Zabíjet čas..to já tedy umím dost dobře! (Čtvrtek 12.3.2009)

Ráno se mi nechce moc vstávat, ale co se dá dělat, že. Budík zvoní v 5.15. Nakonec usoudím, že se toho mnoho nestane, když vstanu o 30 minut déle a taky že se neděje nic:-)Otevřu si okno, dám vařit vodu na čaj, ustelu postel..a u snídaně prohlížím novinky na internetu. Mezi tím si přežehlím vlasy(opravdu pěkné;-))upravím se a kolem půl osmé na mě ťuká Dana a jdeme spolu do školy. Jdeme na předmět The Aftermath of the American Civil War. Dneska mě to tedy vůbec nebaví. Hned na začátku nám vyučující oznámí,že koncem první hodiny se budeme muset přesunout do jiného sálu, protože v tomto se bude konat nějaká zkouška. Nechápu, proč tahle vyučující dělá prezentace. Má je hezké,což o to, ale každý slide tam nechá asi 2 vteřiny a nikde svoje prezentace nezveřejňuje, takže mi opravdu uniká jejich smysl, protože přečíst si je, natož snad opsat, nemá nikdo šanci. Hodina se naprosto nevkusně vleče. Je teprve půl deváté. Hrůza. Kolem 8.45 vtrhne do sálu nějaká neznámá paní a oznámí nám, že musíme ven. Takže se přemisťujeme o patro níže. Tam chvíli sedíme a nic se neděje. Pořád si s Danou povídáme a to i o hodině, protože námět téhle hodiny je více než krizový.Asi v 9.45(nemohu uvěřit, že jsme se propracovali až sem;-)) vyučující pouští film. No, to brzy!V 10.00 si všichni začnou balit a šustění tašek a skřípání zipů ji donutí film vypnout. Cože??!!Takže kvůli tomuhle jsem ráno tak pracně vstávala?No to snad ne. V prvním sále bylo docela příjemně, ale potom, co jsme přešli o patro níž, jsme docela dost mrzli. Po hodině tedy s Danou míříme do školní kafetérie na nějakou dobrotu. Dávám si kávu. Tu si dávám vždycky, ale až dneska mě napadlo říci si o ni s mlékem. Dost se těším. Áááá…nechutnéééé. Poté co ochutnám tu „dobrotu“ udělá se mi vyloženě nevolno.Humus. Míříme s Danou volným vycházkovým krokem na kolej a já kávu odhazuji do nejbližšího odpadkového koše. Fuj, tak tohle už tedy nikdy. Když dojdeme k automatu BNP Paribas, uvědomím si, že mám vůči Daně nějaké dluhy, když jsem neměla drobné, vždycky mi půjčila na kávu a podobně, takže je načase všechny dluhy vyrovnat. Rovnou jí to vracím, přece jen hotové peníze se rozutečou poměrně dost rychle;-)) Cestou se rozhoduji zajít do supermarketu LECLERC. Dana se nakonec rozhoduje jít také. Můžeme si sice vzít na pomoc nějaký dopravní prostředek, ale stejně zastávka nestojí přímo u nákupní galerie Rivetoile tak co, jdeme zkrátka pěšky. Je opravdu docela dost velká zima. Ale povídáme si, smějeme se a tak nám cesta příjemně utíká. S příchodem peněz na můj účet jsem dostala i větší chuť nakupovat;-))takže beru na ochutnání různé sýry a paštiky a různé jiné lahůdky. Musím ale vzít do každé ruky také 5l butilu vody. Řeknu si u kasy o dvě velké tašky, abych se vyrovnala, ale je to opravdu zatraceně těžké. I když zdržuji Dana mi neuteče a jdeme spolu dál;-))Dělám si pořád nějaké pauzičky, protože mi dost výrazně začínají odumírat prsty;-) Vůbec se to nezdá, ale po příchodu na kolej zjistím, že je 13.15!No v jedenáct jsme šly ze školy, pak jsme rozjímaly v obchodě a ono to nějaký čas zabere;-) Poklidím ještě nějaké drobnosti po mém odchodu ráno, rozendám nákup a přemýšlím, co budu dělat. Venku je zima, ale svítí sluníčko a vypadá to tam hezky.No, nakonec zůstanu doma. Vlastně bych ani neměla přemýšlet, co budu dělat, protože o práci mám postaráno.Jenže mě se tak šíleně neeeeechce!!!Takže si pro sebe hledám nějaké těžce nesmyslné výmluvy, jen abych se nemusela učit. Takže jen tak bezcílně surfuji po internetu, chvíli si po Skypu píši s Danou, pak čtu veškerý dostupný bulvár, dívám se na sto let starý díl Ordinace a pak chvíli koukám z okna. Zkrátka nechutně zabíjím čas, a přitom je to strašná škoda. Hrůza, vážně. Když tímto tempem netempem dojdu až do 18.30, lituji, jak jsem zcela nevkusně promarnila den a jdu si dělat něco k jídlu. Pak zase zírám do počítače.Rozloučím se s Radkem a beru konečně do rukou poznámky z předmětu Relations internationales et transferts culturels, ze kterého mám v úterý zkoušku. Ach jo. Moc mě to tedy nebaví, ale musím uznat, že se mnou dost spolupracuje paměť a všechno co si přečtu, si i pamatuji.Jsem ale docela unavená, takže kolem 23.30 jdu spát. Hurá!;-)