Tak trochu podivná neděle (Neděle 17.5.2009)

Ráno vstavám v 10.30.O.K. uznávám, že to už asi není ráno. Ale je přece potřeba se prospat, no ne?Venku je dost hezky, ale opět si cloním roletou, protože bych ve svém mrňavém pokoji dlouho nevydržela.Nasnídám se, umyji po sobě nádobí..a je 11.45. Fakt „bezva“. Ach jo. Pouštím se do odporné seminární práce. Já už chci mít klid!No, to se tedy ještě načekám.To je hrůza; mně když něco nebaví, hledám si tunu práce kolem abych pro sebe měla omluvu, proč jsem to a ono nemohla dodělat.To má tak asi každý. Takže je přece potřeba napsat maily do školy, je přece třeba udělat to a to..jen vlastně není potřeba dřepět u téhle práce.Ale tak já vím že je, ale donutit se..to je něco.Jakž takž, velmi ztěžka mi to jde. Kolem 16té se rozhodnu vyběhnout. Převléknu se a vyběhnu stejným směrem jako včera, mám v plánu uběhnout stejnou trasu.Necítím se od rána fit, spíš unaveně, ale jdu běhat, no jsem já normální?Nejsem. Vím, že když nespím dost dlouho a necítím se fit, nikdy to neudýchám a vracím se zlehce zfialovělá.Ach jo. Dneska mám jiný problém.Uběhnu sotva půl kilometru a začne mě strašně bolet břicho. Ale tak nějak divně, podivně..přemýšlím, že jestli se zkácím, nemám ani doklad.Z hlavy nevím číslo na sanitku, mobil mám doma..jo jo, to je inteligentní. Přemýšlím, jak bolí prasklé slepé střevo.Je mi mdlo.Beru za vděk autobusovou zastávkou.Sedím tam dobrých 15 minut jak nějaký důchodce.Kondici stále nemám dobrou, ale běhám už nějaký ten týden,tak co sakra je?Fuj, to je bolest!Bolí to i když jdu,ale co mám asi dělat?Přemýšlím, jak okruh zkrátit na absolutní minimum.Když se asi po 15 minutách doploužím na kolej, jsem opravdu šťastná.Tak, snad teď o samote nezemřu.Sedím a koukám z okna.No, smrt se asi nekoná.Stejně je mi divně. Bolest ustupuje.Co to sakra bylo?Je 18 hodin..dělat se mi nechce teda zhooola nic.Koukám na podivná videa na YouTube a pak se pouštím zpátky do překladu a nějaké konečné verze mé seminární práce.Hmm..docela to jde.Bolí mě hlava. To se mně nestává, mně hlava nebolí, sakra, co mi je?U překladu nicméně vydržím docela dlouho.Už to jakž takž bude,ale práce je ještě dost, to bohužel ano.Kolem 21.30 si píšu s miláčkem a na nějakou seminární práci se můžu vykašlat. Jdu spát.Jo, to byl zase jednou divný den…dobrou noc.