Nákupní pátek (Pátek 6.2. 2009)

Budík zvoní o půl osmé.Nic. Ve tři čtvrtě na osm. Nic. Zapomenu si ho bohužel nařídit dál, takže se probudím v půl desáté. Jé….proč?Vždyť jsem šla spát brzo, nebo pro mě normálně, no.Ach jo, to je hrůza. To mě opravdu naštve. Ustelu si, poklidím nějaké věci, nasnídám se a umyji po sobě nádobí. Hmm…je přesně 11. To jsem si myslela že se touhle dobou budu vracet z města.Nevadí, upravím se a vyrážím. Nejdřív jdu do kanceláře, je třeba zaplatit nájem. Potom pěšky mířím do supermarketu Lidl.Je to tam příšerně hnusné, nicméně věci jako toaletní papír, svíčky, a veškeré čistící prostředky jsou tam směšně levné. Chci si koupit nějaké voňavé svíčky a abych mohla zaplatit kartou, beru ještě 2 jablka. Teď to budu muset sebou celý den tahat:-)Je šero a divně, ale je docela teplo, přesto dneska náladu na procházku vůbec nemám. Jdu pěšky na tramvajovou zastávku Étoile Bourse ze které mě tramvajová linka D odveze přímo do nákupního centra Place des Halles. Chci se podívat na nějaké hlouposti týkající se Sv. Valentýna, kterými bych si eventuálně vyzdobila pokoj. Tyhle „doplňky“ se tu teď nachází téměř v každém obchodě. Nicméně než dojdu do obchodu, kvůli kterému jsem sem přijela, vstoupí mi do cesty ještě několik jiných. Nedokážu jen tak minout obchod Pimkie, kde zakoupím alespoň náramek. Šťastná jako blecha mířím do Etamu, kde se mi díky Bohu nic nelíbí, protože tam jsem vždycky nechala dost euros, takže ještě že tak:-)Za to ale mířím do obchodu New look, kde mají rozkošné prádlo, tílka, trika…no všechny důležité věci;-))Dvě strašné úchylky se mi rozjely díky pobytu ve Francii. A to korále. Mám jich už strašně moc, spoustu z nich jsem nikdy neměla, ale většinou neodolám, když někde vidím nějaké hezké. Jsou levné a naprosto je zbožňuji!!!A další úchylka je prádlo. Neudržím se a vždycky vejdu do obchodu s prádlem, nevydržím jen tak projít a většinou také nikdy neodcházím s prázdnou. O těchhle svých slabostech jsem v Čechách neměla ani tušení! No, je to zajímavé, co se člověk o sobě dozví;-))S úlovkem z New Looku konečně mířím do obchodu, kvůli kterému jsem původně přijela. Mají tam hezké věci, ale..kýčové, nic mě „nechytne za srdce“. Docela mě to mrzí, těšila jsem se, že nějakou hloupost si domů odvezu. Strávím tam přes hodinu, ale nic nevyberu. Pak si vzpomenu že můj miloooooovaný obchod Camaieu má pobočku i zde a bohužel vcházím dovnitř. Naštěstí to odnese jen jedno tílko, ještě pořád jsou výprodeje a tílko stojí směšných 2, 50 euros. Čapnu ho bez zkoušení. Potom ještě zacházím do obchodu Soho, kde mají všechny možné hlouposti. Plyšáky, medaile, hrnečky, milion rámečků na fotky..zkrátka taková všehochuť, když člověk neví, co si počít s dárkem. Beru super rámečky, takovou sadu. Prodavač se ptá, zda-li to chci zabalit do dárkového, jestli je to dárek k Valentýnu. Tak mu říkám ať to nebalí, že to je prostě dárek pro mě. Usměje se (dooost hezky:-)) a řekne, že to je stejně nejlepší, a ať se určitě někdy vrátím si zase udělat radost. Aby ne!!:-)Potom pěšky projdu centrem, a jdu opět do obchodu Camaieu, tentokrát na náměstí. Tuším správně, že tílko za směšných 2, 30 euros zde najdu i v jiné barvě. Ha!:-)pak se jen tak procházím po náměstí a mám radost z dárků pro mě;-))Pak mě zapadne zajít do Body m!nute, kosmetického salónu, který se odstěhoval z obchodního domu Galeries Lafayette do svého, asi o ulici dál. Jdu podruhé v životě zkusit štěstí v soláriu. No, je stejně příšerné jako minule, ale zdá se mi možná o maličko silnější a hlavně salonu to odstěhování opravdu prospělo, vypadá to tu lépe, je tu více místa..krása. Domů se rozhodnu jít pěšky. Je to z centra taková procházka na 15 minut, ale dneska jsem nic neušla, takže proč ne. Cestou míjím lavičku, na které jsme seděli první den s Radkem a padne na mě takový nostalgický stín. Pak si ještě skočím na poštu a v 17.30 jsem doma.Wau, to byl teda ten. Jsem docela unavená. Pustím facebook a mail a jdu si udělat něco k jídlu. Za 10 minut jde na návštěvu Dana a nějak se zapovídáme, když odchází je 19.45. Potom se konečně najím, podívám se nějakou práci, kterou je nutno udělat a asi v 22 jen tak sleduji různá videa na Youtube.com. Potom se rozhoduji vyrazit ven, zase na tu samou diskotéku jako minule, ale potom se rozhodnu raději Skypovat a tak tedy pro dnešní večer zůstávám doma. Spát jdu kolem jedné.

Obyčejný "učební" den (Čtvrtek 5.2. 2009)

Vstanu kolem půl desáté. Pro dnešek odpadl předmět The Aftermath of the American Civil War. Všechny tři štrasburské univerzity se spojily od 1.1. 2009 v jednu. Dnes probíhají nějaké oslavy, konference, ví Bůh co vlastně. Důležité je, že se pro dnešek zrušila škola. Aktivní vyučující na Sociologie des relations internationales sice vyhrožovala, že její hodina se rozhodně konat bude, nicméně to mě až tak nezajímá. Bude tam odhadem asi 5 lidí. Navíc jsem nečetla článek, který po nás chtěla, takže co bych tam dělala? Předmět je zakončen esejí, a poznámky mi stejně někdo dá, takže co?Nic. Je to zbytečné tam chodit. Je zbytečné tam sedět, psát si řeči o organizacích a na konci roku si to brát od Francouzů. Nerada dělám zbytečné věci, takže zkrátka a dobře, do školy nejdu. A kdoví jestli se ta sociologie vůbec koná.Zkoumat to tedy rozhodně nejdu.Plánovaly jsme si s Danou, že si dnes zajdeme někam na kávu, ale venku je šíleně hnusně a mě se nikam nechce. Ale hlavní důvod je, že mě dnes opravdu baví učení. Je to jeden z těch výjimečných dní, kdy si do hlavy nasoukám vše co chci a potřebuji a navíc mě to opravdu dost baví!Nechci tu šanci zahodit a „přetrhávat“ učebního ducha. Učení však nevěnuji celý den, asi v 11 skončím se svojí obvyklou ranní hodinkou plnou snídaně, stlaní a mytí nádobí. Potom poklidím pokoj. Raději každý den uklidím dvě věci, než jednou za týden uklízet tu spoušť, co na tak malém prostoru okamžitě vznikne.Udělám si pořádek v přednáškách, podívám se na jeden díl Ordinace,umyji koupelnu a pak jsem na PC. Vyřizuji maily. Pak se chvíli učím. Chvíli Skypuji s Danou.Celý den průběžne tisknu různé materiály. Najednou je večer. Kolem 19.30 mi napíše Radek, že mu není dobře a jde spát, a já tudíž vypínám PC, protože kvůli sms ho potřebovat nebudu a akorát by mě lákal. Zvláštní ticho. Zhruba od 21 do 22.30 se zase učím. Kolem 23 jdu spát.

