Tak zase zkoušky .. :-/ (Úterý 12.5.2009)

Půl páté…aaaach jo.Vstávám poměrně bez problémů. Otevírám okno, vytahuji roletu..hmm..tma tmoucí. Venku docela zima..ale okno nechávám otevřené, alespoň je tu záruka že neusnu;-)) Uvařím si vodu na kávičku a začínám studovat. Bože…bojuji se sebou dost výrazným způsobem, abych si zase nevlezla do postele. Ne ne..tohle tedy musím vydržet. Je toho ještě hodně. V půl osmé jdu do kuchyně přihřát si mléko a za pár minut už přede mnou stojí naprosto luxusní kakao, je to jen kakaový prášek bez ničeho, bez cukru a všech umělých látek…prostě luxus. A včera jsem si koupila cheese cake, takže se před zkouškou hodlám posilnit. Mňam….Bože to je ale dokonalá snídaně;-)) Pochutnávám si a pak se ještě učím. Kolem deváté se začínám vypravovat, chci se nějak hezky obléknout ale nelíčím se. Nikdy to před zkouškou nedělám. Kolem 9.40 vyrážím. Zkouška je sice od deseti, ale je mi jasné, že tam bude mrak lidí. No jo, dnes je vlastně úterý..je trh. Zkouška nezkouška, jdu se podívat. Mám takový hezký pocit, prostě ten trh je úžasný, lepší než ten v sobotu a to ten v sobotu je víc známý. Loudám se do školy. U nástěnky potkám kamaráda Řeka, popovídáme a já jdu hledat sál. Párkrát všechno obejdu a pak mi dojde, že je z jiné strany budovy a musí se do něj venkem. Tak…jsem tu. Zkouška z Comprendre les Etats-Unis může začít. Bylo toho hodně, co se učit. Historie, politika, imigrace, imigrační politika, vývoj politických stran..prostě všechno. Jen nás tam více..společně se bojíme a uklidňujeme. Na nástěnce sice visí pořadí, ale chodí se tak, jak kdo přišel. Podle počtu lidí to vidím tak na 11.30. Jdu nakonec v 11.45. Tuhle profesorku zbožňuji. Je prostě výjimečná. Je totiž mladá, příjemná, milá a HODNÁ. Dá nám vylosovat dva papíry a jeden, který si myslíme že umíme lépe, si necháme. Vytáhnu si hrůzu..temata bohužel nejsou vůbec obecná, jak jsem čekala. Čekala jsem třeba „Náboženství USA“. „Vývoj politických stran USA“. Kdepak…jsou to slidy z textů které jsem četla. Já je sice četla, ale nepamatuji si je doslovně!Na jednom obrázku vidím mince (staré, rok 1890) a je tam Komentujte symboly USA v závislosti na Ústavě a jak se měnily. Ehm…prosím? Druhý papír je mapa USA a tam vyznačená asijská menšina. Beru tohle. Mám 15 minut na přípravu. Téma je opravdu specifické, menšiny a přistěhovalectví je sice to, co mě zajímá, ale asijská menšina to je už trochu jiné kafe. Je mi jasné, že znalosti o asijské menšině na 15 minut nemám tedy ani náhodou. Takže se na vyučující nechci jen líbezně usmívat a mlčet, takže zkrátka píšu vše, co vím o menšinách. Tak je to tu..volá si mě. Ptá se odkud jsem, jestli z Prahy. Říkám že ne, že z Tábora,ale že…(chtěla jsem říct že to asi nezná, že je to tak 90 km od Prahy)když mě přeruší: „ Tábor?Tam je to moc hezké, tam jsem byla…já totiž v Praze psala závěrečnou práci, uměla jsem i docela obstojně česky, ale to víte..člověk to řadu let nepoužívá, a strašně jsem toho zapomněla“;-)) Páni..to jsem tedy nevěděla..chvíli si povídáme a potom se pouštím do menšin. Je milá, ale jen pokyvuje, na nic se nezeptá a když si nemohu vzpomenout na slovíčko, tak mlčí a čeká dokud mě to prostě nenapadne. Pak se mě zeptá, jestli je to už z mojí strany všechno, protože má pro mě připravené otázky. Ufff..ty teda jsou! Jsou tak specifické a podrobné, že mě z nich bolí hlava, takže jí na rovinu říkám, že prostě nevím. Než tam trapnit a vymýšlet kecy..usmívá se a říká že tedy nevadí. (No myslím že dost vadí;-))) potom se rozpovídá o mém výkonu, nicméně mi nesdělí jestli jsem zkoušku udělala, na to musím čekat až do června. Bohužel ale říká jiné věci. Francouzsky rozumím bez problémů, tak 99% procent. Mohu bez problémů studovat z francouzských materiálů. Mohu psát seminární práce…protože u nich přemýšlím…mám čas a hlavně vidím, že třeba tady mám špatný čas a podobně. Vidím, že mám chybu..