Naprosto dokonalý nákupní den-Je t´aime Promod!! (Pondělí 18.5.2009)

Vstávám v půl deváté. To by už šlo. Trochu systému! Okno je otevřené, čerstvý jarní vzduch se usídlil v celém pokoji a nakonec vytahuji i tu roletu. Vařím si vodu na kávu..koukám z okna,hmm..dnes bude krásný den.Venku to dokonale voní. Snídám u čtení novinek na internetu, jak jinak. Napíši pár vzkazů, mailů..a je 11.15. Pch…no to snad ani není možné?! Umyji nádobí a přecházím k překladu. Ach jo. Je toho 22 stran, není to legrace, všemi výrazy si nejsem jistá. Stokrát to po sobě čtu, a proto mi to všechno tak příšerně trvá. Pak mi už asi přeskočí, protože mezi vyhledávám slovíček si hledám hudbu na You Tube,a nějak se neudržím a začínám tancovat. Musím vypadat jako blázen,ale co je mi do toho?Je mi super. Sakra, au..zase to bolest! I při tomhle nevinném cukání?To mě tedy rozčiluje. Sedám si a alespoň si tedy do rytmu podupávám nohou. Měla bych psát, ale nechce se mi, spíš hledám, jakým jídlem bych zahnala nudu. Aha, takže asi žádným.Nic tu není!Nebo alespoň to o co bych stála.Píšu Daně, jestli nechce jít ven. Chce;-))Venku před kolejí přemýšlíme, co že to vlastně podnikneme. Je krásně, byl by hřích jít jen pro zeleninu a nejít do města. Takže nejdříve do města a pak pro jídlo?Budeme omezeny otvírací dobou, sakra:-/Takže bohužel pro jídlo a pak do města. Takže jdeme nakonec zpět na kolej a do supermarketu SIMPLY, kam dorazíme v 16.45. No to jsme se tedy do toho města rozhoupaly brzy;-)) Beru mléko a pozor –eidam na plátky!To je radosti. Nikde jsem to tu nikdy neviděla, a teď málem při odjezdu to spatřím, hmm…tak alespoň něco.Beru zeleninu a jdeme platit. Cestou zpátky na kolej hádáme kolik váží jednotlivé sáčky se zeleninou, Dana se trefí skoro přesně!No jo, těch mých 1,5 kg mrkve má prostě v oku;-)) Na lístku nás zaujme název coco paimpolais,což opravdu nechápeme. Jsou to lusky!Přitom ty se řeknou úplně jinak. Proč to tam sakra mají takhle? Dojdeme přes dvůr administrativního centra na kolej, kde všechno naskládám do lednice, okrájím si mrkev,zajím ji plátkem eidamu a je mi dost blaze. Tedy, já jdu jenom pro potraviny a vyvine se z toho zase celé odpoledne ve městě;-)) Rozhodujeme se totiž s Danou, že zamíříme na výlet do města, okouknout obchody. Míříme naší starou dobrou cestou;-)) kolem naší oblíbené pekárny přes Quai des Bateliers kde se zastavíme a díváme se na výletní loď. Obsluhující chlapíci nám mávají. Hmmm…že by z toho koukala jízda zdarma? Asi se netroufáme to zkoušet;-)) Pokračujeme dál, povídáme si a je nám fajn. Povinná odbočka do Promodu. Zaujme mě asi milion věcí. Danu naopak skoro nic a tak tedy míří ještě do knihkupectví, zatímco já stále zůstávám. Zaujmou mě světlé džíny za 10 euro-co to je za ceny?:-)ale pak si uvědomím, že mám radost z toho že mi padnou a že jsou tak levné,ale že je zkrátka nepotřebuji. Volám Daně,aby mě zkoukla, ale nebere to, asi pořád hltá knihy.Nakonec zkrátka džíny odkládám. Chci šaty! Bože tak moc chci šaty, prošla jsem již všechny možné i nemožné obchody..mám trochu nesouměrnou postavu a tak ze mě všechny šaty co teď zrovna letí, to znamená úzký střih nahoře a dole super vlající sukně, dělají selku obecnou. Mrzí mě to..vždycky jsem byla tak nějak víc dívčí než třeba moje sestra, která je jako párátko,ale do sukně by ji nikdo nedostal..tohle není fér!Když jdu platit jedno zlevněné triko(6 euro je dobrá sleva!:-)zaujmou mě šaty. No co, jdu je vyzkoušet. Mají sice taky trochu tu vlající sukni,ale alespoň si je vyzkouším. Pořád nevím, ale přijde za mnou prodavačka a říká mi, že mi to moc sluší ať si je rozhodně vezmu!Nejsem si jistá, a i když samozřejmě chápu že mi lichotí jen z principu, stejně mi to udělá radost. A hlavně..původní cena 39 euro, nyní 18. Takže není co řešit. Moje první šaty!Připadám si v nich jako panenka. Prostě..jsem šťastná!Hurá! Já mám šaty! Nicméně přes ruku mi visí ještě jiné kousky na zkoušení, takže směle do toho:-) Moc se mi líbí jedna bílá riflová sukně. Je dost drahá, ale kolikrát za život mně něco takhle padne? Nedá se nic dělat, tak se uskromním jinde, rozhoduji se si ji koupit. A dokonce mi padne do oka jedno krásné červené triko, takové obyčejné, ale prostě se mi moc líbí. Rozhodnu se tedy tohle koupit obojí, protože dohromady to vypadá krásně. Kolem 18.40 jdu platit, v 19 zavírají, nejvyšší čas;-)) Akorát vchází Dana.Převyprávím jí celou historku se šaty a nakonec se i jí se líbí.Potom ještě zkoukáme brýle, které leží v regálu. Sice si děláme srandu, vypadáme jako masařky,ale jedny se mi opravdu zalíbí, takže ještě v 18.55 provedu poslední dnešní platbu pro obchod Promod;-)) Prodavačka se směje a pořád sama nemůže uvěřit tomu, že šaty stály pouze tolik, co stály.Odcházíme,jsem opravdu moc šťastná, já mám šaty!! Huráá! Pěkně Daně „poděkuji“-takhle dopadl původní nákup potravin!:-)Pak se na půli cesty loučíme, to znamená kousek od administrativního centra, Dana to musí obejít, určitě je již zavřené,ale já ještě musím od obchodní galerie Rivetoile, tedy přímo do supermarketu LECLERC, kde si chci nabrat velké butily s vodou.Než tam dojdu, zajdu ještě do SIXu,kde si kupuji velmi polstrované pouzdro na brýle a obyčejné černé gumičky do vlasů. Je skoro půl osmé. No tedy…celý den fuč!Do LECLERCu skočím, tedy alespoň původně,jen pro vody,ale zaujme mě nové vydání časopisu Le Observateur, které je věnováno Indii, což se mi líbí a zabavuji ho. U kas se vyskytuji ve 20 hodin, vážně síla. Pak si hodím vody na pokoj a mířím k Daně, předvést jí nové šaty. Vypadá to, že jsem udělala dobrý krok;-)) Loučíme se, já jdu rozebrat nákup a začtu se do časopisu. Zdálky se podívám na seminární práci, udělá se mi nevolno;-)) a radši se začtu do bulvárních nesmyslů. Mám radost ze šatiček a pořád si je prohlížím. Trochu mi vadí že jsou černé, nejsou to rozhodně klasické letní šaty,ale co, jsou to zkrátka šaty. Jen tak si surfuji na internetu, je mi krásně a kolem 22.30 se rozhodnu pro jednu osvěžující sprchu a mířím do postele. Jo jo..to byl dnes ale dokonalý den;-))

Tak trochu podivná neděle (Neděle 17.5.2009)

Ráno vstavám v 10.30.O.K. uznávám, že to už asi není ráno. Ale je přece potřeba se prospat, no ne?Venku je dost hezky, ale opět si cloním roletou, protože bych ve svém mrňavém pokoji dlouho nevydržela.Nasnídám se, umyji po sobě nádobí..a je 11.45. Fakt „bezva“. Ach jo. Pouštím se do odporné seminární práce. Já už chci mít klid!No, to se tedy ještě načekám.To je hrůza; mně když něco nebaví, hledám si tunu práce kolem abych pro sebe měla omluvu, proč jsem to a ono nemohla dodělat.To má tak asi každý. Takže je přece potřeba napsat maily do školy, je přece třeba udělat to a to..jen vlastně není potřeba dřepět u téhle práce.Ale tak já vím že je, ale donutit se..to je něco.Jakž takž, velmi ztěžka mi to jde. Kolem 16té se rozhodnu vyběhnout. Převléknu se a vyběhnu stejným směrem jako včera, mám v plánu uběhnout stejnou trasu.Necítím se od rána fit, spíš unaveně, ale jdu běhat, no jsem já normální?Nejsem. Vím, že když nespím dost dlouho a necítím se fit, nikdy to neudýchám a vracím se zlehce zfialovělá.Ach jo. Dneska mám jiný problém.Uběhnu sotva půl kilometru a začne mě strašně bolet břicho. Ale tak nějak divně, podivně..přemýšlím, že jestli se zkácím, nemám ani doklad.Z hlavy nevím číslo na sanitku, mobil mám doma..jo jo, to je inteligentní. Přemýšlím, jak bolí prasklé slepé střevo.Je mi mdlo.Beru za vděk autobusovou zastávkou.Sedím tam dobrých 15 minut jak nějaký důchodce.Kondici stále nemám dobrou, ale běhám už nějaký ten týden,tak co sakra je?Fuj, to je bolest!Bolí to i když jdu,ale co mám asi dělat?Přemýšlím, jak okruh zkrátit na absolutní minimum.Když se asi po 15 minutách doploužím na kolej, jsem opravdu šťastná.Tak, snad teď o samote nezemřu.Sedím a koukám z okna.No, smrt se asi nekoná.Stejně je mi divně. Bolest ustupuje.Co to sakra bylo?Je 18 hodin..dělat se mi nechce teda zhooola nic.Koukám na podivná videa na YouTube a pak se pouštím zpátky do překladu a nějaké konečné verze mé seminární práce.Hmm..docela to jde.Bolí mě hlava. To se mně nestává, mně hlava nebolí, sakra, co mi je?U překladu nicméně vydržím docela dlouho.Už to jakž takž bude,ale práce je ještě dost, to bohužel ano.Kolem 21.30 si píšu s miláčkem a na nějakou seminární práci se můžu vykašlat. Jdu spát.Jo, to byl zase jednou divný den…dobrou noc.

Zasloužený krásný den (Sobota 16.5.2009)

Vstanu.Kolik je sakra hodin?Cože?12.50?Hmmmm….vím jistě,že jsem si nařizovala budíka.Asi tak na devátou. Zřejmě, když zvonil, jsem usoudila, že je potřeba ty strašné zkoušky dospat.Jo jo, takhle nějak to bude. Takže půl dne pryč..tady to opravdu šíleně letí. Kdybych se doma vzbudila takhle pozdě..šla bych obědvat(díky mami:-))pak by něěěěkdy bylo tak 14 hodin, pak něěěěkdy 18..je mi jasné, že se ani neotočím a bude zase půlnoc.Naštěstí jsem nechala otevřené okno na noc. To bych tu jinak asi ani nevydržela.Vykouknu ven…hmm..nádherně.Zase sroluji roletu..mám po ránu zvyk si vždycky přečíst novinky na internetu a tak podobně a jak mám počítač proti světlu, opravdu nic na něm nevidím. Takže i když je venku krásně, mám tu pološero a musím svítit v koupelně, abych vůbec něco viděla.Udělám si snídani,oběd nebo co vlastně? a zírám do počítače. Hmmm..pěkné, 14 hodin. Tak to je vážně neskutečné.Ale alespoň jsem se opravdu výborně prospala.Co já budu dnes dělat?No vím dobře.Měla bych dodělat opravdu konečnou verzi svojí seminární práce o Machiavellim. Naštěstí jsem si to nejhorší udělala než jsem odjela do Nice.To naštěstí ano. Mám to celé sepsané, různou hatmatilkou a citace z knih.Teď už „jen“ překlad do nějaké srozumitelné francouzštiny;-))No, Bože jak mě to nebaví!!!Po asi 10 minutách práce se zvedám a jdu uklízet pokoj, respektive poklidím co je nutné a pak se hrabu v papírech. Brr..jen při představě na tu seminární práci mě mrazí.Přitom už zbývá jen poslední krůček!Ach jo, a ten právě bývá nejtěžší.Kolem 16té hodiny se vracím k práci. Brrr..je to opravdu příšerné. Ale jakž takž mi to vydrží. Já už chci mít klid!No, to tedy asi nebude jen tak.Zírám do počítače, lámu si hlavu s překladem a vůbec s celou tou příšernou prací asi tak do 19 hodin. Tak, a mám toho právě tak akorát dost!Navléknu se do sportovního a vyrážím. Začnu s rychlejší chůzí, a nechám svoje tělo,aby si samo zpomalilo;-)) Nakonec proč ne, vyrazím do centra.Ale oklikou. Běžím zady, vidím na galerii Rivetoile.Běžím dál směr Landsberg. Je mi nádherně.Mám úsměv od ucha k uchu, jako blázen.Voní to tady jako v srpnu u nás.Nějaké zvláštní květiny, probíhám okolo toho a musím se usmívat ještě víc. Božeeeee…já jsem tu tak moc šťastná!Zabíhám za roh, probíhám kolem stanice Landsberg a jsem přímo superšťastná.Božeeee…tady je tak nádherně!Cítím tu vůni letního města.Večeře na teráskách, drahé parfémy..miluju tuhle vůni.Běžím dál do centra po Rue de la Première Armée. V okně jednoho domu vidím hodně sympatického kluka, ale svojí barvou přezrálého rajčete ho asi stejně neokouzlím, tak běžím dál;-)) Přemýšlím, jestli mám zaběhnout do centra, na to se ale dnes necítím, takže raději zvolím cestu po nábřeží. Potkávám spoustu běžců, ale i nafintěných turistů, kteří nevědí, v jaké nejvhodnější restauraci by nakrmili svoje kručící žaludky.Jsem šťastná šťastná šťastná!Doběhnu domů s růžovým nádechem tváří a se zdravým potem na čele. Mám ze sebe radost!Zalezu si do sprchy a když asi po 30 minutách ráchání vylezu, je mi opravdu božsky!20.45…co s načatým večerem?Mám dojem, že je dnes muzejní noc, ale Dana nic nepíše, a já jsem po sprše a s mokrými vlasy, takže co. Udělám si čaj a projíždím nesmyslné stránky plné hloupostí, které mi stejně nikdy na nic nebudou. No, to jsem celá já;-)Vydrží mi to do půlnoci.Pak veeeelmi příjemně unavená upadnu do postele. Tak dobrou noc.

