Super extra neuvěřitelně báááááááječný deeeen!! (Čtvrtek 22.01.2009)

Ráno vstávám kolem 5.20. Všichni si vždycky myslí, že se upravuji každé ráno dvě hodiny, ale tak to není. Nejvíc času mi zabere snídaně a jiné drobné činnosti. Než ustelu postel, uvařím čaj, nasnídám se, umyji si po sobě nádobí, a všechno to uklidím nazpět, zabere to vždy kolem 40-50 minut. Mám s tím problém odjakživa, ale zkrátit to vlastně ani nechci. Je pro mě důležité být od rána v pohodě a ne hned od prvního otevření oka být ve stresu. Pak se upravím a kolem 7.30 mě vyzvedává Dana. Jdeme spolu na předmět The Aftermath of the American Civil War. Vyučuje to Mme Witkowski, vyučující, která nás měla první týdny na francouzský kurz. Je opravdu úžasná. Tak asi první půlhodinu jí moc nerozumím. Je to Američanka, a trvá mi, než se přizpůsobím. Přece jen, vyučující z prvního semestru na Kennedy and his times, pan Arnold, byl Brit, neměla jsem problém. Ale po chvíli pečlivého naslouchání se přizpůsobím jejímu tempu a začíná se mi to líbit. Navíc, je to opravdu zajímavé, o občanské válce jsem nikdy nic nečetla, nevěděla. Je to super. Ke konci hodiny sledujeme krátký dokument, který dokoukáme příště. Další hodina, Sociologie des Relations internationales, pokračuje z prvního semestru. Akorát máme jinou vyučující. Vlastně ani nechápu proč, protože Mme Dakowska normálně učí dál jiné předměty, takže opravdu nechápu proč nepokračuje v tomhle. No nevadí. Vyučující co přijde místo ní, mi opravdu vyrazí dech. Vypadá trochu jako čarodějnice nebo tak něco. Po chvíli ji ale musím všechna negativa jaksi anulovat, protože se ukáže, že je opravdu velmi příjemná. Je s ní sranda, sama se často směje, což je opravdu sympatické. Hodina je fajn. Po sociologii chce Dana zajít na oběd, a já jdu solidárně s ní. Rozhodujeme se zajít do nějaké z místních kaváren, protože jsme tak dlouho ve Francii a ještě jsme nebyly v kavárně!Taková ostuda!!To se musí napravit. Moje předsevzetí do nového roku je trochu netradiční, zní totiž Víc se bavit a poznávat. S městem jsem už začala, ale s tou kávou ...to musíme dohnat. Po obědě jedeme tramvají do centra, z původní plánované procházky nic nebude, do centra je to daleko a dnes je opravdu dost velká zima. Propleteme se uličkami do Petite France. Když tady totiž byla Dany kamarádka Eva, byly tam spolu v nějaké kavárničce a mě strašně líbily fotky, co tam spolu udělaly, takže míříme najisto rovnou tam. Atmosféra je opravdu super, vypadá to tam spíše jako u někoho v bytě, my s Danou zrovna sedíme pod postelí v patře. Opravdu zajímavé;-)) Dana si dává čaj, já café latté a vytahuji všemožné průvodce, protože účel našeho dýchánku je naplánovat nějaké výlety, cestování a poznávání ať blízkého okolí Strasbourgu nebo nějaké jiné oblasti ve Francii. Jsme do toho dost zabrané. Po čase si všimneme, že nehraje žádná hudba a že je v kavárně dost podezřelé ticho. No nic, plánujeme dál. Kolem 15 hodiny jde Dana objednat čaj. Pán jí odpoví, že lituje, ale že už má přes půl hodiny zavřeno. To mě dostane!Rychle se pobalíme a jdeme pryč. Nechápu! Omlouváme se, ale on že proč, že je všechno v pořádku. To je opravdu neuvěřitelné, Francie je vážně zvláštní země;-))Jdeme se podívat do knihkupectví Kléber, protože Dana dostala po tom plánování chuť si koupit nějakého průvodce. Místo toho si ho kupuji já. Je to průvodce Paříží, kterou hodlám někdy v květnu nebo v červnu navštívit. Je opravdu super! (Paříž i ten průvodce;-)pak se ještě Dana staví v jejím oblíbeném obchodě s oblečením a míříme do jiné kavárny. Tam si dávám výbornou kávu se smetanou a pokračujeme v našem plánování. Když máme alespoň hrubou představu, zvedáme se a platíme. Dana ještě chce zajít do jednoho obchodu, kde tuší nějaké slevy;-))Míjíme Promod, takže se tam raději zastavíme:-))Nikdy tam nechodím, ani v Čechách ne, ani sama nevím proč. Zjišťuji, že v Promodu mají samé super džíny. Úžasné střihy, upnuté na tělo, ale volné nohy, žádné „tepláky“. Hned si jich několik beru do kabinky. Nicméně ve Francii jsou jiné velikosti, a džíny, do kterých se zamiluji na první