Konečně milovaný parlament !!!! (Pondělí 23.2.2009)

Vstávám v 5 hodin. Opravdu zvěrstvo. Otevřu okno.…venku je neuvěřitelné teplo, zpívají ptáci…pak v rádiu hlásí že je 7 stupňů. V půl šesté! Nádhera. Nechám větrat celou hodinu a není mi zima. Opravdu krása! Zapnu si počítač a udělám nějaké nezbytnosti. Mezitím zapnu žehličku na vlasy. Mezi sousty výborné snídaně si žehlím vlasy. Když skončím s nezbytnostmi na počítači,dožehlím si vlasy a jdu do koupelny. Čas dost běží, ale naštěstí jsem vstala přesně tak, abych byla dost v klidu a na všechno měla čas. V 8.15 pro mě zachází Dana a jdeme na zastávku. Tenhle týden je totiž výjimečný. Jsme na takové ministáži, nebo jak by se to dalo nazvat,v Evropském parlamentu. Jsme rozděli do skupin a budeme projednávat problémy, které se právě v těch skupinách zpracovávaly. Jsme tam včas, takže se ještě projdeme kolem Rady Evropy a potom se přibližujeme k budově Evropského parlamentu.Máme sraz všichni v 9.15. Potom se postupně natlačíme do budovy, „odbavíme“ a jdeme nahoru, do sálu. Úvodní přivítání má začít v 10.00 ale začíná až v 10.15, dřív se tam prostě všichni nenaskládají .Nejdříve mluví administrátor, nebo správce, či jak jinak vhodně bych to přeložila, který nás vítá a tak podobně. Potom mluví pan Schirman, vedoucí celého politického institutu, na kterém studujeme a nakonec dostává slovo dnešní hlavní řečník, pan Giuliani, prezident Nadace Roberta Schumana a seznamuje nás s různými svými názory. Obecně je tento týden rozdělen tak, že dopoledne je vždy nějaký řečník, a odpoledne práce skupin. Mezitím je pauza na oběd. Nejsem ale ze začátku moc schopná vnímat. Užívám si tak strašně moc ten okamžik, že můžu být tady….zase jsem se dnes přesvědčila, že to co dělám, to, co studuji, je jediná možná a tím pádem správná cesta. Úplně mi z toho všeho běhá mráz po zádech. Jsem tak strašně šťastná! Neumím to popsat, je to pocit naprosto zajíkavého štěstí, ze kterého se točí hlava. Asi jako zamilování;-))Cítím prostě že tohle je to „ono“ proč člověk studuje, vlastně to „ono“ co hledá v každém partnerském vztahu. Vím, že tohle je prostě „moje“ cesta a že jdu po ní správně. Příspěvek hlavního řečníka končí před půl dvanáctou, a asi do čtvrt na jednu se vede diskuze. Během celého odpoledne nemůžu odtrhnout oči od mého nejoblíbenějšího spolužáka, který tam sedí v obleku, vypadá naprosto dokonale a tváří se, že je to naprosto normální. No není! Chvíli mě naprosto rozptyluje. Až se z toho ztratím v textu. Sedí si tam, tak dokonale ležérní, a to parlamentní křeslo je dělané přímo pro něj. Úplně mu to tam sluší! Noc, zpět k diskuzi, že. Dokončí se otázky studentů a potom je pauza na oběd. Další setkání je ve čtvrt na tři.Mezitím jdeme s Danou na autobus, který nás doveze těsně před naší kolej, schroupnu dva suchary a jedeme zase nazpátek. Sice jsem doma byla asi 15 minut,ale lepší než sedět dvě hodiny tam, je tam docela dost zima. Přemístíme se zase zpět do EP a od čtvrt na tři začíná „naše zasedání“. Jsou čtyři skupiny, každá obhahuje jedno téma, jeden názor. Jeden názor je v uvozovkách „Atlantická Evropa“, druhý Jeden evropský pilíř uvnitř reformovaného NATO, třetí Jednotná evropská obrana/ochrana, další Nový systém evropské bezpečnosti. Nejsou to vyloženě názory, spíš témata, která každá skupina zastupuje. Každá skupina je ještě rozdělena do 4 skupin, které všechny obhajují jednotný názor. Vždy předstoupí vedoucí komise, přednese jednotný názor skupiny(který zpracovávají všichni dohromady), který nesmí překročit 15 minut, pak je prostor na otázky, 30 minut. Takhle předstoupí 3.Čtvrtá komise každé skupiny není vidět, je to práce uvnitř buňky, zpracovává materiály, odpovídá na otázky. To znamená, že je to akce na celé odpoledne. Jsem nepopsatelně nadšená. Tenhle systém „aktivní výuky“ neznám a nevím jak diskutují Češi, ale co tak mám možnost vidět..raději každý mlčí. Tady mě nadchne ta parlamentní atmosféra. Vedoucí komise přednese jednotný názor a během prostoru na diskuzi se často dost pohádají, vytýkají si vzájemné postoje. Jsem nadšená, tohle jsou studenti druhého ročníku. Možná by mi to nepřišlo tak zajímavé, kdybych na to byla zvyklá, ale český systém-odpapouškuj co řekne učitel vlastně neklade důraz na nic. Jo, paměť mám dobrou, takže se vše potřebné naučím, ale tihle lidé jsou skvěle vybaveni do života. Tak nějak prakticky. Umí mluvit. Já se strašně stydím, protože na to nejsem zvyklá, a jim to strašně závidím. V 15.45 je pauza na kávu a po 10 minutách se pokračuje do 17 hodin.Zářím jak měsíček na hnoji, jsem opravdu šťastná. Potom s Danou jdeme zase na autobus, ona jede na kolej, já do města něco zařídit. Potom zajdu do obchodního domu Fnac, jen tak se podívat, ale nic mě nebaví. Jedu tramvají do nákupní galerie Rivetoile do supermarketu LECLERC, kde si vezmu mléko a sýr a obchod rychle opouštím. Říkám si, že bych mohla jít dnes spát opravdu brzo, ale pak se mi ani nechce. Jsem na facebooku, kde proběhne konverzace s nejoblíbenějším spolužákem,ale na můj vkus až moc vlažná. Potom si dost dlouho píšeme s Danou, já koukám kde co lítá, a spát jdu až ve 22.30.No, alespoň nějaký pokrok.