Zkouška z Evropské historie a Milionář z chatrče (Pátek 15.5.2009)

Vstávám opravdu kolem šesté. Musím říct, že mi to šíleně pomohlo, zachránilo život. Kdybych se takhle nevyspala, asi bych už zemřela. Učit se od čtyř bych stejně nemohla, tmu nemám ráda, a takhle od šesti je to akorát. Dnes nás s Danou čeká zkouška z Histoire Européenne. Na tenhle předmět jsem docela poctivě chodila v prvním semestru, nicméně od konce listopadu jsem se tam nezjevila. Byla to ukrutná nuda o ničem což potvrdili i Francouzi. Poznámky jsme dávno sehnaly a teď prostě zbývalo s tím předmětem zkoncovat nadobro. Trochu mě děsí o čem jsou poznámky, je tam popsána hlavice, rychlost střel a podobně. No…nakonec musím uznat, že na včerejší zkoušce, tedy na přednáškách, které jí předcházely, jsem se nikdy nenudila, zato studovat ty materiály, to byla nuda. A na těchhle přednáškách byla nuda k zemření ale materiály jsou opravdu zajímavé. Nevidím je sice poprvé v životě, zase takhle lehkovážná nejsem;-)) ale teď je opravdu vnímám a opravdu mě to i baví.Čas běží zcela závratnou rychlostí, najednou je osm, devět..hrůůůza!Můj pokoj vypadá opravdu jako po výbuchu. Ale je mi to jedno, na tohle všechno bude dost času, hlavně ty zkoušky!Počítač mám natažený do postele, protože už nevím jak si k tomu mám sednout nebo lehnout nebo co vlastně mám dělat.Nakonec tedy zůstávám v posteli. Jakž takž to jde, i když počítač v posteli strašně nemám ráda. Ale už opravdu nevím co bych. 11 hodin..!Děs. 12…13.00..začínám se vypravovat. Zkouška začíná ve 14, nejpozději kolem 13.20 je potřeba odejít. Klepe Dana. Jdeme do školy a já z toho nemám až tak špatný pocit, rozhodně lepší než včera. Po příchodu do školy ještě jdeme do kafetérie. Dáme si kávičku na uklidnění;-)) a míříme do sálu. Potkávám tám spolužáka Martina z Prahy a dávám se s ním do řeči. Udělá mi neeeeesmírnou radost, když prohlásí, že včera vážně nepochopil zkoušku, jestli to byl vtip, protože do roku 1929 to prostě nestihl dočíst, takže tam krasopisně popsal první světovou válku. Cha!Udělá mi tím ooooobrovskou radost! Hned mám ze včerejší zkoušky lepší pocit;-)) Vcházíme do sálu, podle toho jak nás volají. Ve 14.05 dostáváme zadání. „S ohledem na minulost (posledních šedesát let), myslíte si, že Evropa(Evropská Unie)by měla(eventuelně je schopna)vzít do vlastních rukou svou obranu?“ a druhé téma: „Měla válka vliv na řešení bipolárního antagonismu mezi lety 1945 a 1989?“Hmm..to se zdá být dobré. Vybírám si první téma a píši. Nejdřív nevím jak začít, ale pak mi sotva stačí čas. Zkouška se má odevzdat v 17 hodin. Sotva stíhám. Navíc můj nejoblíbenější spolužák sedí kus ode mě a ruší mě při práci;-)) Nakonec stihnu napsat to, co chci a odcházím 5 minut před koncem. Dana už na mě čeká venku. Vyrážíme směr koleje a cestou probíráme jak jsme asi zhruba mohly dopadnout u zkoušky.No, snad to bude dobré. Cestou probíráme, jestli zajít nebo nezajít do supermarketu SIMPLY,ale mně se opravdu moc nechce. Nakonec se Dana rozhodne jít, chce si k večeři udělat nějaké maso, tak jí jdu doprovodit,ale nic nekupuji. No, to se mi snad ještě nikdy nestalo;-)) Po nákupu se rozvláčným krokem suneme na kolej.Je moc hezky.Jojo, Strasbourg mi bude moc moc chybět.Můžeme si dokonce dovolit jít zadní cestou, okolo administrativního centra. Je to super, přes všední dny se tudy dá do 18ti hodin projít,jinak se musí obcházet celý blok. Povídáme a já se už vidím v posteli.Sice jsem na dnešek jakž takž spala,ale přece jen v trochu podivném režimu.No, Dana vypráví jak si bude dělat kuřecí plátek, takže to vypadá na opravdu velké vaření (s ohledem na naše kuchyňky rozhodně;-)) takže se nakonec rozhoduji se přidat. Kolem šesté míříme do kuchyňky a já si připravím veškerou zeleninu, co u sebe najdu a využiji, že jsme spolu, máme si co povídat a dávám vařit vajíčka. Vaří se asi tak pouhou hodinu;-)) Pak si ohřeju párky a hody mohou začít.Čas nám veeeelmi příjemně uteče, skoro tomu až nerozumím, jak rychle to všechno utíká. Ještě před sebou máme dost času,ale stejně je mi tak nějak smutno. Divno. Umyjeme nádobí, povídáme, a dvě hodiny jsou pryč. To je vždycky, když jde člověk vařit.Po osmé se loučíme. Na pokoji se rozhodnu uklidit tu spoušť, rozendávám papíry, setřu prach..a je 21 hodin.Sedím na posteli a koukám z okna.Kam mi ten rok utekl?Vzal mi něco?Ne, tak to ani náhodou.Všechno mi dal.Všechno dobré, nevzal si nic. Rozhlédnu se po pokoji, a jsem spokojená,že tentokrát budu usínat v opravdovém pořádku a ne ve skladu různých věcí.Zalezu si do postele, a chvíli přemýšlím.Mám jít spát?Mám se nechat ukolíbat a opravdu usnout?No měla bych. Alespoň bych srovnala ten režim,tím že bych šla spát ve 21.15 bych toho dost napravila.Jenže to bych nebyla já. Svitne mi, že mám od Dany film Milionář z chatrče(Slumdog millionaire). Počítač si zase natáhnu do postele-proč já to jen dělám?Říkám si, že se teda podívám jen na chvilku. Hmm..když se dívám 40 minut, dojde mi, že už to zřejmě vypínat nebudu;-)) Začátek filmu mě silně navnadí…ukázka zajímavých reálií, ukázka opravdové Indie..super, jsem nadšená. Film mě vtáhne, nestíhám a ani nechci sledovat čas, nic, prostě koukám s otevřenou pusou. Tak. Konec.0.10. Jojo, časný spánek se spíš asi konat nebude,že;-)) Takže jak?Co z toho mám vlastně za pocit?Ano, začátek rozhodně super. Nevadí mi komerční americké filmy, když na ně mám náladu, proč ne. Tenhle film to koneckonců také nezapře,ale nevím jestli jsem to od něj čekala. Líbil se mi, to rozhodně.Skvělá hudba(už mi jede soundtrack;-)) neokoukaní herci, ale je ve mně drobný rozpor, jak se k filmu mám postavit.Ale moc se mi líbil. Ještě chvíli surfuji po netu a hledám nějaké info o filmu a v 0.30 jdu spát.No já jsem vážně příšerná. Po tak náročném týdnu a já jdu spát zase takhle pozdě…ale stálo to za to, tak proč ne;-))

Zkouška z historie (Čtvrtek 14.5.2009)

Vstávám v půl páté. Vytahuji roletu a zjišťuji, že je venku docela chladno, z čehož mám upřímnou radost, protože mě to neláká ( a nebude;-) ven. Uvařím si vodu na čaj, ustelu postel…a přemýšlím jak asi dopadne dnešní zkouška z Histoire des relations internationales. Páni…padne na mě nostalgie. Tenhle předmět jsem téměř poctivě odchodila v zimním semestru, počítala jsem vždycky kolikrát ho ještě budu muset navštívit do odjezdu domů..a pak jsem se na něj vykašlala. Rozuměla jsem, co vyučující říká, ale mluvil vždy šíleně rychle a tak jsem tvorbu vlastních poznámek vzdala a vždycky si je od někoho vzala. Ve druhém semestru jsem už měla záruku poznámek, takže jsem tam byla tuším jednou nebo dvakrát. Pamatuji si, jak jsme s Danou řešily rozvrhy a tak…a on je už konec! Strašně to uteklo, vůbec to nedokážu pochopit. Vůbec. Nasnídám se, vyčistím zuby, nelíčím se, ale nějak hezky se obléknu a jsem připravena vyrazit.Přípravy ale stihnu v rekordním čase, ještě se věnuji Historii, ale už to moc nestíhám;-)) Zkouška je od 9, takže v 8.15 na mě ťuká Dana a vyrážíme. Ach jo, snad to dobře dopadne!Cestou si opakujeme různé události a podobně a pomalým krokem dojdeme do školy. Zajdeme ještě na horkou čokoládu do školní kafetérie..a vidíme, jak se všichni prváci zběsile učí. Ach jo. Tak se suneme nahoru do sálu. Čeká tam opravdu dost lidí, bavíme se s Erasmy a zjišťujeme, že přípravě nikdo nic moc extra nedal. Vcházíme do sálu, podle toho jak nás volají, Dana sedí kus za mnou. Tak jo..v 9 hodin dostáváme zadání zkoušky. Hmmmm….První téma: „Byla krize v roce 1929 opravdu příčinou krizí demokracií které přišly po ní v letech třicátých“? a druhé téma: „Byla Velká Británie v letech 1929-1939 velmocí" !?No…to zní opravdu zajímavě. Skvěle ovládám první světovou válku ale tohle?Nedá se nic dělat, vybírám si téma 2 a píšu si tam, co chci. Prostě nehodlám odevzdat prázdné papíry, takže píšu cokoliv co vím a má to, byť i nepatrnou, souvislost s VB. No..popíšu 6 a půl papíru A4, bohužel ke zmíněné otázce se vztahuje asi tak polovina poslední stránky..poměrně hrůza. Dana už na mě čeká před sálem. Jdeme domů. Asi bych si měla oddechnout, že tu nejtěžší zkoušku mám už za sebou, a prostě je to hotovo, ale ne, pořád na to musím myslet, jsem zklamaná a mám strach z výsledku. No je mi opravdu divně. Chtěla jsem ještě zajít někam pro zeleninu, ale vzpomenu si na to před kolejí. No nic. S Danou se domlouváme, že musíme zajít na pravou francouzskou snídani, třeba až budu mít svátek, což je příští čtvrtek. Domů dojdeme kolem 12.30. Ach jo. To byl divný den. Zítra mám další zkoušku, ale je mi jasné, že v tomhle stavu se tedy rozhodně učit nemohu. Chci jít spát tak kolem 16.té hodiny ale myslím, že se mi to stejně nepovede;-) Převléknu se, dám si nějakou dobrotu, a hlavně zkontroluji maily, facebook, odepíšu na vzkazy..zabere to dost času..a dokonce sleduji jeden díl Kriminálky Anděl. Vůbec nevím proč u toho počítače sedím, mohla jsem už dávno spát. Ne, tomu opravdu nerozumím. Prostě se občas takhle „zaseknu“;-)) No, nakonec trochu poklidím pokoj, dám si sprchu, naposledy zkounu počítač, udělám si pár kvízů na facebooku;-)) a už chci jít skoro spát, ale pak mě napadne, že zajdu do banky a převedu jedné slečně peníze, protože mám zájem od ní koupit lístek na vlak. Funguje tu něco jako burza, zkrátka když má někdo lístek, který ví, že třeba z důvodu nemoci neupotřebí..zkrátka ho prodá v burze lístků. Jdu do pobočky tady kousek od nás od koleje, kde mi ovšem slečna sdělí, že je potřeba jít do pobočky, kde jsem si zakládala účet(no jo, Francie)takže jdu na Gallii. Ach jo, to je kousek cesty! Jsem strašně unavená, už jsem si vzala i brýle místo čoček, abych si neničila oči,ale najednou cítím nějak příliv sil a je mi krásně na světě;-)) Venku je moc hezky, pozoruji stromy a dokonce kousek od řeky spatřím kachnu s rodinou;-)) Kachních dětí je opravdu hodně;-)) Pobaví mě to. Mířím do banky, kde se uskuteční převod. Jsem opravdu vděčná, že jsem si kvůli tomu nemusela sjednávat „rendez-vous“;-)) Vlastně by mě to ani nepřekvapilo. Pak se ještě rozhoduji zajít do supermarketu SIMPLY.Docela si tu procházku užívám, je moc hezky. V SIMPLY popadnu jen mléko, naštěstí mám dost drobných, kterých se chci zbavit. Ach jo..jsou skoro čtyři hodiny!:-(Přijdu domů, na chvíli si sednu k počítači, pak jdu na chviličku k Daně. Po příchodu si dám sprchu a kolem 18.15 padám mrtvá do postele. Dávám si budíka na čtvrtou hodinu,ale vlastně proč..ono takhle za tmy se mi stejně nebude chtít učit,takže ho nakonec posunuji na šestou.

Vypjatý den před zkouškou z historie (Středa 13.5.2009)

Budík zvoní v 9.30. Musela jsem se trochu vyspat, to by prostě jinak už nešlo. Vytáhnu roletu..no to tedy nic moc!Na to že je květen….ale on to pán Bůh s námi myslí dobře;-) teď je ošklivo, protože se musíme učit, a od pátku bude krásně;-)Vzpomínám, že takhle bylo i když jsem se učila na maturitu..celý květen propršel, a v červnu bylo nádherně..tak snad to tady bude stejné. Uvařím si vodu na čaj, ustelu postel…….hmmm..mám strašnou chuť jít vyprat lůžkoviny, protože věřím, že obzvlášť takhle po ránu nikdo prát nebude, ale ne….zase bych běhala z budovy do budovy a musím se dnes opravdu učit. Ono stejně nezačnu hned,takže prát opravdu nemůžu. Klasicky zkontroluji maily a facebook, a mám co dělat….musím na většinu z toho odepsat, takže ještě že jsem nešla prát. Píšu vzkazy, maily..stahuji materiály a je přesně 12 hodin. Ach jo. Venku se dělá hezky..ne to ne!Ať prooosím vydrží ošklivo alespoň do pátku!:-)Musím uznat, že mi to docela jde. Nějaké informace zjišťuji z českého internetu, jinak se samozřejmě brodím stohem poznámek, co tady mám. Děs. Kolem 16. hodiny za mnou příchází Dana, sdělit mi svoje dojmy z její dnešní zkoušky. Musím říct, že jsem ty čtyři hodiny docela využila, i když samozřejmě mezi tím zapla 100x facebook a zkontrolovala mailovou schránku,ale tak to je už nemoc z povolání;-)) Dana odchází v půl páté a já se zase pouštím do tajů první světové války. Docela mi to jde, venku je zataženo, naštěstí;-) a já se ponořuji do „děje“;-) Pak mi dojde, že nemám mléko. Kvapně se obléknu a v 19.35 vyrážím do supermarketu SIMPLY. Chci projít takovým dvorem, kterým bych to měla jen pár kroků, je ale bohužel zavřený. Ach jo. Takže obcházím blok a jdu zrychleným krokem do SIMPLY. Naštěstí ještě vše stíhám, popadnu raději několik láhví s mlékem, jedno nesu Daně a mířím k pokladě.Platím v 19.55;-) Obchod je již zavřený a už jen pouští ven;-)) zaplatím a metu na kolej. Je nevkusné dusno,ale naštěstí jsem nezmokla. Předám Daně mléko, chvíli popovídáme a já jdu zase do svého milovaného pokojíčku. Já to tady tak miluuuuujuuuu! Dám si trochu pauzičku a od devíti zase začnu. Naštěstí nejsem moc unavená, takže se rozhoduji, pokud to jen trochu půjde, nejít vůbec spát. K zopakování je toho hodně. Nejsou to nové věcí, naštěstí, ale zopakovat je prostě musím. Tak hurá do toho. Kolem 22.30 pozoruji doslova příliv sil;-)) všechno mám vypnuté,rádio, budík, počítač..nic tu nesmí hučet nebo pískat. Naštěstí je i na koleji klid a já se můžu opravdu v klidu učit. Čas začíná nějak podezřele zrychlovat své tempo. Docela síla. Jedna hodina..ach jo, začínám se bát že to do rána ale opravdu nestihnu. Dvě hodiny..cože?To je hrůza. Ve tři se rozhodnu se alespoň na chvíli natáhnout, taky bych mohla usnout při psaní zkoušky,že. Je mi opravdu divně, takže si prostě lehnout musím.

