Sladký život (Pondělí 6.10. 2008)

Stane se neuvěřitelná věc-ráno vstanu v tolik, v kolik si skutečně plánuji, to znamená v 9 hodin. Hned po snídani se pustím do vyřizování mailů a nějakých papírů a bohužel to zabere čas až do dvanácti. Pak se konečně vypravím podle svých představ (stihnu si i srovnat vlasy!) a mizím. Moje kroky vedou na poštu, kde mě má něco čekat, nicméně se dozvídám, že bude lepší přijít zítra. Nechápu, nerozumím. Francie. Potom se rozhoduji zajet opět do obchodního centra, kde je neskutečná „Sandwicherie“ kde dělají ještě neskutečnější bagety. Je nádherně, takže jdu z obchodního centra pěšky do školy. Máme předmět La Convention européenne des droits de l´homme. Dneska to docela jde, rozumím bez větších problémů, akorát tedy nestíhám psát. Přímo přede mnou sedí Brazilec. Výpisek má asi jednu stránku, my s Danou několikanásobně víc. Kdykoli jde pryč, musí se proplížit kolem mojí lavice. Což znamená že když já sedím a on jde pryč, mám oči přesně v úrovni jeho….řekněme…sedavé části?:-) A ta část je opravdu pěkná:-) Mooc pěkná:-)) Občas mám mezery v poznámkách, ale prostě…..prostě Brazilec. Myslela jsem že mě to už opustilo, ale asi nějak ne:-/Hodina uteče ani nevím jak a přesunujeme se na Culture et Relations internationales au Xxè siècle. Tenhle předmět je můj nejoblíbenější. Přednášející je naprosto úžasná a výklad vždy doplňuje obrázky, ukázkami z filmů, písněmi nebo jinými podklady. Opravdu nám dokonale přibližuje dobu, kterou zrovna probíráme. Dneska řešíme vztahy Amerika-Francie a šíleně se u toho nasmějeme, chvílemi mi tečou slzy. V super náladě odcházím na kolej s předsevzetím, že dneska půjdu spát konečně v 22 hodin. Jsou sice 2, ale detail.