Pohodový prima štrasburský den (Pondělí 20.4.2009)

Tak zase další týden. Proč to tak utíká?Okno bylo otevřené, jinak by se vážně nedalo spát, tak vytáhnu rolety, pustím pár slunečních paprsků, dám vařit vodu na čaj, zapnu počítač a mezi jednotlivými sousty píšu nějaké vzkazy a tak.Hmm..zavolala jsem si s mamkou, napsala pár vzkazů a je 10.15. Ach jo, už to zase letí jako blázen.Mám radost že jsem si uklidila pokoj, je radost tu být;-(Udělala jsem si pár rezervací po internetu do místní knihovny, takže bych to asi měla jít vyzvednout…no, alespoň se projdu. Umyji nádobí po snídani, trochu se upravím, dneska na tom moc nezáleží, stejně je město poloprázdné;-)a před jedenáctou vyrážím do města.Sakra,vracím se.Naštěstí jen pár kroků.Musím si dopředu objednat knihy z knihovny abych je tam měla připravené. Takže odchod se koná v 11.45. Ach jo. Hned co vyjdu ven si sundám bundu, protože se nedá ani trochu dýchat. Chci jít do města, ale nevím, kudy přesně to bude nejlepší, ale nakonec jdu osvědčenou cestou kolem SIMPLU, a dozadu dál do centra. Zaujme mě půjčovna kol. Ha!Sem asi brzo zavítám.Je tak nějak divně. Je mi vedro, ale šíleně fouká, na krku mám šátek. Vzpomenu si, jak jsme se tu prvně procházeli s Radkem. Říkala jsem si-hmm a tohle město bude brzo „moje“. Stalo se to dřív, než jsem se nadála. V těchto úvahách dojdu až k obchodu Stradivarius, který je největší ve městě. Jdu zkontrolovat, zda-li tu na mě čeká košile, co se mi líbila v sobotu v Rivetoile. Tam se mi ale dnes nechtělo. Ano ano ano!Je tu!Zaujmou mě i jedny šaty, takže si to všechno jdu vyzkoušet. No, šaty jsou hezké, ale mohly by být z o trochu lepšího materiálu. Z tohohle nákup nekouká. Košili nicméně zabavuji;-) Když vycházím, je 12.45. Ach jo, to to utíká!Potom moje kroky míří do nákupního centra na Place des Halles, doufám že se na mě štěstí usměje alespoň tam. Vstupuji do obchodu C&A a uzřím jen samé tragické hadry. Směřuji potom dále přes H&M, Camaieu, Cache Cache až do New Looku. Zastavím se i v Etamu, ale nic. Jsem nějaká dost unavená, hladová. Šaty nemám. Zastavím se cestou ještě v jednom Etamu a Camaieu, ale nic nic, prostě bída. Moje kroky potom směřují do MONOPRIX, do potravin, pro něco k jídlu. Beru banán, hořkou čokoládu a mléko. Chci i vajíčka, ale to je budu s sebou celý den tahat?No, prostě budu. Kousek čokolády a banán jsi jdu sníst na lavičky na náměstí, je nádherně. Teď je tedy na čase jít do knihovny. Ne že by se mi chtělo na Place de la République pěšky, ale co se dá dělat. Lístek si kvůli tomu kupovat nebudu. No, ono to nakonec tak daleko není, jen se mi tam nějak nechce jít;-)Jsem tam za chvilku. Knihy už mám nachystány. Při objednávání jsem to nějak nepočítala, přinese mi jich asi 30. A tolik mi jich domů nepůjčí. Naštěstí mi paní dovolí se do všech podívat bez předchozího načtení na kartičku. Vyberu si ty nejlepší a ostatní jí tam nechávám. Ufff..je to tak těžké!Dneska jsem obešla celé město, to ani večer nemůžu jít běhat, to by mě už kleplo. Celou dlouhou ulicí až k Palais se táhnu s tímhle tragickým nákladem z knihovny, u BNP Paribas přejdu a jdu dál celou Forêt Noire až k naší škole. Přece jen, jsou prázdniny, bude otevřeno?Naštěstí je. Zjistila jsem totiž, že u nás mají k dispozici jedno dílo, které by se mi náramně šiklo, ale nepůjčuje se nejspíš domů. Zeptám se. No, nepůjčuje. Musím být tam. Přijdu v 15.30. Samozřejmě jsem to nečekala, takže u sebe nemám žádný papír, takže píšu po různých papírech co najdu v knihách z knihovny.Prima.Pak se porozhlédnu, co mi ještě knihovna může nabídnout a pak potkám kamaráda Martina.Dlouho, hodně dlouho jsme se neviděli, tak povídáme celou cestu. Ani jsem nevěděla, že Martin bydlí v jiném bytě, a to už od října!Děs, jak nic nevím. Venku je krásně. Je mi nevolno z toho závaží co mám přes rameno. V 17.30 za sebou zavírám dveře na koleji. Uff…hurá!Rozeberu ty hrůzy a jdu si dělat něco k večeři.No, dala bych si vajíčka. Takže jedu do šestého patra, kde mi přijde že je dost rychlá plotýnka, beru si s sebou knihu a dám to vařit. „Již“ v 18.10 je hotovo!Ještě že jsem měla tu knihu.Sjedu k sobě a nevydržím to, slupnu dvě ještě horká vajíčka. No, hlad je hlad. Chtěla bych si udělat salát. Sakra, vždyť nemám mrkev. A já miluju mrkev!Chce se mi jít do SIMPLU?Nechce, ale jdu. Venku to zvláštně voní. Jak po dešti, ale je jasno.:-)Jdu do SIMPLU kolem řeky a pozoruju běžce. No, dneska na to už nemám. Před odchodem jsem zkontrolovala krokoměr. 7 km.Už nemůžu běhat, to bych se asi zhroutila.V SIMPLU poberu rajčátka, okurku a mrkev a mířím k pokladně. Hmm..narváno všude. Jdu k jedné, co vypadá dobře. Aha, zavřená. Prodavač se zubí a mává na mě, ať jdu k němu.Uvidí mě pár lidí a jdou taky. Takže ceduli Pokladna zavřená podává tomu poslednímu. Při vážení mrkve se prodavač spiklenecky zakření a tichým hlasem povídá:“Vidíte?A to jsem chtěl pustit jenom Vás, to mám asi za to“;-) No, musím se smát, to tedy chudák dopadl. Při vracení peněz mi pohladí ruku!Vážně mě to pobaví.Tak mu na rozloučenou zamávám a vracím se zpět. Je nádherně. Trochu pod mrakem, ale krásně. Mít o trochu víc síly, jdu běhat. Ale nemám. Doplazím se na kolej a jdu připravovat salát. Potom si tu dobrotu sním u dělání kvízů na facebooku, čtení bulváru a tak podobně. Chci jít spát nejdéle do 22 hodin. Nic. 22.15. Tak do 23.Bohužel. Ještě sprcha a je 23.30. Ach joooooo…..