Duch Vánoc ve Strasbourgu (Pátek 14.11. 2008)

Dopřávám si dostatek spánku a vstávám kolem desáté. Dám si minisnídani, protože se dnes s Danou opět chystáme do naší super nové jídelny. Mám čas, tak věnuji obvyklou půlhodinu žehlení vlasů a kolem čtvrt na dvanáct jsem připravena vyrazit. Hned na mě klepe Dana a jdeme ještě do budovy A nabít kartu na jídlo. To je super věc, protože karta se dá nabít jak hotově tak přes bankovní kartu. Hned poté vyrážíme na oběd. Jsme tam mezi prvními takže obvyklá fronta nás mine. Ve 12 končí škola, takže jdou všichni na oběd, ale my jsme tu už v půl dvanácté, takže pohádka. V klidu si prohlédnu všechny dezerty a saláty a pak si jdu teprve pro jídlo. Dnes volím zahraniční kuchyni, což znamená maso a kolínka. Nevím sice co je na tom zahraničního, ale je to vynikající. Masíčko se rozpadá, jen když se na něj člověk podívá, a kolínka jsou vynikající. K tomu neskutečný celerový salát a nějaký pistáciový krém jako dezert.Neskutečná lahoda. Po obědě se vracíme na kolej. Je asi 13 hodin, vyřídím nějaké věci do školy a jdu se na chvíli natáhnout. Kolem 14. 15 vstávám a chystám se jít do města nakoupit všechny vánoční dárky. Jenže jsem včera nemohla mluvit se svou drahou polovičkou, což hodlám teď napravit. Radek je zrovna doma, a máme oba čas, takže jdeme telefonovat a skončíme v půl čtvrté. Moc ráda ho slyším, ale myslela jsem že odejdu ve 14 hodin. Původně jsem tedy měla jít rovnou z oběda, ale to se prostě nějak nepovedlo, že. Nakonec vyrážím kolem 16 hodiny. No, decentní zpoždění proti původnímu plánu. Jako první se zaseknu v jednom nejmenovaném obchodě (bohužel, v jakém zjistí moje rodina až 24. prosince:-)) kde mi padnou do oka dárky pro mamku a mojí sestřičku. Pak se přemístím do dalšího obchodu, tedy lépe řečeno do nákupního střediska, kde už odkládám kabát, protože tam strávím víc jak hodinu. Našla jsem tam úžasný pohled, který musím poslat mojí tetě, protože na pohledu leží bernský salašnický pes na sněhu v červené čepici, a to mojí tetě nemůžu neposlat. Do svého psa je totiž blázen:-)) Projdu i další patra a vybírám další dárky pro mojí sestřičku. Má totiž osmnáctiny a ty si žádají speciální dárky, že:-)) Je toho hodně, co bych jí chtěla dát, ale bohužel..peníze stačí na pouhý zlomek z toho, co všechno jsem pro ni vybrala:-)) Po hodině úporného vybírání a odporných :-)) útrat mířím do dalšího obchodu, kde zoufale prohlížím všechno zboží a nevím co vybrat. Najednou mi volá Dana, kde jsem, že je také ve městě. Vyzvedne mě, já zaplatím a vracíme se zpátky na náměstí. U Galerie Lafayette probíhá nějaká expozice nebo jak bych to nazvala. Prezentují se švýcarské výrobky, ale hlavně..celá galerie se dnes prvně nasvítí, pustí umělý sníh, hraje živá hudba… je to nádhera. Uvnitř, v obchodní galerii navíc probíhá degustace vín, sýrů a švýcarských čokolád. Cítím se opravdu jako v pohádce. Jsem hrozně moc šťastná. Z celkové atmosféry a hlavně z dárků, které zabírají několik tašek:-)) musím z toho všeho štěstí zavolat snoubenci, ať to stojí co to stojí a o všechno to štěstí se s ním podělit. Jsem vážně moc šťastná a jdu si to všechno ještě umocnit procházkou kolem katedrály. Jsme s Danou po všem to vyčerpávajícím nakupování unavené:-)) a tak se jdeme občerstvit do kavárny/cukrárny Häagen-Dasz. Objednávám si Rich Hot Chocolate a musím uznat, že je tedy opravdu rich:-)) vedle sklenice plné lahodné čokolády dostávám ještě čokoládové hoblinky na posypání šlehačky a rozpuštěnou tabulku čokolády k dolití. Jsem z toho úplně paf, něco tak skvostného jsem dlouho neochutnala. Probereme co jsme za dnešek nakoupily a ukážeme si dárečky. Když vyjdeme ven, je příšerná zima takže dlouhým krokem spěcháme na kolej. Odložím si tašky, dám si teplou sprchu a zahrabu se do postele. Chci jít spát dřív, přece jen jsem dorazila v 21, ale ještě musím uklidit pokoj. Je tu šílený nepořádek, stačí jednou vyběhnout na poslední chvíli a večer to neuklidit, a hrůza je na světě. Hrneček, lak na vlasy, jablko, papíry…hrůza. Pustím si u toho Ordinaci a úklid mi jde jedna báseň.