Další skvělý den v parlamentu (Úterý 24.2.2009)

Vstávám v 9.30. Probudím se, a připadám si tak dokonale odpočatá, že se naprosto vyděsím, kolik je vlastně hodin. Na budíku vidím 9.00. Hmmmm;-))))Tak to si ještě poležím. V 9.30 se vyhrabu z postele. Vyvětrám a rozhodnu se to tak nechat alespoň hodinu. Venku je náááááádherně!7 stupňů!Poklidím nějaké věci v pokoji, zapnu počítač, u kterého si vypiji čaj, a v 10.20 si jdu mýt vlasy. Jsem tak ráda, že ta dnešní řeč odpadla…odpadla bych totiž také.Pak si musím usušit vlasy a kolem 11.30 jdu vařit oběd. No vařit není to správné slovo, všechna jídla co tu mám jsou předpřipravena, ale tak alespoň tedy připravit oběd:-))S Danou máme špagety a k nim kompot, opravdu dobrota! Celý den nic nejíst není to pravé ořechové, jsem pak i víc unavená, takhle máme alespoň dobrý základ:-))Strávíme u jídla hodinku, pak se jdu vypravit,upravit a připravit;-)) a ve 13.25 vyrážíme s Danou na autobus. Vidíme ho na semaforu, takže značně zrychlíme tempo, on nás vidí, takže počká a naštěstí si tedy nastoupíme;-)) Dneska je nádherné teplo. Nemůžu tomu uvěřit, naprosto dokonalé počasí!Užívám si každou vteřinku. Jdeme volným krokem do parlamentu, máme dost času. Mám ráda, když je na všechno klid. Ve 14.15 začíná jednání další skupiny, ranní řeč odpadla, zřejmě je řečník nemocný, těžko říct. Projev první komise, respektive jejího mluvčího, je naprosto dokonalý. Křičí, bouchá do stolu, a za některé jeho názory se mu tleská ve stoje. Je to nádhera, celá ta možnost být tady. V 15.45 je malá přestávka na kávu a pak se pokračuje do 17 hodin. Volným krokem se kolem Rady Evropy přemístíme na tramvajovou zastávku a odtud jedeme do školy.Jdeme totiž ještě na Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Tato hodina je právě kvůli Evropskému týdnu posunuta o dvě hodiny, začíná až v 18.00.Překvapí mě, že dorazí opravdu všichni. Nejdříve si povídáme a potom před 19. vyučující pouští film. Některé pasáže mi vženou slzy do očí, celý film pojednává o roce 1968 v různých státech Evropy, pak se diskutuje. Ve 20.05 jdeme domů. Cestou vidíme na semaforu autobus a děláme na něj prosebná gesta a on kýve hlavou. Naštěstí nás vezme;-)) Doma jsem v půl deváté. Dneska to bylo dobré, ráno nebylo setkání, ale každý den…to je nářez. Vezmu si něco málo k jídlu, skočím do sprchy, pročtu nějaké novinky a kolem 23.30 jdu spát. To je hrůza!Ale opravdu jsem nedělala žádné zbytečné věci, jen to nejnutnější!V posteli přemýšlím…..celý život se ženu někam hodně nahoru, ale pokud se mi to povede, co to bude obnášet?Každý den vstávat kolem šesté, na osmou,devátou být v kanceláři a kolem 18,19 domů. Skočit do supermarketu pro něco k večeři, hodit to do sebe, rychle do sprchy, rychle rychle….protože čas běží a člověk se musí alespoň chvíli prospat.Nějak mi sem nezapadá rodina nebo partner. Večer se člověk doplouží do postele, vzmůže se na „Dobrou noc“ a ráno vstává a zase chvátá, aby vše stihl..no, je to život štvané zvěře. Přesto, že je to dost silně vyčerpávající, co mám tu čest poznat, je to taky naprosto dokonalé. Nechce se mi domů…nejradši bych se tu usídlila napořád.