Ráno chci vstát brzo a v klidu se nasnídat, nakonec se ale rozhoduji vstát v 9 místo v 8 a nasnídat se až ve škole, v kafeterii. Nijak se nevypravuji, jen se obléknu a jdu. No jo, Francie mě naučila že spánek je důležitější než make-up a vyžehlené vlasy. Aspoň nějaké zlepšení:-)) V kafeterii zakoupím obloženou bagetu a horkou čokoládu a jdeme s Danou zasednout na Sociologie des relations internationales. Poslední dobou mi tenhle předmět utíká přímo pohádkově, takže opravdu za chvíli hodiny ukazují 12.00. Po škole jdeme s Danou do banky, kde jí musím předat peníze,které ji dlužím. Jsem prostě zvyklá všude platit kartou, a hotovými penězi nedisponuji. Po vyrovnání účtů si počkáme na autobus který nás doveze téměř před naši kolej. Odvážíme se jít na oběd, ačkoliv ve čtvrtek bývají obědy přímo k uzoufání. Dneska se ale docela vytáhli, oběd je dobrý. Po obědě vyřídím pár mailů a jdu spát. Dneska odpadl předmět Kennedy and his times, přesto se ale s Danou rozhodneme jít do školy. Dana se pro mě staví v půl třetí. Máme totiž v plánu sestrojit alespoň kus práce, kterou musíme odevzdat právě do předmětu Kennedy and his times. Až to budu mít napsané, budu šťastná, že k uzavření předmětu stačila jen práce, a nebudu se muset učit, nicméně to napsat..to je vážně k zešílení. Když dorazíme, málem si nemáme kam sednout. Knihovna je narvaná k prasknutí. Zase mě „dojme“ francouzský systém. Knihy s bílými štítky si můžete půjčit domů na 14 dní. Knihy se žlutým štítkem si můžete půjčit domů pouze přes víkend a knihy s červeným štítkem jsou pouze ke čtení ve studovně. Těším se tedy, jak si některé knihy odnesu domů. Chyba lávky! Kennedy se přece domů nepůjčuje. Jdu se zeptat proč, když má bílý štítek?! Otázka: „Myslela jsem, že knihy s bílým štítkem půjčujete domů?!“ Odpověď: „ Ano, slečno, knihy s bílým štítkem půjčujeme domů, ale ne tyto“. Nechápu. Tak mi milá paní vysvětlí, že prostě tuhle mi domů nedá, protože ji chce každý, tak ji půjčují jen ke čtení ve studovně. Fakt bezva. Každá kniha o Kennedym má 1000 stránek. Velká většina. Nikdy jsem neměla v plánu to číst, ale teď už teda vůbec ne. Čtu všechno kolem - časopisy, knihy o všem možném, ale Kennedy mě nebere. Dokopu se přečíst alespoň 10 stránek. Je to nuda. Navíc k ničemu. Název kapitoly je zavádějící, místo nějk stručně popsaného vstupu do politiky se dočítám jak se mladý Kennedy zamýšlel nad kariérou svého otce a bla bla bla. Fakta žádná. Jdu si měnit knihu. Což je taky proces. Musím si vzít kartičku (jak jinak, že) a vyplnit tam všechny množné hlouposti o knize. Tu kartičku vám pak vezmou, a napíchnou si jí na takovou vidličku. Pokaždé, když chcete knihu, musíte vyplnit novou kartičku. Opravdu zábavné. Nepochybuji o tom, že Francie má jistě nejvyšší spotřebu papíru na světě. To je totiž nad Slunce jasné. Čas utíká a najednou je půl šesté. Ačkoliv jsme si s Danou řekly, že vydržíme
„ do zavíračky“ odcházíme už v půl šesté místo v sedm. Jdeme tedy na kolej. Cestou si to rozmýšlíme a míříme ještě do supermarketu LECLERC. Nakupujeme nějaké drobnosti a konečně odcházíme. Libuji si, že jsem doma docela brzo a že tedy půjdu brzy spát. Realita je trochu jiná. Plánuji si, že si dám sprchu, mrknu na jeden díl Ordinace a půjdu spát. Místo toho přijdu a rovnou pouštím Ordinaci. Pak na chvíli zmizím v koupelně a sjedu ještě jeden díl. Pak se rozhodnu si pustit Soukromé pasti a vyberu si díl Tatínkova holčička, jelikož strhnul takovou vlnu ohlasů, že nešlo se nepodívat. Nicméně..mohla jsem si to raději nechat ujít, protože to bylo něco naprosto nechutného. Ale..bohužel pravdivého. Chystám se jít spát, ale opět si volám se svojí drahou polovičkou a hovor se protáhne do brzkých ranních hodin. Jdu spát asi v jednu.
0 komentářů:
Okomentovat