Taková obyčejná středa (Středa 4.2.2009)

Ráno vstávám kolem 10. Opravdu jsem ráda, že znám nějaké lidi na Histoire des relations internationales, protože poznámky budu potřebovat, ale chodit tam…?Hrůza, vstávala bych před šestou? Fuj. Pustím se odbyklých činnost. Klasika. Ustelu postel, vyvětrám, dám postavit na čaj…to už jsou opravdu až robotické pohyby. Nasnídám se, umyji nádobí, začnu se upravovat a kolem půl dvanácté vyrážím do školy, na italštinu. Bože, mě se ale dnes tak strašně nechce. Čekám na autobus, který stále nejede. Má už 15 minut zpoždění,ale představa, jak se hnu ze zastávky a on akorát přijede by se v mém případě nestala jen představou, ale krutou realitou, takže stále čekám. Do školy dorazím ve 12.15. No, to je přece také pěkné:-)Hlavně že jsem tu, ne?:-)Vejdu do sálu a tam nikdo. Na tabuli najdu vzkaz pro všechny opozdilce, že se kvůli prezentaci přesunuli do jiného sálu. Na chodbě alespoň potkám svého oblíbeného spolužáka. Uklidím se na místo a začnu si dělat výpisky. Kolem 13. hodiny dostaneme přestávku a přesunujeme se zpět do našeho původního sálu. Potom signor Censi opět začne vyprávět svoje historky a já nevím co se dnes děje ale rozumím mu absolutně slovo od slova. Musím se smát s ostatními, kteří propukají v hurónský smích. Když signor Censi zjistí, že se konečně směju také(no jo, tak po tolika hodinách už to chtělo,že;-))usměje se na mě a vypráví dál. (A že se tedy umí usmívat;-)Když chceme začít překládat článek, je 13.55. Nemůžu tomu uvěřit!Dneska poprvé lituji, že hodina už končí. Je to věčná škoda. Na Histoire Européenne se opět nechystám, poznámky snad seženu bez problémů. Místo toho se vycházkovým krokem vypravím na tramvaj. Je krásně, rozhodnu se nakonec jít pěšky. Jdu pomalým krokem až na konec ulice, kde stojí škola, je dost dlouhá, ale to nevadí, dnes je skvostné počasí. Když dojdu na konec, míjím bankomat, ze kterého vybírám nejnižší možný obnos a napadá mě, že zamířím do některé z místních kaváren a budu se tam učit. Nakonec, všechny potřebné věci mám s sebou, aniž bych to plánovala, tak proč ne. Když přecházím další ulici, zaujme mě na jejím konci zvláštní budova. Co to je? Proč bych to vlastně nešla zjistit?Projdu zase další dlouhatánskou ulicí, prohlížím a fotím si domy, zahrady…až se dostanu k budově knihovny. Aha,tak knihovna to je!Snad nikdy jsem ji z téhle strany neviděla.Projdu Place de la République a jdu směr centrum. Cestou míjím městskou policii. O téhle své slabosti jsem také až do příjezdu do Francie neměla potuchy-ale,je tu a stále silnější;-)))slabost pro policii. Všichni ti kluci v těch uniformách a rozkošných čepičkách…..hmm!Takhle má vypadat policie!Všichni spíš vypadají jak manekýni. Zahloubaná do myšlenek o místních policistech do jednoho málem vrazím. Omluvím se a jdu dál. Pak mi to nedá a otočím se….otočí se taky:-))Super! Usmívám se jako měsíček na hnoji a jdu dál do města. Mířím do galerie Lafayette, kde vystoupám až do posledního patra a jdu hledat nějaké pohledy, kterými bych si vyzdobila pokoj a taky hledám nějaký speciální, který by se hodil pro mojí lásku. Najdu;-))Napadá mě, že bych si měla také někdy udělat výlet do Německa,protože tam těchhle kravinek mají v jednom obchodě miliony, ale nakonec si vystačím s místním zbožím a pár pohledu vyberu. Než si vše vyberu a prohlídnu, je po páté hodině. Hmmmm…tak to už do žádné kavárny nejdu. To bych domů dorazila Bůh ví kdy. Odploužím se z obchodu a jdu městem domů. Je mi krásně. Opravdu si užívám každou minutu kterou tady můžu být. Není to fráze, vím, že se pořád opakuji, když ono to ale vážně nemá chybičku!!Cestou si pochutnávám na výborném čokoládovém bonbonu bez cukru a v klidu dojdu domů. Udělám si něco k jídlu, stavím se na facebooku, vyřídím maily, podívám se, co je kde nového a pak jen tak sedím a koukám z okna. Dvě hodiny.Nevím, proč si místo toho nejdu lehnout. Pak se proberu a konečně upadám do postele. Kolem jedné.Ach jo.

Nááááákupy 2:-)) a vrací se mi Danuška! :-) (Úterý 3.2.2009)

Vstávám před devátou hodinou. Nechápu to. Šla jsem spát docela pozdě a přesto jsem dost čilá. Už včera ráno když jsem se probudila, mě docela škrábalo v krku. Dnes po probuzení nevydám ani hlásku, jen nějaký chrapot. Pálí mě oči, nos..hrůza. A takové práce před sebou. Píšu kamarádce Lin, jestli by byla tak hodná a půjčila mi potom poznámky z předmětu Le Brésil au XXè siècle, na který dnes nehodlám dorazit. Její zpráva mě opravdu potěší. Vychází mi opravdu vstříc. Jsem ráda, že tam dnes nemusím, necítím se dobře a čtyři hodiny bych asi ve škole nevydržela, ale hlavně, můžu dopřeložit ten článek. Jde mi to opravdu velmi,velmi pomalu. Nakonec mi zbydou asi 4 stránky, na které se dostanu jen tak letmo. Ještě napíši úvahu, do které se snažím psát cokoliv mě napadne, jen aby to bylo dost dlouhé:-)) Dana tu dnes není, takže po půl čtvrté vyrazím ve spěchu do školy na předmět Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Spěchat jsem asi moc nemusela, protože vyučující stále ještě nedorazila. Probojuji se do přední lavice, pozdravím známé, a udělá mi radost, že opodál sedí můj oblíbený spolužák. Po svém příchodu nám vyučující oznámí, že si přeje, abychom stoly dali opět do kroužku, jako minule. Stane se to, že přímo naproti mně sedí můj oblíbený spolužák, což mi přijde fajn:-)) Mám spoustu věcí, o které bych se se skupinou chtěla podělit, ale jsem prostě až moc stydlivá na to,abych mluvila před celou třídou. Takže nic neřeknu. Diskutuje se dost živě, dva kluci vždycky řeknou-nemohu souhlasit s tím co řekl můj kolega a tak se nekonečně dohadují. Je to docela sranda a hlavně-není ticho což považuji za skvělé. Po hodině vyběhnou všichni ze třídy a já vyučující donesu svoji úvahu. Omlouvám se jí, že jsem to minule asi špatně pochopila, ale že jsem jí vypracovala tu úvahu ale že ona asi myslela, že ji vždy zpracuje pouze někdo,někdo dopředu "zadaný". Usměje se a řekne, že jsem to očividně jediná pochopila, že to myslela přesně takhle a že mi moc děkuje a že si to ráda přečte! Zahřeje mě to u srdce:-)) Jdu se ještě podívat na různé nástěnky, co se ve škole děje a dít bude a potom školu opustím a jdu na tramvaj. Dost se na dnešní večer těším, protože si chci udělat malou radost. Tramvají se nechám dovézt na Place de L´homme de Fer, tramvajovou zastávku, dopravní uzel. Je tam lékárna, kde mají nejlevnější zboží, o kterém s Danou víme. Vstupuji dost natěšená a mám v plánu si zakoupit make-up Unifiance od La Roche-Posay, protože chci vyzkoušet, zda-li opravdu pomáhá proti přesušené pleti a hydratuje. Dostala jsem kdysi vzoreček a opravdu mi vyhovoval, tak doufám, že bude i dál. A pak mám také v plánu si zakoupit těžce hydratační krém Hydraphase Légere od stejné firmy. Popadnu tam i tyčinky na rty a samoopalovací krém. Co jsem našla ceny na českém internetu, a to se samozřejmě ceny v lékárnách pohybují ještě v jiných, vyšších, cenových relacích, pohybovaly se kolem 500 Kč za make-up a kolem 600-700 Kč za krém, což mě dostalo. Já jsem platila za obojí, termální vodu, dvě tyčinky na rty od stejné firmy a samoopalovací krém od Avène dohromady 50 euros, což by odpovídalo zhruba 1300, a za ten samý nákup v ČR by to vyšlo okolo nebo přes 2000. No, tak to mi udělalo opravdu radost:-))Pak ještě jdu do Galerie Lafayette pro nějaký krém na ruce, protože v současné době moje ruce nejsou zrovna na ukázku. Beru od Neutrogeny na přesušené ruce za 4, 50 euros. Opravdu balada, nakupovat tady:-)) Pak jedu do nákupní galerie Rivetoile, do supermarketu LECLERC nakoupit nějaké drobnosti k večeři,beru dva vynikající sýry a mířím na kolej. Jen odhodím jídlo do pokoje a jdu hned k Daně, abych ji pozdravila, protože dnes přijela z domova. Pozve mě dál, dáme si čaj, probíráme možné i možné a kolem desáté odcházím k sobě. Převléknout, trochu jídla, sprcha, mail Radkovi..a je po půlnoci. Hrůůůůůza. Dobrou noc.

