Naprosto dokonalý nákupní den-Je t´aime Promod!! (Pondělí 18.5.2009)

Vstávám v půl deváté. To by už šlo. Trochu systému! Okno je otevřené, čerstvý jarní vzduch se usídlil v celém pokoji a nakonec vytahuji i tu roletu. Vařím si vodu na kávu..koukám z okna,hmm..dnes bude krásný den.Venku to dokonale voní. Snídám u čtení novinek na internetu, jak jinak. Napíši pár vzkazů, mailů..a je 11.15. Pch…no to snad ani není možné?! Umyji nádobí a přecházím k překladu. Ach jo. Je toho 22 stran, není to legrace, všemi výrazy si nejsem jistá. Stokrát to po sobě čtu, a proto mi to všechno tak příšerně trvá. Pak mi už asi přeskočí, protože mezi vyhledávám slovíček si hledám hudbu na You Tube,a nějak se neudržím a začínám tancovat. Musím vypadat jako blázen,ale co je mi do toho?Je mi super. Sakra, au..zase to bolest! I při tomhle nevinném cukání?To mě tedy rozčiluje. Sedám si a alespoň si tedy do rytmu podupávám nohou. Měla bych psát, ale nechce se mi, spíš hledám, jakým jídlem bych zahnala nudu. Aha, takže asi žádným.Nic tu není!Nebo alespoň to o co bych stála.Píšu Daně, jestli nechce jít ven. Chce;-))Venku před kolejí přemýšlíme, co že to vlastně podnikneme. Je krásně, byl by hřích jít jen pro zeleninu a nejít do města. Takže nejdříve do města a pak pro jídlo?Budeme omezeny otvírací dobou, sakra:-/Takže bohužel pro jídlo a pak do města. Takže jdeme nakonec zpět na kolej a do supermarketu SIMPLY, kam dorazíme v 16.45. No to jsme se tedy do toho města rozhoupaly brzy;-)) Beru mléko a pozor –eidam na plátky!To je radosti. Nikde jsem to tu nikdy neviděla, a teď málem při odjezdu to spatřím, hmm…tak alespoň něco.Beru zeleninu a jdeme platit. Cestou zpátky na kolej hádáme kolik váží jednotlivé sáčky se zeleninou, Dana se trefí skoro přesně!No jo, těch mých 1,5 kg mrkve má prostě v oku;-)) Na lístku nás zaujme název coco paimpolais,což opravdu nechápeme. Jsou to lusky!Přitom ty se řeknou úplně jinak. Proč to tam sakra mají takhle? Dojdeme přes dvůr administrativního centra na kolej, kde všechno naskládám do lednice, okrájím si mrkev,zajím ji plátkem eidamu a je mi dost blaze. Tedy, já jdu jenom pro potraviny a vyvine se z toho zase celé odpoledne ve městě;-)) Rozhodujeme se totiž s Danou, že zamíříme na výlet do města, okouknout obchody. Míříme naší starou dobrou cestou;-)) kolem naší oblíbené pekárny přes Quai des Bateliers kde se zastavíme a díváme se na výletní loď. Obsluhující chlapíci nám mávají. Hmmm…že by z toho koukala jízda zdarma? Asi se netroufáme to zkoušet;-)) Pokračujeme dál, povídáme si a je nám fajn. Povinná odbočka do Promodu. Zaujme mě asi milion věcí. Danu naopak skoro nic a tak tedy míří ještě do knihkupectví, zatímco já stále zůstávám. Zaujmou mě světlé džíny za 10 euro-co to je za ceny?:-)ale pak si uvědomím, že mám radost z toho že mi padnou a že jsou tak levné,ale že je zkrátka nepotřebuji. Volám Daně,aby mě zkoukla, ale nebere to, asi pořád hltá knihy.Nakonec zkrátka džíny odkládám. Chci šaty! Bože tak moc chci šaty, prošla jsem již všechny možné i nemožné obchody..mám trochu nesouměrnou postavu a tak ze mě všechny šaty co teď zrovna letí, to znamená úzký střih nahoře a dole super vlající sukně, dělají selku obecnou. Mrzí mě to..vždycky jsem byla tak nějak víc dívčí než třeba moje sestra, která je jako párátko,ale do sukně by ji nikdo nedostal..tohle není fér!Když jdu platit jedno zlevněné triko(6 euro je dobrá sleva!:-)zaujmou mě šaty. No co, jdu je vyzkoušet. Mají sice taky trochu tu vlající sukni,ale alespoň si je vyzkouším. Pořád nevím, ale přijde za mnou prodavačka a říká mi, že mi to moc sluší ať si je rozhodně vezmu!Nejsem si jistá, a i když samozřejmě chápu že mi lichotí jen z principu, stejně mi to udělá radost. A hlavně..původní cena 39 euro, nyní 18. Takže není co řešit. Moje první šaty!Připadám si v nich jako panenka. Prostě..jsem šťastná!Hurá! Já mám šaty! Nicméně přes ruku mi visí ještě jiné kousky na zkoušení, takže směle do toho:-) Moc se mi líbí jedna bílá riflová sukně. Je dost drahá, ale kolikrát za život mně něco takhle padne? Nedá se nic dělat, tak se uskromním jinde, rozhoduji se si ji koupit. A dokonce mi padne do oka jedno krásné červené triko, takové obyčejné, ale prostě se mi moc líbí. Rozhodnu se tedy tohle koupit obojí, protože dohromady to vypadá krásně. Kolem 18.40 jdu platit, v 19 zavírají, nejvyšší čas;-)) Akorát vchází Dana.Převyprávím jí celou historku se šaty a nakonec se i jí se líbí.Potom ještě zkoukáme brýle, které leží v regálu. Sice si děláme srandu, vypadáme jako masařky,ale jedny se mi opravdu zalíbí, takže ještě v 18.55 provedu poslední dnešní platbu pro obchod Promod;-)) Prodavačka se směje a pořád sama nemůže uvěřit tomu, že šaty stály pouze tolik, co stály.Odcházíme,jsem opravdu moc šťastná, já mám šaty!! Huráá! Pěkně Daně „poděkuji“-takhle dopadl původní nákup potravin!:-)Pak se na půli cesty loučíme, to znamená kousek od administrativního centra, Dana to musí obejít, určitě je již zavřené,ale já ještě musím od obchodní galerie Rivetoile, tedy přímo do supermarketu LECLERC, kde si chci nabrat velké butily s vodou.Než tam dojdu, zajdu ještě do SIXu,kde si kupuji velmi polstrované pouzdro na brýle a obyčejné černé gumičky do vlasů. Je skoro půl osmé. No tedy…celý den fuč!Do LECLERCu skočím, tedy alespoň původně,jen pro vody,ale zaujme mě nové vydání časopisu Le Observateur, které je věnováno Indii, což se mi líbí a zabavuji ho. U kas se vyskytuji ve 20 hodin, vážně síla. Pak si hodím vody na pokoj a mířím k Daně, předvést jí nové šaty. Vypadá to, že jsem udělala dobrý krok;-)) Loučíme se, já jdu rozebrat nákup a začtu se do časopisu. Zdálky se podívám na seminární práci, udělá se mi nevolno;-)) a radši se začtu do bulvárních nesmyslů. Mám radost ze šatiček a pořád si je prohlížím. Trochu mi vadí že jsou černé, nejsou to rozhodně klasické letní šaty,ale co, jsou to zkrátka šaty. Jen tak si surfuji na internetu, je mi krásně a kolem 22.30 se rozhodnu pro jednu osvěžující sprchu a mířím do postele. Jo jo..to byl dnes ale dokonalý den;-))