Vyčerpávající den (Pondělí 16.3.2009)

Budík je nařízený na 9. hodinu, s tím, že se prostě překonám a vylezu.Když otevřu oko, je mi jasné, že v tomhle stavu do hlavy nic nedostanu, takže každou čtvrthodinu si budík posunuji. Nakonec vylezu v 10 hodin.Přemýšlím, zda-li je neděle nebo pondělí. Venku řvou děti, takže asi pondělí. Cože, už? Musím se učit! Pustím do pokoje jaro, a okno nechávám otevřené téměř po celý den. Uklidňuje mě zpěv ptáků a namlouvám si, že tu vlastně nejsem zavřená. Udělám si něco k snídani, zkouknu mail a facebook, ustelu, a v 10.30 beru do rukou poznámky na zítřejší zkoušku. Už chci, aby byla středa odpoledne!!!To už bude po všech těchhle hloupostech. Učím se učím, a v půl jedné začínám být nervozní. Jdu hledat něco k jídlu, a bezcílně surfovat po internetu. Pak si chvíli píši s Danou, napíši Radkovi a v 13.45 se znovu pouštím do práce. Jakž takž mi to i jde°-)) Od 14 hodin je dnes předmět Comprendre les Etats Unis, ale jsem tu zavalená prací, takže nikam nejdu. Dana se rozhoduje, že půjde.Učím se asi do 15.15.Mám počítač v posteli a docela mi to jde i od ruky. Pak si jdu udělat nějakou svačinku a rozhoduji se, že učit se budu až večer, ono je to stejně nejlepší. Venku je naprosto nádherně, a já už to tady zavřená dlouho nevydržím. Začnu se oblékat a ťuká Dana. Je rozčilená, protože došla do školy a zjistila, že hodina odpadla. (jojo, Francie….:-)chvíli si povídáme. Chtěla jsem jít tedy původně ven v 16 hodin, ale zapovídáme se a jdu až v 17. Venku je doooookoooooonale!Užívám si každý paprsek. Jdu do města, vlastně ani nikam nemířím, jen si prostě užívám teplého vzduchu. Projdu se po náměstí, obejdu až obchodní centrum Place des Halles a jdu zase zpátky. Ani už mě to neláká do obchodů. Jsem ráda za to co jsem si koupila před tím,v zimním semestru a povánočních výprodejích, a teď už jsem raději venku;-)) Pak se zastavím v supermarketu SIMPLY rovnou na náměstí,kam skoro vůbec nechodím. Je to tam o něco dražší a celkově se mi to tam moc nelíbí,ale proč to nevyzkoušet.Vzpomínám si, jak jsem tu byla poprvé s Radkem a přijde mi, že od té doby se toho moc nezměnilo.Beru hlavně nebo spíš výhradně ovoce a zeleninu a hlavně vybírám ovoce exotické. Příjemnou procházkou dojdu na kolej a je 18.40. Rozeberu nákup, uklidím pokoj (přece jen když jsem odcházela, zůstal tu po mně binec)a v 19.00 začnou exotické hody. Nejdřív si nakrájím kumquat, který jsem měla párkrát a byl odporně kyselý. Známý mě ale upozornil, že byl pouze nezralý a ať vyberu lepší kousky. Dám na jeho rady a telelím se blahem. Vzala jsem pro jistotu jen dva kousky, a je to škoda, je to dost lahodné. Pak samozřejmě nesmí chybět pomelo, dnes jsem ho ale našla s červenou dužinou.Jéé to je lahoooda, chutná jako přeslazený grep;-)) Pak si nakrájím nashi a karambolu, a mám strach, abych se po těchle tropických hodech do rána neosypala. Karambola má opravdu zvláštní chuť, nemůžu říct že špatnou, ale prostě dost zvláštní;-)) Zato nashi málem sním celé. Naštěstí je na to docela velké;-)) Kolem 20. hodiny se znova pouštím do práce. Už aby byla středa odpoledneee, to už bude konec se všemi hloupostmi.Jakž takž mi to vydrží. Původní plány poněkud zkrachovaly, jelikož jsme měla v plánu do 18 se učit na zkoušku a od 18 se učit na italštinu. Pak jsem to všechno posunula o dvě hodiny, ale stejně, zkrátka realita je jiná;-) Ve 20.00 sedím u počítače a přemýšlím nad tím, jak to všechno zvládnu, protože jsem unavená, jako kdyby byla alespoň jedna ráno. Chvíli si píši se sestřičkou přes ICQ, pak dokonce chvíli chytnu i mamku, takže je z ničeho nic 21. No, ale už bych opravdu měla něco dělat. Pak si potřebuji vyzkoušet nový program na přehrávání DVD(no ano, na zítřejší zkoušku je to opravdu důležité;-)) a zakoukám se na chvíli do Irrésistible Alfie, v českém názvu Zlatíčko. Pak si tak uvědomím, že jsem téměř rok ve Francii a ještě jsem neviděla Amélii!Hrůza;-)) Přehrávám si nejoblíbenější scény a začínám se neskutečně těšit na Paříž, kterou plánuji zřejmě někdy v květnu. Je 22.20. Hmmm…už jsem docela dost unavená, ale co se dá dělat. Zalezu si do postele a beru si článek na zítřejší hodinu. Když mi padají oči, rozhodnu se to „oživit“ poznámkami k zítřejší zkoušce. Kupodivu to funguje. A úplně nejvíc zarážející je, že si všechno pamatuji. No jo, v časovém presu pracuji efektivně, ale že se mnou kamarádí i paměť, to je tedy něco! Takhle na povel;-)) Začíná se ale ozývat únava z předchozích dní. Čas běží jako splašený. Pořád si střídám poznámky, občas si udělám nějaký dobrý čaj a najednou jsou 3 hodiny. Jdu si do Wordu alespoň připravit poznámky, které bych chtěla zapracovat do mého „response paperu“. Až si přečtu článek, musím zkrátka udělat takový report o tom co jsem četla. Ale ne shrnutí, ale hlavní autorovy myšlenky, jak to na mě působilo, co si o tom myslím a podobně. Strašně mi slzí oči, takže z psaní už dneska nic nebude. Odkládám všechny ty učební hrůzy a v půl čtvrté jdu spát.