč ne;-))

Zkouška z historie (Čtvrtek 14.5.2009)

Vstávám v půl páté. Vytahuji roletu a zjišťuji, že je venku docela chladno, z čehož mám upřímnou radost, protože mě to neláká ( a nebude;-) ven. Uvařím si vodu na čaj, ustelu postel…a přemýšlím jak asi dopadne dnešní zkouška z Histoire des relations internationales. Páni…padne na mě nostalgie. Tenhle předmět jsem téměř poctivě odchodila v zimním semestru, počítala jsem vždycky kolikrát ho ještě budu muset navštívit do odjezdu domů..a pak jsem se na něj vykašlala. Rozuměla jsem, co vyučující říká, ale mluvil vždy šíleně rychle a tak jsem tvorbu vlastních poznámek vzdala a vždycky si je od někoho vzala. Ve druhém semestru jsem už měla záruku poznámek, takže jsem tam byla tuším jednou nebo dvakrát. Pamatuji si, jak jsme s Danou řešily rozvrhy a tak…a on je už konec! Strašně to uteklo, vůbec to nedokážu pochopit. Vůbec. Nasnídám se, vyčistím zuby, nelíčím se, ale nějak hezky se obléknu a jsem připravena vyrazit.Přípravy ale stihnu v rekordním čase, ještě se věnuji Historii, ale už to moc nestíhám;-)) Zkouška je od 9, takže v 8.15 na mě ťuká Dana a vyrážíme. Ach jo, snad to dobře dopadne!Cestou si opakujeme různé události a podobně a pomalým krokem dojdeme do školy. Zajdeme ještě na horkou čokoládu do školní kafetérie..a vidíme, jak se všichni prváci zběsile učí. Ach jo. Tak se suneme nahoru do sálu. Čeká tam opravdu dost lidí, bavíme se s Erasmy a zjišťujeme, že přípravě nikdo nic moc extra nedal. Vcházíme do sálu, podle toho jak nás volají, Dana sedí kus za mnou. Tak jo..v 9 hodin dostáváme zadání zkoušky. Hmmmm….První téma: „Byla krize v roce 1929 opravdu příčinou krizí demokracií které přišly po ní v letech třicátých“? a druhé téma: „Byla Velká Británie v letech 1929-1939 velmocí" !?No…to zní opravdu zajímavě. Skvěle ovládám první světovou válku ale tohle?Nedá se nic dělat, vybírám si téma 2 a píšu si tam, co chci. Prostě nehodlám odevzdat prázdné papíry, takže píšu cokoliv co vím a má to, byť i nepatrnou, souvislost s VB. No..popíšu 6 a půl papíru A4, bohužel ke zmíněné otázce se vztahuje asi tak polovina poslední stránky..poměrně hrůza. Dana už na mě čeká před sálem. Jdeme domů. Asi bych si měla oddechnout, že tu nejtěžší zkoušku mám už za sebou, a prostě je to hotovo, ale ne, pořád na to musím myslet, jsem zklamaná a mám strach z výsledku. No je mi opravdu divně. Chtěla jsem ještě zajít někam pro zeleninu, ale vzpomenu si na to před kolejí. No nic. S Danou se domlouváme, že musíme zajít na pravou francouzskou snídani, třeba až budu mít svátek, což je příští čtvrtek. Domů dojdeme kolem 12.30. Ach jo. To byl divný den. Zítra mám další zkoušku, ale je mi jasné, že v tomhle stavu se tedy rozhodně učit nemohu. Chci jít spát tak kolem 16.té hodiny ale myslím, že se mi to stejně nepovede;-) Převléknu se, dám si nějakou dobrotu, a hlavně zkontroluji maily, facebook, odepíšu na vzkazy..zabere to dost času..a dokonce sleduji jeden díl Kriminálky Anděl. Vůbec nevím proč u toho počítače sedím, mohla jsem už dávno spát. Ne, tomu opravdu nerozumím. Prostě se občas takhle „zaseknu“;-)) No, nakonec trochu poklidím pokoj, dám si sprchu, naposledy zkounu počítač, udělám si pár kvízů na facebooku;-)) a už chci jít skoro spát, ale pak mě napadne, že zajdu do banky a převedu jedné slečně peníze, protože mám zájem od ní koupit lístek na vlak. Funguje tu něco jako burza, zkrátka když má někdo lístek, který ví, že třeba z důvodu nemoci neupotřebí..zkrátka ho prodá v burze lístků. Jdu do pobočky tady kousek od nás od koleje, kde mi ovšem slečna sdělí, že je potřeba jít do pobočky, kde jsem si zakládala účet(no jo, Francie)takže jdu na Gallii. Ach jo, to je kousek cesty! Jsem strašně unavená, už jsem si vzala i brýle místo čoček, abych si neničila oči,ale najednou cítím nějak příliv sil a je mi krásně na světě;-)) Venku je moc hezky, pozoruji stromy a dokonce kousek od řeky spatřím kachnu s rodinou;-)) Kachních dětí je opravdu hodně;-)) Pobaví mě to. Mířím do banky, kde se uskuteční převod. Jsem opravdu vděčná, že jsem si kvůli tomu nemusela sjednávat „rendez-vous“;-)) Vlastně by mě to ani nepřekvapilo. Pak se ještě rozhoduji zajít do supermarketu SIMPLY.Docela si tu procházku užívám, je moc hezky. V SIMPLY popadnu jen mléko, naštěstí mám dost drobných, kterých se chci zbavit. Ach jo..jsou skoro čtyři hodiny!:-(Přijdu domů, na chvíli si sednu k počítači, pak jdu na chviličku k Daně. Po příchodu si dám sprchu a kolem 18.15 padám mrtvá do postele. Dávám si budíka na čtvrtou hodinu,ale vlastně proč..ono takhle za tmy se mi stejně nebude chtít učit,takže ho nakonec posunuji na šestou.