Tak zase zkoušky .. :-/ (Úterý 12.5.2009)

Půl páté…aaaach jo.Vstávám poměrně bez problémů. Otevírám okno, vytahuji roletu..hmm..tma tmoucí. Venku docela zima..ale okno nechávám otevřené, alespoň je tu záruka že neusnu;-)) Uvařím si vodu na kávičku a začínám studovat. Bože…bojuji se sebou dost výrazným způsobem, abych si zase nevlezla do postele. Ne ne..tohle tedy musím vydržet. Je toho ještě hodně. V půl osmé jdu do kuchyně přihřát si mléko a za pár minut už přede mnou stojí naprosto luxusní kakao, je to jen kakaový prášek bez ničeho, bez cukru a všech umělých látek…prostě luxus. A včera jsem si koupila cheese cake, takže se před zkouškou hodlám posilnit. Mňam….Bože to je ale dokonalá snídaně;-)) Pochutnávám si a pak se ještě učím. Kolem deváté se začínám vypravovat, chci se nějak hezky obléknout ale nelíčím se. Nikdy to před zkouškou nedělám. Kolem 9.40 vyrážím. Zkouška je sice od deseti, ale je mi jasné, že tam bude mrak lidí. No jo, dnes je vlastně úterý..je trh. Zkouška nezkouška, jdu se podívat. Mám takový hezký pocit, prostě ten trh je úžasný, lepší než ten v sobotu a to ten v sobotu je víc známý. Loudám se do školy. U nástěnky potkám kamaráda Řeka, popovídáme a já jdu hledat sál. Párkrát všechno obejdu a pak mi dojde, že je z jiné strany budovy a musí se do něj venkem. Tak…jsem tu. Zkouška z Comprendre les Etats-Unis může začít. Bylo toho hodně, co se učit. Historie, politika, imigrace, imigrační politika, vývoj politických stran..prostě všechno. Jen nás tam více..společně se bojíme a uklidňujeme. Na nástěnce sice visí pořadí, ale chodí se tak, jak kdo přišel. Podle počtu lidí to vidím tak na 11.30. Jdu nakonec v 11.45. Tuhle profesorku zbožňuji. Je prostě výjimečná. Je totiž mladá, příjemná, milá a HODNÁ. Dá nám vylosovat dva papíry a jeden, který si myslíme že umíme lépe, si necháme. Vytáhnu si hrůzu..temata bohužel nejsou vůbec obecná, jak jsem čekala. Čekala jsem třeba „Náboženství USA“. „Vývoj politických stran USA“. Kdepak…jsou to slidy z textů které jsem četla. Já je sice četla, ale nepamatuji si je doslovně!Na jednom obrázku vidím mince (staré, rok 1890) a je tam Komentujte symboly USA v závislosti na Ústavě a jak se měnily. Ehm…prosím? Druhý papír je mapa USA a tam vyznačená asijská menšina. Beru tohle. Mám 15 minut na přípravu. Téma je opravdu specifické, menšiny a přistěhovalectví je sice to, co mě zajímá, ale asijská menšina to je už trochu jiné kafe. Je mi jasné, že znalosti o asijské menšině na 15 minut nemám tedy ani náhodou. Takže se na vyučující nechci jen líbezně usmívat a mlčet, takže zkrátka píšu vše, co vím o menšinách. Tak je to tu..volá si mě. Ptá se odkud jsem, jestli z Prahy. Říkám že ne, že z Tábora,ale že…(chtěla jsem říct že to asi nezná, že je to tak 90 km od Prahy)když mě přeruší: „ Tábor?Tam je to moc hezké, tam jsem byla…já totiž v Praze psala závěrečnou práci, uměla jsem i docela obstojně česky, ale to víte..člověk to řadu let nepoužívá, a strašně jsem toho zapomněla“;-)) Páni..to jsem tedy nevěděla..chvíli si povídáme a potom se pouštím do menšin. Je milá, ale jen pokyvuje, na nic se nezeptá a když si nemohu vzpomenout na slovíčko, tak mlčí a čeká dokud mě to prostě nenapadne. Pak se mě zeptá, jestli je to už z mojí strany všechno, protože má pro mě připravené otázky. Ufff..ty teda jsou! Jsou tak specifické a podrobné, že mě z nich bolí hlava, takže jí na rovinu říkám, že prostě nevím. Než tam trapnit a vymýšlet kecy..usmívá se a říká že tedy nevadí. (No myslím že dost vadí;-))) potom se rozpovídá o mém výkonu, nicméně mi nesdělí jestli jsem zkoušku udělala, na to musím čekat až do června. Bohužel ale říká jiné věci. Francouzsky rozumím bez problémů, tak 99% procent. Mohu bez problémů studovat z francouzských materiálů. Mohu psát seminární práce…protože u nich přemýšlím…mám čas a hlavně vidím, že třeba tady mám špatný čas a podobně. Vidím, že mám chybu..že mám ženské podstatné jméno a mužské přídavné jméno, vidím a opravím. Ale mluvit…to je pořád problém. Když jsem v Českých Budějovicích dělala zkoušku z fonetiky, myslela jsem jen na to, abych měla správné napětí v koutcích a správně přivřená ústa. Tak o tom ta zkouška byla a já ji zvládla. Když jsem měla zkoušku z gramatiky, myslela jsem jen na shody a časy, a zvládla jsem ji. Ale tady..když myslím jen a jen na to, abych ze sebe jakkoli dostala to, co vím…jdou gramatika a fonetika bohužel stranou. Vím, že moje mluva nebude nic moc. Když jsem byla v Nice, a bavila jsem se jen tak s kolemjdoucími, všichni mi chválili francouzštinu. Že na cizince mluvím výborně. Strašně mě to nadchlo a pak jsem mluvila kde jen to šlo. Za ten týden jsem se ohromně zlepšila. Ale při ústních zkouškách…to se vždycky hrozně za svůj projev stydím. Mluvím hůž než chro chro. Při bavení se spolužáky nebo při jakémkoli vyřizování nemám problém…ale ve škole..to je děs. Asi i stres a všechno dohromady..vyučující mi říká, že vidí, že jsem studovala a že jsem celkově pochopila, o čem kurs byl a co nám v něm chtěla předat. Ale že si také myslí, že nerada mluvím francouzsky. (wauu….to mě tedy odhalila)Ptá se mě, zda-li rozumím v hodinách. Říkám, že nemám žádný problém chodit na hodiny, protože rozumím téměř všemu, co vyučující říká. Nemám většinou problém dělat si poznámky, pokud vyučující mluví normálním tempem, nemám problém studovat, ale mám velký problém mluvit. A ona říká že to vidí, ale že to chápe. Že chápe stres, ale že je to škoda, a že když jsem ve Francii, neměla bych se mluvení vyhýbat, jinak ten strach nezlomím. Říká, že vidí, že toho mám hodně co říci, ale že mi občas ten jazyk brání a to, že je velká škoda. Ale že jinak dobré. (No tak snad mi tu zkoušku dá??!! Prooosím)beru si věci a ona říká česky: „Tak na shledanou, slečno“. Tak se usměji a odpovídám ji také. Je tak milá! Rozloučím se s ostatními, konečně zapředu hovor (díky, zkouško;-)) s jedním sexy Španělem a odcházím na kávu do školni kafetérie. Dost prší, ale když chci odejít, akorát přestává, super;-)) Celou cestu domů přemýšlím o tom, co mi vyučující řekla. Tak já vím, že moje mluvená francouzština stále bohužel není bez chyb a potrvá to jistě dlouho, aby byla bezchybná. Ale prostě mě to mrzí, že mi to někdo řekl do očí. Sice ne vůbec ve zlém, spíš ve snaze pomoci, ale mrzí mě to. Pořád nad tím přemýšlím a jdu k Daně. Ta má tuhle zkoušku odpoledne, takže jí jdu popsat průběh. Zdržím se dvou. Pak přijdu k sobě a chci žehlit, protože ta tuna vypraného prádla mě už prostě nebaví. Ale jsem opravdu vysílená a musím se ještě dost učit. Takže to všechno zase přestěhuji na stůl a jdu spát. Budík si dávám v 15. 30 na 16.30..prostě jen načerpat síly..ale to tedy ani náhodou…probudím se ve 20.30!Hrůza. Jdu za Danou, poptat se na její průběh zkoušky. Vím, že na mě klepala, ale já byla tak mimo, že jsem jí ani nedokázala odpovědět, že spím. Zjišťuji, že si vytáhla šílené téma a vyučující ji také zrovna nepodpořila, takže celkově docela katastrofa. Když přijdu k sobě, volám ještě se sestřičkou a mamkou a končíme ve 23. Potom skočím do sprchy a zalezu si do postele, ale místo toho abych šla konečně spát, vytahuji Nesnesitelnou lehkost bytí. Hrůza..usínám v 0.30.

Unavená před zkouškou (Pondělí 11.5.2009)

Hmm..to byl teda bezvadný nápad, spát den před zkouškou 4 hodiny!Nechápu to. Celý můj život ponocuji, spím pár hodin denně a pak až třeba za týden, za dva, to doháním,ale teď to prostě nemůžu vydržet. Nevím, jestli moje tělo v hostelu poznalo že brzký spánek je nejvíce vyhovující a teď už to prostě jinak nebude;-) nebo jestli špatně jím a jsem pak unavená, natož když pak nespím..nebo prostě všechno dohromady..nebo jsem možná už přece jenom zestárla;-)) Nevím, ale jisté je, že se vehementně snažím ponocování vyhýbat a vstávat dříve, protože pak jsem prostě opravdu dost unavená. Takže teď, když jsem vstala v 8.20, je mi mdlo. Musím toho ale dnes hodně udělat. Za prvé jdu uklidit pokoj, vypadá to tady jako ve skladišti. Nemyslím prach nebo tak, to je takový „čistý“ nepořádek, protože věci jsou na svém místě a prachu si člověk nevšimne, ovšem v tomto případě přeskakuji věci a není tu k hnutí. Poskládám prádlo, které pořád přendávám ze stolu na postel, z postele na stůl a podobně..a je mi jasné, že dokud ho nevyžehlím, tak to prostě bude pořád stejné. Zařadím fůru věcí tam, kam patří a konečně kolem 10. hodiny to vypadá že tu bydlí člověk a ne chro chro chro. Celou dobu mám otevřené okno, ale tedy co tam je za zimu!No ono je to dobře, já bych potom chtěla být venku, protože zavřenou v pokoji by mě to opravdu nebavilo, navíc..ona pak samozřejmě stoupá teplota i tady a to je už o život. Udělám si kávičku, a chci si vzít jahody a mléko a dojde mi, že mléko už v lednici rozhodně nemám. No ono je toho hodně, co nemám…takže sice je zítra zkouška, ale já se prostě rozhoduji, že půjdu nakupovat. Trochu se upravím a mám radost, že zase vyjdu mezi lidi, jsem tady pořád zavřená..ach jo. Je 11 hodin…no ještě se podívám na věci k zítřejší zkoušce a kolem 12 hodlám vyrazit. Akorát mi píše Dana, že se jí nelíbí jak je doma zavřená a že vyráží nakupovat zeleninu. To mě pobaví;-)) Navrhuji jí, že na ní počkám, takže se na půl hodiny ještě zabavím posloucháním hudby, a podobně;-)) a v půl jedné mě vyzvedává. Obejdeme naše koleje a míříme zadní cestou do supermarketu SIMPLY. Tam mají samozřejmě dokonalou zeleninu, takže se nerozpakuji a nabírám si toho hodně. Chci se tak nějak zazásobit a už sem vůbec nechci chodit. Beru jablka, okurky, mrkev..no sotva to nesu. Zaujme mě jeden toast, který je plněný a nedává se klasicky do toustovače, ale do topinkovače, do takového toho jak z něj ten chlebík vyskočí takže se to víceméně jenom ohřeje. Takže ten tedy zabavuji;-)) Potom s těžkými taškami vyrážíme do obchodní galerie Rivetoile, víceméně jenom do supermarketu LECLERC. Tašky necháme u pána, a jdeme nakupovat. Beru zásoby džusů. Džus jsem měla asi tak naposledy v září a našla jsem tu samé bez přidaných cukrů a za neuvěřitelnou cenu, takže zabavuji;-) Vezmu i vody, opravdu si chci udělat trochu zásoby. Po zaplacení ještě u pána vyzvedávám tašky a sotva jdu. Dana také;-)) Dopajdáme se na kolej a loučíme se. Přijdu k sobě a je 14 hodin..hrůůza!Ach jo. Roztřídím nákup, zapnu internet..15.00..no tak to snad ale není pravda?! Včera jsem nic moc neudělala a dneska taky nic moc. No, začínám na sobě cítit nevkusnou únavu, ta noc opravdu za mnoho nestála. Mám tu asi 10 textů, každý zhruba o 30,40 stránkách..a to opravdu nemohu tisknout. Takže to studuji z počítače. A začínají mě opravdu bolet oči, takže spánek je nevyhnutelný. V 15.30 si natahuji budíka na 17.30. Jak sladkéééé..ještě se chvíli povaluji a vstávám v 18. Zjistila jsem ,že já se opravdu probouzím tak kolem 18. Nemyslím probouzím v pravém slova smyslu, ale tak nějak prostě ožiji až v 18. Pouštím se trochu do práce. Nemám pocit, že bych se na zítřejší zkoušku vykašlala, takže mě to prostě už nebaví. Nebaví mě na tom to čekání na zkoušku, ať už je prostě zítřek!Snažím se zapamatovat si texty, dívám se do poznámek..a už mě to moc nebaví. U toho občas zkontroluji facebook…ach jo;-) Ale jo, musím uznat, že mi to docela jde. A občas si také píši se setřičkou, která dneska udělala jako jediná z jejich skupiny autoškolu! Kolem 21 si ještě volám s miláčkem, ale jen chvíli, ve 21.40 končíme. Opravdu se musím učit a musím využít toho, že jsem tak nějak fit po tom odpočinku odpoledne. Dáme do pořádku ten včerejší, hodně nepovedený hovor a loučíme se. Já se pak ještě učím. Je toho hodně, počítač si beru do postele, ale po dvou hodinách už nevím, jak bych si k němu sedla či lehla a začínám být dost otrávená. Nedá se nic dělat, kolem třetí hodiny už prostě nemůžu. Jdu si lehnout. Natahuji budíka na půl pátou a pro jistotu si to ještě jistím jiným budíkem, který dávám dostatečně daleko od postele.Doobrou noc.Uff.