pohled, nezapnu. Příšerně mě to naštve. Když totiž člověk jde záměrně kupovat džíny, nikdy žádné nenajde. Když jde kupovat sukni, nikdy žádnou nenajde. Právě proto, že jsme šly náhodou, tušila jsem nějaký super nákup. Bohužel, přece si nekoupím kalhoty, které mi nejsou. Rozhodnu se zajít pro jistotu ještě do nákupního centra Place des Halles. Tam je totiž taky Promod. Dana chce jít se mnou, ráda by si dala nějaký džus, který tam dělají na počkání. Pak se dozvím, že ani tam nemají jiné velikosti.Mrzí mě to. Takže jdeme domů, Daně se jen na džus nechce. Míjíme ještě obchod SIX, kde si alespoň koupím náramek, když nemůžu mít džíny.Pak jdeme kolem katedrály. Přímo naproti katedrále je dům, v jehož nejvyšším patře je otevřené okno, a z něj kouká kluk. Říkáme si s Danou, že musí být super bydlet přímo naproti katedrále. Kluk nás zpozoruje a zamává. Zamáváme mu zpátky, proč ne;-))Je to jen taková sranda. Blízko domu stojí dva kluci. Nikdy by nás nenapadlo, že ten z toho okna a ti dva dole jsou kamarádi, takže nás opravdu dostane, když za námi běží. Zjišťují jak se jmenujeme, odkud jsme a jestli bychom s nimi nešly na kafe. Striktně odmítneme. Spustí se konverzace proč nechceme. Jeden dá dokonce Daně občanku, aby prý mu věřila, že je všechno v pořádku;-))Nakonec….proč ne. Mezitím seběhne dolů ten z toho okna. Stojíme na ulici a bavíme se o všem a o ničem. Česká republika jako země našeho původu dá všem trochu zabrat, padají otázky jako Československo nebo Čečensko. Jeden z nich, Daniel, mi ale trochu vytře zrak, ten je v obraze;-)) Jeden kluk je původem Španěl, ale dlouho žije ve Francii, snad od dětství, nevím přesně. Druhý pochází z Dubaje, ale žije tu od svých deseti let, poslední, Daniel, je z Chile, ale tuším že žije v Paříži. Mluvíme docela dlouho, když někdo navrhne, abychom se přemístili do přilehlé kavárny. Rozebíráme opravdu všechno možné i nemožné a spoustu se toho dozvím. Třeba se mě jeden z kluků zeptá, co si v Čechách myslíme o Francouzích. Tak říkám takové obecné stereotypy, že jsou elegantní a tak. To ho dost pobaví a dodá:“ Ještě řekni, že jsou romantičtí, milují víno a jsou super milenci“ a téměř se kácí smíchy. No, to mě dost překvapí;-)) Čas plyne dost rychle, strávíme společně téměř tři hodiny. Pak se už s Danou zvedáme, protože jsme dost unavené a vůbec, prostě už chci pryč. Cestou se musíme smát. Když dojdeme na kolej, vyberu si ještě poštu. Vidím dopis s místem odeslání České Budějovice. Kdo to může být? Že by nějaký průšvih ze školy? Nějaké papíry nebo podobně? Ti ale nemají moji adresu, jedině mail. Když otevřu obálku, málem to se mnou sekne. Odesilatel je člověk, od kterého bych to nečekala ani ve snu. V životě by mě to nenapadlo. Ve výtahu začnu skákat radostí, až mám strach, abych proti své vůli nesjela do přízemí. Tohle není možné! Juchůůůůůůů! Mám záchvat radosti. Takový super den zakončený něčím naprosto neuvěřitelným! Když se dostatečně „vyraduji“ vzpomenu si na džíny. Opravdu mě to mrzí. Volám sestřičce, mamce a nejlepší kamarádce, poté i Radkovi, jestli by si koupili kalhoty, které jim tak úplně „nepadnou“ ;-)) Sestřička radí že v žádném případě, Hanka s Radkem to schvalují:-)No, stejně si je chci koupit, takže nějaká podpora neškodí:-)) Už od listopadu se mi líbí jedna písnička, jejíž zpěvák má naprosto jedinečný hlas, ale přesto ho nemůžu identifikovat, neznám žádné francouzské stránky, kde bych mohla poslouchat hudbu nebo podobně. Pak tenhle nezaměnitelný hlas zazní z rádia s novou písní. Jen tak zkouším do vyhledávače psát slova co slyším a…super! Opravdu mi vyjede název písně, přes kterou zjistím jméno zpěváka a dál je to už jasné. Dneska je opravdu neuvěřitelný den! Jo, možná to bude znít jako nějaká country nebo nevím co, ale prostě na tomhle tady já teď ujíždím, takže konečně písnička, kterou jsem sháněla už od listopadu. (http://fr.youtube.com/watch?v=0emXuhPTWUM&feature=PlayList&p=1E4A5EA89FBA74C8&playnext=1&index=2) Kolem třetí ranní (dlooooouhý hovor na Skypu s Radkem) jdu spát a musím si pořád přehrávat před očima tenhle super extra báječný den.