Jedu domůůůůů!! (Pátek 24.10.2008)

Nechápu to, ale jsem vzhůru už v 8.15. Trochu mě pálí oči, ale unavená nejsem. Nemůžu to pochopit, ale prostě už moje tělo nechce spát. Něco málo si vyřídím na internetu a jdeme s Danou do hypermarketu LECLERC. Nakupuji zase čokoládu a nějaké dobroty domů. Libuji si jak jsme to zvládly rychle. Jaké je moje překvapení, když zjistím, že je téměř 13 hodin. Hrůza! A to chceme jít ještě na oběd. Po obědě se s Danou rozloučíme, protože Dana letí a já jedu domů autobusem. Nakonec ještě za Danou zacházím a chvíli ještě povídáme. Odcházím po třetí hodině a jdu ještě na internet. Za chvíli začínám být skutečně pekelně nervózní. Nemám vůbec nic sbaleno! O oblečení nejde, toho ani moc nepotřebuji, ale hlavně sbalit všechny knihy a papíry. Strašně dlouho to trvá. Jsem nervózní víc a víc, takhle jsem si to nepředstavovala ani náhodou!!Chtěla jsem si v klidu sbalit a ne se tu takhle nervovat! Bohužel se mi podle mých představ nepovede vůbec nic, a zběsilé tempo je čím dál horší. Po 20. hodině musím nutně odejít z koleje. Jsem opocená hrůzou, to se mi nikdy nemůže povést! Z koleje odcházím 20.15, je mi trochu nevolno. Autobus odjíždí v 21 hodin. Celá uhnaná dobíhám na zastávku, kde stojí asi milion lidí, ale autobus žádný. Na 21 hodin najíždí několik polských autobusů, jeden slovenský a ve 21.20 konečně i ten český. Autobus vyjíždí již z Paříže, takže cestou nabral nějaké zpoždění. Kolem 21.45 odjíždíme. Nechce se mi moc spát tak jen koukám z okna. Ve 22.30 je první zastávka, která se opravdu hodí. Nemám totiž nic k pití. Sedím s nějakou holkou a za mnou sedí nějaký chytrolín, který své sousedce nahlas předčítá noviny. Na chvíli usínám. Zdá se mi, že jsem spala strašně dlouho, takže jsem šíleně v šoku, když je teprve o 20 minut víc. Moc mi to neutíká. Pak se mi povede na chvíli usnout. Nejhorší je to tak od jedné hodiny do tří. Kolem čtvrté se v buse probouzí většina lidí a v pět už panuje čilý ruch. Po tři čtvrtě na šest vjíždíme na autobusové nádraží Florenc. Tak konečně doma!! Jsem strašně šťastná. Zdá se mi, že jsem do Francie odjela maximálně před dvěma týdny. Maximálně! Víc rozhodně ne. Šíleně to uteklo. Strašně rychle. Bože, já jsem vážně doma. Hurááá!!