Náááááákupy :-) (Pondělí 2.2.2009)

Vstanu kolem desáté.Ale proč? Vždyť jsem šla včera spát na mě až podezřele brzy?!A to jsem s tím budíkem ještě dost bojovala. Ach jo, to mě docela mrzí. Chtěla jsem jít ráno do města, mám vyhlídnutý jeden svetřík. Už se na něj těším dost dlouho. V pátek jsem si zakázala jít ven, abych něco udělala, abych se konečně zbavila toho nepořádku a dala si dohromady věci a v sobotu, když bylo všechno uklizeno, jsem toho pro změnu nebyla schopna a celou jsem ji prospala. Dělám obvyklé činnosti-stelu postel, dělám si snídani, a u snídaně zírám do počítače. Opravdu typické ráno. Bohužel je z toho rána přesně 12 hodin. Ach jo. Tady to tak strašně utíká!Pak se podívám na jeden díl Ordinace, chvíli jen tak sedím a přemýšlím a je 14 hodin. Vážně síla. A to jsem chtěla jít do města!Začnu se vypravovat a kolem 15.30 odcházím. Ach jo, to tedy brzy. Mířím do obchodní galerie Rivetoile do milooovaného Camaieu. No…vlastně bych asi měla mířit spíš do školy, na předmět Comprendre les Etats-Unis, ale všude po škole jsou papíry, že na 5. února se chystá připojení ke stávce a odpadnou všechny předměty. Zda-li paní Faure svůj předmět opravdu nechala odpadnou zjišťovat nejdu, má být stávka, takže já se zkrátka do školy nechastám;-)) Chci si koupit ten vysněný svetřík a kdyby se třeba něco hodilo k němu..hmm…:-)))Zkouším snad hodinu, a se skvělými výsledky!Jak prodavačka vtipně okomentuje, opravdu jsem tam našla svoje štěstí;-)))(Říkala, hmm..to si dnes u nás uděláte hodně radosti,že?Vypadáte šťastně:-))))No aby ne!Vypadám jako šťastný blázen.Akorát jeden svetřík je mi dost velký a menší nemají. Rozhoduji se jít do pobočky v centru, třeba tam budu mít větší štěstí. Cestou se ještě stavuji v obchodě I am, kde ke svetříku vybírám nádherné korálky. Potom peláším do centra. Chci jet tramvají, ale kdo ví kdy pojede a čekat se mi nechce. Rozhodnu se jít do centra pěšky. Nikdy jsem sice tudy nešla, ale je na čase zase trochu poznat město:-))navíc vidím na tramvaj, takže s ní mohu kdykoliv jet. Mám takovou zvláštní nostalgickou náladu…no ano!To je ta cesta, kudy jsme se toulali s Radkem, když tu se mnou byl!Bože to je dávno, přesněji řečeno 4.září. To je opravdu neskutečné. Najednou začínám všechno poznávat. Je mi trochu smutno, jinak je vše O.K. V hezké náladě dorazím do centra.Přiběhnu v 18.45, zavírá se v 19. Uff, najdu „svůj“ svetřík, kvůli kterému jsem sem běžela a jsem strašně šťastná. Příjemnou procházkou jdu zase zpátky. Teď už si to opravdu užívám. Když dojdu po dvacetiminutové procházce zpět k nákupní galerii Rivetoile, zacházím ještě do supermarketu LECLERC, protože tam mají do 20.30 a nic mi neuteče. Svetříky by mohly;-)))Beru si 8l butilu vody, nějaké sýry a jdu konečně domů. Je 20.30 přesně, když otevírám dveře. Ufff, už toho mám docela dost. Sice jsem byla venku jen pár hodin, ale docela mi to stačilo. Pokochám se nákupem, najím se a beru konečně vážně do ruky článek, který je třeba si na zítřek přečíst. Nejdříve ho přečtu jen tak narychlo celý, a potom začnu větu od věty, slovo od slova, co nevím, přeložím. Není prostě možné si to přečíst jen tak…potřebuji tomu rozumět doslovně. Udělám 2 stránky z dvaceti a začnou mě šíleně pálit oči. Jsem opravdu strašně unavená, ani sama nevím proč. Moc tomu nerozumím. Nicméně, rozhodnu se nechat čtení, skočit do sprchy a usnout. Je asi 0.30 když jdu spát. Neusíná se mi snadno, zítra mě čeká fůra práce, ale dneska už bych ji stejně nezvládla. Dobrou noc.

Celkem nudná neděle (Neděle 1.2.2009)

Budík na 10 nezabral, vstávám ve 12.05. Hmm…pěkné;-))Přes den si připravuji věci na nový týden, na Facebooku potvrdím nové přátele:-)) a den příjemně ubíhá. Kolem 20 jdu do sprchy, přečtu kus z těch kopií, a jdu spát. Kupodivu ve 22.30. Hurá;-)))

Spáááánek (Sobota 31.1. 2009)

Budíka jsem měla na půl osmou, ale bohužel….vstávám v 10.30. Alespoň něco, to to snad ještě stihnu. Jedna vyučující nám totiž okopírovala kus knihy k načtení a zpracování a nechala to ve škole v jednom sále, kde se nechávají materiály.Akorát že to tam dala v pátek večer. Mám trochu strach jestli nebude škola zamčená, ale naštěstí je tam dost lidí, jedou někam na výlet, takže si kopie v pohodě vyzvednu. Po příchodu zpátky na kolej si dost vydechnu, že jsem to stihla. Zalezu si znova do postele. Chci spát od 14 do 16, ale vstávám v 18.30. Nakonec, proč ne..stejně nemám co na práci.Pak jsem na Skypu s Radkem, a dělám si pořádek ve věcech. Trochu se zapomenu, jdu spát ve 2.

