Zamilovaná a trochu smutná (Sobota 14.2.2009)

Budík zvoní v 9 hodin. Jsem chvíli vzhůru, ale pak…proč vstávat když se mi nechce? Vzbouzím se kolem 10.30. Pak obvyklé činnosti- stlaní, snídaně, mytí nádobí. U snídaně Skypuji s Danou a domlouváme se, že na chvíli přijde. Je 11.45 a Dana píše, že po dvanácté dorazí. Chtěla jsem jít dnes na dva filmy do kina, a udělat si takový den jen pro svoji radost (ano, i když to tu mám každý, to je pravda;-))ale pak si řeknu, že raději popovídám s Danou, protože filmy budou dávat ještě dost dlouho a tak si to mohu zorganizovat jinak .Dana odchází kolem 15. hodiny. No, zkrátka bylo co probírat;-))Potom napíši nějaké zprávy, upravím se, obléknu a kolem 16. 50 vycházím z koleje. Je nádherné světlo.Jdu si změřit, jak dlouho trvá chůze z naší koleje na zastávku Étoile Polygone.Trvá to přesně 15 minut. Budu totiž muset jít na tuhle zastávku ve 4 ráno až pojedu domů. No, to je tedy představa. Už teď mi běhá mráz po zádech. Až budu sedět v autobuse, budu nejšťastnější člověk na světě! Cestou potkám asi 10 zaparkovaných aut policie, a jsou plná;-))nechápu co se děje, ale je mi to vcelku jedno, taková hezká podívaná..to se jen tak nestane!:-))Pak ještě změřím, jak dlouho jede tramvaj na zastávku odkud jezdí autobusy Eurolines, vrátím se, přestoupím a jedu linkou D do města. Procházím se po náměstí a nevěřím vlastním očím. Tolik lidí v ulicích, v sobotu…to jsem viděla naposledy o Vánocích. Je to až neuvěřitelné! Musím se jimi doslova prodírat. Všude jsou stánky s květinami, srdíčky. Všude dvojice. Dneska je ve městě opravdu šílené množství lidí. Ale toho jsem si všimla už když jsem šla na tramvaj z koleje, tolik dvojic pohromadě jsem opravdu nikdy neviděla. A tolik mužů co nesli květinu také ne;-))Dnes je prostě všude ve vzduchu láska.Nevím, jestli bych slavila svátek sv. Valentýna jen tak, ale on má pro mě speciální význam.Je to totiž den našeho výročí s mým snoubencem.Tenkrát kamarád slavil narozeniny a shodou okolností ten pátek bylo 14.února. Tak to vyšlo poměrně dost zajímavě;-))Takže já svátek sv. Valentýna rozhodně slavím, protože je to prostě svátek náš:-))Netušila jsem, že to na mě dolehne, ale cítím takový zvláštní pocit smutku. Jsem zvyklá být se svojí druhou půlkou a naše výročí oslavit alespoň šampaňským a když je dnes ve vzduchu tolik lásky, přijdu si na světě nějak moc sama. Jdu do obchodního domu Fnac, poslechnout si nějakou hudbu.Ani ke stojanům nedojdu, zaujmou mě nějaké filmy. A taky milion lidí. Všichni nosí náruče plné DVD. Vyberu dva filmy a mířím k pokladě. Neuvěřitelně milá prodavačka mi říká, že mám právo si vybrat 5 filmů a bude to stát 30 euro, což by jinak stály 2. Neuvěřitelné! Sama mě upozornila. To by se v Čechách určitě nestalo, že by mě někdo upozornil, že mám na něco nárok. Takže si nakonec odnáším 5 filmů za stejnou cenu. Wau, to je nakonec dost dobrý den!V kině jsem sice nebyla, ale kdo by čekal, že tenhle nákup bude lepší než kino! Šťastná jak blecha rozrážím davy lidí, čekám na tramvaj a jedu domů. Rozeberu ty úžasné filmy, napíšu maily, projedu novinky na Facebooku a domlouváme se, že si zavoláme s Radkem. V tom někdo klepe. Dana. Otevřu a uvidím i naši kamarádku Hélène. Domlouváme se,že vyrazíme na skleničku. Holky byly dneska v kině, a na jídle. Jsem dost ráda, že taky můžu někam vyrazit. Když za nimi zaklapnu dveře, volá Radek. Je mi to strašně trapné, ale píšu Hélène, že nedorazím. Tohle je pro mě opravdu zvláštní den a chci využít chvíle a být s Radkem na Skypu. Zavzpomínat a podobně:-))Mrzí mě, že nemůžeme být spolu. Začínám se těšit domů, jen ten autobus, resp. ta cesta ráno mě dost děsí. Doufám, že objevím jinou tramvaj, která by jela přímo od nás. Surfuji, volám s Radkem a vlastně jsem opravdu šťastná, že jsem nikam nevyrazila.To jsem celá já..pořád si stěžuji, že jsem úplně ulítlá, že tu nepropíjím mraky eur a nechodím na všechny party, je mi líto, že nikam nechodím a pak když ta možnost je, stejně nikdy nikam nejdu! Ach jo. Projedu si různé ukázky z těch nově zakoupených filmů a zastavím se u nich víc, než bych původně čekala. Když vypínám počítač, hodiny překvapivě ukazují 2.00. To bych tedy nečekala! Měla to být jen „ochutnávka“. Ach joooooo.