IKEA (Sobota 8.11. 2008)

Vstávám kolem deváté. Nejsem moc vyspalá,ale chceme dneska jet do IKEY. Vypravíme se kolem desáté. Jednou přesedneme, počkáme na dopravu přímo k IKEE od konečné metra a už můžeme nakupovat. Tohle jsem přesně zažila minulý rok v Praze..velké nadšení, velké zklamání. Jako dnes-nadšení veliké, zklamání taky. Sortiment naprosto stejný jako před 2 měsíci, a u pokladen pár ozdob na stromeček, ale v sadě asi po sto kusech. No nic. Tady dárky zjevně nakoupím. Když se dostaneme na zpáteční tramvaj, přemýšlíme, jestli máme jet rovnou do pokoje, nebo vystoupit u obchodního centra. Rozhodujeme se pro druhou možnost, protože vůbec nevíme, jaké obchody se v obchodním centru Des Halles nachází. Projdeme centrem a máme strach o holý život. Všude je strašně moc lidí, hrozí ušlapání. Vždyť Vánoce jsou až za několik týdnů!! Je to jedno, lidé skupují hračky jak zběsilí a různými krabicemi ohrožují náš život. Vypotácíme se ven a nemůžeme se dočkat našich pokojů. Rozebereme nákup, loučím se s Danou, svlékám všechno a hurááááááááá poooosteel!! Zahrabu se a spím asi do 19. Pak vylezu, mrknu na jeden díl Ordinace a přemýšlím, že setřu prach. Na to nedojde. Volám si se svojí drahou polovičkou. Padne na mě splín, smutek, samota a odloučení a do telefonu (sluchátek, no dobře:-)) se nekontrolovatelně rozbrečím. Na mysl mi přijde všechno, události staré několik let (Promiň, lásko), strach z odloučení které prožíváme..všechno. Jelikož mám dokonalého přítele, drží stále sluchátka, poslouchá a nezavěšuje. A protože je opravdu třída, reaguje tichým, klidným hlasem, ačkoliv by si po mých nepěkných slovech mohl dovolit mnohem víc. Po několika hodinách zavěšujeme. Jdu spát s pocitem, že je mezi námi všechno dokonalé, protože na mě padla velmi, velmi slabá chvilka a svěřila jsem mu všechny svoje obavy. Je mi jasné, že ráno si za tohle lítostnění nad sebou samou budu chtít vrazit facku, ale co..mě je prostě smutno. Jdu to zaspat.