Vypjatý den před zkouškou z historie (Středa 13.5.2009)

Budík zvoní v 9.30. Musela jsem se trochu vyspat, to by prostě jinak už nešlo. Vytáhnu roletu..no to tedy nic moc!Na to že je květen….ale on to pán Bůh s námi myslí dobře;-) teď je ošklivo, protože se musíme učit, a od pátku bude krásně;-)Vzpomínám, že takhle bylo i když jsem se učila na maturitu..celý květen propršel, a v červnu bylo nádherně..tak snad to tady bude stejné. Uvařím si vodu na čaj, ustelu postel…….hmmm..mám strašnou chuť jít vyprat lůžkoviny, protože věřím, že obzvlášť takhle po ránu nikdo prát nebude, ale ne….zase bych běhala z budovy do budovy a musím se dnes opravdu učit. Ono stejně nezačnu hned,takže prát opravdu nemůžu. Klasicky zkontroluji maily a facebook, a mám co dělat….musím na většinu z toho odepsat, takže ještě že jsem nešla prát. Píšu vzkazy, maily..stahuji materiály a je přesně 12 hodin. Ach jo. Venku se dělá hezky..ne to ne!Ať prooosím vydrží ošklivo alespoň do pátku!:-)Musím uznat, že mi to docela jde. Nějaké informace zjišťuji z českého internetu, jinak se samozřejmě brodím stohem poznámek, co tady mám. Děs. Kolem 16. hodiny za mnou příchází Dana, sdělit mi svoje dojmy z její dnešní zkoušky. Musím říct, že jsem ty čtyři hodiny docela využila, i když samozřejmě mezi tím zapla 100x facebook a zkontrolovala mailovou schránku,ale tak to je už nemoc z povolání;-)) Dana odchází v půl páté a já se zase pouštím do tajů první světové války. Docela mi to jde, venku je zataženo, naštěstí;-) a já se ponořuji do „děje“;-) Pak mi dojde, že nemám mléko. Kvapně se obléknu a v 19.35 vyrážím do supermarketu SIMPLY. Chci projít takovým dvorem, kterým bych to měla jen pár kroků, je ale bohužel zavřený. Ach jo. Takže obcházím blok a jdu zrychleným krokem do SIMPLY. Naštěstí ještě vše stíhám, popadnu raději několik láhví s mlékem, jedno nesu Daně a mířím k pokladě.Platím v 19.55;-) Obchod je již zavřený a už jen pouští ven;-)) zaplatím a metu na kolej. Je nevkusné dusno,ale naštěstí jsem nezmokla. Předám Daně mléko, chvíli popovídáme a já jdu zase do svého milovaného pokojíčku. Já to tady tak miluuuuujuuuu! Dám si trochu pauzičku a od devíti zase začnu. Naštěstí nejsem moc unavená, takže se rozhoduji, pokud to jen trochu půjde, nejít vůbec spát. K zopakování je toho hodně. Nejsou to nové věcí, naštěstí, ale zopakovat je prostě musím. Tak hurá do toho. Kolem 22.30 pozoruji doslova příliv sil;-)) všechno mám vypnuté,rádio, budík, počítač..nic tu nesmí hučet nebo pískat. Naštěstí je i na koleji klid a já se můžu opravdu v klidu učit. Čas začíná nějak podezřele zrychlovat své tempo. Docela síla. Jedna hodina..ach jo, začínám se bát že to do rána ale opravdu nestihnu. Dvě hodiny..cože?To je hrůza. Ve tři se rozhodnu se alespoň na chvíli natáhnout, taky bych mohla usnout při psaní zkoušky,že. Je mi opravdu divně, takže si prostě lehnout musím.