Podivný den (Neděle 10.5.2009)

Budík zvoní v 8.55. No..moc se mi vstávat nechce. Ale kolem 9.10 se už hrabu ven.Uvařím si vodu na kávu, otevřu okno, že si pustím do pokoje jaro,ale…ono se na rozdíl od včerejška žádné jaro nekoná. Venku je pěkná zima a je zataženo. No, alespoň mě to nebude táhnout ven, protože jsem se toho tolik venku nenaučila..pořád někdo chodí kolem, zpívají ptáci..a ještě jsem tam málem usnula. Takže jsem docela ráda. Kolem 10 ťuká Dana a jde si vyzvednout prádlo, protože mi včera do mého praní přidala pár věcí. Rovnou Danu poprosím, jestli by mi neobarvila vlasy a naštěstí souhlasí. Trochu se zapovídáme, a Dana stejně říká ,že bychom si povídaly, takže nemá problém mi ty vlasy nabarvit. Je to super, hned takhle zkraje dne, protože potom člověk začne něco dělat a už se mu nechce někam odbíhat. Kolem 10.30 Dana odchází, já si konečně dávám kávu a nasnídám se. Pak musím uklidit pokoj, lépe řečeno jen stůl, protože je na něm kilo pylu. Ach jo. To mě docela zdrží. Kolem 11 se konečně slyšíme s miláčkem. Už jsme se neslyšeli snad 3 týdny! Ale v 11.30 si musím umýt z vlasů barvu.Když to dokončím, zase si od 12 voláme. Mluvíme docela dlouho, ale ve 13.15 si zase pro změnu musím jít vlasy foukat. Takže se rozloučíme a já jdu hledat fén. Ve 14 hodin mám suché, obarvené vlasy, díky Dani!Něco zakousnu a ve 14.30 zasedám k počítači. A co budu vlastně dělat?Podívám se na facebook a nic se mi nechce dělat..hmmm tak akce“ sušák“ – asi tak 10 minut balím sušák do folie, ve které byl původně. Bohužel už ji tady nemám, takže jsem se včera snažila alespoň neporušit tu původní. Pak vyndám veškerá ramínka a úplně dozadu postavím sušák. Spadne. Ach jo. Tak znovu. Hned tam pověsím kabát, protože je těžký a sušák dobře drží. Naskládám zbytek. Práce na 20 minut, hnus. Ale alespoň je tu zase proooostoooor!Hurá 15.30..tak co bych dělala teď?Tak učit bych se měla, ale fakt se mi neeeeeeeechce! Hmm..tak před zkouškou se mi jeví jako důležité mít uklizenou koupelnu;-)) Takže ještě umyji celou koupelnu.Cha;-)) poskládám prádlo, to mokré ještě rozvěsím po pokoji a jdu si ohřát párečky. Nakrájím zeleninu, mňam…!A volám Daně, protože jí nejde internet..tak ať přijde. Párečky jsou hotové, takže si pochutnávám, a Dana mezitím využívá služeb mého internetu. No, ale zasekne se tady samozřejmě;-)) a kolem 19. odchází. Já asi tak do 20 stahuji různé materiály ke zkoušce a ve 20 to vidím jako nejvyšší čas se podívat na poslední díl Pojišťovny,který jsem ještě neviděla. 21 hodin..hmmm píšu miláčkovi že musím jít spát, že už se dnes neuslyšíme. Píše, jestli bychom se nemohli slyšet alespoň na 5 minut. Hmmmmmmmm….tak mělo mi být dopředu jasné, že 5 minut u nás neexistuje. Nejdříve je hovor velice příjemný, ale potom, téměř když končíme se stočí takovým podivným, nepříjemným směrem. Mám pocit absolutního neporozumění a taky mám pocit, že člověk, který sedí na druhé straně, je pro mě téměř cizí. Nerozumím vůbec ničemu. Doufám, že to je jen tím, že jsme oba dost unavení a tak nějak celkově přepracovaní, v našem případě spíš přestudovaní. Končíme v 1.30 a já si potom ještě v posteli čtu Nesnesitelnou lehkost bytí, to mi dala Dana k narozeninám. Asi jak jsem přecitlivělá a mám vyšponované smysly, vidím mezi řádky té knihy mnohem víc a je mi k uzoufání. Ve 3.30 konečně usínám.