Jakž takž povedené pondělí (Pondělí 26.1.2009)

Ráno si přispím, vůbec nejsem schopná vylézt z postele. Vstanu až v 11, hrůza. Venku je nádherně. Ustelu si, nasnídám se, zapnu PC a obvyklá hodinka je pryč. Jsem na ICQ s mamkou a připravuji si věci do školy. Potom se rozhodnu pro malou procházku, jen tak kolem bloku. Dneska mám jen předmět Comprendre les Etats-Unis s mojí oblíbenou vyučující, Justine Faure. ,která v minulém semestru vyučovala předmět Culture et Relations internationales au XXè siècle. Její přednášky byly super! Na každou hodinu pro ilustraci donesla obrázky, nebo pouštěla různé ukázky filmů…upřímně doufám, že tenhle předmět se tomu minulému bude nápadně podobat. Kolem půl čtvrté mě vyzvedává Dana a jdeme to zjistit:-)) Hodina hezky začíná, na kurzu pro Francouze jsme totiž samí Erasmové! Fakt sranda. Můžeme se usmát k smrti. Pak teda dorazí pár Francouzů-budou třeba-na poznámky;-)) Vyučující je trochu roztržitá a taková zasněná..podezíráme ji s Danou ze zamilovanosti:-)) Nicméně, bohužel, průběh hodiny mě nezaujme. Vím, že je potřeba vždycky začít nějak z historie, ale to mě tak strašně nebaví! Je to ukrutná hrůza, předmět z minulého semestru Culture et Relations internationales au XXè siècle byl pro mě dokonalý a bohužel tohle se mu rovnat nemůže. Sice si dělám poznámky, poslouchám, ale to je tak všechno. Pak po přestávce naštěstí to dostane jiný spád, probírá se Obama, hurá, konečně něco zajímavého. Hodina šíleně rychle uteče. Naprosto nepochopitelně. Poslední dobou mě chytá téměř až deprese, že je už vlastně skoro červen a jedu domů. Dřív to utíkalo hodně, ale co se děje teď, to už není normální. I ty přednášky začaly utíkat nějak mnohem rychleji. Já nechci!!!!!!!!Klidně ať se každá nekonečně vleče!! Po hodině jdeme s Danou do supermarketu Leclerc, kde si naberu do každé ruky 8l butilu vody, a táhnu se s nimi na kolej. Je to opravdu tragicky těžké, ale když za sebou zamknu dveře, jsem opravdu moc šťastná. Uklidím nákup a jdu zkontrolovat novinky na Facebook a probrat maily.Potom telefonuji přes Skype s Radkem. Něco se děje, ale nevím co. Nepohádali jsme se, jen…prostě se něco děje. Spíš než hádka podivná výměna názorů. Řekneme si dost smutné věci, které nás, myslím, budou hodně dlouho mrzet. Vybaví se mi různé pochybnosti o našem vztahu. Nevím, co s tím mám dělat. Když skončíme, je mi dost divně.Pouštím si romantická videa na Youtube.com a sním o tom, co asi nikdy nebude. Sedím ještě 2 hodiny na posteli a tupě zírám do zdi. Nic nevymyslím, ani není co. Kolem třetí ranní jdu spát.