A zase party.....(Pátek 30.1.2009)

Vstávám kolem desáté. Vůbec nevím co budu dělat. Měla bych si uklidit. Bože to se mi nechce!Nebo uklidit, spíš roztřídit přednášky, ať zase na konci semestru z toho nemám jednu velikou nepřehlednou hromadu. Celý den dělám pořád něco jiného, jen abych nemusela uklízet. Venku je nádherně, ale je potřeba si to alespoň roztřídit, když už se teď nebudu učit. Říkám si, že ven zkrátka půjdu někdy jindy. Tohle je důležité, čas tu ubíhá až moc rychle, a pak se z toho stane neidentifikovatelná hromada čehosi. Kolem 18 mě už nic nebaví. Jdu si na chvíli lehnout. Pak jsem na počítači…Bože jsem tak otrávená!!Večer se chystám jít ven. Mám trochu strach, jestli tam budu někoho znát a podobně a mám podivné pocity kolem žaludku. Píšu si do toho s Danou, přichází za mnou další Češka která je nová, na druhý semestr a najednou je 22.45.Naštěstí jsem se připravovala tak nějak průběžně,takže mohu rovnou odejít. Kolem 23.10 vycházím z koleje. V ulicích je mrak lidí. Dojdu až k diskotéce La Java,a málem mám infarkt. Venku stojí šílená fronta!Ne šílená, spíš tragická!!!!!!Co když mě nepustí dovnitř?Naštěstí to jde rychle, jsem tak 20,30tá na řadě, ale za mnou se utvoří fronta až na konec ulice!Oddychnu si, když si sundávám kabát. Je tam strašně lidí, naprosto nepředstavitelně. Mnohonásobně překročená kapacita. Od šatny dolů na taneční parket rovných 35 minut. Šílenost!Ale jinak si nemůžu stěžovat!Výborná hudba-španělská, francouzská, arabská(wau:-))) a samozřejmě známé hity z diskoték. Seznámím se za tu noc s tunou lidí. Miluju Francii!(nebo Francouze?;-) Domů se mi pořád nechce, až se zničeho nic zkrátka rozsvítí, přestane hrát hudba a asi milion lidí se tlačí pro kabáty.Násilné ukončení. Jdu spát kolem půl šesté. Ráno ještě musím zajít do školy, brr.

Filmový dýchánek (Čtvrtek 29.1.2009)

Ráno vstávám v 6, z původně plánovaných 5.30. No, cítím se docela unaveně. Vypravím se, což mi trvá dost dlouho, mám zpomalené reflexy. Jdu na předmět The Aftermath of the American Civil War. Ráno se ještě rozloučím s Danou a utíkám do školy.Přijdu s jazykem na vestě, mám barvu přezrálého rajčete. Hodina moc neutíká. Sice se koukáme na film a podobně, ale….docela se to vleče. Potom přecházím na Sociologie des Relations Internationales. Vyučující pořád nejde, začínáme v 10, a je 10.28. Hodně lidí se zvedá a odchází aby za vteřinku vstoupili všichni zpátky spolu s vyučující. Hodina je tragická. Vleče se nenormálně. Navíc je v sále strašná, příšerná zima. Dneska prostě nemám den. Je to hrůza, chci pryč! Vyjdu ven a je nádherně. Napadne mě, že splín zaženu nějakou květinou. Jdu totiž každý den kolem květinářství. Koupím si asi deset růžiček, takový malý pugét. Udělá mi opravdu radost. Jdu na kolej. Musím trochu uklidit, přece jen po příchodu z party jsem nechala věci tak jak jsou a nebyl pořád čas to uklidit. Až dnes. Růže jsou nádherné. Kdo by věřil že pouhá květina dokáže zlepšit náladu?Na chvíli se natáhnu.Mám toho za celý týden tak akorát dost. Vzbudím se kolem 16. Ještě bych spala, ale zakáži si to. Takhle promarnit den je hrůza! Obléknu se a jdu do supermarketu Leclerc.Uvědomím si že jsem ve Francii,to znamená v zemi, kde všichni po tunách jí ryby, dary moře a já ještě nic neměla?! Hrůza. Rozhodnu se to rychle napravit. Beru krevety v toskánském koření, filé z lososa, které se nemusí vařit, jen nechat odstát a hotovo a hlavně svoji životní premiéru-sushi. Nikdy jsem to nejedla, slibuji si to stále a stále a teď to konečně budu mít. Jdu domů, královsky si prostřu a těším se jaké to všechno bude?! Sushi-výborné, ale i průměrné, jsou tam různé kousky. Nejlepší je s tuňákem a s lososem, ostatní nedokážu rozluštit. Ale losos, to je teprve lahůůůůůůůdka!Vychutnávám si každé sousto. Když dojím, přemýšlím co budu dělat, učit se mi nechce. Rozhodnu se pro film-Láska za časů cholery. Původní předloha, a vůbec už ten název-budí dojem dokonalé podívané.Noooooooo….tak nevím. Nebylo to špatné, ale pár věcí mi v tom nesedlo a celé mi to přišlo takové..nevím, no. Zkrátka mě to nezaujalo. Ještě se potom podívám na jeden díl Ordinace a jdu spát.

Brzká rána opilcova (Středa 28.1.2009)

Uff…to byl včera večer!Nebo vlastně uff..to bylo dnes ráno!:-)Jsem vzhůru po osmé, většinou po akcích nemůžu spát. Nechce se mi na italštinu, ale co s takovým množstvím času? Určitě vyrazím. Jak jsem se zmínila, Histoire des Relations Internationales a Histoire Européenne si škrtám z docházky:-))Udělám ze sebe člověka, což po probdělé noci dá trochu zabrat a kolem 11.40 vyrážím do školy. Samozřejmě přijdu pozdě, nejedou autobusy. No co, i 12.20 je pěkný čas, ne?:-)probírá se nějaký film, stejně jako minule, a stejně jako minule naštěstí zabere i dost času. Potom dostaneme nový článek, překládáme ještě ten starý, a „le prof“ začne vyprávět nějaké svoje zážitky. Na chvíli je přestávka, po níž následuje rozhovor nad novým článkem. „Le prof“ mě dostane, když mě osloví jménem, to je teda něco! Hmmm:-))Hodina proběhla nanejvýš v klidu, bylo to fajn, jsem ráda že jsem nezůstala doma. Na druhou stranu, když po mně nikdo nic nechce, mám i dost času přemýšlet o hloupostech. Je mi strašně smutno, připadá mi, že nic nemá smysl, že odtud stejně brzy odjedu, že celý tenhle rok je jen sladký přelud. Po škole jdu pěšky domů a obejdu ještě kus bloku, protože se potřebuji vyvětrat, vyčistit hlavu a hlavně trochu nabrat voňavý vzduch do plic, to překyselení žaludku z toho vína mi opravdu začíná vadit a čerstvý vzduch mi alespoň trochu pomáhá;-))Domů přijdu kolem třetí hodiny. Přemýšlím, co budu dělat?!Nic se mi nechce. Koukám na internet, maily, kus filmu…nic mě nebaví. Lehnu si a přemýšlím…do vteřiny usnu. Je půl čtvrté. Je mi zima. Zavřu okno, zatáhnu žaluzie, a hurá spát. Nááádhera;-))Vstanu kolem šesté. Dana má ještě školu. Kolem půl deváté se za mnou stavuje, se rozloučit, protože zítra jede domů. Rozebíráme včerejší akci a kolem desáté Dana odchází. Kolem půlnoci ji jdu ještě navštívit, potřebuji něco půjčit. Kolem jedné jdu spát. Je mi pořád divně, myslím „v hlavě“. Naštěstí brzy usnu.

