Náááááákupy :-) (Pondělí 2.2.2009)

Vstanu kolem desáté.Ale proč? Vždyť jsem šla včera spát na mě až podezřele brzy?!A to jsem s tím budíkem ještě dost bojovala. Ach jo, to mě docela mrzí. Chtěla jsem jít ráno do města, mám vyhlídnutý jeden svetřík. Už se na něj těším dost dlouho. V pátek jsem si zakázala jít ven, abych něco udělala, abych se konečně zbavila toho nepořádku a dala si dohromady věci a v sobotu, když bylo všechno uklizeno, jsem toho pro změnu nebyla schopna a celou jsem ji prospala. Dělám obvyklé činnosti-stelu postel, dělám si snídani, a u snídaně zírám do počítače. Opravdu typické ráno. Bohužel je z toho rána přesně 12 hodin. Ach jo. Tady to tak strašně utíká!Pak se podívám na jeden díl Ordinace, chvíli jen tak sedím a přemýšlím a je 14 hodin. Vážně síla. A to jsem chtěla jít do města!Začnu se vypravovat a kolem 15.30 odcházím. Ach jo, to tedy brzy. Mířím do obchodní galerie Rivetoile do milooovaného Camaieu. No…vlastně bych asi měla mířit spíš do školy, na předmět Comprendre les Etats-Unis, ale všude po škole jsou papíry, že na 5. února se chystá připojení ke stávce a odpadnou všechny předměty. Zda-li paní Faure svůj předmět opravdu nechala odpadnou zjišťovat nejdu, má být stávka, takže já se zkrátka do školy nechastám;-)) Chci si koupit ten vysněný svetřík a kdyby se třeba něco hodilo k němu..hmm…:-)))Zkouším snad hodinu, a se skvělými výsledky!Jak prodavačka vtipně okomentuje, opravdu jsem tam našla svoje štěstí;-)))(Říkala, hmm..to si dnes u nás uděláte hodně radosti,že?Vypadáte šťastně:-))))No aby ne!Vypadám jako šťastný blázen.Akorát jeden svetřík je mi dost velký a menší nemají. Rozhoduji se jít do pobočky v centru, třeba tam budu mít větší štěstí. Cestou se ještě stavuji v obchodě I am, kde ke svetříku vybírám nádherné korálky. Potom peláším do centra. Chci jet tramvají, ale kdo ví kdy pojede a čekat se mi nechce. Rozhodnu se jít do centra pěšky. Nikdy jsem sice tudy nešla, ale je na čase zase trochu poznat město:-))navíc vidím na tramvaj, takže s ní mohu kdykoliv jet. Mám takovou zvláštní nostalgickou náladu…no ano!To je ta cesta, kudy jsme se toulali s Radkem, když tu se mnou byl!Bože to je dávno, přesněji řečeno 4.září. To je opravdu neskutečné. Najednou začínám všechno poznávat. Je mi trochu smutno, jinak je vše O.K. V hezké náladě dorazím do centra.Přiběhnu v 18.45, zavírá se v 19. Uff, najdu „svůj“ svetřík, kvůli kterému jsem sem běžela a jsem strašně šťastná. Příjemnou procházkou jdu zase zpátky. Teď už si to opravdu užívám. Když dojdu po dvacetiminutové procházce zpět k nákupní galerii Rivetoile, zacházím ještě do supermarketu LECLERC, protože tam mají do 20.30 a nic mi neuteče. Svetříky by mohly;-)))Beru si 8l butilu vody, nějaké sýry a jdu konečně domů. Je 20.30 přesně, když otevírám dveře. Ufff, už toho mám docela dost. Sice jsem byla venku jen pár hodin, ale docela mi to stačilo. Pokochám se nákupem, najím se a beru konečně vážně do ruky článek, který je třeba si na zítřek přečíst. Nejdříve ho přečtu jen tak narychlo celý, a potom začnu větu od věty, slovo od slova, co nevím, přeložím. Není prostě možné si to přečíst jen tak…potřebuji tomu rozumět doslovně. Udělám 2 stránky z dvaceti a začnou mě šíleně pálit oči. Jsem opravdu strašně unavená, ani sama nevím proč. Moc tomu nerozumím. Nicméně, rozhodnu se nechat čtení, skočit do sprchy a usnout. Je asi 0.30 když jdu spát. Neusíná se mi snadno, zítra mě čeká fůra práce, ale dneska už bych ji stejně nezvládla. Dobrou noc.