že mám ženské podstatné jméno a mužské přídavné jméno, vidím a opravím. Ale mluvit…to je pořád problém. Když jsem v Českých Budějovicích dělala zkoušku z fonetiky, myslela jsem jen na to, abych měla správné napětí v koutcích a správně přivřená ústa. Tak o tom ta zkouška byla a já ji zvládla. Když jsem měla zkoušku z gramatiky, myslela jsem jen na shody a časy, a zvládla jsem ji. Ale tady..když myslím jen a jen na to, abych ze sebe jakkoli dostala to, co vím…jdou gramatika a fonetika bohužel stranou. Vím, že moje mluva nebude nic moc. Když jsem byla v Nice, a bavila jsem se jen tak s kolemjdoucími, všichni mi chválili francouzštinu. Že na cizince mluvím výborně. Strašně mě to nadchlo a pak jsem mluvila kde jen to šlo. Za ten týden jsem se ohromně zlepšila. Ale při ústních zkouškách…to se vždycky hrozně za svůj projev stydím. Mluvím hůž než chro chro. Při bavení se spolužáky nebo při jakémkoli vyřizování nemám problém…ale ve škole..to je děs. Asi i stres a všechno dohromady..vyučující mi říká, že vidí, že jsem studovala a že jsem celkově pochopila, o čem kurs byl a co nám v něm chtěla předat. Ale že si také myslí, že nerada mluvím francouzsky. (wauu….to mě tedy odhalila)Ptá se mě, zda-li rozumím v hodinách. Říkám, že nemám žádný problém chodit na hodiny, protože rozumím téměř všemu, co vyučující říká. Nemám většinou problém dělat si poznámky, pokud vyučující mluví normálním tempem, nemám problém studovat, ale mám velký problém mluvit. A ona říká že to vidí, ale že to chápe. Že chápe stres, ale že je to škoda, a že když jsem ve Francii, neměla bych se mluvení vyhýbat, jinak ten strach nezlomím. Říká, že vidí, že toho mám hodně co říci, ale že mi občas ten jazyk brání a to, že je velká škoda. Ale že jinak dobré. (No tak snad mi tu zkoušku dá??!! Prooosím)beru si věci a ona říká česky: „Tak na shledanou, slečno“. Tak se usměji a odpovídám ji také. Je tak milá! Rozloučím se s ostatními, konečně zapředu hovor (díky, zkouško;-)) s jedním sexy Španělem a odcházím na kávu do školni kafetérie. Dost prší, ale když chci odejít, akorát přestává, super;-)) Celou cestu domů přemýšlím o tom, co mi vyučující řekla. Tak já vím, že moje mluvená francouzština stále bohužel není bez chyb a potrvá to jistě dlouho, aby byla bezchybná. Ale prostě mě to mrzí, že mi to někdo řekl do očí. Sice ne vůbec ve zlém, spíš ve snaze pomoci, ale mrzí mě to. Pořád nad tím přemýšlím a jdu k Daně. Ta má tuhle zkoušku odpoledne, takže jí jdu popsat průběh. Zdržím se dvou. Pak přijdu k sobě a chci žehlit, protože ta tuna vypraného prádla mě už prostě nebaví. Ale jsem opravdu vysílená a musím se ještě dost učit. Takže to všechno zase přestěhuji na stůl a jdu spát. Budík si dávám v 15. 30 na 16.30..prostě jen načerpat síly..ale to tedy ani náhodou…probudím se ve 20.30!Hrůza. Jdu za Danou, poptat se na její průběh zkoušky. Vím, že na mě klepala, ale já byla tak mimo, že jsem jí ani nedokázala odpovědět, že spím. Zjišťuji, že si vytáhla šílené téma a vyučující ji také zrovna nepodpořila, takže celkově docela katastrofa. Když přijdu k sobě, volám ještě se sestřičkou a mamkou a končíme ve 23. Potom skočím do sprchy a zalezu si do postele, ale místo toho abych šla konečně spát, vytahuji Nesnesitelnou lehkost bytí. Hrůza..usínám v 0.30.

