Příjemné úterý (Úterý 21.10.2008)

Ráno vstávám po velkém boji nakonec v 6. Jde mi u toho o život, ale nakonec z postele vylezu. Poslouchám Evropu2-ranní show a opravdu se pobavím. Předmětu Méthodologie de la dissertation française se nějak extra nebojím. Minule jsem vyšilovala už od neděle. Bála jsem se, a nic se nestalo. Dneska se až tak nebojím, tak doufám, že to nedopadne obráceně než minule. S malilinkatou dušičkou vcházím do třídy. Přijde mi, že dneska je nás tu mnohem méně než minule, přitom docházka je povinná. Dost dobře tomu nerozumím, nechápu, zda-li pokud člověk chybí, musí to pak nějak nahrazovat, nebo se to toleruje…nevím nic. Hodina poměrně rychle uteče. Nepříjemná vyučující je skutečně nepříjemná a modlím se ať to přežiji bez újmy na zdraví. A povede se! Celá šťastná opouštím učebnu. Po cestě na kolej se s Danou opět rozhodujeme prát. Takže skočíme na kolej, do pračky dáme prádlo a odcházíme nakupovat do obrovského hypermarketu LECLERC, který se nachází v obchodní galerii Rivetoile. Nakupuji vynikají věci, především sýry:-)) Po příchodu z obchodu odkládáme nákupy na pokoj, prádlo přehazujeme do sušičky, a odcházíme na oběd. Po obědě vyndáváme nádherně voňavé prádlo. Je to bezva, takhle do sebe vše pěkně zapadá a jinak bychom s tím strávily celý víkend. Po obědě roztřídím prádlo a pak už mě zklamou oči a musím si jít na chvíli lehnout. Předmět Relations internationales et transferts culturels se opět nekoná. Vyučující je nemocen, velmi vážně, a tak jeho předměty do odvolání odpadají. Rozhoduji se nejít dnes na Historie des Idées Politiques modernes, protože mě to prostě nebaví. Stihnu si zapsat každou miliontou větu, a nebaví mě tam dvě hodiny jen tak sedět. Prostě tam nepůjdu a od někoho si to půjčím a hotovo. Decentní čáru přes rozpočet mi udělá náhrada Sociologie des Relations Internationales. Nakonec vylezu z postele v 15.15, to znamená rovných 10 minut před tím než přijde Dana. Šíleně prší, ale máme štěstí, dobíháme autobus. Počítáme, že vývěsky o náhradě Sociologie si nikdo nevšimne a čekáme opravdu pár lidí. Poměrně dost velkým překvapením je téměř plná aula! Hodina je jako vždy dobře vedená,takže rychle uteče. Úderem 18. hodiny opouštím školu. Dana zůstává na svou hodinu, a já se rychle vzdaluji. Na politických teoriích mě skutečně nikdo neuvidí. Jdu domů, ale cestou mě napadne, že vystoupím až u obchodní galerie Rivetoile. Můj záměr se mi povede. Nikde není ani živáčka. Je všední den, 18.15, plné jsou jen potraviny. V klidu projdu naprosto všechny obchody. Naprosto. Dělám si hrubý přehled o dárcích pro přátele a rodinu. Mám úžasný prostor a opravdu si to užívám. Bohužel neodolávám a vcházím do knihkupectví. Bojuji se sebou, ale nakonec si kupuji knihu francouzských idiomů. Některé mě skutečně pobaví. Třeba „parler comme une vache espagnole“. Doslova „mluvit francouzsky jako španělská kráva“, prostě jako prase. To je důležité, to se bude hodit:-)) Celé to stihnu projít za neskutečných 40 minut. Což je opravdu neskutečné, neboť 40 minut obvykle trvá návštěva jediného obchodu:-)) cestou si ještě koupím bagetu a jdu domů. Je šílená zima a já si vyrazila jen ve svetříku. Je příšerný vítr a začalo i pršet. Hmm…bezva:-/ po příchodu na pokoj si zalezu do postele s knížkou a udělám si kakao. Jdu spát ve 2. Hrůza! Jak zase budu zítra vypadat?!