30.7.2009

Vážení příznivci mého blogu;-)děkuji vám,že stále navštěvujete moje stránky. Moje francouzské příhody v květnu a červnu zase začnu vyvěšovat až za tři týdny, neboť opouštím ČR a budu celé dlouhé 3 týdny bez počítače. (hrůůůza) Potom budu zveřejňovat pravidelně každý den.Těším se na vás:-)Monika

Podivný den (Neděle 10.5.2009)

Budík zvoní v 8.55. No..moc se mi vstávat nechce. Ale kolem 9.10 se už hrabu ven.Uvařím si vodu na kávu, otevřu okno, že si pustím do pokoje jaro,ale…ono se na rozdíl od včerejška žádné jaro nekoná. Venku je pěkná zima a je zataženo. No, alespoň mě to nebude táhnout ven, protože jsem se toho tolik venku nenaučila..pořád někdo chodí kolem, zpívají ptáci..a ještě jsem tam málem usnula. Takže jsem docela ráda. Kolem 10 ťuká Dana a jde si vyzvednout prádlo, protože mi včera do mého praní přidala pár věcí. Rovnou Danu poprosím, jestli by mi neobarvila vlasy a naštěstí souhlasí. Trochu se zapovídáme, a Dana stejně říká ,že bychom si povídaly, takže nemá problém mi ty vlasy nabarvit. Je to super, hned takhle zkraje dne, protože potom člověk začne něco dělat a už se mu nechce někam odbíhat. Kolem 10.30 Dana odchází, já si konečně dávám kávu a nasnídám se. Pak musím uklidit pokoj, lépe řečeno jen stůl, protože je na něm kilo pylu. Ach jo. To mě docela zdrží. Kolem 11 se konečně slyšíme s miláčkem. Už jsme se neslyšeli snad 3 týdny! Ale v 11.30 si musím umýt z vlasů barvu.Když to dokončím, zase si od 12 voláme. Mluvíme docela dlouho, ale ve 13.15 si zase pro změnu musím jít vlasy foukat. Takže se rozloučíme a já jdu hledat fén. Ve 14 hodin mám suché, obarvené vlasy, díky Dani!Něco zakousnu a ve 14.30 zasedám k počítači. A co budu vlastně dělat?Podívám se na facebook a nic se mi nechce dělat..hmmm tak akce“ sušák“ – asi tak 10 minut balím sušák do folie, ve které byl původně. Bohužel už ji tady nemám, takže jsem se včera snažila alespoň neporušit tu původní. Pak vyndám veškerá ramínka a úplně dozadu postavím sušák. Spadne. Ach jo. Tak znovu. Hned tam pověsím kabát, protože je těžký a sušák dobře drží. Naskládám zbytek. Práce na 20 minut, hnus. Ale alespoň je tu zase proooostoooor!Hurá 15.30..tak co bych dělala teď?Tak učit bych se měla, ale fakt se mi neeeeeeeechce! Hmm..tak před zkouškou se mi jeví jako důležité mít uklizenou koupelnu;-)) Takže ještě umyji celou koupelnu.Cha;-)) poskládám prádlo, to mokré ještě rozvěsím po pokoji a jdu si ohřát párečky. Nakrájím zeleninu, mňam…!A volám Daně, protože jí nejde internet..tak ať přijde. Párečky jsou hotové, takže si pochutnávám, a Dana mezitím využívá služeb mého internetu. No, ale zasekne se tady samozřejmě;-)) a kolem 19. odchází. Já asi tak do 20 stahuji různé materiály ke zkoušce a ve 20 to vidím jako nejvyšší čas se podívat na poslední díl Pojišťovny,který jsem ještě neviděla. 21 hodin..hmmm píšu miláčkovi že musím jít spát, že už se dnes neuslyšíme. Píše, jestli bychom se nemohli slyšet alespoň na 5 minut. Hmmmmmmmm….tak mělo mi být dopředu jasné, že 5 minut u nás neexistuje. Nejdříve je hovor velice příjemný, ale potom, téměř když končíme se stočí takovým podivným, nepříjemným směrem. Mám pocit absolutního neporozumění a taky mám pocit, že člověk, který sedí na druhé straně, je pro mě téměř cizí. Nerozumím vůbec ničemu. Doufám, že to je jen tím, že jsme oba dost unavení a tak nějak celkově přepracovaní, v našem případě spíš přestudovaní. Končíme v 1.30 a já si potom ještě v posteli čtu Nesnesitelnou lehkost bytí, to mi dala Dana k narozeninám. Asi jak jsem přecitlivělá a mám vyšponované smysly, vidím mezi řádky té knihy mnohem víc a je mi k uzoufání. Ve 3.30 konečně usínám.

Miluju Fraaaancii!! (Sobota 9.5.2009)

Vstávám v 7.40.No, divím se že jsem vůbec vstala. Pokus o to vstát z postele probíhal už od sedmi;-) Pouštím do pokoje jaro, a konečně mohu zase jednou nechat vytáhnutou roletu. Dnes zatím nehodlám pouštět počítač;-)) Ve Strasbourgu je vyhlášený ovocný trh a my tam s Danou pořád ještě nebyly. Snad se dnes povede počasí a budeme ho moci zažít na vlastní kůži. Řekla jsem si, že jestli v pořádku přežiji Nice, rozhodně na něj zajdu. Hmm…a ta sobota právě nastala. Uvařím si kávu, koukám z okna a nasávám vůni jara v zahraničí. Opravdu to tu voní docela jinak!Potom si vyčistím zuby, upravím se a kolem 8.20 jsem připravena vyrazit. Okolo 8.25 na mě klepe Dana a vyrážíme. Ujdeme pár metrů a potkáváme dívku, která tak divně kouká..a pak ji Dana pozdraví. K mému úžasu odpovídá česky. Ahaaa..to je ta druhá Češka kterou neznám!Ptáme se kam jde a tak. A povídáme a povídáme jedna přes druhou. Dozvídáme se, že dnes s tou druhou Češkou, Jitkou, jedou do Nice. Straaaašně jim závidím!!Povídáme povídáme až se musíme smát, že jsme spíš měly vyrazit na snídani, protože tam jistě stojíme dlouho. Podíváme se na hodinky….cožeeee??!!!Je 10.05!No to snad ani není pravda!Ale popovídaly jsme si hezky, to zase ano. Potom s Danou vyrážíme do města, jdeme směrem na Quai des Bateliers, přecházíme most a ocitáme se na trhu. No už jsem se bála, že ho nestihneme, když jsme se tak zapovídaly;-)Vypadá to tam moc hezky. Dokonce tam stojí několik hudebníků a já si připadám opravdu jako ve Francii;-))Trh mě trochu zklamal..zelenina není zdaleka tak hezká, jak jsem čekala. Zdržíme se asi dvacet minut, obdivujeme, že na trhu prodávají i nechutná kuřata a podobné hnusy, sýry, ryby..je to sice vše v ledu, ale prostě..vážně bych si to nekoupila;-)) Nasáváme voňavé ráno, procházíme kolem katedrály,a vzpomínáme na naše začátky ve Francii. Dojdeme na hlavní třídu a rozhodneme se ještě zajít do Promodu abychom se podívaly, zda-li náhodou nedostali nové zboží. Mně se tu ve čtvrtek moc líbilo jedno triko a Daně jedny šaty, ale měli jen velké velikosti, takže dnes chceme vyzkoumat, zda-li náhodou se něco nezměnilo. Hmm…nezměnilo.Máme v plánu dojít stejně až do obchodního centra Place des Halles,takže doufáme, že tam to bude lepší. Cestou pozorujeme lidi, díváme se do výkladních skříní..prostě taková pohodička. Až teď, po 23 letech, jsem pochopila, co mi moje maminka vtloukala do hlavy celý život;-)) Není nad to si jít lehnout třeba ve 22 hodin a ráno vstát kolem sedmé. Ono se přes den spí špatně, je vedro ale hlavně..den je delší. A hlavně teď..když je všechno venku tak dokonalé a je brzy světlo, je obrovská škoda vyspávat dlouho. Není sice nějak hodně brzo, protože jsme se dost zapovídaly s tou dívkou od nás z koleje(bohužel nevím jak se jmenuje) ale jsem ráda že jsem už od rána vzhůru. Takhle člověk vstane i rád, přece jen vstávat v 7 hodin v zimě už tak příjemné není;-) Myslela jsem, že si na trhu koupím nějaké krásné banány, což se nestalo, takže začínám mít docela dost hlad. Obejdu pár pekařství,až narazím na dokonalou mini-bagetku, kterou si koupím. Francouzské bagety mají samozřejmě alespoň metr, což člověk jí týden, takže tohle mi vyhovuje. Přes náměstí míříme do obchodního centra. Promod v Place des Halles se mi nikdy moc nelíbil, připadal mi takový nepřehledný..no a to je bohužel pořád. Nakonec asi po deseti minutovém hledání najdu „svoje“ triko. Mají jen velikost 1. Já mám většinou 2,ale stejně si ho zkusím. Hmm..padne skvěle! Není to sice vůbec nic k chlubení, ale když jsem přijela do Francie, většina mého oblečení mi byla hodně těsně a necítila jsem se dobře. A o Vánocích? To jsem většinu kalhot vytáhla ke kolenům. Prostě to dál „nejelo“. Pěkná poctivá stehna tomu bránila;-)) teď už se přiznat můžu, protože to dávno už pravda není!!!Ha! Všechny moje původní kalhoty jsou mi velké, a kolem Vánoc jsem nakoupila několik trik velikosti 4..a teď zkouším trika velikosti 1. No jo..15kg dole! Cha! Je to úžasný pocit, ale nutí mě to dělat nevkusné nájezdy na obchody, hlavně Promod a Etam jsou obzvlášť nebezpečné;-) Musím se smát když je mi dobře triko velikosti 34/36 o tom by se mi o Vánocích vskutku nesnilo! Dana také našla své šaty a je z nich úplně unešená, takže je kupuje. Já ale ještě hledám něco nespecifikovatelného, mám představu jak by to mělo vypadat, ale nevím, jestli to existuje;-) Nechci ale Danu zdržovat, takže Dana platí a já dál hledám „cosi“. Odchází domů a já probírám stohy oblečení. Nakonec ještě párkrát zapluji do kabinky s něčím, co konečně odpovídá mým představám a v 11.42 platím. Dana odešla v 11;-) Ale je opravdu neuvěřitelné, že je teprve 12 a já toho už tolik stihla! Nádhera. Opouštím obchodní centrum a rozhoduji se z Place de l´Homme de fer jet tramvají do obchodního centra Rivetoile, protože k tomu co jsem si koupila bych chtěla nějakou šálku, protože kdo nemá ve Francii šálku, jako by neexistoval;-)) Obejdu H&M, Tally Weijl, SIX, I am..až tedy v I am najdu přesně to co hledám. V zimě se mi líbila taková zelená a mají naprosto tu samou fialkovou. Nádhera! Zabavuje se. Kolem 12.15 ještě vběhnu do LECLERCu pro jogurty( bez cukru a je tam ootolik ovoce!!) a mléko a mizím. Páni..já toho tolik stihla a ono je teprve 12.45.Převléknu se, uklidím nákup a sbalím si spacák. Jdu na chvíli ještě k Daně a pak mířím ven. Rozbalím spacák, nandám si na něj učení, odhodím triko, pod kterým mám plavky a hurá;-)) Musím říct, že tady sluníčko opravdu opaluje jinak…u nás v ČR když se opaluji, jsem vždycky celá červená, myslím taková zavařená, uřícená…ale opálení žádné. A tady fouká větřík…takže člověk má pocit, že mu je vlastně trochu zima a potom kouká, že je celý spálený;-)) Kolem 14.30 přijde jedna kamarádka za druhou, která leží kus ode mě, a já si jí nevšimla. Obě si potom dají deku ke mně, a povídáme;-)) Jedna je Švédka, druhá Němka. Obě jsou moc fajn. Potom je tak nějak klid a všechny se učíme. Kolem 16 už je mi nějak mdlo a mám žízeň, takže se odebírám k sobě. Přemýšlím, že bych večer šla na party, ale mám bohužel dost práce a přece jen..když jsem nešla téměř za celý rok, tak o zkouškovém vážně nepůjdu. Rozhodnu se vyprat. Mám tady tunu oblečení z Nice, na které zatím nebyl čas. Takže jdu ještě pozdravit Danu, protože večer jde někam pryč a já jdu prát. Musím samozřejmě do budovy E, která je docela daleko, protože ve vedlejší budově C je prázdno. Mám dvě tašky, bílé a černé, a je toho požehnaně. Naštěstí v E nejsou zabouchnuté dveře, mám štěstí. Když už skoro přendávám do pračky černé, zjistím, že mi přes židli v pokoji visí džíny. No, ale když se vrátím, pračku mi může někdo obsadit. Ach jo. Dávám tedy prát světlé a jdu do pokoje. Nabírám džíny a jdu znovu do E. Moje pračka dopere za 20 minut. Hmmm..to se ale opravdu už nevyplatí někam chodit!Přešlapuji na místě celých 20 minut. To je 18.15. Prádlo přendávám do sušičky. Pračku plním černým oblečením. Uff..jdu do pokoje. Kolem 19 by mělo být dopráno i dosušeno. Naštěstí je. Černé prádlo nesmí do sušičky, takže to musím usušit v pokoji. Cestou se na mě přilepí jeden nepříjemný týpek, kterého se velmi očividně snažím zbavit. Nic. Doprovází mě až ke dveřím pokoje!Nechutné. Fuj. Mě čeká velká akce. Vyndat všechny ramínka ze skříně a vyndat sušák. Ufff.Je ale dobré ho tu mít, nevím co bych bez něj dělala s tunou mokrého oblečení! Takže všechno pěkně rozvěsím..hmm….20.15..děs. Pak si jdu ohřát párečky..mňam…nakrájím si zeleninu, a protože mě nebaví jíst „jen tak“ pustím si Ordinaci..hmmm…a ještě jednu, a ještě jednu…jééé to je tolik dílů co jsem ještě neviděla!Podívám se na všechny;-) A pak si vzpomenu že jsem ještě neviděla Pojišťovnu;-)) Takže zírám na všechny možné i nemožné seriály a jdu spát kolem 0.15 ach jo.

"Báječné" sportovní vyžití (Pátek 8.5.2009)

Budíka mám na desátou hodinu. Tak bylo mi jasné že budu vyčerpaná, ten týden v Nice jsem si zvykla chodit spát opravdu brzy,ale tohle?V 10 se mi nechce vylézt, zamačkávám budík a prostě si ještě pospím. Probudím se v 11.40. Hmm…pěkné;-)) Uvařím si kávu, pustím do pokoje jaro, ustelu postel a pustím počítač. Zkontroluji nové zprávy, posnídám banán (no posnídám, je 13 hodin;-)) mléko a jahody a je mi nádherně. Dnes je mi jasné, že celý den strávím na počítači. Mažu staré maily, odpovídám..moc mě to nebaví, ale je potřeba to udělat. Hlavně to, co se týká školy. Ach jo. Je 14 hodin. Venku je moc hezky, ale na opalování to není, bohužel. Chvilku si píšu se sestřičkou a pak se rozhodneme si zavolat. No, to se dalo čekat, končíme v 16;-)) Já zase pak odpovím na maily, které za tu dobu stihly přijít a přemýšlím, co budu dělat. No, měla bych se učit, ale vůbec se mi nechce. Takže uklidím pokoj, dnes mi sem nalítalo několik kilogramů pylu, převléknu se a jdu asi tak na minutu k Daně. Potom se chystám ven. Okolo 17.15 odcházím z koleje a jdu běhat. Konečně!Po takové době!Je mi kouzelně. Běžím směrem na Německo. Dnes hlásili bouřku, ale zatím je hezky, tak snad mě to nestihne. Když dobíhám k mostu, trochu na mě kápne. Hmmm..okamžitě se obracím. Uběhnu ještě kus a začíná pršet. „Paráda“!Do pěti minut začne pršet takovým stylem že by se na to hodilo sprosté slovo a já jsem okamžite promočená na kost. To jsem ještě nezažila. Kloužou mi nohy v botách, nemůžu vůbec koukat. To není déšť, to ani nevím co je!Domů to mám alespoň ještě 2 km. Běžím proti šílenému větru, 2 km se mi najednou začínají zdát jako nedosažitelná vzdálenost. Vítr a déšť zesílí a jako bonus se přidají kroupy. Au!To pěkně bolí!Musím se tomu všemu už jen smát. To se totiž může stát jenom mně!:-)Napadne mě se někam schovat ale pak to hned zavrhnu. Najdu v sobě poslední zbytky sil a rozeběhnu se proti větru, kroupy mě „masírují“ hlava nehlava, běžím se zavřenýma očima. V 18.10 jsem na koleji.Začíná vycházet sluníčko. Cože??!!P-Ř-E-S-TÁ-V-Á-P-R-Š-E-T!!Pane Bože to snad ne!Vypadám strašně. Přijdu k sobě, vyždímám boty (to jsem tedy ještě nikdy nezažila)kalhoty, a triko rovnou namočím do pracího prášku, je na něm nachytán veškerý hmyz ze Strasbourgu, ovšem když přijdu k zrcadlu tak se vážně pobavím-mám plnou hlavu listí a všeho možného!Páni..když vylezu ze sprchy, venku svítí slunce. No já se snad zblázním, vážně;-)) Pak si dost dlouho píši se svou kamarádkou Lin, dělám kvízy na facebooku a přemýšlím jak bych ještě zabila čas(ne, učením vážně nechci) Chvíli si píšu s jedním krásným známým (ach) , udělám pár hloupých kvízů, poklidím pokoj a v 0.15 jdu spát. Ach jo, proč jsem seděla u počítače a nešla spát už v 21 třeba? To kdybych věděla. Ach jo.

