Nová menza! (Čtvrtek 13.11. 2008)

Přemýšlím jestli mám vstát brzo a poctivě se vypravit, nebo si poležet. Jsem totiž vzhůru v 7. Nakonec zavírám oči a vstávám v 8.15. To akorát stačí na poctivou snídani, jinak svou výpravu nepřeháním. Vyčístím si zuby, svážu vlasy a už na mě klepe Dana a vyrážíme. Zacházíme ještě do kanceláře něco zařídit a pak už naše kroky směřují rovnou do školy. Hned ráno zjistím, že jsem si zapomněla tramvajenku,tak jdeme pěšky. Je moc hezky takže do školy dojdeme příjemnou procházkou. Před Sociologie des relations internationales si ještě stihnu dát horkou čokoládu ve školní kafeterii. Mám utkvělý pocit, že mě přednášející na Sociologii pořád pozoruje. Většinou si sedám do druhé nebo třetí lavice doprostřed, abych se donutila dávat pozor, ale dneska si sedáme někam dozadu, tak asi do šesté lavice úplně ke kraji..a stejně mám pocit že mě přednášející pořád pozoruje!! Potvrdí mi to i Dana. Takže se snažím dávat pozor a psát si poznámky. V pauze jdu ještě na jednu horkou čokoládu abych neusnula a pak hodina uteče velmi rychle. Po škole jdeme na oběd do nově otevřené menzy Esplanade. U nás na koleji je také menza, chodily jsme do ní celou dobu co jsme tady a byly jsme víc než překvapené, jak dobře tam vaří a co všechno se tam dá pořídit za celkovou cenu sotva 3 euros. Ale tady…tady je to opravdu nářez. Fronta stojí až ven, ale člověk si rád počká. V prvním patře stojí fronty do dvou místností-v jedné není výběr, a tím pádem to tam jde rychleji, ve druhé je výběr z mnoha jídel, ale zase to celé déle trvá. Nevadí, my jdeme do druhé. Každý den máme na výběr z mnoha jídel. V jednom rohu jsou těstoviny a pizza, vybrat se může jen jedno, ale zato každý den je jiný druh pizzy i těstovin. Ve druhém rohu je na výběr exotická kuchyně, nebo prostě jakákoliv zahraniční, ve třetím rohu je kuchyně vegetariánská a ve čtvrtém se servírují jen ryby. Typy kuchyní jsou dány napořád a každý den se v nich mění jídla. Uprostřed místnosti jsou dva „bary“. U jednoho jsou saláty, kde si z nabízených mís umícháme každý den jinou dobrotu, na výběr je asi milion salátů a člověk si může nandat, co hrdlo ráčí a u druhého „baru“ jsou deserty. Nápadně to připomíná švédské stoly u moře, protože je tu asi 10 obrovských mís a v nich různé krémy a pudingy a člověk si může vzít co chce. K tomu všemu samozřejmě nezbytná malá bagetka se sýrem. A to celé za 2,80 euros! Paráda. Dáváme si s Danou těstoviny s boloňskou omáčkou. Akorát je 12.30 a je problém si sednout, ale nakonec boj o místa vyhráváme a sedíme. Jídlo je víc než skvostné. Po obědě, kolem 13. hodiny přicházíme na kolej. Mám v plánu si jít lehnout, ale nakonec k tomu nedojde. Rozhodnu se nejít na předmět Kennedy and his times. Sice je to anglicky a dost mi to lahodí, nicméně docházka a ani látka, která se přednáší mi na nic není, protože se předmět ukončuje písemnou prací doma. Pustím si jen tak ze setrvačnosti Ordinaci a trochu poklidím v pokoji. Jak je již tradicí, musím umýt nádobí ze snídaně, protože ráno to málokdy stihnu. Snažím se také dostat na stránky místní knihovny, protože bych si ráda půjčila knihy na práci z Kennedyho. Bohužel, celou hodinu mi systém hlásí, že je mimo provoz, což mě dost naštve. Měla jsem v plánu nejpozději kolem 15 hodiny vyrazit do knihovny, ale tohle mi udělá čáru přes rozpočet. Nakonec si pouštím ještě 1 díl Ordinace a stále se zkouším dostat do online systému knihovny. Nakonec se mi to podaří, ale je 16.30!!To mě dost naštve, protože jsem se nevyspala a ani jsem nic užitečného neudělala. Navíc je to trochu podivný systém….knihovna je obrovská, a od doby rezervace si knihy můžete vyzvednout nejdříve za 45 minut a to bohužel i když jste přímo v knihovně,musí Vám je totiž najít a odněkud přinést. Rozhodla jsem se tedy knihy rezervovat zásadně po internetu, protože za tu dobu se pohodlně dostanu do knihovny a nikde neztrácím čas, a nebo ho alespoň zaplním právě cestou do knihovny. Do knihovny vcházím v 17.45 a knihy už mám připraveny. Chtěla bych ještě někam jet, ale stejně už budou všude zavírat, tak se zase obrátím a jdu na tramvaj směr pokoj. Domluvily jsme se s Danou, že dneska vypereme. Měla jsem to udělat já, během odpoledne, ale nakonec jsme se rozhodly prát až večer, protože odpoledne byly všechny pračky plné. Dana u mě určitě už musela být, protože jsme se domlouvaly na půl sedmou a je 18.45. Jdu za ní, beru si od ní prádlo a jdu do pračky. Jenže..jak je večer a nechodí moc lidí, dlouho čekám před budovou C. Na koleji je šest bloků (A,B,C,D,E,F) a jen ve dvou (C,E) jsou prádelny. Sice je to málo, ale není to ještě tak hrozné, protože většinou můžeme prát bez čekání. Co je ale mnohem horší, je to, že od ostatních budov nemáme klíče. Takže prostě vždycky čekáme před budovou na někoho, kdo tam bydlí a otevře nám. A já teď večer čekám docela dlouho. S Danou musíme přebrat prádlo, navíc já k ní jdu až v 19.30, protože se chci trochu najíst. Prádlo dávám do pračky v 19. 50 a praní trvá přesně hodinu. Jenže se mezitím zakoukám do dalšího dílu Ordinace a pro prádlo jdu v 21.10 a ještě dlouho čekám před budovou, takže do sušičky ho dávám teprve v půl desáté. Sušení trvá také hodinu. Jdu si pustit další díl Ordinace. Při praní nikdy nemůžu nic udělat, protože se nemůžu pořádně do ničeho začíst, a tak jen tak koukám na filmy nebo se jdu natáhnout, ale nic smysluplného se dělat nedá. V půl jedenácté vyzvedávám prádlo ze sušičky. Samozřejmě, že než se dostanu dovnitř, zabere to zase nějakých 10-15 minut. Nejezdí nám výtah, takže s tím prádlem šplhám do šestého patra k Daně. Po schodech běhá milion lidí a já se nemám s košem plným prádla kam uhýbat. Dana mi poděkuje, rychle se loučíme a já se těším do postele. Přemýšlím, že bych zítra jela do Německa. Nakonec se rozhoduji, že se raději vyspím, protože jsem opravdu vyčerpaná a pokud bych jela do Německa, stejně by to na mě padlo a já bych prospala celou sobotu. Jdu spát zase kolem půlnoci.