Den "D" ( jako dementní ) (Sobota 22.11. 2008)

Vstávám na můj vkus až moc brzy, to znamená v půl desáté. Vždyť je sobota?!! No, ale minulou neděli jsme byly pozvané na oběd k Hélène, takže teď je řada na nás. Původně jsme měly vařit dnes, ale Hélène nemohla, takže až zítra. Nicméně nákup je třeba uskutečnit dnes. Slíbily jsme bramboráky. Moc dobře nechápu, co na tom všichni vidí, ale každý Francouz, který byl někdy v Čechách, tu vzdychá po bramborácích. Nechápu to. Jednou za rok si ráda vezmu, ale že by to snad patřilo k mým oblíbeným jídlům..to tvrdit nemůžu. Máme vyrazit kolem 10.15 do supermarketu SIMPLY. Ale ještě před odchodem…když jsem si včera tak krásně a velmi poctivě uklidila naprosto každičký papírek..uvědomuji si, že jsem ale nikde bohužel nenarazila na jízdenky na vlak????!!!!!!!Vzpomenu si, jak moc jsem měla přeplněné šuplíky a napadá mě, že by něco mohlo zapadnout za ně. A taky že ano! Bohužel, než pro ně stačím sáhnout, papírky sjedou pod stůl.Nevím jaké papírky to přesně byly, ale jízdenky rozhodně ne. Začínám být zoufalá. V tom přichází Dana-radí mi ať spolu jedeme na nádraží, a zeptáme se, kolik stojí případné nové vytištění lístků. Takže se nám trochu mění plán-jedeme na hlavní nádraží. Je nádherné, jestli třeba něco alespoň vzdáleně podobného bude někdy v Praze, tak to bude radost. Dost o tom ale pochybuji. Po delší chvilce najdeme správnou přepážku. Nejdřív mluvím já, ale zmocňuje se mě lítost, vztek a nevím co ještě, a tak to bere Dana. Dozvídám se naprosto neuvěřitelné věci. Lístek stál 80 euros. Můžou mi znovu vytisknout, ale zaplatím tu samou částku. (Nevím proč mi rovnou neřekne, že si musím koupit nový!)výhoda, že to „vytisknou znovu“ spočívá v tom, že mi zůstane stejný vagón, stejné místo jako na původním lístku a tudíž můžu sedět vedle Dany a dokonce mám tu „obrovskou“ výhodu, že mohu zaplatit „pouze“ tu stejnou částku a ne normální, což znamená 120 euros.Hmmmm…je mi do breku. Přepravíme se zpátky a jdeme konečně do supermarketu SIMPLY. Po příchodu ze supermarketu se rozbrečím. Je mi úzko…nevím co mám dělat. Znova platit 80 euros? Ale to už nemůžu, nemám peníze, musela bych sáhnout do peněz na leden..v hlavě se mi to všechno točí a je mi špatně. Dana navrhuje, ať dojdu na vrátnici a zeptám se, jestli je tu nějaký opravář nebo někdo podobný, kdo by mi pomohl se stolem, protože co když jsou jízdenky přece jen tam? Sedím na zemi, přemýšlím a brečím čím dál tím víc. Nemůžu přece čekat na opraváře do pondělí, protože nikde není napsané, že když ho v pondělí požádám, v pondělí mi také přijde pomoci. Takže spíše v úterý. Rozebere mi celý stůl. Ve čtvrtek ráno jedu domů. Do té doby to nedám dohromady. Navíc co když tam lístky nebudou? Musím jednat sama. Ale jak? Stůl je příšerný. Není to obyčejný stůl, je to vlastně jen deska. Táhne se kolem půlky pokoje. Z jedné strany je přilepená k šatní skříni (neuvěřitelné) na druhém konci je přivrtaná pod okno. Zespodu je k této desce přilepena(!) komodka s šuplíky. Nevím, kdo vymyslel následující, ale byl to jistě mozkovými buňkami méně vybavený člověk. Za šuplíky není žádná dřevěná deska, tak jak bývá u stolů zvykem, nýbrž rovnou zeď! A poslední šuplík samozřejmě nejezdí po zemi