Monička má nározeniny!Woohoo!! (Čtvrtek 7.5.2009)

Ráno vstanu v 5.30.Teda chěla jsem dřív, ale co, šla jsem spát dost pozdě, takže jsem ráda, že jsem vůbec vzhůru. Otevírám okno. Po dlouhé době můžu nechat vytáhnutou venkovní roletu, dnes se počítače nehodlám ani dotknout! Dnes je zkouška.Což je sice pech, ale prostě tam dojdu, nějak to dopadne a bude. Horší byl ten den včera, kdy jsem sice neudělala skoro nic, ale prostě jsem celý den na tu zkoušku myslela. Takhle se jí zbavím a bude to. A pak?Dneska mám narozeniny, takže pak BUDE MŮJ DEN!Zhřeším a zajdu na čokoládový preclík, který jsem neměla od října!Dieta nedieta, je potřeba zhřešit. A nejlíp s horkou čokoládou a koooopcem šlehačky. No, to trochu předbíhám. Dám uvařit vodu na čaj a svoje dnešní hříchy začnu tím, že si udělám čokoládový nápoj s příchutí malin, který má v sobě asi tunu cukru, přikousnu k němu výborný toust a zajídám to dalším jogurtem, kde objevuji asi tak záhon jahod. To mi ten dnešní den krásně začíná!Zkouška je mi trochu…volná;-)) Raději si čtu poznámky, vzhled opravdu důležitý není. Svoje přípravy shrnu do 14 minut, tzn. 7.15-7.29. Přesně v 7.29 na mě totiž klepe Dana.Venku je zvláštně hezky. Už jsme spolu do školy nešly opravdu hodně dlouho. Je to takový zvláštní pocit, po tak dlouhé době. Pomalou chůzí dojdeme do školy, na zkoušku z předmětu The Aftermath of the American Civil War. Musím říct, že jsem se docela učila, ale poslední dvě stránky jsem nějak nestihla, lépe řečeno stránku a půl. Ve škole jsme v 7.50, tak si ještě přečteme poslední poznámky a v 8 vchází vyučující. Mám trochu strach, ale ne moc, mají být krátké odpovědi na otázky, prostě klasický test a jedna otázka do eseje. Vyučující rozdá papíry. C-O-T-O-J-E-??Komentujte na základě vědomostí získaných v kurzu dopad na práva Afro-Američanů v letech XY.To mě podrž!To je ta poslední stránka a půl!Wau. Začnu psát o válce .To se nedá nic dělat. Důležité je popsat papíry ,jedno čím. Píši a píši. Odevzdává se v 9.45. Ufff..co to sakra bylo?Musíme se s Danou smát, obě jsme psaly o válce a k vlastnímu tématu jsme napsaly asi jednu stránku, což je ze 4 popsaných opravdu něco;-)) Po zkoušce se sejdeme se všemi Erasmus studenty co zkoušku psali a nechápeme co to mělo znamenat. Kde byly sakra ty testové otázky?To bylo tedy něco. Zkontrolujeme všechny dostupné vývěsky a míříme s Danou domů.Cestou se ještě stavíme v papírnictví a taky zaplatit nájem. Trochu se tam zapomeneme a když dojdeme na kolej je 10.20. Musíme dnes bohužel ještě do školy.Hrůza. Musíme totiž vytisknout práci o NATO kterou já jsem už dávno poslala, ale musím ji odevzdat ještě v tištěné formě. A taky se chci upravit, protože pak vyrážíme s Danou do města. Dáváme si sraz v 11, pak usuzujeme že to je moc brzy, takže v 11.15. Ehm..v 11.10 začínám tisknout. Posunuji sraz na 11.30. Neeeeee!!Text,který jsem tiskla v nejlepší dostupné verzi, není ten, co mám odevzdat!Jsou to jen pracovní poznámky!Bože. Volám Daně a omlouvám se, sraz je v 11.50, musím znovu vytisknout to, co vytisknout mám. V 11.50 se tu stavuje Dana a jdeme směr škola. Na stanici tramvaje Esplanade na mě čeká Lin, musím jí vrátit foťák. Dozvídá se od nás, že už jsou vyvěšené zkoušky, takže se rozhodne jít s námi do školy.Za průběžného povídání se najednou ocitáme ve škole, kde se s Danou od Lin oddělujeme. Jdu vrátit knihy do knihovny a pak hledáme kaslíky se jmény učitelů, do kterých bychom vhodily práci. Po delším hledání je konečně nacházíme. Potom míříme zpátky směr kolej, ale jdeme dál až skoro k supermarketu SIMPLY. Před ním totiž stojí pekařství, kam si jdu koupit čokoládový preclík. Dieta nedieta, měla jsem ho naposledy v říjnu, takže dnes je opravdu důvod si ho zase dát!Beru i zajímavě vypadající buchtu a potom se s Danou odebíráme do obchodní galerie Rivetoile. Dana si po cestě koupila panini a já mířím do Mc Donald´s pro kávový shake, oni to teda nazývají frappé, ale prostě je to klasický shake od Meka. Sedneme si na zahrádku, jíme dobroty a povídáme.Dneska mám narozeniny!A jako dárek mám nádherné počasí. Hlásí zataženo a bouřky, ale dneska je nádherně, ani mráček, naprosto modrá obloha. Užívám si každé sousto a každou vteřinu dnešního dne. Kolem 13.30 se zvedáme. Bože, to je už ale hodin! Míříme kolem mediatéky do města. Jdeme městem, které je „naše“ a přesto se v něm cítíme jako poprvé. Všechno je tak krásné..všechno tak dokonale voní, tohle je ta pravá Francie. Jsem rok ve Francii, ale jako v „opravdové Francii“ si připadám až poslední dobou. Na tohle období jsem se těšila z mého celoročního pobytu nejvíce. A co že myslím tou „pravou Francií?“Zahrádky, na nichž svačí miliony lidí, které jsem ve městě nepotkala snad za celý rok(kde byli celou dobu?), vůni drahých parfémů, vůni jídla ze zahrádek a vůni opalovacích krémů. Mám pocit, že jsem ve městě poprvé. Jdeme ulicí ve které jsem se ocitla poprvé s Radkem, Dana tudy dokonce nešla nikdy. Připadáme si jako na dovolené, to město je tak jiné!A my prostě uděláme 2 kroky z našich pokojíčků a jsme ve městě snů. Neuvěřitelné!!Vzpomínáme na naše začátky, na příjezd..no, uteklo to neskutečně! Jsme úplně omámené městem. Zastavujeme se u květinářství a obdivujeme květiny. Potom Danu napadne zajít se podívat do Promodu. Bojím se že si tam něco koupím;-) Nejdřív jde Dana zkoušet šaty a pak já trika. No jo, zase to špatně dopadlo, musím si jedno koupit;-) je mi trochu divně, že jsme s Danou měly být celý den spolu a já se zaseknu v obchodě. Řekla mi že na mě potká venku.Jen vylezu hned vykřikne Happy birthday a popřeje mi. Páááni, ta mě ale překvapila. Udělala mi hroznou radost!:-)Prý byla vděčná že jsem zkoušela tak dlouho, že mohla dojít koupit květinu;-) Cestou se díváme kde mají zmrzlinu a míříme do Galerie Lafayette, kam si jdeme zrušit zákaznickou kartu. Občas nám domů chodí nějaké nabídky a přece jen, naši adresu brzy přebere někdo jiný, takže je načase všechny zákaznické výhody zrušit. Potom hned míříme do lékárny na Place de l´homme de fer, kde prodávají kosmetiku a máme tam taky zřízenou jakousi věrnostní výhodu. Tam je s tím trochu problém, ale nakonec se vše povede. Potom si Dana kupuje zmrzlinu a já běžím k Mc Donald´s kde kupuji další frappé, nebo spíš shake, tentokrát malinový. Ten je hodně skvělý. Dneska se s Danou trochu míjíme. Když přijde se shakem, akorát dojídá zmrzlinu. Povídáme si, vnímáme každý paprsek, rozbaluji dáreček..je prostě nádherně!Kolem 15.45 se zvedáme a míříme ještě do Nocibé, kam jdeme také zrušit zákaznickou kartu a já ještě mířím do obchodu se spodním prádlem Darjeeling, kde jsem měla zadanou adresu a chodily mi domů různé nabídky. Tak, to bychom měly. Potom se vydáváme kolem katedrály domů, ve městě je nááádherně. A Dana rozhodne že si musíme dát ledovou tříšť. Páni, tu já měla asi tak ve 12 letech!Dana si dá broskvovo-meruňkovou a já Tropical. Vážně krásný den!Potom projdeme po městě a pořád nepřestáváme obdivovat Strasbourg. Rozloučíme se a já mířím k sobě. Napadne mě, že si pustím nějaký hezký film, už mám vybraný který, ale pak si zase říkám, že přece dneska, v tak výjimečný den, se nebudu dívat na film?!Převléknu se, uklidím dárečky a chystám se ven. Zastavím se ještě na chvíli za Danou, poděkovat jí za úžasný den, a odcházím ven. Potkám dvě kamarádky které začnou zpívat Happy birthday…přijde mi to hrozně milé, udělá mi to vážně radost. Mířím do supermarketu LECLERC ale těsně před obchodní galerií Rivetoile mě napadne, že nejdřív musím do supermarketu SIMPLY, kde naberu zeleninu a případný zbytek až právě v LECLERCu. Jdu Do SIMPLY, kde mají vždycky báječnou zeleninu. Ovšem k banánům, třem jablkům a jedné salátové okurce mi přijde naprosto neadekvátní ta ohavná fronta. Je sice před státním svátkem, ale konkrétně právě s SIMPLY mají otevřeno i zítra. Takže nechápu. Frontu stojím přesně 40 minut, fuj. Nákup za 3,50 a fronta 40 minut, to je tedy hrůza. Když platím, je neskutečných 19.35.U toho mě ještě zkoumá prodavač, na jehož jmenovce si přečtu Miguel. Ha ha. Zkoumá, jestli jsem vz Německa a snaží se navázat rozhovor. Až na to že je mu odhadem 50, tak fajn;-))) Bože, dneska je tak krásně!Je to nádhera, takovéhle počasí. Teď tedy konečně mířím do LECLERCu. Dnes se mi líbilo v Promodu jedno triko, ale bylo mi strašně velké a jiné neměli, takže mě napadne se zastavit pře LECLERCem ještě tam. A sakra..dojde mi že ten obchod není Promod, ale Camaieu. Promod je přece úplně někde jinde. Hmm..porozhlédnu se i po Camaieu. Tedy tady by se to nakupovalo!Ale zboží je opravdu dost drahé. Raději jdu do supermarketu;-) Dnes výjimečně kupuji i jahody. Mám z nich evidentně nějakou alergii, ale dnes je prostě výjimečný den a já na ně mám strašnou chuť. Beru i zásobu vynikajících jogurtů. Kasy jsou přímo ucpané, před státním svátkem všichni dělají zásoby. Jdu z obchodu a je mi tak krásně. Můj den se ale bohužel chýlí ke konci. Když přijdu domů, uklidím nákup a udělám si něco dobrého k večeři. Potom zapnu facebook…pááááni, tolik lidí mi popřálo!Bože, to je nádhera. Myslela jsem si, že když se s hodně lidmi nebavím, jen s nimi občas prohodím pár vět, že mě nikdo moc nezná,ale to byl trochu naivní názor!Těch gratulantů je k 30 a jsou mezi nimi i lidé, od kterých bych to ani nečekala!Udělá mi to neskutečnou radost, úplně mě to zahřeje u srdce. Najednou si uvědomím, kolik přátel mám…ze školky, následně z prvního stupně, ze druhého stupně základní školy, ze střední školy, z Mezinárodních vztahů, potom jsem na rok studium přerušila, takže jsem se za rok vrátila, potkala jsem zase úplně jiné lidi, takže z Mezinárodních vztahů po přerušení, z filologie v ČB, z Francie…neuvěřitelné, kolik znám lidí. Zdaleka netvrdím že se všemi se významně kamarádím, ale znám jich opravdu hodně.Je to krásný pocit. „Nadělím“ si oblečení, které jsem si koupila před odjezdem do Nice, za odměnu že jsem to tam přežila a hlavně k narozeninám, že;-) Pak si chvíli píšu se sestřičkou..a s jedním sexy známým si posíláme maily, takže vlastně chatujeme;-) Pak se rozhodnu si pustit dva díly Ordinace..teeedaa..já jsem vstávala tak brzy, vůbec jsem se nevyspala a zase ponocuji. Jdu pak ještě do sprchy a když zhasínám, je přesně 0.45. Hrůza. Jéééé to byl tak krásný den..naprosto dokonalý.Jiný, než bych měla doma, ale o ten doma se stejně nenechám připravit. Děkuji všem kteří přispěli k dokonalému dni, tedy hlavně Daně!Díky Dani!

Návrat do reality (Středa 6.5.2009)

Vstávám v 10. Už jsem se probudila v 9.30, ale proč si ještě nepoležet. Spát jsem šla naprosto vyčerpaná, tak ať jsem na dnešek fit! Otevřu okno..brr..je docela zima!Zatáhnu roletu.Hmmm..obvyklé šero.Na to jsem už zvyklá.Venku krásně, ale sluníčko svítí proti mně a já nic nevidím, takže prostě musí být zataženo. Ustelu si, uvařím vodu na kávu..a jdu vyřídit maily. Přece jen, týden jsem tu nebyla a maily se opravdu víc než nahromadily. Než projdu všechny mailové schránky, a než na všechno odpovím, zabere to dost času. Hmm..je 11.15..12.00..nejvyšší čas si udělat polévku;-))Mňam!Jen do hrnečku, nechce se mi chodit do kuchyně a vařit si polévku v hrnci. Vyřizuji další maily, nebere to konce. Měla bych se začít učit na zítřejší zkoušku. Hmmm…je skoro 14 hodin. Začínáme si volat s maminkou. Probereme všechno možné i nemožné. Mluvíme a mluvíme a když skončíme, je 15.40!Tedy, to jsem ani nečekala.Ale řekly jsme si všechno důležité a to je rozhodující;-)V 15.50 už na mě na Skypu čeká kamarádka Veronika, se kterou musíme probrat všechny důležité věci;-)) Končíme v 16.30..no, už bych se vážně měla učit!Najdu ale pár uhozených videí na You Tube,a pak poklidím pokoj, radši uklízet 10 minut denně než jednou za měsíc asi tak několik dní. Takže tak nějak, bohužel. Učení trochu postává…ehm….17.50..cože to je už tolik hodin?Napadne mě,ani nevím jak, vyzkoušet si jedny džíny. Když jsem přijela, byly mi dost těsně, potupně musím přiznat že v prosinci jsem je vytáhla ke kolenům a dál to prostě „nejelo“, prostě přes ty super stehna to nešlo, takže jak mi budou teď?Wau..skočím do nich a svléknu je i zapnuté!Woohooo!!Paráda!Mám z toho úplně super náladu, venku je nádherně, hodím na sebe triko a jdu jen tak pro něco do Leclercu.Prostě jen tak, chci už ven;-)) v LECLERCu si vyberu jablkový džus a jogurty,nevím proč jsem je dřív neviděla?Bez cukru!!A takový výběr!!To je tedy něco.Mířím k pokladně a pak jdu domů. Je docela hezky ale fouká vítr. Hodím nákup na pokoj a jdu za Danou. Měsíc jsme se neviděly!Není tam..aha, no ano, vždyť má školu. Otevřu si ty lahůdky..jahodová pěna je NEUVĚŘITELNÁ!Lahoda. Pak načnu ostružinový jogurt..boooooožee to je dobrota. Jsou tam celé ostružiny!Je akorát 19.40 když dojím. Přemýšlím, co bych tak mohla dělat..no..měla bych se učit.Tss.Místo toho číhám na Danu. Zrovna když se otočím z okna pryč, zavolá na mě. Zvu jí nahoru. Plánujeme tak 15 minut ale předem je nám jasné, že to dopadne jinak;-)) No ano, samozřejmě, Dana odchází v 21.55. Tak to mi bylo předem jasné;-)) Dám si sprchu, sním si další jogurt, pro změnu v něm nacházím celé maliny (na tomhle teď asi budu ujíždět často), zkouknu nějaké hlouposti na You Tube a v 23.30 se začnu učit. Ha!To tedy docela jde;-) Ve 3 končím. Ono dost hodin odpadlo a tak vůbec..vždyť je tam pořád to samé. Pch. Jdu spát. Dobrou noc.

