La lingua italiana-com´é bella!! (Středa 8.10.2008)

Z postele se hrabu v 5.20. Luxusně posnídám. Koupila jsem si místní margarín a mám z něj opravdu strach. Nicméně zbytečně!! Spolu s Camembertem se na tmavém chlebu vyjímá skvostně…k tomu pár rajčat…balada! Zajídám to raději ještě jahodovým jogurtem. Výborně naladěná a najedená:-) jdu na Histoire des relations internationales. Nicméně vize, že budu vnímat, se nevyplní. Poznámky vesměs nulové. Vůbec nevím o čem je řeč. Plácáme se už x tou přednášku v první světové válce, ale nic bližšího bohužel nevím. Na konci se zmíní Le monde arabe, což mě dost probere, nicméně hodina už končí. Poté jdu s Danou na kolej. Mám silné křeče kolem žaludku, protože dneska mě čeká první hodina italštiny ( jazyky začaly až tento týden). Vůbec nevím jaká je pokročilost ostatních studentů, nevím nic. Trochu si odpočinu a vyrážím do školy. Začínáme ve 12. Ve 12.00 není v sále nikdo kromě mě a jednoho kluka.Je mi strašně nevolno, opravdu se bojím. Během 3 minut se do sálu nahrne dalších asi 20 lidí. Pak vejde vyučující. Dost charismatický. Jsem poučena ze studijního, že Erasmus studenti nemají studovat cizí jazyky a je jen na konkrétním vyučujícím, zda-li jim to povolí. S malililililinkatou dušičkou se tedy jdu zeptat, zda mohu na kurzu zůstat. Babylonské zmatení-mám mluvit francouzsky nebo italsky? Nakonec se rozhoduji pro italštinu, přijde mi přirozenější. Dozvídám se, že bez problémů mohu zůstat. Uvědomuji si, na jaký jsem si zadělala malér. V Čechách, kde pro mě italština a francouzština jsou cizí jazyky, jsem se v rámci možností mohla plést. Prostě mi učitel italštiny řekl: Ale Moniko, tenhle slovesný tvar je přece francouzsky! A bylo. Prostě jsem se spletla. Tady je to jinak. Francouzsky zde přece mluví všichni. To znamená, že když něco (pro mě omylem) napíšu francouzsky, bude to ve výsledku vypadat, že to nevím italsky a proto si pomáhám svým „rodným“ jazykem. Učitel se ptá, kdo je z jakého ročníku. Čtvrťák znamená, že už jazyk někdy měli a všichni čtvrťáci evidentně učitele znají. Prváci ho sice neznají, ale umět italsky by měli, protože žádný jazykový kurz není určen začátečníkům. Máme se velmi stručně představit. Když slyším: „Mi“ hmmm, moment prosím, jo..“chiamo Pierre“ říkám si, že by tu nemuselo být tak špatně:-)) musím namyšleně:-)) přiznat že francouzská výslovnost italštiny je dost příšerná. Nulový akcent, všude ráčkování, polykání koncovek-prostě fritalština. Vzpomenu si na zpěvný Fabiův přízvuk (můj učitel italštiny v ČR) a pustím ze sebe své 3 slavné věty. Učitel na mě mrkne. Třída se zasměje. Protože když říkám, že jsem z ČR, učitel odpoví:Určitě ne z Itálie? A usměje se. Když to dopovím, obdivně se usměje, protože jsem jediný Erasmus široko daleko, který si dovolil účastnit se jazykových hodin s Francouzi. Učitel se ptá: „A jakto že mluvíš tak perfektně italsky? (Ivi( Benešová), sice tomu nebudeš věřit, ale je to tak!!!!, skutečně mi to řekl!:-)máš naprosto bezchybný akcent“. Zůstanu v úžasu. Pochvala před (novou) nastoupenou jednotkou je opravdu sladká!! Odpovím že můj učitel italštiny je Ital. Pokračuje se dál. Tragédie, půlka lidí přiznává, že se italsky nikdy neučila. Mluví jen francouzsky. Dva lidé se vrátili z ročního Erasmu v Itálii. Při povídání o Římě, Padově, Benátkách a dalších městech se zasním. Nicméně-takhle hodina je opravdu velký masakr. Protože musím najednou přepínat mezi dvěma jazyky. Hodina není bohužel vedena plně v italštině. Víc jak z 80% se mluví francouzsky. Uvědomím si to až po hodině-ale rozuměla jsem učiteli každé slovo!Miluju svůj mozek-přepínal naprosto bezchybně.Učitel se jmenuje Censi a je z Nice. Jednoho rodiče tipuju z Itálie, alespoň podle jeho vzhledu:-) Na to že je první hodina, donese „le prof“ opravdu drsný článek, o italské mafii, prváci jen valí oči! Hemží se to tam všemi možnými časy. Musím si článek přečíst 3x než pochopím o co v něm jde, je opravdu hodně náročný, je okopírovaný z novin, resp. z jejich přílohy o politické situaci. Slova se stejně ujímá student, který se vrátil z Říma. Učitel uklidňuje studenty z prváku, ať se neděsí, že se to taky naučí. Nechtěla bych být v jejich kůži…první článek v italštině a hned v imperfektu..nevím nevím:-)) Z hodiny jsem naprosto nadšená a celou dobu svítím jak měsíček na hnoji. Nejvíc mě dostane když se učitel ptá na překlad slovíček, protože je znám česky, nicméně jejich francouzské ekvivalenty nikoliv. Dvě hodiny uběhnou jako voda, až je mi to líto. Nakonec zadá učitel překlad tohoto článku do příští hodiny. Začnu se šíleně smát. Po skončení jdu za „signorem“ a sděluji mu, že pro mě je ale francouzština stejně cizí jazyk jako italština, a jestli to opravdu bude chtít přeložit, že mu nepřeju aby to po mně musel číst a jestli by mu nestačilo vědomí, že si pro sebe přeložím slovíčka která neznám. Začne se smát a říká, že ho to nenapadlo že tam nemá jen Francouze. Hlavně prý ať si nedělám starosti a pojmu úkol podle svého. Prosím ho o strpení, protože v momentě kdy mu chci odpovědět, mě to napadá jenom francouzsky. Zase se směje a říká, že věří že je to dost náročně. Nakonec se rozloučíme a já se opravdu nemůžu dočkat další hodiny! ( Už jsem psala že je mu asi 30? :-)) Pak se jedu pokochat do města. Galerie Lafayette je opravdu rájem na zemi. V přízemí jenom kabelky (nejlepší světové značky) v 1. patře dámské oděvy, ve 2. pánské.Samé světoznáme značky!! Každým patrem se musí trochu projít aby se člověk dostal na další schody. Zase jsem v šoku z toho, jak francouzští muži nakupují. Tvářím se ,že hledám něco pro přítele a obhlížím zákazníky. Když se jeden kluk rozhoduje mezi bílými a černými boxerkami od Armaniho, trochu mi padá čelist…no nic, raději jedu o patro výš, kde je dětské oddělení a papírnictví, kde strávím dost dlouhou dobu. Tak tak stihnu Histoire Européenne. Příšerná nuda. Neslyším a nerozumím. Čtu si časopis a svačím. Další předmět, ten samý učitel-Le monde russe. Krize. Nerozumím nic. Nebaví mě to. Fantazíruju a tvářím se, že si píšu poznámky. Jdu domů a těším se do postele.