Unavená před zkouškou (Pondělí 11.5.2009)

Hmm..to byl teda bezvadný nápad, spát den před zkouškou 4 hodiny!Nechápu to. Celý můj život ponocuji, spím pár hodin denně a pak až třeba za týden, za dva, to doháním,ale teď to prostě nemůžu vydržet. Nevím, jestli moje tělo v hostelu poznalo že brzký spánek je nejvíce vyhovující a teď už to prostě jinak nebude;-) nebo jestli špatně jím a jsem pak unavená, natož když pak nespím..nebo prostě všechno dohromady..nebo jsem možná už přece jenom zestárla;-)) Nevím, ale jisté je, že se vehementně snažím ponocování vyhýbat a vstávat dříve, protože pak jsem prostě opravdu dost unavená. Takže teď, když jsem vstala v 8.20, je mi mdlo. Musím toho ale dnes hodně udělat. Za prvé jdu uklidit pokoj, vypadá to tady jako ve skladišti. Nemyslím prach nebo tak, to je takový „čistý“ nepořádek, protože věci jsou na svém místě a prachu si člověk nevšimne, ovšem v tomto případě přeskakuji věci a není tu k hnutí. Poskládám prádlo, které pořád přendávám ze stolu na postel, z postele na stůl a podobně..a je mi jasné, že dokud ho nevyžehlím, tak to prostě bude pořád stejné. Zařadím fůru věcí tam, kam patří a konečně kolem 10. hodiny to vypadá že tu bydlí člověk a ne chro chro chro. Celou dobu mám otevřené okno, ale tedy co tam je za zimu!No ono je to dobře, já bych potom chtěla být venku, protože zavřenou v pokoji by mě to opravdu nebavilo, navíc..ona pak samozřejmě stoupá teplota i tady a to je už o život. Udělám si kávičku, a chci si vzít jahody a mléko a dojde mi, že mléko už v lednici rozhodně nemám. No ono je toho hodně, co nemám…takže sice je zítra zkouška, ale já se prostě rozhoduji, že půjdu nakupovat. Trochu se upravím a mám radost, že zase vyjdu mezi lidi, jsem tady pořád zavřená..ach jo. Je 11 hodin…no ještě se podívám na věci k zítřejší zkoušce a kolem 12 hodlám vyrazit. Akorát mi píše Dana, že se jí nelíbí jak je doma zavřená a že vyráží nakupovat zeleninu. To mě pobaví;-)) Navrhuji jí, že na ní počkám, takže se na půl hodiny ještě zabavím posloucháním hudby, a podobně;-)) a v půl jedné mě vyzvedává. Obejdeme naše koleje a míříme zadní cestou do supermarketu SIMPLY. Tam mají samozřejmě dokonalou zeleninu, takže se nerozpakuji a nabírám si toho hodně. Chci se tak nějak zazásobit a už sem vůbec nechci chodit. Beru jablka, okurky, mrkev..no sotva to nesu. Zaujme mě jeden toast, který je plněný a nedává se klasicky do toustovače, ale do topinkovače, do takového toho jak z něj ten chlebík vyskočí takže se to víceméně jenom ohřeje. Takže ten tedy zabavuji;-)) Potom s těžkými taškami vyrážíme do obchodní galerie Rivetoile, víceméně jenom do supermarketu LECLERC. Tašky necháme u pána, a jdeme nakupovat. Beru zásoby džusů. Džus jsem měla asi tak naposledy v září a našla jsem tu samé bez přidaných cukrů a za neuvěřitelnou cenu, takže zabavuji;-) Vezmu i vody, opravdu si chci udělat trochu zásoby. Po zaplacení ještě u pána vyzvedávám tašky a sotva jdu. Dana také;-)) Dopajdáme se na kolej a loučíme se. Přijdu k sobě a je 14 hodin..hrůůza!Ach jo. Roztřídím nákup, zapnu internet..15.00..no tak to snad ale není pravda?! Včera jsem nic moc neudělala a dneska taky nic moc. No, začínám na sobě cítit nevkusnou únavu, ta noc opravdu za mnoho nestála. Mám tu asi 10 textů, každý zhruba o 30,40 stránkách..a to opravdu nemohu tisknout. Takže to studuji z počítače. A začínají mě opravdu bolet oči, takže spánek je nevyhnutelný. V 15.30 si natahuji budíka na 17.30. Jak sladkéééé..ještě se chvíli povaluji a vstávám v 18. Zjistila jsem ,že já se opravdu probouzím tak kolem 18. Nemyslím probouzím v pravém slova smyslu, ale tak nějak prostě ožiji až v 18. Pouštím se trochu do práce. Nemám pocit, že bych se na zítřejší zkoušku vykašlala, takže mě to prostě už nebaví. Nebaví mě na tom to čekání na zkoušku, ať už je prostě zítřek!Snažím se zapamatovat si texty, dívám se do poznámek..a už mě to moc nebaví. U toho občas zkontroluji facebook…ach jo;-) Ale jo, musím uznat, že mi to docela jde. A občas si také píši se setřičkou, která dneska udělala jako jediná z jejich skupiny autoškolu! Kolem 21 si ještě volám s miláčkem, ale jen chvíli, ve 21.40 končíme. Opravdu se musím učit a musím využít toho, že jsem tak nějak fit po tom odpočinku odpoledne. Dáme do pořádku ten včerejší, hodně nepovedený hovor a loučíme se. Já se pak ještě učím. Je toho hodně, počítač si beru do postele, ale po dvou hodinách už nevím, jak bych si k němu sedla či lehla a začínám být dost otrávená. Nedá se nic dělat, kolem třetí hodiny už prostě nemůžu. Jdu si lehnout. Natahuji budíka na půl pátou a pro jistotu si to ještě jistím jiným budíkem, který dávám dostatečně daleko od postele.Doobrou noc.Uff.