Nice,Cannes atd. (Čtvrtek 30.4.2009-Úterý 5.5.2009)

Tak jsem byla v jižní Francii; bydlela jsem v Nice a odtud jezdila na jednodenní výlety. Sexy Francouzi, moře, západy Slunce….Nemůžu tomu uvěřit. Tolik strachu,nejistoty…tak moc jsem nechtěla jet sama.A teď vím, že jediná možná varianta dovolené je jezdit sám. Seznámila jsem se s tunou lidí, viděla spoustu nových měst, míst, a všechno jsem vnímala tak nějak intenzivněji..tím, že jsem byla sama. Užila jsem si to přímo nevýslovně.Při příjezdu k moři se mi chtělo křičet.Chodila jsem permanentně s úsměvěm na tváři, musela jsem vypadat vskutku jako blázen;-) Byla to dovolená sloužící nejen k poznání Francie, ale k poznání sebe sama. Zjistila jsem, že nejlíp je mi samotné. Nejlíp mi je, když se mě nikdo na nic neptá, když si můžu jen tak myslet, a chodit a fotit..a nikdo po mně nic nechce.Je to tak osvobozující!A hlavně..dodá to člověku sebevědomí, že se umí sám o sebe postarat, že je soběstačný, schopný..dokonalý pocit.Vnímám každou vteřinu života..naprosto každou.Tahle dovolená, to byl balzám na duši..tolik vjemů, vůní…pocitů…nestíhala jsem vnímat;-) Potěšil mě zájem ze strany velmi atraktivních mužů, namátkou super sexy Steve z Austrálie, který ke mně přišel na nádraží a (Kdo viděl Paris, je t´aime, pochopí;-) pronesl tu osudnou větu: [salů. ž voudrei prektikej mon fransei]:-)) Zkrátka francouzský přízvuk všech anglofonních lidí je opravdu neskutečný;-)). Vypadal trochu jako Ken od Barbie a ač se mi obecně blonďáci nelíbí, on byl úžasný. Nebo pán na pláži, který kolem mě běžel a dokonce se kvůli mně zastavil!To na mě udělalo dojem;-)) Francouzi na jihu jsou naprosto odlišní od těch na severu.Nejen že vypadají atraktivněji,ale jsou rozhodně spontánnější,uvolněnější a rozhodně víc povídavější. Nejsou vlezlí, kupodivu..potkala jsem tolik příjemných lidí, mužů i žen…zjistila,že jsem v životě naprosto a dokonale šťastná a nic mi nechybí..vždyť kolik lidí tohle může říct?Já ano. A nesmírně si toho vážím. Je to dar. Nutno přiznat, že pro to sama dost dělám,ale prostě pokud zakročí nepřízeň osudu, člověk se pak může přetrhnout a nic. Odpočinula jsem si naprosto neuvěřitelně.Tedy odpočinula..v hlavě.Denně jsem ušla kolem 17 km, proťapala jsem města křížem krážem jak jen to šlo….po celodenních sezeních u počítače,kde jsem trávila veškerý svůj čas s nenáviděnými seminárními pracemi tohle byla opravdu zasloužená dovolená.Nice, je t´aime!!

Zítra jižní Francie!!! (Středa 29.4.2009)

Ráno chci vstát kolem půl deváté, ale proč vlastně?Rezervaci mám, takže kalhoty mi nikdo nevezme. Otevřu okno a nasaji čerstvý vzduch. Zase zatáhnu roletu. Ostré slunce mi vypaluje oči. Ach jo..zase další den v šeru, no co, už jsem si zvykla. Chtěla jsem být tak v 10 zpátky, ale to se mi asi nepovede. Trochu se upravím, nasnídám, vypravím; v 10.20 odcházím. No, to je tedy „super“. Ještě zabalím do staré igelitky knihy do knihovny a vyrážím. Všechno v pořádku vráceno a můžu zamířit rovnou do Promodu. Vcházím s velkým očekáváním;-)) Tak, kalhoty mám zamluvené, ale přece nepůjdu do kabinky jenom s nimi,že;-)beru si ještě nějaké věci. Líbí se mi tílko. Když jdu k pokladnám, ještě se zastavím u jednoho regálu, kde se mi zalíbí nějaké věci, takže jdu do kabinky ještě znovu. Hmm…od 12 jsem myslela že začnu uklízet pokoj a balit,ale je 12 po prvním zkoušení. Když mám všechno prohlídnuto a vyzkoušeno a platím, je 13.30!No, to je tedy něco. Mně se domů vlastně ani nechce. Mám takový divný pocit úzkosti. Každopádně ale domů musím, je tam práce dost. Po příchodu oblečení uklidím, nakonec jsem si vzala bílé kalhoty a tílko. Přemýšlela jsem jestli menší nebo větší, a strávila jsem nad tím dost času, dokonce jsem i poprosila nějakou slečnu co si vedle něco zkoušela, jestli by mi neporadila. Ale říkala, že jí to připadá stejné. No, mám doma jedny bílé kalhoty, které mohu nosit, pouze pokud mám „hubené“ období a další takové nepotřebuji. Takže raději beru ty větší. Těsných kalhot už bylo dost;-) Ani nějak nemám radost, že jsem sehnala kalhoty svých snů. Pořád přemýšlím nad zítřkem. Uklidím oblečení ještě v taškách a s cedulkami, a hodlám si to „nadělit“ až příští týden k narozeninám. Tak, do čeho se pustím nejdřív?Musím si vytisknout materiály, abych se případně mohla učit třeba cestou v letadle nebo podobně. No, došel mi papír. Jdu za jednou naší známou, se kterou jsme se seznámily s Danou hned v začátku. Ona přijela autobusem, takže má pokoj úplně prázdný. Nechala jsem si u ní nějaké papíry a krabice. Samozřejmě, že se u ní zdržím, zapovídáme se a já od ní odcházím před 17.30. Až se vrátím, budu se učit na zkoušky, a rozhodně tu nechci mít nepořádek a prach, to nesnáším. Takže si chci uklidit před odjezdem. Zároveň při tom úklidu vždy narazím na něco, co se bude hodit. Takže šuplíky pod postelí mám zaplať pán Bůh uklizené, a když jsem je uklízela, dala jsem si stranou jídlo, které se bude hodit s sebou, takže to je hotovo. Skříň s oblečením je taky uklizená a když jsem ji uklízela, rovnou jsem si dala stranou věci, které by se mohly hodit. Takže zaplať pán Bůh, šuplíky pod postelí a skříň jsou hotové, uklizené, bez prachu;-) pustím se do skříně s kosmetikou, tam najdu spoustu věcí, na které bych si asi jen tak nevzpomněla. Čas začíná nevkusně utíkat. Plánovala jsem si, že tu noc před odjezdem, myslím tím ale včera, půjdu spát brzo, abych byla fit, během středy si zabalím a půjdu brzy spát. To se mi nepovedlo. Tak aspoň dnes bych ale chtěla jít spát tak v 10.No, ono to vypadá,že to nestihnu ani dnes. Asi hodinu se totiž zaseknu na počítači. Napadne mě, že když by mi nedej Bože někdo vykradl pokoj a vzal si PC, byla bych totálně v konci. Takže začínám zálohovat na CD co tu mám, ale vůbec to nejde, pořád to hlásí nějakou chybu a tak ztrácím šíleně času. Potřebuji si i zazálohovat kontakty z telefonu, takže hledám vhodný program k záloze. Po dlouhé instalaci zjistím, že je k němu potřeba ještě jeden program. Cože??!Jistě, mohla bych si kontakty přepsat v ruce, ale na to už nemám sílu ani čas. Tyhle hrůzy končí ve 21. Jsem úplně v pytli, stihnu vůbec dnes jít spát?Počítač a telefon, hotovo, z telefonu jsem bohužel nezazálohovala nic. Potom přeberu šuplíky, spoustu toho vyhodím. Možná se zdá nelogické uklízet šuplíky před odjezdem, ale mám v nich spoustu věcí, na které bych si nevzpomněla a přitom se budou hodit..nůžky, mapa apod. Pak ještě přeberu krabice s věcmi, a pár věcí si také vezmu. 22 hodin..to je snad zlý sen!Jdu se osprchovat. Nááááádhera…ve sprše se zdržím 45 minut. Ježiši..to snad není možné!Natřu se tělovým mlékem a čekám, než uteče pára z koupelny. Potřebuji si totiž ještě mýt vlasy!Mezitím se snažím něco pobalit. Ještě je jedna krabice, kterou si už ale nechávám na ráno. Jdu si mýt vlasy,mezitím něco balím..krize. Začnu si je foukat přesně v 0.15. Nechutné. Vzpomínám, co by se mi ještě mohlo hodit.1 hodina..chci vstávat v 6, v klidu se nasnídat, umýt po sobě nádobí a v klidu odejít, po cestě si vybrat peníze a tak podobně. Kolik hodin budu vůbec spát?Pár věcí jsem nestihla, ale to se zkrátka nedá nic dělat. Děs. 2.15, jdu spát. Napadne mě že bych mohla zaspat, ale zase cestovní nervy by mi to neměly dovolit. Je pravda, že tím jak jsem nestíhala a uklízela, jsem se dost uklidnila, takže takové nervy jako včera zdaleka nemám. Dobrou noc.

Trochu zmatený den (Úterý 28.4.2009)

Vstávám v 9. Hmm..to tedy není moc brzy!Okno bylo celou noc otevřené, jak jinak taky, že, tak jen vytáhnu venkovní roletu abych ji zase hned zatáhla.Mám počítač pod oknem a prostě když hodně svítí, nemůžu na něm nic přečíst. Takže všechny sluneční dny trávím v pološeru. Hrůza!Je to takový depresivní pocit. Nestelu, jen si dám vařit vodu na čaj. Prostě rovnou sedám k počítači a pokračuji v psaní seminární práce na téma Machiavelli. Původní plán byl tedy rozhodně dost jiný. V úterý jsem měla balit, ve středu jít nakoupit poslední věci, dát si v klidu sprchu, umýt vlasy..a ve čtvrtek v klidu odjet. Rozhodně jsem už v úterý neměla psát!Ale co…odjet musím v absolutním klidu. Rozhodně chci mít všechnu práci dodělanou. Takže mi zbyde ještě celá středa..nakonec prostě proč vlastně nepsat. Je pro mě opravdu důležité mít to dopsané.Tak plánuji si že to bude do 12. Jakž takž by to i šlo, ale v 11.15 mi nějak dojdou síly a začnu jen tak bezcílně surfovat po internetu, čímž si „přetrhnu myšlenkovou niť“. Takže ve 12 se pouštím znovu do práce. Tak snad to bude do 14 hodin. Hmm…nebude.Tak do 15 …také ne. Chci mít „hrubou práci“ , uvedené zdroje, citace a podobně a závěrečný „ksicht“ a chybky v překladu dodělám klidně kdykoliv v květnu.Důležité ale je, že podobná hrůza mě už prostě nikdy nebude čekat. Už spěji ke konci…ještě dočíst pár kapitol…už skoro….v 16.05 je kooonec!!!Trochu se upravím, přece jen celé dny sedím doma, tak si to chci užít, když jdu do města;-) Trochu poklidím pokoj a mezi 16.30 a 16.45 odcházím. Projdu kolem bloku dozadu, a mířím na stanici tramvaje Gallia. Odtud dále na Place de la République, kde sídlí knihovna. Mám plný batoh knih, které chci vrátit. Tím pro mě vždycky končí práce-až když se odevzdají všechny knihy a je tak nějak „čisto“ v pokoji!:-))Měla jsem nachystány i knihy do školní knihovny, ale to bych už prostě nestihla. No..jak tak koukám na hodinky tak i stihla, ale co se dá dělat. Je 16.50..páni..to teda jdu dost rychle;-) V knihovně si naprosto vyprázdním batoh, ujistím se, že mi už nic doma nezbylo, porozhlédnu se, narazím na sympatického studenta;-) a vycházím ven. Je docela hezky. Jsem trochu nervózní. Je mi tak nějak úzko z nadcházející cesty. Procházím dále na Place Broglie. Zastaví mě až průvod, který jde na druhé straně. Protest.Jak jinak. Proti současnému školství. Sranda;-)) Mají to nádherně uspořádané, zpívají, vážně radost pohledět, to tedy vážně ano;-) Zastavím se a zaposlouchám se do jejich zpěvu. Jdou městem a vypadají važně spokojeně;-) Jdu chvíli po druhé straně souběžně s davem, potom zapluji do obchodu MONOPRIX. Jdu se tam jen tak podívat, namalovat;-) a hlavně..jdu si vybrat nějaký voňavý sprchový gel, přece jen jedu k moři, a pobyt u moře se u mě téměř vždy nese ve znamení vůně kokosu;-) Takže zkoumám všechny dostupné sprchové gely, až nakonec vyberu jahodovo-broskvový a potom ještě kokosový. Nádhera;-) No, to jsem si tedy vyrazila brzy, když platím, je 17.40. No, to je tedy něco;-) Potom zamířím přes náměstí do Libérie Kléber, kde hledám mapu Nice a nějakou knihu o Nice. No, moc toho teda nemají, měla bych si spíš koupit až na místě, ale to tedy asi nevydržím;-) S prázdnou odcházím směr obchodní dům Fnac, kde se do jednoho průvodce začtu a rozhodnu se odnést si ho domů! ;-) Ach jo, skoro půl sedmé, to je neskutečné, jak moc ten čas letí!Co jsem vlastně chtěla ještě s sebou? Jídlo mám, všechno důležité také, jen by se ještě hodily odličovací ubrousky, přece s sebou nepotáhnu armádu různých lahviček. Z Fnacu tedy mířím do obchodu Saga, kde popadnu ubrousky a jdu už domů. Tak..18.40. Tak na to, že jsem chtěla dneska uklidit pokoj a zítra balit…docela výkon, nic z toho mi nevyšlo, hrůza!Jdu kolem Promodu…hmmm…nová kolekce?Skočím tam, jen nakouknu. Dlouho sháním bílé kalhoty. Nesnáším kalhoty typu „trubky“ z toho úplně šílím! Nejhorší je když to má oplácaná holka ale hezké to bohužel není ani na té štíhlé, což je smutné.Najdu kalhoty mých snů. Přes stehna jsou docela těsné, ale od kolen dolů se rozšiřuji, sláva!Beru dvě velikosti, jednu akorát, jednu větší. Jdu do kabinky a nemůžu se rozhodnout. 18.55…hrůza, ježiši vždyť se bude zavírat.Běžím k pokladně jestli by byli tak hodní a udělali mi rezervaci. Samozřejmě. Hurá;-) Dostanu lísteček a jdu pryč. Tak sláva, já budu mít zítra téměř určitě kalhoty!Jdu domů a je mi tak nějak všelijak. Přijdu kolem půl osmé, nic neuklizeno, nic nezabaleno..ach jo. Alespoň si přeberu věci, které mám úplně nahoře na skříních a při té příležitosti z těch skříní setřu i prach. Připravím si krosnu. Hmm..tak skříně vypadají hezky uklizeně, akorát krosna je „trochu“ prázdná;-) Před odjezdem si chci ještě vyprat postel. To je vždy akce. Sundám povlečení, prostěradlo, přidám ručníky, utěrky a tak podobně a jdu prát. Mám štěstí, pračka je volná, ale sušička bohužel nefunguje. Pere se od 20 do 21.15 a ve 21.20 jdu prádlo přenést do jiné budovy. Jdu si pro něj v 11.Fakt děs. Ale zase..těším se až budu spát ve vooooňavé postýlce, to zase za to stojí. Padá na mě těžká úzkost. Co když mě tam bude někdo obtěžovat? Co když mě někdo okrade?Co když budu mít divné spolubydlící v hostelu?Co když co když?Uff…potřebuji se z toho vypovídat. Volám miláčkovi. Posílám S.O.S. smsky svým kamarádkám. Ani jedna není na internetu. Hrůza. Sedím tu jak hromádka neštěstí. Zvládnu to?Zase na druhou stranu není co nezvládnout. Odletět, cestovat, přiletět zpět. Bojím se toho neznáma, to je nejhorší. Sedím na posteli a nejsem schopná nic dělat, vůbec se mi nechce. Přemýšlím o bílých kalhotách. Myslím na moře. Je mi čím dál hůř. Po nepříjemných myšlenkách a přemýšlení o všem možném i nemožném jdu ještě napsat kus seminární práce.Kolem 0.15 slyším divné zvuky. Opatrně všude pozhasínám a podívám se ven. Venku jsou nějací dva dost podivní kluci, skáčou, a hází mi do okna kamínky.Strašně se leknu. S tlukoucím srdcem uložím práci, vypnu počítač a chystám se ke spánku. V posteli se cukám jak ryba na suchu. Propočítávám, za kolik hodin zítra stihnu všechno, co jsem chtěla, když začnu ráno, tak snad půjdu ve 22 hodin spát. Možná.Přemýšlím o hloupostech. Pak se mi konečně podaří usnout.Po hodině. Děs.Tak tedy dobrou noc.

