Zasloužený krásný den (Sobota 16.5.2009)

Vstanu.Kolik je sakra hodin?Cože?12.50?Hmmmm….vím jistě,že jsem si nařizovala budíka.Asi tak na devátou. Zřejmě, když zvonil, jsem usoudila, že je potřeba ty strašné zkoušky dospat.Jo jo, takhle nějak to bude. Takže půl dne pryč..tady to opravdu šíleně letí. Kdybych se doma vzbudila takhle pozdě..šla bych obědvat(díky mami:-))pak by něěěěkdy bylo tak 14 hodin, pak něěěěkdy 18..je mi jasné, že se ani neotočím a bude zase půlnoc.Naštěstí jsem nechala otevřené okno na noc. To bych tu jinak asi ani nevydržela.Vykouknu ven…hmm..nádherně.Zase sroluji roletu..mám po ránu zvyk si vždycky přečíst novinky na internetu a tak podobně a jak mám počítač proti světlu, opravdu nic na něm nevidím. Takže i když je venku krásně, mám tu pološero a musím svítit v koupelně, abych vůbec něco viděla.Udělám si snídani,oběd nebo co vlastně? a zírám do počítače. Hmmm..pěkné, 14 hodin. Tak to je vážně neskutečné.Ale alespoň jsem se opravdu výborně prospala.Co já budu dnes dělat?No vím dobře.Měla bych dodělat opravdu konečnou verzi svojí seminární práce o Machiavellim. Naštěstí jsem si to nejhorší udělala než jsem odjela do Nice.To naštěstí ano. Mám to celé sepsané, různou hatmatilkou a citace z knih.Teď už „jen“ překlad do nějaké srozumitelné francouzštiny;-))No, Bože jak mě to nebaví!!!Po asi 10 minutách práce se zvedám a jdu uklízet pokoj, respektive poklidím co je nutné a pak se hrabu v papírech. Brr..jen při představě na tu seminární práci mě mrazí.Přitom už zbývá jen poslední krůček!Ach jo, a ten právě bývá nejtěžší.Kolem 16té hodiny se vracím k práci. Brrr..je to opravdu příšerné. Ale jakž takž mi to vydrží. Já už chci mít klid!No, to tedy asi nebude jen tak.Zírám do počítače, lámu si hlavu s překladem a vůbec s celou tou příšernou prací asi tak do 19 hodin. Tak, a mám toho právě tak akorát dost!Navléknu se do sportovního a vyrážím. Začnu s rychlejší chůzí, a nechám svoje tělo,aby si samo zpomalilo;-)) Nakonec proč ne, vyrazím do centra.Ale oklikou. Běžím zady, vidím na galerii Rivetoile.Běžím dál směr Landsberg. Je mi nádherně.Mám úsměv od ucha k uchu, jako blázen.Voní to tady jako v srpnu u nás.Nějaké zvláštní květiny, probíhám okolo toho a musím se usmívat ještě víc. Božeeeee…já jsem tu tak moc šťastná!Zabíhám za roh, probíhám kolem stanice Landsberg a jsem přímo superšťastná.Božeeee…tady je tak nádherně!Cítím tu vůni letního města.Večeře na teráskách, drahé parfémy..miluju tuhle vůni.Běžím dál do centra po Rue de la Première Armée. V okně jednoho domu vidím hodně sympatického kluka, ale svojí barvou přezrálého rajčete ho asi stejně neokouzlím, tak běžím dál;-)) Přemýšlím, jestli mám zaběhnout do centra, na to se ale dnes necítím, takže raději zvolím cestu po nábřeží. Potkávám spoustu běžců, ale i nafintěných turistů, kteří nevědí, v jaké nejvhodnější restauraci by nakrmili svoje kručící žaludky.Jsem šťastná šťastná šťastná!Doběhnu domů s růžovým nádechem tváří a se zdravým potem na čele. Mám ze sebe radost!Zalezu si do sprchy a když asi po 30 minutách ráchání vylezu, je mi opravdu božsky!20.45…co s načatým večerem?Mám dojem, že je dnes muzejní noc, ale Dana nic nepíše, a já jsem po sprše a s mokrými vlasy, takže co. Udělám si čaj a projíždím nesmyslné stránky plné hloupostí, které mi stejně nikdy na nic nebudou. No, to jsem celá já;-)Vydrží mi to do půlnoci.Pak veeeelmi příjemně unavená upadnu do postele. Tak dobrou noc.