Divná party (Úterý 27.1.2009)

Vstávám kolem desáté. Jsem trochu unavená,ale ça va. Nasnídám se, ustelu postel, udělám nějaké maličkosti,vypravím se a kolem 11.30 vycházím z koleje. Mám předmět Le Brésil au XXè siècle. Dnes je tu ještě více lidí než minule, hrůza! Hodina je docela zajímavá, přednášející mluví o kolonialismu, poté o nezávislosti a tak podobně. Zase nemáme přestávku, to mi dost vadí a jsem pak už opravdu unavená. Po hodině se rozhodnu zajít si nakoupit nějaké maličkosti.Docela dost dlouhou chvíli čekám na autobus,ale vyplatí se, tenhle totiž staví přesně před obchodem.Mířím do Lidlu, kde naberu zeleninu, potom do supermarketu SIMPLY pro ovoce a pro jogurty a mířím na kolej. Hrůza, je 15.10 a v 15.30 už zase musím odejít do školy. Na vteřinku se natáhnu a už jdu zase do školy. Teď na předmět Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Stále nechápu, proč se jmenuje francouzsky, když je vyučován v angličtině. Přijde asi o milion lidí víc než v sobotu. Mezi nimi i jeden můj oblíbený spolužák!:-)) Hodina uběhne zase jako voda, nestačím se divit! Znovu jsme se všichni představovali, jako v sobotu, nemůžu se zbavit dojmu, že ta hodina v sobotu byla trochu zbytečná! Potom s Danou naštěstí chytneme autobus, který staví těsně u naší koleje.Jdeme si pak ještě do bankomatu pro nějaké drobné a pak jdeme na kolej. Je asi 18.30. Ve 20.30 chceme vyrazit ven. Dnes je v baru The Irish Times party pro nové Erasmy, a pak chceme pokračovat do Le Mosquito a potom do La Java. Mosquito je bar, kde hrají výbornou muziku, španělskou, latinskoamerickou a podobně, ale je to bar, nedá se tam tancovat! Hrůza hrůza. La Java je už diskotéka, takže se opravdu dost těším. Kolem 21 vyrážíme.Jdeme do The Irish Times, kde není ani noha. Jdeme zpět přes celé centrum do Le Mosquito, kde je to taky hrůza, takže se zase vracíme do The Irish Times. Naposledy jsem pila někdy v říjnu (jednoho panáka ha ha, fakt velká „party“:-)))ale nějak víc..to už si ani nevzpomínám. No zkrátka zřejmě v minulém životě. Jediné, co můžu pít je víno, ale občas se mi z něj udělá alergická vyrážka a moji tvář zdobí krvavé fleky. Hrůza. Zkusím to a objednávám si bílé víno. Fleky nikde. Druhá sklenička. Fleky nikde. Hurá!!!Dávám si to s vodou. Zatím. Povídáme s Danou, s kdekým kdo jde kolem a čas velmi příjemně utíká. Sedíme na baru, Dana má nějaké koktejly, já víno, ale už bez vody:-)) Pak vstanu. Hrůza! Zase si sednu. No, to bylo překvapení.Nevadí, pijeme dál. Kolem 23 se rozhodneme odejít za lepším osudem;-)) Můj oblíbený spolužák mě tam trochu štve, takže nejvyšší čas odejít!Cesta do baru Le Mosquito je podivuhodně klikatá. Vlní se jak užovka, potvora jedna. V baru je o mnoho víc lidí než když jsme tam byly poprvé. Dana tam potká nějaké známé a společně se přesunujeme do La Java. Je tam mrak lidí, a po chvíli dorazí i můj oblíbený spolužák. Jeho hrám moc nerozumím, takže ho nechávám být a užívám si tanec a skvělou muziku. Někdy kolem třetí vyrážíme na kolej. Cestou mě chytne strašný splín. Je mi líto naprosto všechno, co se v mém životě stalo a děje a přísahám si, že začnu být na lidi příjemnější. Trochu mi vše splývá, na koleji si pracně vydloubnu kontaktní čočky z očí a napůl namalovaná uléhám(upadám) do postele.

Jakž takž povedené pondělí (Pondělí 26.1.2009)

Ráno si přispím, vůbec nejsem schopná vylézt z postele. Vstanu až v 11, hrůza. Venku je nádherně. Ustelu si, nasnídám se, zapnu PC a obvyklá hodinka je pryč. Jsem na ICQ s mamkou a připravuji si věci do školy. Potom se rozhodnu pro malou procházku, jen tak kolem bloku. Dneska mám jen předmět Comprendre les Etats-Unis s mojí oblíbenou vyučující, Justine Faure. ,která v minulém semestru vyučovala předmět Culture et Relations internationales au XXè siècle. Její přednášky byly super! Na každou hodinu pro ilustraci donesla obrázky, nebo pouštěla různé ukázky filmů…upřímně doufám, že tenhle předmět se tomu minulému bude nápadně podobat. Kolem půl čtvrté mě vyzvedává Dana a jdeme to zjistit:-)) Hodina hezky začíná, na kurzu pro Francouze jsme totiž samí Erasmové! Fakt sranda. Můžeme se usmát k smrti. Pak teda dorazí pár Francouzů-budou třeba-na poznámky;-)) Vyučující je trochu roztržitá a taková zasněná..podezíráme ji s Danou ze zamilovanosti:-)) Nicméně, bohužel, průběh hodiny mě nezaujme. Vím, že je potřeba vždycky začít nějak z historie, ale to mě tak strašně nebaví! Je to ukrutná hrůza, předmět z minulého semestru Culture et Relations internationales au XXè siècle byl pro mě dokonalý a bohužel tohle se mu rovnat nemůže. Sice si dělám poznámky, poslouchám, ale to je tak všechno. Pak po přestávce naštěstí to dostane jiný spád, probírá se Obama, hurá, konečně něco zajímavého. Hodina šíleně rychle uteče. Naprosto nepochopitelně. Poslední dobou mě chytá téměř až deprese, že je už vlastně skoro červen a jedu domů. Dřív to utíkalo hodně, ale co se děje teď, to už není normální. I ty přednášky začaly utíkat nějak mnohem rychleji. Já nechci!!!!!!!!Klidně ať se každá nekonečně vleče!! Po hodině jdeme s Danou do supermarketu Leclerc, kde si naberu do každé ruky 8l butilu vody, a táhnu se s nimi na kolej. Je to opravdu tragicky těžké, ale když za sebou zamknu dveře, jsem opravdu moc šťastná. Uklidím nákup a jdu zkontrolovat novinky na Facebook a probrat maily.Potom telefonuji přes Skype s Radkem. Něco se děje, ale nevím co. Nepohádali jsme se, jen…prostě se něco děje. Spíš než hádka podivná výměna názorů. Řekneme si dost smutné věci, které nás, myslím, budou hodně dlouho mrzet. Vybaví se mi různé pochybnosti o našem vztahu. Nevím, co s tím mám dělat. Když skončíme, je mi dost divně.Pouštím si romantická videa na Youtube.com a sním o tom, co asi nikdy nebude. Sedím ještě 2 hodiny na posteli a tupě zírám do zdi. Nic nevymyslím, ani není co. Kolem třetí ranní jdu spát.

Obyčejná neděle (Neděle 25.1.2009)

Vstanu kolem desáté. Slyším: “No tak sedni si na to kolo“. Zdá se mi to? „No, ještě to přifoukneme“. Podívám se z okna. Venku stojí asi pět lidí kolem mladé dívky, která sedí na kole. „Dobrý den!“ Vykřiknu z okna. Všichni koukají do oken. Oznámím jim, že je docela hezké takhle po ránu slyšet češtinu;-)) Dívka je nová studentka na druhý semestr,a bydlí na pokoji 702, jak se dozvídám. Zve mě ať někdy přijdu. Pak mi zmizí z dohledu. No, tak to mi ten den začal docela hezky!:-)Rázem je poledne. Udělám si něco k jídlu a trochu uklidím v pokoji. Zaberu se do třídění různých přednášek a materiálů a najednou je skoro 16 hodin. To už přichází Dana a jde mi barvit vlasy. Ještě že jí mám!:-)) pak si chvíli povídáme, jdu si umýt vlasy, do sprchy a tak dále a tak dále a je z toho najednou 21 hodin. To už ale na mě na Skypu čeká Radek a asi dvě hodinky telefonujeme. V příjemné náladě jdu kolem půlnoci spát.