A ještě poslední seminárka :-/ (Pondělí 27.4.2009)

Budík zvoní ve 4.20. Fuj. Posunuji ho na 5. A pak zcela evidentně zapomínám nařídit budík na další hodinu, protože mě probudí až smska, v 9.05. Cože??Pane Bože..je mi z toho naprosto nevolno.Postavím si vodu na čaj a to je všechno.Nestelu, neuklízím..je tu pěkny binec, ale co se dá dělat. V 9.15 zasedám k PC a pouštím se do dalšího čtení materiálů. No, musím uznat, že mi to docela jde. Dávám si předsevzetí, že do 12 tuhle práci dokončím. Copak Brazílie a ČR, to je téma;-) Máme ho s Lin rozdělené. Já píšu Brazílii. Většina materiálů je v portugalštině, takže si zhruba tak domýšlím o čem je řeč;-) Přece jenom ta portugalština…ta mi připadá jako hodně zprzněná a nepovedená španělština. No, španělské materiály..uff….to je už o dost lepší. Moje španělština rozhodně není nádherná, víceméně nemluvím, ale pasivně..to už jde;-) Jakž takž se mi moje předsevzetí podaří splnit. Ještě tomu musím dát nějaký „ksicht“-takže to ještě zabere čas, ale v 13 hodin končím!!!HURÁÁÁÁ!!Jo jo jo!Hodím něco na sebe a mířím do školy za Lin, která sedí v knihovně. Máme sraz ve 14,ale je mi jasné, že se zdržím tak do 15 minimálně. Popovídáme si, rozebereme práci a opravdu kolem 15 odcházím směr domov. Lin je opravdu kamarádka, půjčuje mi na moje cestování foťák!Mám teda strašný strach, aby se mu něco nestalo, ale jinak jsem strašně šťastnáááááááá!!Jupí!!Ten můj je totiž nepoužitelný, něco se mu stalo a zkrátka nefotí. Ach jo. Napadá mě, že ještě musím zajít nakoupit,už nemám co jíst ani co pít. Takže cestou fotím a příjemnou procházkou dojdu přes Esplanade kolem tramvajových pásů až dozadu k nákupní galerii Rivetoile. Hmm..je nádherně. Sluníčko nesvítí ale je dost teplo. Bůh byl ke mně víc než milosrdný..za celou dobu co jsem tady je v pokoji nádherně, a sluníčko mi vůbec nesvítí do pokoje!Ten první večer, když jsem se vrátila z Čech, to bylo šílené, venku 28 stupňů v 19 hodin, v pokoji 30, dusno..ale od té doby nádhera. Je krásně a přitom se dá normálně existovat;-) Dávám si závazek se do 16 hodin z LECLERCu vrátit. No, ano, jo!15.46 jsem doma!Rozeberu nákup a zarazí mě hodně česky mluvících hlasů. Hmm..vykouknu z okna a pozdravím je;-) Je to jedna česká studentka z osmého patra za kterou přijeli kamarádi, kteří jsou pro změnu na Erasmu v Rouenu..hmm..to si ovšem docela zajeli;-) Já potom mířím do kuchyně, která se leskne čistotou (hurá, dneska ji konečně uklízečka uklidila;-) kde si ohřívám dokonalou polévku s medvídky;-) No prostě se tak jmenuje;-) Je škoda nevyužít té dokonalé kuchyně, takže si k tomu vezmu knihu o Machiavellim-moje další seminární práce. Opravdu mě zaujme, takže do 19.30 ji pročtu, tak 50 stránek z různých kapitol, abych měla představu o celém jeho životě. Materiálů mám víc než dost, kolem 19.40 se pouštím do práce. Do rána musí být hotovo. Snad bude…Pracuje se mi poměrně dobře.Vždycky přečtu pár kapitol v knize, prolistuji ostatní materiály a vlastními slovy napíši kus práce. Něco ocituji..když dočtu prvních pár kapitol, je 22 hodin. Hmm..to je docela dost!Chtěla bych pracovat do rána, ale to se mi nejspíš nepovede. Začínám být dost unavená. Mám v plánu tak do 3 pracovat, pak v 6 vstát a pracovat dál.Ale moc mi to nejde.Je 23….23.30…ano, pracuji, ale moc to zrovna neubývá. Alespoň 12 stránek..ach jo, to bude něco!Mám teprve dvě .Ale tak zase alespoň je to kvalitní text;-) Čtu a píšu, píšu a čtu..a je 1.15. Je mi jasné, že to prostě do 3 nevydržím. Jdu si dát sprchu,brrr..to je ale zima.V 1.40 uléhám.

Finiš seminární práce!! (Neděle 26.4.2009)

Budík zvoní ve 4.00. Na chvíli vylezu. Venku tma nechutná,slzí mi oči. Tak takhle tedy pracovat nebudu. Rozhoduji se, že když se o něco lépe vyspím, i práce mi půjde lépe od ruky, takže budíka přesunuji na šestou. Když zazvoní v 6, stejně se mi nechci vstávat, takže ho přeřizuji na osmou.Tak..to by už šlo. Venku je nádherně, cítím se dobře…tak vzhůru do práce. Dám si vařit vodu na čaj a už sedím u počítače. Na poklízení a mytí nádobí po snídani není vůbec čas. Pročítám materiály,a kolem deváté začnu spisovat zbytek práce, v 9.30 jsem jakž takž spokojena a určité části začnu překládat. Úplně se do toho ponořím, ani nevím jak,ale najednou je jedenáct hodin, když se podívám podruhé, tak je hned zase dvanáct…ufff.Chtěla bych si k obědu udělat polévku, ale řeknu si, že až za odměnu, prostě až to dopíšu. Zbývá mi dopsat tak asi stránka a půl. Předtím tolik stran, a docela to šlo, a teď tahle stránka a půl,a trvá to celý den.Ach jo. Pročítám všechny možné materiály, o které bych ještě mohla svoji práci rozšířit. 13.00. Bože, proč ten čas tak strašně moc letí?Jdu si zavolat s maminkou a trochu se uklidním. Náš příjemný rozhovor končíme kolem půl třetí. Tak ráda bych šla běhat, nebo si udělala tu polévku, ale copak můžu?Musím to dopsat. Bože, já už nemůžu. 15.05. Dávám si předsevzetí, že do 16 hodin bude práce hotová.Snažím se, čtu všechno možné i nemožné. Ufff….už jenom kousek!Bože, tolik už jsem toho zvládla,a zbývá tak málo!Zakousnu výborné jablko a píšu dál. Ufff…..16.16. Tak tedy do 17 hodin musí už ale vážně být hotovo!!Připadám si jako při běhu 800m na střední. Nikdy jsem to nezaběhla za dobrý čas. Ale zezačátku jsem vyběhla jak střelená, běžela jsem jako o život, a potom 50 m od cílové pásky jsem už nemohla.Tohle je úplně to samé. Jsem tu celý rok, tolik jsem toho zvládla,všechno v pořádku a když už zbývá pomyslný krok, už to prostě nezvládám.Tak, do 18 bude ale už snad opravdu hotovo. Jde mi to uuukrutně pomalu, ale stránky přibývají. 17.00..ještě kousek. 17.30..jdu si vzít druhé jablko. Ještě kousek. 17.59. HOTOVO!!!!Do 18.15 si to přečtu ještě jednou a zasílám vyučující. HOTOVO!!!!!!JOOOO!Hurá!Převlékám se a konečně si jdu zaběhat. Dneska půjdu do centra, proč ne. Je nááádherně.Sluníčko zapadlo,tak snad nebude pršet. Běžím nejdříve kolem řeky,pak až kolem katedrály a přes Étoile Polygone domů. Jééé..mně je tak krásně!Cestou mě zastaví jeden neodbytný černoch, který zkrátka 10 minut nemůže pochopit, že spolu nikam nepůjdeme;-) Prý to musím pochopit, že se mnou chce jít na kávu. Mám prý všechny „fyzické předpoklady“ abych vábila pozornost mužů. Cože?! Kdybych se ho nebála, vlepila bych mu facku. Bez rozloučení odbíhám. Tssss. No, poděs, opravdu. Celá šťastná doběhnu kolem 19.45 domů. To bylo úžasnéééé!Zastavila jsem si chvíli na mostě, a jen tak vnímala vůni parku, výhled na řeku…nááááádhera. Pak mrknu na mail, na facebook..ve 20.20. začínám pročítat materiály na další seminární práci. No, jakž takž mi to jde.Chvíli volám na uklidněnou s kamarádkou Lin. Začínám být opravdu unavená.Chtělo by to vydržet tak do 4 a pak tak v 8 vstát…no to bohužel. Poctivě si pročítám materiály a ve 23.30 už nezvládám. Jdu si dát sprchu a přesně v 0.00 uléhám. Bohužel. Budíka dávám na 4.20.

Už chci konec seminárních prací! (Sobota 25.4.2009)

Budík zvoní v 6.50. To nejde. 7.20. Na chvíli vstanu, ale tak strašně mě pálí oči, že je mi jasné, že bych stejně nic nenapsala.Tak si ještě pospím do 8.15. Hmmm…to je už lepší. Spala jsem zase, jak jinak, u otevřeného okna. Takže vytáhnu venkovní roletu…hmm, dneska je tam opravdu krásně!Chtěla jsem jít dnes na ovocný trh,ale copak to jde? Trochu se bojím do Nice a všechny ty práce tu..kdepak, já půjdu až za 14 dní, tak nějak za odměnu. Dlouho se nemůžu dostat na internet, tak si ustelu, udělám snídani..během které se konečně připojím a dokoukám díl Pojišťovny. Snídaně je tak hned o něco lepší, jsem zvyklá jíst u „televize“;-) A v 9.15 začínám znovu pracovat.Jakž takž mi to vydrží. Asi 30 minut;-) Pak zjistím, že jsem včera v Pojišťovně přeskočila omylem dva díly(no dost věcí mi tam nehrálo;-)) Nechápu, že nejsem unavená a místo toho, abych toho využila, pustím si do 11.40 ty dva díly. Občas u toho přeložím větu;-) Pak se zase věnuji práci. V 13.30 přemýšlím, že bych něco zakousla. V konvici uvařím vodu a pak jdu teprve do kuchyně.Bezva..voda je vroucí opravdu za pár okamžiků a já můžu přidat polévku. Celé to trvá 10 minut, opravdu neskutečné;-)) Odnesu si to na pokoj, přidám krutony a petrželku a hostina může začít;-) Mňam!Loupežnická s medvídky…dobrota!Malí těstovinoví medvídci se během vaření změnili v obrovské medvědy. No vida, s plným žaludkem jde hned všechno lépe! No, docela bych si teda odpočinula;-) ale musím to dneska dodělat. Je toho ještě dost přede mnou. Pouštím opět ty díly Pojišťovny co jsem viděla včera. Nové nemůžu, to bych se zadívala;-) a takhle mi to prostě jde lépe. Do polévky se mělo přidat rozšlehané vejce, ale kde bych to dělala?Hups..a bylo tam celé. No, na pohled nic moc, ale jinak je to opravdu dobrota. Prostě mám polévku s extra velkými kousky vejce;-) Ve 14.10 se pouštím při zapnutých starých dílech znovu do práce.Polévku pořád ujídám, ale za chvíli v ní není ani těstovina, takže „jím vodu“ a za chvíli si připadám, jak kdybych vypila rybník. Uffff…tak takhle se ale nedá pracovat.Musím si jít na chvíli lehnout.Dám si budíka na 16.20, ale nakonec se vyhrabu v 16.40. Tak, vzhůru do práce!Pracuji asi 30 minut, když mě napadne, že by bylo potřeba přelít polévku, dát ji do lednice (včera čerstvě odmražené,ha!:-)a uvařit vajíčka.Takže ještě chvíli čtu, surfuji a koukám a z okna;-) a kolem 19.30 jdu vařit. Skoro celé ty dvě hodiny jsem koukala z okna,protože venku je dnes naprosto senzačně. Nádherně to tam voní-no dokonalost sama!a je krásné teplo.Bohužel, já mám celý den zataženou venkovní roletu, protože jinak nevidím ani písmenko na počítači. Hmmm…:-/potom se snažím něco dělat a ve 21 navrhuji sestřičce, že si na chvíli zavoláme. Má strach že na dlouho.Protože to tak je vždycky.Ale naštěstí to vypadá opravdu na plánovaných 10 minu. Ha!!2 hodiny čistého času;-) Akorát mi trochu stojí práce..ufff:-/Pak si ještě píšeme se sestřičkou po ICQ, a od 23.15 se na to opět vrhám.Je 0.33 a já jsem ospalá jako kotě. Alespoň chci dočíst veškeré novinové příspěvky, a potom se asi na chvíli půjdu natáhnout. Hmm..prostě už nemůžu. V 1.15 jdu spát, budíka nařizuji na 4.00

Bojuji statečně (Pátek 24.4.2009)