ale po takovém soklu, což všechno dohromady sečteno a podtrženo znamená, že když je plný šuplík, a něco z něj vypadne, sjede to po zdi pod poslední šuplík mezi sokl a stěnu a nikdo to nevytáhne, protože sokl je dobrých 10 cm vysoký. To je vážně neuvěřitelné. Naopak tam, kde by to nikdo nečekal, tj. za poličkami, dřevěná deska je. Proboha proč?? Musím jednat sama. V slzách volám příteli, aby mě alespoň povzbudil, nicméně se mu to bohužel dnes vůbec nedaří. Chci se spojit s domovem, ale tam mi to zase pro změnu neberou. Vím, že lidé pro přežití dělají v krajních situacích různé věci a i když rozhodně ztracené jízdenky nechci srovnávat s krizovými situacemi, pro mě to dost krizové je. Je nemožné hnout se stolem, nebo lépe řečeno s těmi všemi slepeninami, protože bych to utrhla. No a co vlastně? Začíná mi to být jedno. Sednu si na zem, zapřu se o postel a trhnu. Nic. Znova.Nic. Znova. Zase nic. Orosím se. No, ale já to zvládnu! Zapřu se, až postel narazí na protilehlou zeď. Ozve se křupnutí, nebo prasknutí nebo něco takového. Deska stolu a ní přilepené šuplíky se hnou o dobré 2 cm. Jo! Dokázala jsem to! Sahám prsty pod soklík a lovím papírky, které jsem viděla zapadnout. Jsou to účtenky, slevové kupony…jízdenky nikde. Jen tak zběžně, když už to mám odsunuté, se podívám i za dřevěnou desku, kam mi nic spadnou nemohlo. MOHLO! JÍZDENKY!!!Ty mi ovšem šuplíkem propadnout nemohly, za desku propadly přímo ze stolu, prostě tam zapadly a konec. Bože….jsem tak strašně štastná! V pokoji to sice vypadá jak po bitvě, ale to si člověk rád uklidí! Na pomoc mi přichází i Dana, ale to už jí před očima mávám nalezenými lístky. Pro moje osobní blaho jí je raději odevzdávám. Celý večer věnuji opět uklízení. Rozhodnu se desku zatlačit zpět.Bojuji asi pět minut, ale nakonec se to povede. Asi po hodině uklízení se rozhodnu dnes vyřešit rest s praním. Dana má naštěstí víc žetonů a jeden mi půjčuje. V budově C je rozbitá pračka, takže jdu do budovy E. Samozřejmě nevlastním klíče. Otevírá mi černoch a hned se stihne zeptat, jestli jsem Erasmus. Ještě jsem neotevřela ani pusu abych něco řekla a on hned takhle? No, nevypadám sice jako Francouzka, ale i Francouzky jsou blond. No nic no, uvedu věci na pravou míru a jdu do prádelny. Jdu pak na kolej popovídat se svojí nejlepší kamarádkou Hankou přes ICQ, ale po chvíli musím dojít prádlo zase přehodit do sušičky. Nevidím, že tam někdo je, a tak si zpívám, chodba je ztemnělá, a tak nikoho nečekám. Otevřu dveře a u pračky stojí Francouz a vypadá trochu bezradně. Láduje tam všechno oblečení a kouká. Vyndám si prádlo, očistím filtr ze sušičky a přendávám si prádlo. Francouz mě osloví se slovy že jsem zřejmě expert na praní a jestli bych mu nemohla pomoct.Než stačím odpovědět, zeptá se mě, jestli jsem Švédka. To mě pobaví, protože si to myslí dost lidí. Jak kdyby snad holky jiné národnosti nemohly být blond a všechny Švédky blond byly. No jo, ach ty zažité stereotypy. Ale je moc milý a dostane i přednášku o tom, proč je třeba vyčistit filtr. Během sušení si ještě píšu s Hankou a pak jdu prádlo vyndat. To je opravdu radost, mít voňavé,suché prádlo! Pak si pustím další díl Soukromých pastí, tentokrát díl Jiná láska a po půlnoci jdu spát.