Bramborááky (Neděle 23.11. 2008)

Vstávám v 9. 30. No, nic moc, ráda bych si ještě přispala. Ale nemůžu. Dana mi včera večer psala, že bychom mohly dnes ještě zajít do pekárny, koupit něco sladkého po obědě. Přece jen oběd bez dezertu…to vážně nejde. Alespoň ve Francii rozhodně ne. Dana se pro mě staví v 10. 15. Bereme nějaké croissanty, i plněné a podobné sladkosti. Počítáme, že kolem čtvrt na dvanáct začneme vařit. Ale bohužel, čekáme ve frontě dvacet minut. Začneme vařit kolem 11. 45. Oškrábeme brambory, nastrouháme..a už prozvání Hélène ať ji jdeme vyzvednout ke vchodu. Přichází nahoru do kuchyně, povídáme, já myji průběžně nádobí, Dana dává dohromady bramboráky. Jde to docela rychle, kuchyně je prázdná a my si můžeme povídat. Nebo spíš holky. Rozumím všemu, ale nějak nevím, co říct. Tohle mě dost často pronásleduje i v Čechách, bohužel tady to není jiné. Naštěstí holky tenhle problém nemají, takže dohromady nám to ladí. Když jdeme jíst, je asi tři čtvrtě na jednu. Povídáme a sníme všechno, čemuž se v počátku nechtělo ani věřit. Bramboráky moc ráda nemám, ale tyhle se Daně povedly přímo neuvěřitelně, takže si ráda vezmu. A ne jen jeden:-)) Potom se společně pouštíme do zákusků, povídáme a čas příjemně utíká. Hélène odchází asi tak v 15.15. Rozloučíme se s Danou a já jdu zase pro změnu uklízet. Zbývá mi poslední šuplík plný velmi různorodých věcí. Když to všechno uklidím, pouštím se do žehlení. Trvá mi to téměř dvě hodiny, mám tady toho víc než dost, nežehlila jsem ani nepamatuji. No, tak hlavně že jsem se k tomu dostala. Mám tu zapálené svíčky, poslouchám po youtube koledy…a je mi krásně. Pořád přemýšlím nad tím, jak moc jsem tu šťastná a jaké mám štěstí na ubytování, lidi kolem, školu..ale hlavně že je tu se mnou Dana. Pustím si Světla pasáže, ale to mě bohužel vůbec nezaujme. Pak si chvíli čtu, jen tak brouzdám po internetu a spát jdu zase v 1. Já snad ani neumím chodit spát včas!