Vstanu v 8.20.Budík měl zvonit až v devět,ale vzbudila jsem se už teď, neskutečné;-) Vytáhnu venkovní žaluzii, okno bylo otevřené přes noc, to by jinak nešlo. Ustelu postýlku, dám vařit vodu na čaj…člověk musí dodržovat nějaké rituály, do školy sice chodím nerada, ale alespoň člověk nějak pravidelně žije.Tenhle můj režim..děs běs. Poklidím drobnosti, přece jen…dneska má dorazit pracovník, aby zjistil proč je ucpané umyvadlo(hmm..to bude překvápko),doufám, že dorazí. Mít místo umyvadla lavor mě už moc nebaví. V devět zasedám k počítači. Venku je nádherně,ale ne vedro, což způsobuje moji dobrou náladu ale zároveň i dýchatelnost v pokoji;-) Chvíli si vyhledávám nějaké informace a v půl desáté jsem domluvena na telefonátu po Skypu s mojí maminkou. V 9.35 začínáme mluvit.Bohužel nejsem schopná psát práci u telefonu, ten, s kým telefonuji, okamžitě pozná, že ho neposlouchám, protože neodpovídám a pak i ta práce nestojí za moc. Takže si v klidu zatelefonuji a psát budu až potom. Co ale u telefonování dělat můžu, je tisk. Strašně moc mi to pomůže, protože bych to stejně tisknout musela a takhle si popovídám a udělám i dost práce. Paráda, jsem vážně spokojená. Končíme v 11.45. No jo, prostě jsme se dlouho neviděly a je toho tolik co říct;-) Potom si udělám oběd, to znamená cous cous s marmeládou (mňam!) a přes facebook se domlouvám s jednou Angličankou, že jí zanesu k Mc Donald´s poznámky z jednoho předmětu. To je takový strategický bod;-) Najdu jí všechno co k tomu předmětu mám, a sama si v tom tím pádem udělám pořádek. Mezitím ještě komunikuji s mojí nejlepší kamarádkou Haničkou, která už mi mockrát pomohla, ale teď mi doslova zachránila život. Pomohla mi v jednom utajeném projektu, cha cha;-)) Bez její pomoci bych tu práci prostě asi vzdala. Díky Haaaaaaaaniiii!!V 13 hodin zasedám najedená a plná elánu k počítači, v pokoji mám jaro, poslouchám radio, doufám, že mi to tedy půjde všechno dobře!!Vydrží mi to asi tak hodinu a půl. Potom musím přebrat veškeré papíry ze školy co tu mám, abych je odnesla Evě,Angličance,co potřebuje ty poznámky. Je toho hodně takže to musím přebrat papírek po papírku abych něco nepřešla, tím si to dám v úvodu sama dohromady,což je fajn. To je bezva, mám vytištěné komplet celé poznámky na Histoire des Relations internationales a sehnané a dané dohromady poznámky na The Aftermath of American Civil War, paráda!S Evou(Angličanka)máme „meeting“ v 16 hodin. Na 14.40 nařizuji budíka, abych na to nezapomněla a jdu třídit ty papíry. Když v 15.15 skončím, dostaví se pracovník.No, zrovna teď!No ale hlavně že vůbec!Přinese si na to nějaký roztok, ale takhle Ti to hochu nepůjde…chvíli stojí v koupelničce a vysvětluje mi, že vždycky musí počkat, než to ten roztok trochu prožere.Pořád si mě tak po očku prohlíží a pořád se snaží dát se do řeči, jenže..ehm..já mu moc nerozumím, nemůžu si s ním vykládat jak se starým známým!Pak řekne že to takhle tedy nejde.(No, to já jsem věděla už dávno;-) a jde někam pro zvon. Mezitím se potká s uklízečkou, která se na to jde podívat(óóó to je senzace;-)) takže už tu mám oba.Trvá to trvá, je tu skoro 20 minut, ale ufff..naštěstí je umyvadlo zachráněno. Pěkně se rozloučí a ještě mi zamává;-) ;-)á se rychle převléknu a mířím směrem na Esplanade,kde nacházím Evu. Jdeme spolu do Copy centra naproti. Dozvídám se, že zítra jede vlakem domů, do Londýna, a trvá to 4 hodiny. Cha!To taky trvá Praha-České Budějovice,že;-)) Vždycky se mi strašně moc líbil americký akcent, půjčovala jsem si tuny filmů v originálním znění jen abych mohla poslouchat ten libý zvuk. Ale poslední dobou..tak rok, dva obdivuji krásu britského přízvuku. Takže poslouchat Evu je opravdu radost;-) Když přijdu na kolej je 16.30. Udělám si k večeři salátek a od 17 se chci vrhnout na práci. Jenže…pořád mi vrtá hlavou Eva, její angličtina a Londýn..kolik stojí dostat se ze Strasbourgu do Londýna?A už to jede..nevynechám travel tipy v Nice a tak podobně, takže po mém nájezdu je přesně 19 hodin.Hmmmm..a přesně v 19 se ozve šílený hrom, párkrát se blýskne a začne šíleně pršet. To mě asi pán Bůh varuje, že se nevěnuji práci;-)) protože za deset minut vyleze sluníčko, přestane pršet, jako by se nic nestalo;-) O.K. Nový pokus, v 19 začínám pracovat.Docela mi to jde..no, na hodinku;-) pak si jdu vzít jogurt, jen tak, abych prostě pořád neseděla u toho počítače. Pak vydržím téměř v kuse do 22 hodin. Hmm…co teď?Nejdradši bych šla běhat, ale přece jen, na to je už trochu pozdě;-) Začínám být trochu unavená, ale to se prostě nedá nic dělat.Práce mi jde docela od ruky.Ve 23.13 vážně přemýšlím o tom, že se půjdu natáhnout. Alespoň na hodinku…a nebo ne, spíš tak do pěti, pak vstanu….ne, to je moc času, to nemůžu ztratit….chvíli jen tak tupě zírám z okna, pak brouzdám po internetu a kolem půlnoci se rozhodnu, že si pustím něco z www.nova.cz . Ne že bych se na něco chtěla dívat, ale už se mi osvědčilo, že v kritických chvílích mi naopak pomůže, když si něco pustím. Píšu si, poslouchám seriál a jde to lépe. Takže si pustím Pojišťovnu štěstí. V životě jsem viděla asi tak 2 díly,ale co…prostě si chci něco pustit a už nevím co bych. Trochu se sice zadívám do děje, ale docela dost toho přeložím. Kolem 0.45 další díl, v půl druhé další…už nemůžu. Nedá se nic dělat, půjdu spát.V tuhle hroznou hodinu si ještě jdu dát hoooorkou sprchu a ve 2.50 uléhám. Dávám si budíka na 6.50, ale je mi jasné, že to se nepovede.

Zabijí mě ty práce nebo nezabijí.....(Čtvrtek 23.4.2009)

8.40. Ach jo…takže jsem nevstala jak jsem chtěla.Dám vařit vodu na čaj, postel nestelu, v pokoji se hromadí věci…musím psát a překládat.Pak mě napadne, že některé stránky by bylo dobré okopírovat, většinou mě stejně z každé knihy zajímá max.10 stránek, a dojít ji vrátit, resp. vyměnit za jinou.Takže kopíruji a kopíruji. 11.40…Vypadám příšerně…poloprobdělá noc,litry kávy, jídlo bída..děs. V 11.45 se začnu vypravovat a v 12.30 jsem připravena odejít. Hmm..tak to je ještě dobrý čas;-) Připadám si hezky, takže s jakž takž dobrou náladou obcházím obrážet knihovny. Akorát jeden mráček mi to kazí..přestalo odtékat umyvadlo. To je děs, když člověk nemá vodu!Mám z toho vlastně lavor;-(Jdu zadem kolem našeho campusu směrem na Quai des Bateliers. Když se k němu dostanu, pokračuji dále na stanici tramvaje Gallia a dále na Place de la République, kde se nachází knihovna. Odevzdám půjčené knihy a naberu další. Potom se tou samou cestou vracím zpět,ale s tím rozdílem, že na stanici Gallia pokračuji dál, rovně ke škole. Připadám si hezky a okolní muži vypadají že s tím souhlasí;-) Dala jsem si předsevzetí, že do 15 hodin budu doma. Hmm..v knihovně jsem byla v 13.30, teď je teprve 13.45..že bych to snad stihla i dřív?Mířím do školy. Jsou sice prázdniny, ale knihovna je díky Bohu otevřená.Jdu hledat 4 knihy. Strávím tím dobrou hodinu, začínám být nevkusně rozčílená. Nemají je vůbec popsané, nechápu to..až se tedy zeptám. Pán mi s úsměvem odpoví,že tyto knihy jsou ve skladu a že když vyplním příslušné žádanky(cože??)přinese mi je. Když se v 15.30 dostanu ke svým knihám, paní za pultem mi oznámí, že mám 3 doma a že maximum je 5, tak prý které si vyberu.(Coooožeeee??)asi mě klepne. Domluvím se s ní, že je tam nechá. Já mezitím tryskem běžím na kolej, kopíruji příslušné pasáže, a letím zase zpět. Vracím knihy, dostávám nové. Bezva, 16.30.Anabáze jako vyšitá. Přijdu domů, tam to vypadá jako po výbuchu..oblečení, stojící voda v umyvadle, jídlo na stole, rozházené papíry. Ale co vlastně?Převléknu se a jdu ven. Jsem strašně unavená, ale je potřeba to rozběhat. Stavím se na vrátnici, kde nahlásím závadu. To není všechno, následuje spousta otázek-myslíte že vám tam spadl nějaký předmět a ucpal to?Nevylil se Vám tam alkohol(ten ucpává odpad?)zítra tam někoho pošleme. No, já vím dobře co tam je.To bude mazec. Je tam totiž cous cous. Myla jsem nádobí a chtěla jsem to pochytat a vyhodit, jenže mi uteklo sítko a cous cous utekl do franouczského odpadu, kde asi trochu nabobtnal..ehm, no.Musím se tomu ale zasmát..to bych si v úvodu nepomyslela, že někomu budu popisovat svoje trable s umyvadlem…byla jsem ráda že jsem si zařídila klíče od pokoje!:-)No jo, jsem tu už opravdu doma;-) Dneska šíleně fouká vítr. Nechce se mi na cyklostezku k řece, vybíhám do města.Hezký pocit, běhat v centru;-) Mířím přes Quai des Bateliers na stanici Gallia, odkud seběhnu dolů k řece. Dneska je to bída. Nestačí mi dech. Jsem nevyspalá a když jsem nevyspalá, vždycky jsem na odpis a divně dýchám. Neudýchám ani procházku,natož běh. Po třech kilometrech chůze to balím. Když přijdu domů, je 18 hodin. Ach jo. Sednu k počítači, napíšu pár důležitých mailů. Potom uznám že je nanejvýš vhodné uklidit ten výbuch v pokoji. Pouštím Kriminálku Anděl, díly které jsem ještě neviděla. Během jednoho dílu a půl dílu pokoj září čistotou;-) 20.00. Jdu dělat večeři. V umyvadle stojí voda, prima. Jdu do kuchyně.Ach jo…ve 20.45 hotovo. Propadám panice a hledám materiály na další seminárky..pche..nenacházím ani smítko. Navíc mě baví, jak si člověk může půjčit max. 5 knih!musela jsem vráit dvě knihy-světové statistiky o ekonomice jednotlivých států. Píšu si s mojí drahou polovičkou. Přemýšlím,jestli můžu jít spát ve 22 a vstát v 6. Hrůza. To je moc hodin, to by nešlo. Jsem dál vzhůru. Cha..už jsem na to přišla.Tenkrát, když jsem v krizi potila zprávu na Evropský týden, mi pomohlo rádio a přítomnost Dany, prostě to, že jsem tak neseděla v prázdném pokoji a nepřemýšlela nad prací. Takže si pouštím staré díly Kriminálky Anděl, které jsem už viděla. Nedívám se na ně, jen poslouchám..je to prima, mozek vypnul, jen prstíky mechanicky cvakají po klávesnici..opravdu mi to pomáhá. Nicméně oči obelhat nelze, slzí, pálí..řežou..nelíbí se jim nedostatek spánku a hodinové vysedávání u počítače. Pořád přemýšlím jak to tedy udělat s tím spánkem, ale nakonec se rozhodnu, že zdraví mám jen jedno a vzít si ho nedám, takže dopíšu poslední nezbytnosti a v 0.15 si jdu lehnout.To je mnohem dřív než jsem plánovala,ale co. Budíka dávám na devátou, vyspat se prostě musím.

Ach, ty hnusné seminárky! (Středa 22.4.2009)

Vstanu v 8.20. Páni, to se dlouho nestalo;-)Dám vařit vodu na čaj, vytáhnu venkovní žaluzii, ustelu postel…no, venku je dnes docela zima!Brrr.Jdu provést proces mytí vlasů. Uááá, to je tedy něco. Pak si dám snídani, umyji nádobí, vyfoukám vlasy.Cože????10.20????To snad není pravda?! Je mi špatně. Je mi na zvracení, bolí mě břicho..takhle brzy mě z postele dostaly jenom nervy. Teda brzo, to jsem vstala,ale kolik je to zase hodin? Ty práce začínají opravdu urgentně hořet. Je mi opravdu špatně,ale alespoň se něco tvoří, musím uznat že to jakž takž jde. Ve 12 hodin nervózně okusuju snad už i stůl.Jsem v pytli. Měla bych jít běhat, ale na to teď prostě není čas.Je mi zle, píchá mě v břiše..slepé střevo?No, to by tak ještě scházelo!V pokoji je docela vedro, ale zase když mám okno dokořán, meluzína skučí i pod dveřmi. Ach jo. Začínám být strašně unavená. 12.45, no to mám asi po tom jídle..udělala jsem si trochu cous cousu s marmeládou, samozřejmě vše bez cukru;-) Marmeláda drahá, jen z ovoce, víc nic;-)) Trochu mě to zmohlo. Nahá se natáhnu do postele.Hmm..to není špatné!Otevřu okno, čímž rozproudím vzduch. Dávám si budíček jen na chviličku..nařizuji ho na 13.30. Zdají se mi nehorázné sny. Někdo mě postřelí, a potom jsme s rodinou v severním Maroku(nechápu,ale to nevadí;-) a zvedne se tsunami..potom se vzbudím. Fuj, takové hlouposti..to bude asi tím vedrem;-) Ale..akorát..není 13.30 ale 15.45?!!!Tak to je tedy moc.Takže si ustelu, to brzo,že;-) uklidím drobnosti v pokoji a trochu se upravím. No, je třeba dojít nakoupit, už to odkládám moc dlouho a nemám tu už žádné pití…takže ze sebe udělám člověka, což dá docela zabrat, přece jen spát odpoledne, to není zrovna O.K. Zmačkaný obličej, teplota těla asi 45°;-) takže v půl páté odcházím. No, chtěla bych být kolem půl šesté zpátky. Jdu ještě na poštu, kde si vyzvednu jednu knížku od mojí maminky, kterou mi vyzvedla z knihovny, pak mířím kolem tramvaje do potravin LECLERC.Jdu z obchodu a už si ani neuvědomím že nesu v každé ruce tašku těžkou jak..zkrátka hodně těžkou tašku;-) a 5l butilu vody.No, zkrátka je to už zvyk;-)) V LECLERCu jsem se dost zdržela, prohlížela jsem si všechno možné i nemožné, takže když přijdu domů, je 19.30...ach jo. To je děs. Mám jít běhat?No hodina je ale dost času..rozeberu nákup, poklidím..a je 20.20. Pch..kdybych šla běhat, mohla jsem být akorát zpátky?!!Grr. Zasedám k počítači. Něco se mi line z hlavy.No..na facebooku potkám kamarádku Verču ze střední a hned si asi hodinku voláme;-) Pak práci rovnou překládám a konzultuji se slovníkem a různými jazykovými příručkami…Bože, to zabere tolik času!0.00, 0.30, 1.30….3.45. Jdu spát.Nevydržím až do rána v žádném případě. Takže jdu spát. Aby se mi nepřerušilo spojení s internetem, nechci vypínat PC,takže přes něj hodím šátek a jdu spát. Budíček v 6.45. Snad vstanu…