Unavená před zkouškou (Pondělí 11.5.2009)

Hmm..to byl teda bezvadný nápad, spát den před zkouškou 4 hodiny!Nechápu to. Celý můj život ponocuji, spím pár hodin denně a pak až třeba za týden, za dva, to doháním,ale teď to prostě nemůžu vydržet. Nevím, jestli moje tělo v hostelu poznalo že brzký spánek je nejvíce vyhovující a teď už to prostě jinak nebude;-) nebo jestli špatně jím a jsem pak unavená, natož když pak nespím..nebo prostě všechno dohromady..nebo jsem možná už přece jenom zestárla;-)) Nevím, ale jisté je, že se vehementně snažím ponocování vyhýbat a vstávat dříve, protože pak jsem prostě opravdu dost unavená. Takže teď, když jsem vstala v 8.20, je mi mdlo. Musím toho ale dnes hodně udělat. Za prvé jdu uklidit pokoj, vypadá to tady jako ve skladišti. Nemyslím prach nebo tak, to je takový „čistý“ nepořádek, protože věci jsou na svém místě a prachu si člověk nevšimne, ovšem v tomto případě přeskakuji věci a není tu k hnutí. Poskládám prádlo, které pořád přendávám ze stolu na postel, z postele na stůl a podobně..a je mi jasné, že dokud ho nevyžehlím, tak to prostě bude pořád stejné. Zařadím fůru věcí tam, kam patří a konečně kolem 10. hodiny to vypadá že tu bydlí člověk a ne chro chro chro. Celou dobu mám otevřené okno, ale tedy co tam je za zimu!No ono je to dobře, já bych potom chtěla být venku, protože zavřenou v pokoji by mě to opravdu nebavilo, navíc..ona pak samozřejmě stoupá teplota i tady a to je už o život. Udělám si kávičku, a chci si vzít jahody a mléko a dojde mi, že mléko už v lednici rozhodně nemám. No ono je toho hodně, co nemám…takže sice je zítra zkouška, ale já se prostě rozhoduji, že půjdu nakupovat. Trochu se upravím a mám radost, že zase vyjdu mezi lidi, jsem tady pořád zavřená..ach jo. Je 11 hodin…no ještě se podívám na věci k zítřejší zkoušce a kolem 12 hodlám vyrazit. Akorát mi píše Dana, že se jí nelíbí jak je doma zavřená a že vyráží nakupovat zeleninu. To mě pobaví;-)) Navrhuji jí, že na ní počkám, takže se na půl hodiny ještě zabavím posloucháním hudby, a podobně;-)) a v půl jedné mě vyzvedává. Obejdeme naše koleje a míříme zadní cestou do supermarketu SIMPLY. Tam mají samozřejmě dokonalou zeleninu, takže se nerozpakuji a nabírám si toho hodně. Chci se tak nějak zazásobit a už sem vůbec nechci chodit. Beru jablka, okurky, mrkev..no sotva to nesu. Zaujme mě jeden toast, který je plněný a nedává se klasicky do toustovače, ale do topinkovače, do takového toho jak z něj ten chlebík vyskočí takže se to víceméně jenom ohřeje. Takže ten tedy zabavuji;-)) Potom s těžkými taškami vyrážíme do obchodní galerie Rivetoile, víceméně jenom do supermarketu LECLERC. Tašky necháme u pána, a jdeme nakupovat. Beru zásoby džusů. Džus jsem měla asi tak naposledy v září a našla jsem tu samé bez přidaných cukrů a za neuvěřitelnou cenu, takže zabavuji;-) Vezmu i vody, opravdu si chci udělat trochu zásoby. Po zaplacení ještě u pána vyzvedávám tašky a sotva jdu. Dana také;-)) Dopajdáme se na kolej a loučíme se. Přijdu k sobě a je 14 hodin..hrůůza!Ach jo. Roztřídím nákup, zapnu internet..15.00..no tak to snad ale není pravda?! Včera jsem nic moc neudělala a dneska taky nic moc. No, začínám na sobě cítit nevkusnou únavu, ta noc opravdu za mnoho nestála. Mám tu asi 10 textů, každý zhruba o 30,40 stránkách..a to opravdu nemohu tisknout. Takže to studuji z počítače. A začínají mě opravdu bolet oči, takže spánek je nevyhnutelný. V 15.30 si natahuji budíka na 17.30. Jak sladkéééé..ještě se chvíli povaluji a vstávám v 18. Zjistila jsem ,že já se opravdu probouzím tak kolem 18. Nemyslím probouzím v pravém slova smyslu, ale tak nějak prostě ožiji až v 18. Pouštím se trochu do práce. Nemám pocit, že bych se na zítřejší zkoušku vykašlala, takže mě to prostě už nebaví. Nebaví mě na tom to čekání na zkoušku, ať už je prostě zítřek!Snažím se zapamatovat si texty, dívám se do poznámek..a už mě to moc nebaví. U toho občas zkontroluji facebook…ach jo;-) Ale jo, musím uznat, že mi to docela jde. A občas si také píši se setřičkou, která dneska udělala jako jediná z jejich skupiny autoškolu! Kolem 21 si ještě volám s miláčkem, ale jen chvíli, ve 21.40 končíme. Opravdu se musím učit a musím využít toho, že jsem tak nějak fit po tom odpočinku odpoledne. Dáme do pořádku ten včerejší, hodně nepovedený hovor a loučíme se. Já se pak ještě učím. Je toho hodně, počítač si beru do postele, ale po dvou hodinách už nevím, jak bych si k němu sedla či lehla a začínám být dost otrávená. Nedá se nic dělat, kolem třetí hodiny už prostě nemůžu. Jdu si lehnout. Natahuji budíka na půl pátou a pro jistotu si to ještě jistím jiným budíkem, který dávám dostatečně daleko od postele.Doobrou noc.Uff.