Sobotní škola (Sobota 24.1. 2009)

Vstávám kolem půl sedmé, abych se v klidu nasnídala, to je nejdůležitější. Nějak extra se neupravuji a v půl osmé mě vyzvedává Dana. Jdeme do školy. To opravdu není legrace, jdeme do školy v sobotu od osmi!!!! Jdeme na předmět Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Nechápu, proč ho pojmenovali ve francouzštině, protože je v angličtině. Máme na něj stejnou vyučující jako na sociologii. Mám trochu strach, nevím co čekat. Předmět je nad očekávání super. Takový přístup jsem ještě nezažila. Vyučující po chvíli rozhodne o změně uspořádání lavic, abychom seděli v rámci možností dokola. Ptá se každého odkud je, proč si vybral kurs, co ho zajímá, a podobně. Je to přístup, jaký jsem ještě nezažila. Hodina se mi moc líbí a i když o čtvrt hodiny přetahujeme, nevadí mi to. Po škole míříme s Danou do nákupní galerie Rivetoile, musím tam vyřídit nějakou reklamaci a Dana zaběhnout pro nějaké potraviny. Na to, že jsme končili v 10.15, přijdu domů docela pozdě,je 12.15. Na druhou stranu, než jsme došly do obchodu, vše vyřídily…no vlastně můžu být ráda, že jsem už doma. Uklidím, a ve 14 si jdu lehnout, do 16. Nechápu jestli jsem zamáčkla budík, nebo ani nezvonil, ale když vstanu, je přesně 20.45.Hmm…takže jsem ztratila den. Pustím si poslední 3 díly Ordinace co jsem nestihla a po půlnoci jdu spát.

Nové džíny! Juchů! :-) (Pátek 23.1. 2009)

Mám v plánu vstávat kolem půl osmé, ale na to opravdu nemám, takže se vzbudím až v půl deváté. Nevadí, nijak extra se nevypravuji, a pádím do města. Chci totiž být mezi prvními zákazníky obchodu Promod;-)Když dojdu k regálu s mými vysněnými džíny, vezmu si v mé velikosti všechny co tam mají. Jsou sice na chlup stejné, ale říkám si, že některé mi určitě padnou lépe. Vlezu do prvních a úplně bez problémů je zapnu. Co to včera bylo?! Mám jasno, další zkoušet nepotřebuji. Hurááááááááá!!!!!:-)zkouším si ještě jedny, ale po pravdě řečeno, udělá na mě dojem ,že si v tomhle obchodě vždycky nějaké džíny vyberu,a že mi i tyhle druhé padnou jako ulité, než to, jak vypadají. Nakonec se ovládnu a kupuji jen ty, pro které jsem původně přišla, protože vím, že tady si vždycky něco najdu. Je na nich cena 29,90 euros, z původních 5O, to je dobrá sleva. Když přijdu k pokladně, prodavačka mi říká:“ A víte, že jsou ještě levnější? My na nich máme špatné ceny“. Stojí 16,90euros!!!Tomu nemůžu uvěřit. Mám strašnou radost. Když vyjdu ven, koukám že vedle v obchodu Darjeeling mají dost velké slevy. Z těhle velmi drahých obchodů jsem měla vždycky vyloženě strach. Nicméně když jsou slevy, cítím se tam tak nějak lépe, protože tam chodí hodně lidí. No, co bych to byla za slečnu, kdybych ve Francii nezakoupila proslulé prádlo? A za dnešní ceny..není důvod váhat. Celá šťastná konečně mířím do Fnacu, kde mají asi tak tunu hudby. Jedné paní se ptám na album toho zpěváka ze včerejška, ale říká že je dost staré, a že mají jen to nové. To se mi nezdá, a radši oslovím muže, který vypadá o dost zapáleněji do své práce. Řekne, že ho samozřejmě mají, že je v novinkách. Tím mě dostane. Je jich tam plný regál! Opravdu něco;-)) Šťastná jako blecha mířím do obchodního centra Place des Halles, si ještě jednou vyzkoušet ty druhé džíny, doufajíc, že tam najdu ještě nějaké jiné poklady;-)) V Promodu strávím dost času, ale rozhodnu se opravdu si nic nekupovat. Projdu ještě pár obchodů a zjišťuji, že ve většině jsou už nové kolekce a výprodeje se tísní jen na pár regálech. Jdu pěšky do centra a nasedám na tramvaj. Mířím ještě do supermarketu Leclerc pro jídlo, abych nemusela o víkendu ven. Beru si i vodu, takže mám plné ruce a horko těžko to všechno odnesu. Když za sebou zamknu, mám obrovský pocit úlevy. Uklidím nákupy a upadnu do postele. Jsem úplně vyčerpaná. Téměř vůbec jsem nespala, vstávala jsem brzy a hlavně jsem šla jen pro džíny. Nejvíc mě zmohl nákup potravin, v obchodě byla strašná fronta. Když jsem přišla do pokoje, hodiny ukazovaly 16 hodin. Hrůůůza. Celý den na nohou. Když všechno uklidím, dávám si asi hodinu spánku. Nicméně moje tělo to považuje za nedostatečné, takže se vzbudím místo v 19 ve 20.30. Pak zapínám počítač, napíšu pár zpráv a dívám se po vhodných vlacích,které budeme využívat s Danou při našich cestách. Chvíli sice spím, ale nic moc, takže radši zase na chvíli vylezu. Potom usnu o mnoho lépe. Spím sice krátce, ale kvalitním spánkem.

Super extra neuvěřitelně báááááááječný deeeen!! (Čtvrtek 22.01.2009)

