Hmmmm…měla bych asi vstát a jít na předmět Sociologie des relations internationales. To bych tedy opravdu měla. Navíc je dneska náhrada za předmět Convention européenne des droits de l´homme, který 1. prosince odpadne. Ale…moje absolutní vyčerpanost právě dosáhla svého vrcholu. Kdybych nepsala blog každý den, už bych si nevzpomněla co bylo včera. Vím sice že jsem byla v EP, ale co jsem tam dělala, si už tak docela nevybavuji. Připadám si jako zdrogovaná, nic nevnímám, sotva chodím. Rozhoduji se tudíž dneska do školy prostě nejít a pořádně to všechno vyležet. Když se vzbudím, budík ukazuje 12. Hmm, slušný výkon:-)) Je mi konečně fajn, cítím se opravdu odpočatě. Nasnídám se (nebo naobědvám? :-) a mrknu na poslední díl Ordinace. Už je opravdu poslední, dostala jsem se k dílu, který naposledy běžel v televizi. Trochu uklízím, pak se vypravím a kolem 15. 30 mířím do města. Chci dotáhnout do konce etapu zkoušení kabátů, čepic a všeho možného. Jdu na naši tramvajovou zastávku Esplanade a odtud mířím do nákupní galerie Place des Halles. Hned co do ní vejdu, hledám
H & M. V Rivetoile totiž v tomhle obchodě měli dost úžasné kabáty, ale v obrovských velikostech. Od návštěvy toho samého obchodu v nákupní galerii Place des Halles si slibuji nemožné-zakoupení kabátu! Obchod H & M se rozprostírá téměř přes půl patra. Milovaný kabát najdu hned. Chci si zkusit pro porovnání ještě o číslo větší-ale bohužel! Pouze jedna „normální“ velikost. Ostatní jsou tak 46 a výš. Takže z toho málem šílím, ale udělám následující: Zamlouvám si tento kabát do příštího večera a poté mířím tramvají do nákupní galerie Rivetoile. Chvíli to trvá, jsem unavená, ale tohle musím dneska vyřešit. Vcházím do
H & M kde naštěstí nacházím kabát, který jsem si zkoušela včera. Naštěstí! Nevím co bych dělala, kdyby ho už neměli. Naštěstí nic podobného nemusím řešit. V Place des Halles jsem se pro jistotu v kabátu vyfotila, takže nyní nemusím už tolik bádat nad problémem. Je mi jasné, že tenhle kabát mi padne jako ulitý, takže si ho konečně kupuji. Celá šťastná odcházím. Uff, jsem ráda že to mám z krku. Ono zkoušet si pořád něco a hledat to pravé..to mě moc nebaví. Takže jsem ráda, že už mám nakoupeno. Jdu na tramvaj a jedu zpátky do Place des Halles. Jdu ještě pro jeden dáreček k Vánocům, protože jsem zjistila, že v Rivetoile už ho nemají. Ach jo. Dneska je v univerzitní menze Esplanade, do které nyní chodíme, něco jako „welcome party“ nebo něco podobného. Menza sice funguje už 3 týdny, ale je prostě slavnostní přivítání zahraničních studentů, ochutnávky a podobně. Už jsem se registrovala před 4 týdny, abych měla místo, ale vlastně nevím, jestli půjdu. Tím přejížděním mezi obchodními centry jsem ztratila dost času. Píše mi Dana, jestli tedy půjdu. Moc se mi nechce. Nakonec píše, že ani jí ne, takže je po problému. Ještě koukám co bych komu kde koupila, když zjistím že je 19.55, tedy nejvyšší čas odejít. Přepravím se tramvají ke kolejím a mířím rovnou k Daně. Psala jsem jí, že jí přece musím ukázat nový kabát! Chvilku se zdržím, a pak si zalezu do svého pokoje. Odložím tašky…skočím do sprchy, udělám si čaj, zahrabu se do postele a pouštím Soukromé pasti. Musím pochválit Novu že všechny svoje pořady konečně dala on-line. Ordinaci už jsem viděla celou, takže teď mě čekají Soukromé pasti. Pořád vnímám mnoho ohlasů na každý díl, takže jsem dost zvědavá. Okouzlená dílem „Něžný vetřelec“ jdu po půlnoci spát.( a docela v klidu, na to že jsem dnes nezavítala ani na Kennedy and his times:-))
0 komentářů:
Okomentovat