Ráno vstávám kolem 5.20. Všichni si vždycky myslí, že se upravuji každé ráno dvě hodiny, ale tak to není. Nejvíc času mi zabere snídaně a jiné drobné činnosti. Než ustelu postel, uvařím čaj, nasnídám se, umyji si po sobě nádobí, a všechno to uklidím nazpět, zabere to vždy kolem 40-50 minut. Mám s tím problém odjakživa, ale zkrátit to vlastně ani nechci. Je pro mě důležité být od rána v pohodě a ne hned od prvního otevření oka být ve stresu. Pak se upravím a kolem 7.30 mě vyzvedává Dana. Jdeme spolu na předmět The Aftermath of the American Civil War. Vyučuje to Mme Witkowski, vyučující, která nás měla první týdny na francouzský kurz. Je opravdu úžasná. Tak asi první půlhodinu jí moc nerozumím. Je to Američanka, a trvá mi, než se přizpůsobím. Přece jen, vyučující z prvního semestru na Kennedy and his times, pan Arnold, byl Brit, neměla jsem problém. Ale po chvíli pečlivého naslouchání se přizpůsobím jejímu tempu a začíná se mi to líbit. Navíc, je to opravdu zajímavé, o občanské válce jsem nikdy nic nečetla, nevěděla. Je to super. Ke konci hodiny sledujeme krátký dokument, který dokoukáme příště. Další hodina, Sociologie des Relations internationales, pokračuje z prvního semestru. Akorát máme jinou vyučující. Vlastně ani nechápu proč, protože Mme Dakowska normálně učí dál jiné předměty, takže opravdu nechápu proč nepokračuje v tomhle. No nevadí. Vyučující co přijde místo ní, mi opravdu vyrazí dech. Vypadá trochu jako čarodějnice nebo tak něco. Po chvíli ji ale musím všechna negativa jaksi anulovat, protože se ukáže, že je opravdu velmi příjemná. Je s ní sranda, sama se často směje, což je opravdu sympatické. Hodina je fajn. Po sociologii chce Dana zajít na oběd, a já jdu solidárně s ní. Rozhodujeme se zajít do nějaké z místních kaváren, protože jsme tak dlouho ve Francii a ještě jsme nebyly v kavárně!Taková ostuda!!To se musí napravit. Moje předsevzetí do nového roku je trochu netradiční, zní totiž Víc se bavit a poznávat. S městem jsem už začala, ale s tou kávou ...to musíme dohnat. Po obědě jedeme tramvají do centra, z původní plánované procházky nic nebude, do centra je to daleko a dnes je opravdu dost velká zima. Propleteme se uličkami do Petite France. Když tady totiž byla Dany kamarádka Eva, byly tam spolu v nějaké kavárničce a mě strašně líbily fotky, co tam spolu udělaly, takže míříme najisto rovnou tam. Atmosféra je opravdu super, vypadá to tam spíše jako u někoho v bytě, my s Danou zrovna sedíme pod postelí v patře. Opravdu zajímavé;-)) Dana si dává čaj, já café latté a vytahuji všemožné průvodce, protože účel našeho dýchánku je naplánovat nějaké výlety, cestování a poznávání ať blízkého okolí Strasbourgu nebo nějaké jiné oblasti ve Francii. Jsme do toho dost zabrané. Po čase si všimneme, že nehraje žádná hudba a že je v kavárně dost podezřelé ticho. No nic, plánujeme dál. Kolem 15 hodiny jde Dana objednat čaj. Pán jí odpoví, že lituje, ale že už má přes půl hodiny zavřeno. To mě dostane!Rychle se pobalíme a jdeme pryč. Nechápu! Omlouváme se, ale on že proč, že je všechno v pořádku. To je opravdu neuvěřitelné, Francie je vážně zvláštní země;-))Jdeme se podívat do knihkupectví Kléber, protože Dana dostala po tom plánování chuť si koupit nějakého průvodce. Místo toho si ho kupuji já. Je to průvodce Paříží, kterou hodlám někdy v květnu nebo v červnu navštívit. Je opravdu super! (Paříž i ten průvodce;-)pak se ještě Dana staví v jejím oblíbeném obchodě s oblečením a míříme do jiné kavárny. Tam si dávám výbornou kávu se smetanou a pokračujeme v našem plánování. Když máme alespoň hrubou představu, zvedáme se a platíme. Dana ještě chce zajít do jednoho obchodu, kde tuší nějaké slevy;-))Míjíme Promod, takže se tam raději zastavíme:-))Nikdy tam nechodím, ani v Čechách ne, ani sama nevím proč. Zjišťuji, že v Promodu mají samé super džíny. Úžasné střihy, upnuté na tělo, ale volné nohy, žádné „tepláky“. Hned si jich několik beru do kabinky. Nicméně ve Francii jsou jiné velikosti, a džíny, do kterých se zamiluji na první pohled, nezapnu. Příšerně mě to naštve. Když totiž člověk jde záměrně kupovat džíny, nikdy žádné nenajde. Když jde kupovat sukni, nikdy žádnou nenajde. Právě proto, že jsme šly náhodou, tušila jsem nějaký super nákup. Bohužel, přece si nekoupím kalhoty, které mi nejsou. Rozhodnu se zajít pro jistotu ještě do nákupního centra Place des Halles. Tam je totiž taky Promod. Dana chce jít se mnou, ráda by si dala nějaký džus, který tam dělají na počkání. Pak se dozvím, že ani tam nemají jiné velikosti.Mrzí mě to. Takže jdeme domů, Daně se jen na džus nechce. Míjíme ještě obchod SIX, kde si alespoň koupím náramek, když nemůžu mít džíny.Pak jdeme kolem katedrály. Přímo naproti katedrále je dům, v jehož nejvyšším patře je otevřené okno, a z něj kouká kluk. Říkáme si s Danou, že musí být super bydlet přímo naproti katedrále. Kluk nás zpozoruje a zamává. Zamáváme mu zpátky, proč ne;-))Je to jen taková sranda. Blízko domu stojí dva kluci. Nikdy by nás nenapadlo, že ten z toho okna a ti dva dole jsou kamarádi, takže nás opravdu dostane, když za námi běží. Zjišťují jak se jmenujeme, odkud jsme a jestli bychom s nimi nešly na kafe. Striktně odmítneme. Spustí se konverzace proč nechceme. Jeden dá dokonce Daně občanku, aby prý mu věřila, že je všechno v pořádku;-))Nakonec….proč ne. Mezitím seběhne dolů ten z toho okna. Stojíme na ulici a bavíme se o všem a o ničem. Česká republika jako země našeho původu dá všem trochu zabrat, padají otázky jako Československo nebo Čečensko. Jeden z nich, Daniel, mi ale trochu vytře zrak, ten je v obraze;-)) Jeden kluk je původem Španěl, ale dlouho žije ve Francii, snad od dětství, nevím přesně. Druhý pochází z Dubaje, ale žije tu od svých deseti let, poslední, Daniel, je z Chile, ale tuším že žije v Paříži. Mluvíme docela dlouho, když někdo navrhne, abychom se přemístili do přilehlé kavárny. Rozebíráme opravdu všechno možné i nemožné a spoustu se toho dozvím. Třeba se mě jeden z kluků zeptá, co si v Čechách myslíme o Francouzích. Tak říkám takové obecné stereotypy, že jsou elegantní a tak. To ho dost pobaví a dodá:“ Ještě řekni, že jsou romantičtí, milují víno a jsou super milenci“ a téměř se kácí smíchy. No, to mě dost překvapí;-)) Čas plyne dost rychle, strávíme společně téměř tři hodiny. Pak se už s Danou zvedáme, protože jsme dost unavené a vůbec, prostě už chci pryč. Cestou se musíme smát. Když dojdeme na kolej, vyberu si ještě poštu. Vidím dopis s místem odeslání České Budějovice. Kdo to může být? Že by nějaký průšvih ze školy? Nějaké papíry nebo podobně? Ti ale nemají moji adresu, jedině mail. Když otevřu obálku, málem to se mnou sekne. Odesilatel je člověk, od kterého bych to nečekala ani ve snu. V životě by mě to nenapadlo. Ve výtahu začnu skákat radostí, až mám strach, abych proti své vůli nesjela do přízemí. Tohle není možné! Juchůůůůůůů! Mám záchvat radosti. Takový super den zakončený něčím naprosto neuvěřitelným! Když se dostatečně „vyraduji“ vzpomenu si na džíny. Opravdu mě to mrzí. Volám sestřičce, mamce a nejlepší kamarádce, poté i Radkovi, jestli by si koupili kalhoty, které jim tak úplně „nepadnou“ ;-)) Sestřička radí že v žádném případě, Hanka s Radkem to schvalují:-)No, stejně si je chci koupit, takže nějaká podpora neškodí:-)) Už od listopadu se mi líbí jedna písnička, jejíž zpěvák má naprosto jedinečný hlas, ale přesto ho nemůžu identifikovat, neznám žádné francouzské stránky, kde bych mohla poslouchat hudbu nebo podobně. Pak tenhle nezaměnitelný hlas zazní z rádia s novou písní. Jen tak zkouším do vyhledávače psát slova co slyším a…super! Opravdu mi vyjede název písně, přes kterou zjistím jméno zpěváka a dál je to už jasné. Dneska je opravdu neuvěřitelný den! Jo, možná to bude znít jako nějaká country nebo nevím co, ale prostě na tomhle tady já teď ujíždím, takže konečně písnička, kterou jsem sháněla už od listopadu. (http://fr.youtube.com/watch?v=0emXuhPTWUM&feature=PlayList&p=1E4A5EA89FBA74C8&playnext=1&index=2) Kolem třetí ranní (dlooooouhý hovor na Skypu s Radkem) jdu spát a musím si pořád přehrávat před očima tenhle super extra báječný den.

Nádherná procházka (Středa 21.1. 2009)

Ráno vstávám opravdu ve velké pohodě..hodiny ukazují 9.45. Paráda. Cítím se docela odpočatě. Nasnídám se, upravím a vyrážím do školy. Po pravdě řečeno, od osmi ráno se každou středu koná předmět Histoire des relations internationales. Je to předmět celoroční, byl již v prvním semestru. Docela jsem na něj chodila, ale i tak jsem si stejně pro jistotu vzala francouzské poznámky. A protože dostat se k nim bylo dost bez problémů, řekla jsem si, že tenhle předmět si v docházce škrtám. Mám od osmi i ve čtvrtek, a dvakrát za sebou vstávat na osmou…tak to už teda není nic pro mě. Navíc v tom nevidím nejmenší smysl. Stejně tak jako v odpolední Histoire Européenne. Přednášející si tam mele páté přes deváté, často mu úplně všechno nerozumím a navíc jako bonus mě to vůbec nezajímá. K poznámkám se dostanu tak jako tak, takže proč tam chodit? Zkrátka jsem se rozhodla, že přestanu dělat zbytečné věci, a k nim patří i docházka na zbytečné předměty. Takže ve středu mi zůstala jenom italština. Takže se vypravím, a do školy přijdu ve 12.05, no co, na italštinu se přece nemusí chodit tolik včas;-)Na hodinu jdu s velkým strachem. Přednášející nám totiž zhruba koncem listopadu říkal, že přes Vánoce nám dá domácí práce, které si potom vybere. Jela jsem před poslední hodinou domů, takže jsem mu to šla říct, aby mi tu práci poslal mailem. Samozřejmě nic neposlal. Takže na hodinu jdu opravdu s malililinkatou dušičkou, jak mě seřve nebo ztrapní před celou třídou a jako bonus mu třeba ještě nebudu rozumět. No opravdu hrůza. Hodina je nicméně proti očekávání opravdu těžce pohodová. Vyučující začne mluvit o nějakém festivalu italských filmů o kterém nemám ani potuchy.Dva kluci se přihlásí, že viděli takové a takové filmy, takže probíhá téměř třicetiminutová diskuse, jestli by ten film doporučili dál, co je na tom zaujalo a podobně. Mluví jen oni, všichni poslouchají. Pak se nás „le prof“ zeptá, zda-li jsme si přečetli a přeložili článek, který nám zadal někdy začátkem prosince. No, já ho neviděla ani zdálky. I ostatní se nějak rozpačitě usmívají. Profesor Censi je ale v naprosté pohodě, usměje se a jdeme to přeložit společně. Je to opravdu zajímavý článek o tom, jak je v Itálii více než běžné (kolem 60%) že dospělé děti (až do 35 let věku!!!)zůstávají žít s rodiči. Sice to ví každý, ale že to jev tak masový, to jsem tedy netušila. Článek je naštěstí dobře srozumitelný, zvládnu ho bez problémů i bez předchozího čtení. K článku se dost diskutuje, jaký na to mají ostatní názor, pak nám signor Censi vypráví o zážitcích z jeho vlastní rodiny a najednou koukám že je 13.20. Máme přestávku. Po přestávce se dokoukává zbytek filmu, který se pouštěl před Vánoci, kdy já jsem tam nebyla. Je to o volbách, opravdu hrůza, ale alespoň nemusí nikdo mluvit:-))Zdá se, že žádnou práci učitel přes Vánoce nedával, protože o ničem nemluví, a ani u nikoho neregistruji nějaké jiné papíry než mám já. Docela dost se mi uleví. Po hodině se rozhodnu pro procházku. Chci jít do města, ale vozit se tramvají v dnešním počasí? Nesmysl.Je nááááááááádherně. Jdu pěšky směr stanice Gallia, kudy jsem ještě nikdy nešla pěšky. Vždy koukám z tramvaje na ty kavárničky, výlohy a podobně tak se je rozhodnu prozkoumat osobně. Dojdu pěšky až na Place de la République. Sem jsem opravdu nikdy pěšky nedošla. Rozhodnu se však místo doleva, kde to znám jak své boty a kudy jezdí tramvaj, jít pořád rovně, protože tady jsem ještě nikdy nebyla. Hodlám si město opravdu důkladně prohlédnout. Jdu stále podél řeky až mě napadne že tudy určitě musím dojít k obchodnímu centru Place des Halles a zajímá mě, jak je to daleko.No, docela dost;-)) Když konečně dojdu k obchodnímu centru, napadne mě zajít na chvíli dovnitř a trochu „načerpat teplo“ protože jsem dost vymrzlá. Při té příležitosti bohužel zajdu do mého oblíbeného obchodu Pimkie, kde si ještě „pro jistotu“ prohlížím nějaké slevy. Najdu šálku a šátek, dohromady asi za 8 euros, to tam přece nemůžu nechat:-))) Pak mě napadne, že vůbec nevím, kudy se dá pěšky dostat na nádraží, takže se pokusím tam dojít pěšky. Bohužel to ale nenajdu, když dojdu ke značce Petite France, opravdu se dost divím, nevěděla jsem že se sem dá dojít i tudy! Opravdu zjišťuji, že Strasbourg je dost malé město, akorát jsem to ještě nepostřehla:-))) Raději zjišťuji, kde je nejbližší zastávka tramvaje. Vím, že se říká, že hlavně periferie Strasbourgu jsou dost nebezpečné, ale centrum že je naprosto v pořádku. Když čekám na tramvaj, přijde mi, jako bych na nějaký okraj již došla, ale nejsem si jistá, tuhle část města vůbec neznám. Vidím několik skupin tak asi 6-8členných podivných výrostků kolem 12-14 let, kteří běhají před tramvají, řvou, ťukají na výlohy a nikdo jim nic neřekne. Překvapí mě to, tohle jsem v centru nikdy neviděla. Přitom ale od opravdového centra jsem vzdálena pouze dvě stanice tramvají! I domy jsou tu nějaké divné. Nicméně tu ale jezdí tramvaj A, což mi udělá radost, protože ta jezdí až k nám na Esplanade. Nicméně, na stanici Gallia vystupuji a jdu čekat na zastávku, odkud jezdí autobus, který staví u nás, ale opravdu těsně před naší kolejí. Jsem dost unavená a taky strašně zmrzlá. Už se těším, až si zalezu do postele s horkým čajem. Přijedu kolem půl páté. Na chvilku si lehám, jen na půl hodinky, ale bohužel se z toho stanou dvě hodiny a já probouzím kolem sedmé. Rozhoduji se, že půjdu kolem 20 nejpozději spát, protože zítra mám od osmi a chci být opravdu fit-jedna hodina je osmi do deseti, druhá hned v závěsu od deseti do dvanácti. Moc se mi to ale nevyplní, píše mi mamka že má čas na Skype, a píšu si ještě s Radkem. Skype ukončíme kolem 22. Nakonec jdu spát kolem 23. No, to se mi to moje předsevzetí moc nevyvedlo. Ale asi jsem přespalá nebo nevím, celou noc sebou házím jak kapr na suchu, slyším pod oknem lidi co se vrací z různé večerní zábavy..až po velmi dlouhé době konečně zaberu.